Úspěch znamená získat vše, po čem toužíte. Úspěch je přirozený pud, kterému podléhá veškerý život na Zemi. Lidé, stojící na vyšším stupni vývoje než-li rostliny a zvířata, mají mnohem rozvinutější instinkt úspěšnosti. Každý člověk se narodil s tímto pudem. Někteří lidé využívají instinktu úspěšnosti méně, jiní více. Ti první obyčejně selžou.
Úspěch je „něco“, co by chtěl každý člověk mít a využívat. Úspěch ale nelze jen tak mít, jen tak si ho koupit. Úspěchu lze jedině dosáhnout, a to vlastní snahou a pílí. Neznám člověka, který by nechtěl být úspěšný. Někdo se vidí bohatý, jiný na pódiu s kytarou a před sebou masu dychtivých fanoušků, někdo se vidí jak protíná jako první cílovou pásku v běhu na sto metrů a získává pohár, další se vidí jako programátor úspěšného a populárního programu a pro někoho je slovo úspěch „pouze“ najít si správného partnera, založit rodinu a žít šťastně až do smrti. Každý si představuje pod slovem úspěch úplně jinou věc. Je to samozřejmě tím, že každý z nás je jiný a má jiné hodnoty. Úspěch je pro každého něco jiného.
Úspěšná osobnost je taková osobnost, které se splnil daný vysněný cíl. Tato osoba může říct sama o sobě, že je úspěšná, poněvadž pro jinou osobu to vůbec úspěch být nemusí. Každý člověk si nastavuje laťku, kterou chce překonat. Pro někoho může být tato laťka nezvykle vysoko, pro někoho potupně nízko. Všichni mají jiné schopnosti překonávat překážky a razit si cestu k cíli. Někdo je průbojnější, někdo méně. Podle toho si tuto pomyslnou laťku nastaví. Ten, kdo si nastaví laťku ze začátku nesmyslně příliš vysoko, nakonec zjistí, že ji není schopen překonat a tudíž není schopen dosáhnout svého cíle nebo svých cílů a stát se tak „sám pro sebe“ úspěšnou osobností. Proto je nadmíru rozumné nastavovat si tuto laťku vzhledem ke svým schopnostem a dovednostem. Jakmile ji překonáme, nastavíme si ji výš a překonáváme vyšší a vyšší cíle a jsme úspěšnější a úspěšnější.
Abychom mohli objevit svou osobnost - objevit sebe sama, musíme se ptát, co je to vlastně osobnost a co ji tvoří. Je to souvislost tělesného a duševního? Je to způsob a styl, jak člověk jedná a jak se chová? Nebo souhrn niterných procesů bez vnějších příznaků? Samozřejmě existují definice osobnosti: „Osobnost je organizovaný celek duševního života integrovaný s biologickou stránkou jeho existence dynamickou strukturou individuálních rysů.“ Zkusme neuvádět více či méně jasné definice, zamysleme se nad tím, co se vlastně pod tímto slovem ukrývá a co probíhá v člověku, resp. v duši.
V dnešní době již dnes každý ví, že člověk se dá „zaškatulkovat“ do určitých skupin jako sangvinik, flegmatik, cholerik a melancholik. Osobnost člověka patří více či méně do některé z těchto čtyř skupin. Někdo může být vyhraněný typ, který ryze spadá přímo do některé skupiny. Většina lidí se nachází někde mezi těmito typy, tzn. mají vlastnosti a schopnosti těchto typů (ať ty dobré nebo ty špatné). Dále můžeme člověka „zaškatulkovat“ do další skupiny, a to extrovert a introvert.
Osobnost člověka se mění celý život. Nekončí tedy v dětství, ani v dospělosti. Osobnost člověka se dovrší smrtí. I když nad tímto „prohlášením“ by se dalo také vést diskusi na téma „Posmrtný život“, což ale není problémem této práce. Lidská osobnost se tedy mění a vyvíjí neustále během života, vlivy psychickými i fyziologickými (dospívání, stárnutí). Lidská osobnost nemá konce, je tedy nekonečná a mnohdy tajemná jako vesmír.
Určitě už vám někdo vyčítal, některé vaše špatné vlastnosti a zápory. Nebo naopak chválil vaše klady. Všichni se potýkáme s tím, že máme určité vlastnosti, které jsou dobré či špatné. Myslím si, že každý by chtěl mít jenom ty dobré, na ty špatné by chtěl zapomenout nebo je nějak odstranit. Špatné vlastnosti nám jenom znesnadňují naši pozici ve společnosti a snižují naši celkovou „váhu“. Jsou jako okovy na nohách vězně, které znesnadňují jeho pohyb a jeho svobodu. Možná jsou tyto slova trochu přehnaná, ale někdy se nám velmi špatné vlastnosti takhle mohou zdát. Zjistíte-li jaké jsou vaše klady a zápory, tak zjistíte jací jste.
Jedno staré přísloví praví: „Chovej se ke svým bližním, tak jak chceš, aby se oni chovali k tobě.“ Význam tohoto přísloví není třeba nijak rozvádět. V podstatě jde o tzv. bumerangové pravidlo. Jak tento „bumerang“ hodíme, tak se nám vrátí. Logicky tedy platí, že chceme-li se stát úspěšným člověkem s pomocí svého okolí, musíme svému okolí něco dát, něco „obětovat“. Ať již jde o darování lásky, poskytnutí rady a pomoci bližnímu či o úsilí ovlivnit člověka nebo skupiny v kladném smyslu. K lidem musíme přistupovat jako k lidem. Musíme jim umět naslouchat, porozumět, vnímat je, komunikovat s nimi a jednat s nimi.
Nasloucháním se učíme. Je to jednou z podmínek porozumění. Není přece logicky možné, aby jeden člověk znal vše. Naslouchání je patrně tou nejdůležitější ze všech komunikačních dovedností. Mnohem důležitější než silný hlas, mnohem důležitější než znalost několika světových jazyků. Někteří lidé neříkají vždy, co mají na mysli, co je tíží. Budeme-li jim však dobře naslouchat - naslouchat mezi řádky nebo pozorovat jejich chování, porozumíme jim. Dobré naslouchání, to je základ, kde začíná efektivní komunikace. Dnes umí málokdo doopravdy dobře naslouchat, ale jsou to právě vůdčí a úspěšné osobnosti, které poznaly cenu naslouchání. Každý z nás má rád, když je mu nasloucháno. Je to nejlepší technika, jak ukázat druhému, že k němu máme úctu. Je to též úžasný nástroj, jak vidět věci očima druhého a porozumět mu. Pokud můžeme pomoci lidem vyřešit jejich problémy, celý svět nám leží u nohou. A proto přestaňme myslet na sebe a zjistěme, co je důležité pro druhé. Zajímejme se o druhé, poněvadž jedině tak budou vašimi přáteli a budou se zajímat i oni o nás.
Stanovení cílů je nesmírně důležité, protože motivují člověka, aby se stal úspěšným. Dosáhnete všeho, jestliže si stanovíte cíle a přizpůsobíte je tak, jak si to okolnosti vyžadují a vždy se snažíte neztratit cíl, za kterým směřujete, z očí. Ztratíte-li ho, vzpamatujte se, nasměrujte se znovu a pokračujte!
Cíle nám dávají smysl života. Pomáhají nám zaměřit naše úsilí na jejich uskutečnění. Umožní nám, abychom si poměřili vlastní úspěšnost. A tak si dávejte cíle – cíle, které jsou jasnou výzvou, ale jsou zároveň realistické a dosažitelné, cíle, které jsou jasné, měřitelné a konkrétní, dlouhodobé i krátkodobé cíle. Lidé kteří si stanovují takovéto cíle, jež jsou výzvou, ale jsou dosažitelné, jsou lidé, kteří pevně svírají v rukou svou budoucnost a dosahují mimořádných věcí. Bez konkrétních cílů se budete jen tak potloukat životem, aniž ho opravdově naplníte. Marníte čas, protože nemáte pocit naléhavosti, pocit výzvy. A jsou to cíle, které nám mohou dát směr a pomohou vám, abyste byli soustředěni.
Ze začátku si stanovte malé cíle a bojujte, bojujte o jejich naplnění. Stanovte si další, poněkud větší cíle. Plňte je a mějte úspěch. Jde vlastně o tu pomyslnou laťku, již dříve zmiňovanou, kterou nastavujete podle vašich schopnosti a dovedností. Tuto laťku překonejte!
Po splnění předchozích cílů si stanovte další. Proč? Možná proto, že sebedůvěra, získaná ze splnění předchozích cílů má schopnost změnit člověka. A ovlivní také další oblasti jeho života.
Většinou není možné dosáhnout všech větších cílů hned, a tak si dejte prozatímní cíl. Prozatímní cíl je cíl snazší než konečný. Ale stejně důležitý, protože bez tohoto prozatímního cíle byste toho konečného – velkého cíle – nemuseli dosáhnout. Prozatímní cíl je jakýsi „mezicíl“, jakási jedna z přestupných stanic na cestě ke konečnému cíli Mnohé velké úkoly se nejlépe plní pomocí takovéto série prozatímních cílů. To je mnohem více povzbuzující proces a také více motivující. Avšak některých věcí nám není souzeno dosáhnout, ale podstatné je držet se svých cílů a pachtit se za nimi, abychom jich dosáhli
Po této dlouhé směsici přesvědčování o stanovení a pachtění za cíli nevíte, jaký cíl si máte vytvořit? Zastavte se a přemýšlejte: Čím chci doopravdy být? Jaký způsob života chci opravdu vést? Kráčím právě teď správným směrem?
Jestliže máte již stanovené reálné, dosažitelné, jasné a konkrétní cíle nebo prozatímní cíle, zeptejte se sami sebe: Jaký cíl je pro mě nejdůležitější? A až si odpovíte, tak podle své odpovědi seřaďte prioritní a méně prioritní, poněvadž ne všechny se dají splnit ihned.
Nekonečná víra ve vlastní schopnosti a v úspěch vlastního snažení vám umožní dokázat menší a větší zázraky, bez ohledu na zdánlivě nepřekonatelné překážky, které se před vámi navrší. Člověk plný víry je nepokořitelný a vytrvale a neúnavně jde za svým životním cílem a také ho dosáhne. Jen hluboká nekonečná víra v úspěch přináší skutečný úspěch.
Představte si, čeho byste mohli dosáhnout, kdyby vaše víra v úspěch byla tak silná, že byste dnem i nocí mysleli jen na získání toho, co si přejete. Ujasněte si co chcete, co je specifickým cílem vašeho života, vaším osobním cílem. Věřte, že získáte po čem toužíte. A hlavně buďte ochotní zaplatit za splnění svého přání příslušnou cenu.
Buďte odvážní! Nemějte nedostatek odvahy. Nedělejte chybu jako druzí, kteří tvrdí, že pochází z chudých poměrů, že nikdy neměli štěstí, že patří k opomíjené menšině, že jsou nějak znevýhodněni a mají nějaký handicap. Uvědomte si, že život vám nic nedluží, ani šance a příležitosti, ani dobrou startovní pozici v životě, pevné zdraví či zámožné rodiče! Musíte sami poznat, kde je vaše místo. Pokud toužíte po něčem, co nemáte, musíte se dát do práce a získat to.
První úlohou jak „to“ získat je dokázat přesvědčit sám sebe. Jestli nejste dost přesvědčiví sami pro sebe, jak byste mohli přesvědčit ostatní? Jestli nejste přesvědčeni o pravdivosti svých myšlenek, jak by takové myšlenky mohly zapůsobit na někoho jiného? Věřte sami sobě a věřte ve zdar svých plánů. Dejte to najevo svým chováním, aby ostatní lidé získali pocit, že musí přesvědčovat a dělat dojem na vás a ne naopak.
Zapamatujte si, že musíte vycházet z vlastního sebevědomí. Musíte mu přizpůsobit celé myšlení, každodenní jednání, řeč a vystupování. Když se do něčeho pouštíte, dodržujte sebejisté plánování, poněvadž bude-li plán zatížen nějakými nejistotami a obavami, nepodaří se vám nashromáždit potřebnou sebedůvěru k dosažení úspěchu. Svou sebejistotu si stále uvědomujte, protože vzbuzuje důvěru, zvyšuje autoritu, rozhodnost i přesvědčivost. Jednejte sebejistě, protože tak se stanete přesvědčiví. Bezmezná důvěra ve vlastní úspěch vám propůjčí potřebné sebevědomí. Úspěch je tedy, když získáte v životě vše, co si skutečně přejete.
Žádný člověk není dokonalý, ten který to tvrdí, lže. Každý máme své slabé stránky, své chyby, které se snažíme více či méně odstranit nebo alespoň korigovat.
V některých případech jsou způsobeny naše chyby emocemi. Existují nepříznivé emoce, jako emoce traumatické, šokující. Určitá jádra emocí jako neodmyslitelných součástí osobnosti jsou v nás od narození. Emoce se dostávají do člověka v tzv. impregnační či vpečeťovací periodě. V tomto kritickém a velmi senzitivním období je mozek značně plastický. Zdravý a normální člověk většinu svých emocí kontroluje. Jejich příjemnější stránku si dokáže záměrně vyvolat. Avšak emočně rozkolísaný a frustrovaný jedinec může trestat své okolí a věci ve svém okolí. Příliš silná emoce se může stát také přímou příčinou krátkodobé duševní poruchy, např. deprese. Nebo takovou nemoc může záporná emoce případně zhoršit.
Dělat chyby je lidské. Opravdu nejsme dokonalí a děláme chyby. Musíme však tyto chyby umět najít a opravit je. Každý z nás prožívá každodenně tzv. „jednání plné chyb, jednání proti své vůli“. Jde tu o mimovolní činnost člověka a v ní především o to, co bylo kdysi přiléhavě nazváno chybnými výkony. Jsou to velmi časté a známé úkazy, vlastně jen drobné maličkosti, náhody a záměny jako je přeřeknutí, přepsání, zapomenutí, založení nějakého předmětu, přeslechnutí, mylné čtení, ztracení nějaké věci, nesplnění předsevzetí. V těchto případech jde pouze o omyly každodenního života. Nemají tedy zpravidla žádné těžké následky. Nicméně mohou mít zcela zvláštní, psychologicky utajený význam.
Chybné výkony přestavují rozporuplné selhávání duševních funkcí. Selhává pozornost, paměť, soustředivost i vnímání a myšlení. To se pak mimovolně projevuje i v našem jednání.
Zlozvyk je špatná vlastnost, objevující se snad u každého člověka. Zlozvyk je špatný návyk, o kterém víme, nebo nás na něj okolí upozorňuje a dává nám svůj názor dosti najevo. Některé jsou „pouze“ nežádoucí, jiné škodlivé a některé dokonce i nanejvýš nebezpečné.
Zdánlivě nesmyslný a zároveň bezúčelný návyk se stává zlozvykem. I jemu se dá odnaučit, stejně tak jako podlehnout. Kuřáci mi dají za pravdu, že odvykání je daleko obtížnější než přivykání, i když je to také jen akt podmíněného reflexu, znamenajícího pouhé splnění některých podmínek. Při odvykání nešvarů a zlozvyků je potřeba vyřadit jejich projevy jiným, zcela kompenzujícím postupem. Tato kompenzace musí však být nenásilná a musí být obsahově účelná. Je nutno vypátrat, které výchovné chyby zlozvyk podpořily, která přání a nároky jsou u těchto příznaků v pozadí.
Úspěch je přírodní zákon. Lidé k němu instinktivně směřují. Neúspěchy nalézáme na cestě k úspěchu. Jsou proto součástí našeho života. Musíme je brát samozřejmě, protože se s nimi dokážeme vyrovnat a překonat a dosáhnout tedy našeho cíle – úspěchu.
Chcete-li dosáhnout úspěchu řiďte se těmito pravidly, používejte je. V této práci nejsou však absolutně všechny rady a všechny návody jak dosáhnout úspěchu. Zaujala-li vás tato práce o osobnosti úspěšného člověka, doporučuji vám učit se z mnohé literatury nacházející se na trhu.
Síla neoblomné víry v úspěch vám pomůže překonat obtíže, které vám budou stát v cestě. V práci jsem uvedl několik účinných, i když možná na první pohled prostých a samozřejmých prostředků, které ve skutečnosti o pravdu fungují. Chraňte své já před špatným myšlením, před špatnými věcmi a využívejte pouze kladné.
Obsah vašeho myšlení a víry utváří vaši budoucnost. Vaše podvědomí vykoná to, co mu svým myšlením ve vědomí „naprogramujete“. Aplikujte tedy tyto základní metody a pravdy ve svém vědomí, udělejte z nich nepostradatelný element svého života.
Vezměte si tato slova k srdci a staňte se úspěšnou osobností!
4. srpen 2008
9 311×
2410 slov
Skvělá práce