Světově proslulý holandský malíř a grafik a jedna z největších světových postav výtvarného umění vůbec se narodil jako syn mlynáře 15.7. 1606 v Leydenu. Roku 1621 se Rembrandt stal učedníkem leydenského malíře Swanenburgha, po třech letech žákem Pietra Lastmana. Záhy se však vrátil do Leydenu, kde zůstal až do roku 1631. Od roku 1632 byl uznávaný malíř a vyhledávaný portrétista v Amsterodamu. Roku 1634 se oženil s dcerou leeuwardenského radního, veselou a roztomilou Saskií,
a prožil s ní nejkrásnější léta života, bohatá radostnými a optimistickými obrazy, především slavnou Vlastní podobiznou se Saskií. Smrt milované manželky roku 1642 těžce postihla Rembrandta duševně a zničila finančně. Jeho syn Titus, univerzální dědic Saskiina jmění, se svého podílu domáhal tak usilovně a Rembrandtovy dluhy, především za díla současníků, které touto formou podporoval, dosáhly takové výše, že byl roku 1658 nucen prodat veškerý svůj majetek ve veřejné dražbě. Žil pak u své bývalé služky Hendrickje Stoffesové. Maloval až do své smrti, ačkoli se již roku 1642 obrazem Noční hlídka – vyvrcholení jeho úsilí o vyrovnání se s italskou malbou. Tento obraz střeleckého spolku je zbaven statičnosti a pojatý jako výsek děje. Každý z vyobrazených účastníků musel zaplatit sto zlatých, přičemž někteří byli částečně nebo jen zcela zakryti a i s věrností jejich podoby nakládal malíř velice svobodně, a proto obraz vzbudil nevoli portrétovaných a veřejné mínění se od něj odvrátilo (dostával méně zakázek).
Rembrandt zanechal asi 500 obrazů a 300 leptů, představujících překvapující tematickou říši od biblických a mytologických kompozic přes krajiny a zvířata až k jediněčně realistickým lidovým typům a také grafické listy. Byl realistou v nejvlastnějším slova smyslu, tedy v poměru ke světu tak jeho zpodobnění; jeho nesmírný smysl pro barvy, vystřelující ze šerosvitu (bývá nazýván též mistrem šerosvitu) jako rakety ohňostroje a uchvacující dokonalostí kresby, prozařuje takřka pohádkovou nádheru i všední a prosté náměty. Stejně technicky skvělé byly i Rembrandtovy lepty, kombinované technikou tzv. suché jehly, především vnášením barev do vyleptaných a vyrytých čar.
Od počátku usiloval proniknout k podstatě života a člověka; v tomto smyslu třeba chápat i řadu (přes 60) svých podobizen.
Modely s oblibou oblékal do fantastických orientálních krojů, které podle jeho představ odpovídaly biblické době; psychologicky propracované portréty jsou věrné i fantaskní zároveň.
Ježíše Krista a světce představuje jako skutečné lidi s hlubokým duševním procítěním. Přes řadu přátel mezi umělci a učenci zemřel 4.10.1669 v chudobě a osamění.
Jeho nejslavnějšími obrazy jsou Směnárník(1627), Svatá rodina (1631), Anatomie doktory Tulpa (1632), Noční hlídka (1642) atd.
Z grafik, které teď patří mezi vytoužené patří např. tzv. „stozlatový“ Kristus uzdravující nemocné.
28. prosinec 2012
5 060×
423 slov
