Válka, smrt a násilí v literatuře

- v lidských dějinách bezpočet válek a násilí -> odraz v literatuře, ať už konkrétní války či obecně (varování před válkou, násilím, zlem)

- násilí je ve světě od pravěku -> již nejstarší literární památky jej reflektují

- v nejstarších literárních památkách není válka tak tragická, jak ji chápeme dnes

- Bible, Starý zákon – plný válek a násilí, Nový zákon – změna, ale křesťané jsou pronásledováni (vypráví o tom např. Sienkiewicz: Quo vadis?), pak válčí také – rytířské eposy – oslava hrdinských činů (v Antice válečníci také hrdinové – Odysseus), proti rytířské kultuře stojí církevní učení, v renesanci Shakespeare kritizuje násilí (Romeo a Julie, Mackbeth)… pak skok ke světovým válkám

-> způsoby jak literatura reflektuje válku:

euforie, oslava hrdinských činů – eposy (i Bible –David hrdinně zabíjí Goliáše), rytířské eposy

kritika války, varování před ní – výrazná většina literárních děl, rytířský turnaj měl pravidla hry, ale světové války jsou totální, ničivé, zasahují celou společnost -> euforie se zcela vytrácí (hrdinové sice pochopitelně zcela nemizí, ale válka je TRAGICKÁ, HRŮZYPLNÁ)

- 1. a 2. světová válka se v literatuře odrážejí nesmírně výrazně, literatura vypovídá o traumatech, jež války způsobily, varuje před násilím

- světové války a vznik uměleckých směrů:

- 1. sv. – dadaismus ( o to hrůzněji působí x většina čtenářů knihy o tom ví, kniha se tak proslavila

- končí společnou sebevraždou Sophie a jejího milence Nathana