Džinismus a sikhismus vznikly jako reakce na hinduismus a jeho kastovní systém. Zakladatelem džinismu byl v 5. stol. př. Kr. Mahávíra Vhardhamána, přezdívaný Džina, vítěz. Sikhismus se objevil mnohem později, vznikl na konci 15. stol., z podnětu gurua Nánaka.
Kolem roku 540 př. Kr., ve věku 28 let, opustil Mahávíra svou rodinu a dvanáct let žil jako asketa z almužen, putoval a meditoval. Když mu bylo 40 let, dosáhl vševědoucího osvícení. Od té doby zasvětil Mahávíra celý svůj život předávání znalostí. Každý je zodpovědný, říkal, za svou spásu a může ukončit cyklus opakujících se zrození. Džinismus začali propagovat Mahávírovi žáci. Texty, které jsou podstatou náboženství, byly zachyceny v písemné podobě až mnohem později, v 5. stol.
Základní myšlenkou džinismu je nenásilí (ahinsá). Jeho projevem je respektování veškerého života: lidí, zvířat, rostlin. Někteří mniši mají přes ústa pruh látky, jiní před sebou při chůzi nebo před usednutím zametají jen proto, aby neusmrtili ani toho nejmenšího tvora. Všichni džinisté jsou vegetariáni. Nemohou vykonávat určitá povolání, nemohou např. obdělávat půdu jako rolníci, kteří při své práci mohou poranit zvířata. Mniši a mnišky vytvářejí komunity, v jejichž čele stojí učitel. Živi jsou z almužen. Skládají slib čistoty a chudoby. Nesmějí lhát ani krást. Věřící navštěují chrámy, kde se modlí a obětují Džinám (osobám, které dosáhly dokonalosti) jídlo, parfémy, květiny nebo peníze. Sedí u nohou sochy, přednášejí hymny a čtou Písmo. Jednou za dvanáct let se džinisté shromažďují u sochy mudrce Bahubaliho, který završil reinarnační cyklus.
Když na konci 15. stol. vznikl sikhisus, ovládaly Indii již dvě stě let turecké armády, které se zde pokoušely prosadit islám. Vírou v jediného boha, všeocného stvořitele, se sikhismus inspiroval v muslimském náboženství. Zakladatel sikhismu guru Nának se narodil v Pandžábu, nedaleko Lahoru, roku 1469. Po několika letech stráveých meditací a putováním byl jednoho dne osvícen. Začal hlásat svou víru v jednoho nejvyššího boha a učit způsou, jak uniknout zákonu karmy a tím i koloběhu reinkarnací. Jeho učedníci byli nazváni "sikhové", to znamená "ti, co se naučili". Když v roce 1539 zemřel, stal se guru, duchovním vůdcem nového náboženství. Po něm se vystřídalo devět guru, kteří sikhismus obohatili o svá vlastní učení. Soubor těchto více než 1400 stránkových textů vytvořil posvátný spis Granth Sáhib. Desátý guru Gobind Singh ze sikhismu v 18. stol. vytvořil náboženství válečníků s kázeňským zákoníkem. Toto náboženství se nazývalo "náboženstvím krianu", tzn. meče, protože se postavilo muslimské nadvládě. Bez ohledu na kasty vyhlásilo pro všechny všeobecnou rovnost. Tento guru prohlásil, že po něm již náboženská autorita nepřide s novým guru, ale samotná Kniha bude guru. Tak byl vytvořen nový Granth, známý pod názvem guru Granth Sáhib.
Život sikhů rytmizují čtyři hlavní rity: výběr jména, uvedení do dospělosti, manželství a po smrti kremace. Součástí rituálu je oblečení a doplňky. Pět K: vousy a nestříhané dlouhé vlasy (kes) spojené hřebenem (kangha), kovový náramek (kara), krátké kalhoty (kach) a meč (kripan) vyjadřují jednotu a zároveň bratrství komunity sikhů. Připomínají také, že věřící musejí bránit svá práva a svou svobodu. Jádrem sikhského rituálu je posvátná kniha. Každá domácnost vlastní jeden exemlář. V chrámech leží guru Granth Sáhib na oltáři a je přikrytý látkou, která ho chrání před nečistotou. Věřící se v chrámech shromaždují, aby naslouchali posvátným formulím a hymnům.
13. únor 2008
9 263×
546 slov
