Scholastika, vznik univerzit

Scholastika - tímto termínem se označuje metoda vyučování na středních školách, která usilovala (s pomocí filozofie) o racionální pochopení, obhajobu a systematizaci obsahu víry. Pro tuto metodu je charakteristické formulování otázky, rozbor a vymezení pojmů, logický výraz a důkaz. Tento postup je ve shodě s postupem školské výuky, tj. čtením textů, kladením otázek, diskutováním a závěrem. Byl uplatňován i při univerzitní výuce.

Období scholastiky se dělí na:

  • období rané scholastiky (9. - 12. stol.)
  • období vrcholné scholastiky (13. stol.)
  • období pozdní scholastiky (14. - 15. stol.)

Za otce scholastiky je považován Anselm z Canterbury (+1109). Pokusil se nově proniknout rozumem celý obsah víry, heslem jeho učení je "fides quaerens intellectum" (víra hledající rozum). Zavedl ontologický důkaz Boží existence, který spočívá v možnosti poznání Boha rozumem ze stvoření, tedy nejen ze zjevení Boha Písmem svatým.

Dalšími představiteli tohoto období byli teolog Petr Abelard (1079-1142) a zakladatel cisterciáků sv. Bernard z Clairvoux. Systematickou učebnici dogmatiky napsal biskup Petr Lombardský (+1160). Jeho Sententiarum libri IV (Sentence) se používaly po celý středověk.

Teologický rozvoj dosáhl velkého rozkvětu hlavně pak ve 13. stol. v období vrcholné scholastiky. V této době se Západ blíže seznámil s řeckou filozofií a především s dílem řeckého myslitele Aristotela (+322 př. Kr.). Jeho způsob, jak pohlížet na svět a na problémy ducha, byl přijat za vzor teologického zpracování světa křesťanské víry. Evropa přijala pojmové myšlení.

Mezi hlavní představitele tohoto období patří:

Albert Veliký (+1280), dominikán

Byl to universální učenec, který jako první pravděpodobně používal aristotelské metody v křesťanské teologii. R. 1248 byl řádem poslán do Kolína, kde založil novou vysokou školu - studium generale.

Tomáš Akvinský (1225-1275), dominikán, mystik a světec

Narodil se v Roccasicca u Neapole ve šlechtické rodině, r. 1242 přes silný odpor rodiny vstoupil do dominikánského řádu. Byl žákem Alberta Velikého. Jako univerzitní profesor vyučoval v Paříži, v Římě a v Neapoli.

Dílo:
Summa theologica
Jedná se o souborné podání křesťanského náboženství na filozoficko-teologickém základě křesťanského aristotelismu. Akvinskému se podařilo uplatnit vyvážený vztah mezi filozofií a teologií. Tvrdil, že vedle nadpřirozeného světa milosti existuje přirozený řád, který může být předmětem rozumového zkoumání a který také vede k Bohu. Podle něho existují přirozené důkazy Boží existence. Hájil názor, že teologie je vědou, která určuje oblasti kompetence všech ostatních disciplín.
Summa contra gentiles (Suma proti pohanům)
Komentáře k Písmu sv., Komentáře k Aristotelovi

sv. Bonaventura (1217-1274), františkán

Zároveň s Tomášem Akvinským studoval a vyučoval na univerzitě v Paříži. Jeho teologie je silně mystická, orientovaná na Augustina a Platóna. Zatímco Tomáš pracoval více s rozumem, Bonaventura se silně zaměřoval na vůli; pro Tomáše bylo cílem poznání Boha, pro Bonaventuru láska k Bohu.

Dílo:
Itinerarium mentis ad Deum (Putování duše k Bohu)
Životopis sv. Františka

Duns Scotus (1265-1308), františkán

Bývá označován za poslední velkou postavu vrcholné scholastiky.

 

Střediskem teologických studií a vědy v této době byly nově zakládané univerzity. Těžiště vědecké práce se přesunovalo z klášterů právě do těchto univerzit. Kolem roku 1200 se spojili mistři (lat. magistri) různých pařížských škol ve zvláštní sdružení "universitas magistrorum", které bylo brzy uznáno církví i státem za samostatnou korporaci. V tutéž dobu se vyvinula taková universitas také v Bologni (zde byli hlavními nositeli sdružení studenti - universitas scholarium). Další univerzity vznikaly ve Francii v Montpellier, v Itálii v Padově (1222) a Neapoli (1224), v Anglii Oxford a Cambridge, ve Španělsku Palencia a Salamanka. V ostatních evropských zemích vznikaly univerzity teprve kolem poloviny 14. století: např. Praha (1348), Vídeň (1365), Kolín (1388)…

Nejváženější univerzitou byla univerzita v Paříži, podle zakladatele koleje pro chudé studenty zvána Sorbonna. Byla mezinárodně uznávaným centrem teologie a filozofie, zatímco univerzita v Bologni byla od samých počátků střediskem právní vědy.

Všichni studenti procházeli nejprve filozofickou fakultou (fakultas artium), pak si teprve mohli vybrat k odbornému studiu některou ze tří vyšších fakult: teologickou, právnickou nebo lékařskou. Filozofie se dělila na sedm tzv. svobodných umění, jež byla seskupena do trivia a kvadrivia. Trivium zahrnovalo gramatiku, rétoriku a dialektiku; ke kvadriviu náležela geometrie, aritmetika, astronomie a nauka o hudbě. Od místních škol se univerzity lišily tím, že přijímaly studenty a mistry odevšad a že jejich univerzitní hodnosti měly platnost na celém křesťanském Západě. Univerzitním jazykem byla latina.

Podrobnosti

Počet slov: 689
Datum přidání: 12. duben 2017
Přečteno: 58×

Hodnocení referátu Scholastika, vznik univerzit

Hodnoceno: 0×

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Scholastika, vznik univerzit