V této části seminární práce bych asi měla zmínit právě proč jsem si vybrala toto téma..Asi proto, že je šikana velice rozšířeným problémem na celém světě. Jenom tak mimochodem..V české republice se podle nejnovější studie etopeda a psychoterapeuta dr. Koláře cítí šikanováno přes 20 % v přepočtu 300 000 dětí a to není zase tak malé číslo, abychom se nad ním nepozastavili. Avšak šikana se objevuje i na jiných místech než jenom ve školách. Setkáme se s ní na vojně, v práci a na dalších místech… Já vím,že touto seminární prací nedokážu změnit svět,aby byl bez šikany, aby se měli všichni rádi,ale chci tu uvést pár faktů o této závažné nemoci lidstva..
Podle pana Koláře, který se fenoménem šikany zabývá již něco přes dvacet let, se šikana objevuje na všech typech školách. Někde mírněji – gymnazium a nebo ve velké míře a to jsou potom různá učiliště a základní školy.
Mezi rodiči a často i pedagogy je velmi rozšířená představa, že ke zrodu šikanování jsou zapotřebí zcela výjimečné podmínky, např. přítomnost patologického sadisty a absence kázně. Ale to je omyl. Je důležité si uvědomit, že šikana může vzniknout v úplně normální skupině a agresory se mohou stát nejen normální, ale často i pedagogy velmi oblíbení žáci.Jsou to takový ti jak se lidově říká „šprti“ a nebo velice nevýrazné a tiché osoby- introverti. Ti se stávají obětem posměchu, narážek a vyhrožování nejčastěji. Jsou to lidé,kteří si nikoho nevšímají,jsou uzavření sami v sobě a žijí si svým vlastním životem. Jsou od „normálních“ lidí něčím odlišní. V odborné literatuře se takovýto jedinec označuje různě – obětní beránek, černá ovce či outsider.
Prvním stupněm šikany je mírná, převážně psychická forma násilí, kdy se okrajový člen necítí dobře – je neoblíben a neuznáván a občas se stává terčem drobných legrácek… Je třeba upozornit na to, že tato situace je již zárodečnou formou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje. Zážitek, jak chutná moc, kdy agresor bije a týrá někoho slabšího a ustrašeného, pro něj může znamenat prolomení posledních zábran a chuť své činy zopakovat a stupňovat. Jestliže však ve skupině existuje soudržnost, kamarádské vztahy a převažují pozitivní morální hodnoty, kdy mají žáci zásadně negativní postoje k násilí a ubližování slabším, pokusy o šikanování neuspějí.Takových skupin je však bohužel málo.
Ve většině případů agresorům nic nebrání tomu, aby své násilí přitvrdili a šikana se rozvinula do dalšího stadia.Třetím stupněm je tzv.klíčový moment, neboli vytvoření úderného jádra. Jestliže se do okamžiku vytvoření jádra nevytvoří silná pozitivní podskupina, která by postavila pevnou hranici proti manipulacím a počáteční fyzické agresi jednotlivců, násilí může nerušeně pokračovat. Často se vytvoří skupinka agresorů, tzv. úderné jádro.Členové tohoto jádra pak začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat vhodné oběti. Zpočátku jsou to téměř vždy již odzkoušené oběti šikany, ale později se jimi může stát téměř každý, kdo se jim jen trochu znelíbí nebo se postaví na odpor.
Téměř přirozeným jevem se v takovéto situaci, kdy se nevytvoří pozitivní podskupina proti šikaně, je přechod ke čtvrtému stupni šikaně (ostrakismu) kdy jsou normy agresorů přijaty a málokdo se již dokáže stoupajícímu násilí postavit na odpor. V tomto stádiu už to, co hlásají pedagogové, ustupuje zcela do pozadí a i mírní a ukáznění žáci se začnou šikany aktivně účastnit a prožívat přitom uspokojení.
K dokonalé šikaně neboli pátému stupni šikany, při které jsou normy chování agresorů přijaty nebo respektovány všemi a dojde k nastolení totalitní ideologie šikanování však už naštěstí na školách dochází pouze zřídka. Nastává spíše ve výchovných ústavech pro mládež, ve věznicích a v mnoha případech na vojnách. V tomto stádiu už je skupina rozdělena jen na “otrokáře” a “otroky”, přičemž otrokáři využívají na otrocích vše, co využitelné je – od materiálních věcí po jejich tělo, city, rozumové schopnosti, školní znalosti atd. V tomto stadiu také existuje soubor nepsaných pravidel vymezující “práva otrokářů” a “povinnosti otroků”.Tento soubor pravidel se stává závazným a jeho nedodržování je trestáno. Původně neutrální či mírně nesouhlasící členové skupiny jsou stále komfortnější a se zájmem přihlíží a sledují situaci.Postupně se začínají aktivně zapojovat do týrání, nebo už šikanování samostatně realizují. Brutální násilí se začíná považovat za normální, a dokonce i za výbornou legraci…
Prvotním hnacím motorem šikanujících (agresorů) je strach a nejistota. Agresoři to však umí skrývat a stávají se, vždy těmi silnými. Buď je útočník starší, silnější nebo je agresorů více. Na první pohled působí agresoři sebevědomě, často jsou fyzicky zdatní, útoční ,mají snahu dominovat nad ostatními, ovládat druhé a zvládají umění se bezohledně prosazovat. Mohou být i fyzicky slabší, avšak jejich slabost vyvažuje chytrost a schopnost zneužívat ostatní. Téměř vždy se u nich vyskytuje nápadná krutost , tedy skvělý pocit z utrpení a ponížení oběti a masivní touha po moci. Jsou také ve většině případů nejen duchovně a mravně, ale i psychicky nezralé.
Podle knihy M. Koláře, Skrytý svět šikanování na školách, str. 55, teď krátce popíšu základní typy agresorů zjištěné autorovým výzkumem:
1. typ: Hrubý, primitivní, impulsivní, s kázeňskými problémy
forma šikanování: šikanuje masivně, tvrdě a nelítostně, vyžaduje absolutní poslušnost, používá šikanování cíleně k zastrašování druhých
Specifika rodinné výchovy: častý výskyt agrese a brutality u rodičů
2. typ: Slušný, kultivovaný, narcisticky šlechtěný, zvýšeně úzkostný
Vnější forma šikanování: násilí a mučení je cílené a rafinované, bez přítomnosti svědků
Specifika rodinné výchovy: časté uplatňování důsledného a náročného přístupu rodičů, někdy až vojenského drilu bez lásky
3. typ: Srandista, optimistický, dobrodružný, oblíbený
Vnější forma šikanování: šikanuje pro pobavení sebe i ostatních
Specifika rodinné výchovy: nebyla zjištěna
Popsat typickou oběť je obtížnější než popsání typického agresora, protože se jí při troše smůly může stát téměř kterékoli dítě. Přesto však existují typické oběti, které jsou např. i po přestupu na jinou školu opakovaně týrané. Nejsilnějším magnetem chronicky šikanovaných obětí je jejich příliš viditelná bojácnost a slabá reaktivita v zátěžových situacích. Na rozdíl od agresorů ve střetech ztrácejí hlavu, propadají panice, hrůze, výčitkám svědomí, přílišné sebekritičnosti… Bývají většinou tiché, plaché a mají nízké sebevědomí, ale mohou se jimi stát i děti protivné s provokujícím chováním, děti prosazující zastaralé názory svých rodičů (nebo vůbec jakékoliv odlišné názory, než má většina) nebo děti s přednostmi – stručně řečeno, každý, kdo se alespoň trochu odlišuje od průměru. Ve „špatné” skupině jsou takto předem odsouzeny děti nějak oslabené – často mívají nějaký tělesný, nebo psychický handicap. Silní žáci pak doslova větří, aby zpozorovaného oslabení zneužili ve svůj prospěch. Z tělesných handicapů se poměrně často vyskytuje malá fyzická síla, obezita, tělesná neobratnost atd..
Je jasné, že šikanování (zejména dlouhodobé a v pokročilém stádiu) může mít hrůzné následky u oběti. Mezi základní negativní účinky patří zejména poškození fyzického i psychického zdraví oběti (v krajním případě může dojít i k ohrožení jejího života).
U obětí pokročilých stupňů šikanování jsou následky velmi závažné a mnohdy celoživotní. Dlouhodobé brutální násilí často vede ke zhroucení osobnosti, strachu o život, poruchám spánku a nočním můrám.V jiném případě se oběť sice nezhroutí, ale není schopna pokračovat ve studiu ani po přeřazení na jinou školu. Stále je provází poruchy sebehodnocení, ztráta vlastní vůle, chronické depresivní stavy, poruchy přizpůsobivosti a poruchy vývoje osobnosti.
Ovšem ani u obětí lehčích stupňů šikanování nejsou následky nevýznamné. Žáci jsou dlouhodobě (a někdy trvale) frustrovány a velice rychle získají negativní postoj ke škole, a jsou vystaveni tzv. subtilnímu násilí (izolace, zesměšňování, ponižování, nadávání) , které pozvolna narušuje jejich osobnostní vývoj. Tito žáci jsou celkově nejistí, při vyučování nepozorní, mají poruchy sebehodnocení, výrazně se zhorší jejich prospěch a také mají zvýšené tendence k omluvené (únik do nemoci) i neomluvené absenci.
Jsem velice ráda , že jsem si vybrala toto téma za seminární práci. Dozvěděla jsem se mnoho nových věcí,které jsem nevěděla a tato práce mi pomáhá vidět do problému dnešní společnosti jako je např.šikana. Jen se chci omluvit, že jsem se spíše věnovala šikaně na školách a ne šikaně obecně jako celku na vojně, ale toto prostředí mi je věkově bližší.
28. prosinec 2012
14 553×
1425 slov
