OBSAH
1. Úvod
2. Zdravý spánek
2.1. Usínání
2.2. Fáze spánku
3. Regulace spánku a bdělosti
4. Faktory ovlivňující spánek
5. Historie zkoumání spánku
6. Poruchy spánku
7. Náměsíčnost
8. Závěr
9. Použitá literatura
10. Příloha
1. ÚVOD
Spánek je nedílnou součástí našeho života. Lidé prospí třetinu dne , avšak
málokdo ví co se během této doby děje. Lidé spí v poloze vleže se zavřenýma očima, ale někteří savci spí s očima otevřenýma (např. hovězí dobytek), někteří vstoje (např. koně nebo sloni), a někteří visí za nohy (např. někteří papoušci, netopýr). Nehybnost během spánku je relativní - ryby plavou na místě, savci se během spánku periodicky pohybují, a v případě některých poruch spánku u lidí je usnutí možné při chůzi nebo při hovoru. Reakce na vnitřní nebo vnější podněty je omezena, ale nechybí zcela.
Typická celková doba spánku za jeden den je u různých druhů velmi odlišná, od přibližně 2 hodin až po 20 hodin u malého hnědého netopýra; u lidí je to 8 hodin. Spánek je u lidí a mnoha dalších savců načasován především do doby, kdy je tma, nicméně některé druhy savců spí ve dne za světla (např. hlodavci).
Všeobecně je chápán jako biologicky účelný ochranný útlum , jenž umožňuje zotavení těla a obnovení zásob energie v nervových buňkách. Lze jej charakterizovat jako pravidelně se opakující odpočinkovou fázi se značně sníženým vědomím: je to stav kdy převažuje činnost parasympatiku. Krevní tlak klesá , počet nádechů a výdechů se snižuje , klesá činnost žláz. Některé složky ve středním mozku , které vyvolávají budivou aktivitu , jsou tlumeny , člověk usíná. Jiné oblasti mozku pracují nadále a přijímají smyslové vjemy , které si později neuvědomujeme. Přicházejí sny , v nichž se mísí skutečné zážitky s fantazií , ale po probuzení si je často nevybavíme. Problematika snů je však natolik složitá a zdlouhavá , že ji v této práci nebudu rozebírat.
2. ZDRAVÝ SPÁNEK
Je charakterizovaný:
1. stereotypní polohou těla
2. minimálním pohybem
3. sníženou reaktivitou na zevní podněty
4. reverzibilitou a přechodným trváním
5. epizodami, jejichž trvání a doba, kdy nastávají jsou druhově-specifické.
2.1 Usínání
Ležíme-li klidně s otevřenýma očima, EEG vzorec vykazuje rychlé vlny beta (vlna – krátkodobá změna napětí), frekvence vlny beta je 14 – 30 Hz. Zavřeme-li oči, ale ještě bdíme, objeví se pomalejší rytmus alfa (frekvence 8 – 13 Hz). Když začneme usínat, mizí rytmus alfa a zápis se skládá z vln theta (frekvence 4 – 7 Hz). To je první stádium spánku NREM. Snižuje se svalové napětí, klesají víčka a oči se pomalu pohybují. Ještě ale nespíme, na případný hlasitý dotaz jsme většinou schopni správně zareagovat a současně se probudíme.
2.2 Fáze spánku
NREM spánek.
Název pochází z anglického výrazu non rapid eye movement . V překladu to znamená, že NREM spánek není , na rozdíl od REM spánku , provázen pohyby očí. Kortikální elektroencefalogram (EEG-zaznamenává mozkové elektrické potenciály) NREM spánku je charakterizován zpomalením frekvence a zvýšeným napětím v porovnání s nízkým napětím (10-30 mikrovoltů) a vysokou frekvencí (16-25 Hz) ve stavu aktivní bdělosti. Elektrookulogram (EOG-zaznamenává pohyby očních bulbů) ukazuje v bdělém stavu rychlé pohyby očí; při přechodu do NREM spánku jsou pohyby očí pomalejší a při pomalovlnném spánku se očí nepohybují vůbec. Elektromyogram (EMG-zachycuje elektrický potenciál ze srdečního svalstva) má nejvyšší amplitudu při bdělosti, ta se postupně snižuje během NREM spánku.
NREM spánek se rozděluje do 4 stadií. Ty se postupně střídají s REM spánkem.
První odpovídá usínání a bylo již popsáno.
V druhém stádiu se dále zpomalují elektrické projevy mozku a objevují se zvláštní série vln. Kontakt s okolím je potlačen, oči se nepohybují a my spíme. Toto stádium se nazývá lehký spánek.
Přechod do dalších stádií je spojen s dalším zpomalením elektrické činnosti mozku a převažují vlny theta. Oči se nehýbou.
Ve 4. stádiu spánku již převažují pomalé vlny delta (0,5 – 3,5 Hz) o napětí 75 mikrovoltů a více, proto se často nazývá hluboký nebo pomalovlnný spánek. Tvoří asi 80% z celkové doby spánku a je nejcennější co se týče regenerace sil.
REM spánek
V dramatickém kontrastu s NREM je kortikální EEG při REM spánku, kdy mají vlny nízkou amplitudu (nízké napětí) a smíšené frekvenční spektrum, pozorovatelné také při ospalosti. EMG aktivita klesá na nejnižší úroveň; ve skutečnosti dochází k paralýze většiny hlavních volních svalových skupin prostřednictvím procesu postsynaptické inhibice motorických neuronů v mozkovém kmeni a míše. EOG ukazuje nepravidelné rychlé oční pohyby, podle kterých se tato fáze spánku jmenuje (rapid eye movement).
REM spánek je dále charakterizován svými tonickými a fázickými vlastnostmi. Tonické vlastnosti REM spánku zahrnují trvalou svalovou ochablost a desynchronizované EEG. Fázické jevy REM spánku jsou přerušované, tj. pohyby očí při REM, které přicházejí ve větších nebo menších skupinách, jsou následovány obdobími klidu očních bulv. S pohyby očí jsou spojeny fázické záškuby svalů, většinou periferních, které přerušují trvalou ochablost. První fáze REM spánku se objevuje asi po 90 minutách a trvá 5-10 min. Po dalších 90 minutách se objevuje poněkud delší REM fáze a ta se objevuje znovu po dalších 90 minutách. Poslední může trvat 30 – 60 minut a vystupují v ní sny , které se nejlépe pamatují. Je to aktivní proces , důležitý pro převedení informací do dlouhodobé paměti a pro znovunabytí duševních sil.
Část spánku zahrnující REM a NREM fázi se nazývá spánkový cyklus.U zdravého člověka proběhne 4-5 cyklů za noc. Jeden trvá asi 90 minut. Na následujícím obrázku je zachycen graf jednotlivých cyklů. Ukázky záznamů EEG jednotlivých fází spánku naleznete v příloze.
3. REGULACE SPÁNKU A BDĚLOSTI
Spánek je aktivně regulovaná a vysoce organizovaná biologická činnost. Její regulace je založena na jednom nebo všech třech předpokládaných mechanizmech :
1. homeostatický proces, který je určen množstvím předchozího spánku a bdělosti
2. cirkadiánní proces, který organizuje střídání spánku a bdělosti během 24 hodin
3. ultradiánní proces, který řídí přechody mezi dvěma fázemi spánku, REM a NREM.
Homeostatické a cirkadiánní procesy jsou považovány za nezávislé, ale vzájemně se ovlivňující, zatímco regulace spánku REM a NREM, jak napovídají data, jsou vzájemně závislé. Bylo zjištěno, že cirkadiánní cyklus (cyklus dne a noci) je řízen ze dvou center v hypothalamu. Jde o shluky několika tisíc neuronů, které vykazují pravidelné změny v elektrické aktivitě buněk a to periodicky během 24 hodin. A to i když jsou izolovány od zbytku těla. Jsou ovlivňovány impulsy z oční sítnice (střídání světla a tmy), vliv má i vzrušení či rozčilení. Přesný mechanismus fungování není znám.
4. FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ SPÁNEK
Potřeba spánku je u jednotlivých lidí různá a během života se postupně mění. S přibývajícím věkem potřebuje člověk zpravidla méně spát. Novorozenec spí v průměru asi 20 – 22 hodin denně , šestileté dítě jen 10 – 12 hodin , dospělý člověk asi 7 – 8 hodin a ve stáří klesá zpravidla potřeba spánku na 5 – 6 hodin.
Kromě věku ovlivňuje délku spánku také tělesná konstituce typ nervové soustavy , druh práce , celková životospráva a způsob života vůbec. Nemalý podíl má i genetická výbava.
Počasí. Ideální teplota pro spánek je mezi 12 a 24 °C. Nepříznivě působí jak vysoký , tak i nízký atmosférický tlak.
Strava. Potraviny obsahující polysacharidy (pečivo , brambory) a tryptofan (mléčné výrobky) mírně podporují usnutí a prohlubují spánek.
Lůžko. Laboratorní výzkumy prokázaly , že měkké lůžko napomáhá spánku více než tvrdé.
Hluk. Citlivost na hluk je u každého jiná. Je však patrné , že s přibývajícím věkem se zvyšuje.
5. HISTORIE ZKOUMÁNÍ SPÁNKU
Elektrické proudy v mozku objevil pomocí galvanometru Caton již v roce 1875 při pokusech se zvířaty. Až kolem roku 1929 bylo v klinických podmínkách možno měřit tyto malé rozdíly potenciálů (napětí) u člověka pouhým přiložením snímacích elektrod k hlavě.
Výzkum spánku začal nabývat novou kvalitu se zavedením polysomnografického vyšetření (studium více fyziologických znaků spánku najednou). V r. 1937 popsali A. L. Loomis a kol. pět stadií spánku. E. Aserinsky a N. Kleitman z univerzity v Chicagu uveřejnili v r. 1953 techniku záznamu elektrookulogramu (EOG), která dovolila rozlišit rychlé oční pohyby (REM). První souhrnný popis nočního záznamu NREM a REM spánku u člověka znamenal zahájení jedné z nejpozoruhodnějších kapitol vědy dvacátého století. W. C. Dement a N. Kleitman přidali v r. 1957 k záznamu EEG a EOG ještě elektromyogram (EMG) a v r. 1968 mezinárodní tým odborníků pod vedením A. Rechtschaffena a A. Kalese vypracoval Standardní vyhodnocovací systém spánku. Mezi dvanácti tvůrci tohoto systému a zakladateli dnes již značně rozvinutého oboru spánkové medicíny byl také český neurolog Bedřich Roth.
Potřeba střídání REM a NREM fáze spánku byla dokázána W.C. Dementem v roce 1960. Probuzení spáče v REM fázi mělo za následek zvýšení podílu REM fáze při spánku následující den.
J. Pappenheimer aM.Karnovsky objevili v roce 1982 chemickou substanci , kterou nazvali faktor S. Byla-li tato látka injikována pokusným zvířatům , upadala do hlubokého spánku.
6. PORUCHY SPÁNKU
Problémy s lidským spánkem řeší mladá lékařská věda somnologie a hypnologie. Mezinárodní klasifikace poruch spánku vznikla v r. 1990 ve spolupráci Americké asociace pro poruchy spánku, Evropské společnosti pro výzkum spánku, Japonské společnosti pro výzkum spánku a Společnosti pro výzkum spánku Latinské Ameriky, pod redakcí M. J. Thorpyho. Z českých odborníků se na vývoji této klasifikace podílel B. Roth.
MEZINÁRODNÍ KLASIFIKACE PORUCH SPÁNKU
I.Dyssomnie
Dyssomnie jsou poruchy, jejichž hlavními projevy jsou buď obtíže při usínání, nebo udržení spánku, nebo nadměrná spavost. Tento oddíl je rozdělena na tři skupiny:
I.A. Poruchy spánku vyvolané vnitřními příčinami
Tyto poruchy buď vznikají, nebo se rozvíjejí uvnitř organismu, nebo jejich příčina spočívá ve vnitřních procesech organismu.
1.Psychofyziologická insomnie (naučená, podmíněná insomnie)
2. Chybné vnímání spánku je porucha, při níž stížnosti na nespavost nejsou potvrzeny objektivním nálezem při sledování a vyšetřování spánku.
3. Idiopatická insomnie (insomnie od dětství, celoživotní insomnie) je celoživotní neschopnost dosyta se vyspat. Příčinou je pravděpodobně neurologická porucha kontrolního mechanismu systému spánek-bdění.
4. Narkolepsie (nadměrná spavost, abnormální REM spánek) je porucha dosud neznámá charakterizovaná nadměrnou spavostí. Je pro ni typické spojení s kataplexií a dalšími fenomény REM stadia spánku, jako jsou spánková paralýza a halucinace.
5. Rekurentní hypersomnie (periodická hypersomnie, Kleinův-Levinův syndrom) je porucha charakteristická opakovanými epizodami spavosti, které trvají obvykle několik dnů až týdnů a jsou někdy doprovázeny psychickými poruchami.
6. Idiopatická hypersomnie (NREM narkolepsie) je porucha, která se objevuje v době normálního nebo prodlouženého spánku, a znamená příliš hluboký spánek při prodloužení stadia NREM.
7. Posttraumatická hypersomnie je nadměrná spavost vzniklá po traumatickém postižení centrálního nervového systému.
8. Syndrom obstrukční spánkové apnoe (spánková apnoe) je charakteristický opakovanými epizodami obstrukce horních dýchacích cest, které se objevují v průběhu spánku a jsou obvykle spojené se sníženou oxidací krve.
9. Syndrom centrální spánkové apnoe (centrální apnoe) je charakteristický přerušením nebo snížením plicní ventilace v průběhu spánku spojeným obvykle se sníženou hladinou kyslíku v krvi.
10. Syndrom centrální alveolární hypoventilace je charakteristický snížením plicní ventilace s následným snížením saturace krve kyslíkem. Zhoršuje se při spánku.
11. Periodická porucha s pohyby končetin (noční myoklonus) je charakteristická periodickými epizodami opakujících se stereotypních pohybů končetin v průběhu spánku.
12. Syndrom neklidných nohou je charakterizován nepříjemnými pocity v nohách, obvykle před začátkem spánku. Tyto pocity vyvolávají téměř nepřekonatelnou potřebu pohybovat nohama.
I.B. Poruchy spánku vyvolané vnějšími příčinami
Tyto poruchy buď vznikají nebo se rozvíjejí v důsledku příčin, které jsou vně organismu. Odstranění vnějších příčin vede obvykle k odeznění této poruchy, pokud se v jejím průběhu nerozvine jiná porucha spánku.
1. Nepřiměřená spánková hygiena je porucha, jejíž příčinou je vykonávání takových aktivit v průběhu dne, které znemožňují udržet dobrou kvalitu spánku v noci, nebo naopak plného bdění ve dne.
2. Porucha spánku způsobená prostředím je spánková porucha, jejíž příčinou jsou rušivé faktory zevního prostředí, které způsobují buď insomnii, nebo nadměrnou spavost.
3.Výšková insomnie je doprovázená bolestí hlavy, ztrátou chuti k jídlu a únavou. Vyskytuje se při výstupech do poloh s velkou nadmořskou výškou.
4. Porucha spánku ze špatného přizpůsobení je dočasná porucha spánku, která vzniká v souvislosti s akutním stresem, konfliktem nebo se změnami prostředí, které způsobují emoční vzrušení.
5. Syndrom nedostatečného spánku je porucha, která se vyskytuje u jedinců neschopných udržet kvalitní noční spánek nezbytný pro odpočinek a následnou plnou denní bdělost.
6. Porucha spánku z omezování (dětská insomnie) je porucha, která vzniká přehnaným donucováním dítěte, aby šlo spát. Důsledkem je ztráta schopnosti usnout v přiměřené době nebo odmítání jít spát.
7. Porucha z asociací se začátkem spánku se objevuje v případě vzniku asociací mezi nějakou věcí nebo okolností a začátkem spánku. Je-li toto spojení narušeno, dojde k obtížím při usínání, týká se zejména dětí - např. usínání s dudlíkem, u dospělých např. rozhlas, televize, zvuky.
8. Insomnie z alergie na potraviny je porucha usínání nebo udržení spánku způsobené potravinovou alergií.
9. Syndrom nočního příjmu jídla (pití) je charakteristický opakovaným probouzením s neschopností znovu usnout bez příjmu jídla nebo pití.
10. Porucha spánku ze závislosti na hypnotikách je charakterizovaná insomnií nebo nadměrnou spavostí, které jsou spojeny buď s rozvojem tolerance na hypnotika, nebo vznikají po jejich vysazení.
11. Porucha spánku ze závislosti na stimulanciích je charakterizována snížením spavosti nebo potlačením spánku s následným narušením stavu bdělosti po jejich vysazení.
12.Porucha spánku ze závislosti na alkoholu je charakterizovaná neschopností usnout bez návykového užití alkoholu jako hypnotika.
13. Porucha spánku indukovaná toxickými látkami je charakterizovaná insomnií nebo nadměrnou spavostí, které jsou důsledkem otravy těžkými kovy nebo organickými toxiny.
I.C. Poruchy spánku související s cirkadiánním rytmem
Tyto poruchy souvisejí s časováním spánku v rámci 24hodinových denních cyklů. Některé jsou ovlivněny individuálním časováním spánkových period, které je pod kontrolou postiženého jedince (např. směnný provoz nebo změna časových pásem). Jiné jsou způsobeny neurologickými mechanismy (např. nepravidelnost schématu spánek-bdění).
1. Syndrom změny časového pásma (Jet lag) tvoří různě se projevující obtíže při usínání nebo udržení spánku, nadměrné spavosti, snížení subjektivního pocitu bdělosti a výkonu ve dne a ze somatických příznaků, které následují po rychlém překročení několika časových pásem při cestování.
2. Porucha spánku při směnném provozu je typická příznaky insomnie nebo nadměrné spavosti, které se přechodně vyskytují v souvislosti se směnným provozem.
3. Nepravidelný rytmus spánku a bdění je charakteristický časově dezorganizovaným a měnícím se rytmem spánku a bdění.
4. Syndrom zpožděné spánkové fáze je porucha, při níž je tzv. "velká epizoda spánku", obvykle noční, zpožděna oproti požadovanému běžnému průměru. Postižený není schopen usnout v normální době nebo udržet bdělost v průběhu dne.
5. Syndrom předcházející se spánkové fáze je porucha, při níž se tzv. "velká epizoda spánku" předchází vzhledem k požadovanému průměru. Následkem je večerní spavost, brzký začátek spánku a probouzení se dříve, než je nezbytné.
6. Syndrom jiného schématu spánek-bdění než 24 hodin sestává z každodenního opožďování začátku spánku a stavu bdělosti o 1-2.
II. Parasomnie
Parasomnie jsou poruchy probouzení, částečného probuzení a přechodových stadií spánku. Tyto poruchy se vyznačují aktivací centrálního nervového systému a obvykle se manifestují prostřednictvím aktivace kosterního svalstva nebo vegetativního nervového systému. Oddíl je rozdělen na čtyři skupiny:
II.A. Poruchy probouzení
Poruchy probouzení se projevují jako částečné probuzení, které se objevuje v průběhu spánku.
1. Probouzení se zmateností (spánková opilost) se projevuje zmateností v průběhu probouzení nebo probuzení. Nejčastěji se objevuje při probuzení z hlubokého spánku prvé poloviny noci.
2. Somnambulismus (chození ve spánku) je typický sérií komplexů chování, které vznikají v období pomalovlnného spánku, jejichž hlavním projevem je chození ve spánku.
3. Noční děsy jsou charakteristické náhlým probuzením z pomalovlnného spánku s pronikavým křikem nebo s pláčem, a jsou provázeny pohybovými projevy intenzivního strachu.
II.B. Poruchy přechodů spánek-bdění
Poruchy přechodů spánek-bdění se objevují většinou v období přechodu z bdění do spánku nebo z jednoho spánkového stadia do jiného. Časté projevy kterékoli z těchto poruch mohou vést k nepohodě, rozrušení, bolestem, úzkosti nebo k poruchám spánku partnera.
1. Rytmická pohybová porucha je charakteristická sérií stereotypních opakovaných pohybů, většinou hlavy a krku, prováděných velkými svaly. Objevují se těsně před začátkem spánku a přetrvávají do stadia lehkého spánku.
2. Škubání ve spánku jsou rychlé, krátké kontrakce nohou, někdy i rukou a hlavy, které se vyskytují na začátku spánku. Obvykle se jedná o jeden záškub, který může být spontánní nebo indukovaný nějakým vnějším podnětem. V některých případech jsou doprovázeny i výkřikem.
3. Mluvení ze spánku se projevuje vyrážením zvuků nebo pronášením slov během spánku, bez subjektivního povědomí o tomto projevu. Obvykle je mluvení ze spánku krátké, bez známek emočního stresu a nebývá časté. Někdy se však dostavuje každou noc a řeč může být delší, doprovázená emocemi hněvu. Mluvení je někdy spontánní, jindy může být vyvoláno konverzací se spícím.
4. Noční křeče nohou jsou bolestivé pocity stažení nebo napětí obvykle ve svalech lýtek, někdy chodidel, v průběhu spánku. Příznaky mohou trvat několik vteřin a spontánně ustoupit, ale mohou trvat až 30 minut. Křeč obvykle vede k probuzení. Dochází k ní obvykle jednou nebo dvakrát za noc několikrát v týdnu.
II.C. Parasomnie spojené obvykle s REM spánkem
1. Noční můry jsou děsivé sny, které obvykle spícího probudí z REM spánku. Téměř vždy se jedná o dlouhý komplikovaný sen, který je stále děsivější a vede většinou k probuzení. Postižený si sen pamatuje a často se bojí znovu usnout, aby se sen neopakoval.
2. Spánková paralýza je charakteristická periodou neschopnosti provádět volní pohyby na začátku spánku nebo po probuzení v noci nebo ráno. V typických případech nejsou možné pohyby končetin, trupu a hlavy, ale oční a dýchací pohyby zůstávají zachovány. Prožitek poruchy bývá obvykle děsivý, zvláště když pacient pociťuje také obtíže při dýchání. Spánková paralýza trvá obvykle od jedné do několika minut a mizí spontánně nebo po nějakém zevním podnětu, zejména po dotyku jiné osoby.
3. Snížení penilní erekce ve spánku znamená neschopnost udržet ve spánku fyziologickou erekci v míře dostačující k sexuálnímu styku. Bývá příznakem organicky podmíněné impotence.
4. Bolestivá erekce ve spánku je charakteristická bolestí penisu při erekci, v typických případech během REM spánku.
5. Sinusová zástava spojená s REM spánkem je porucha srdečního rytmu charakteristická sinusovou zástavou v průběhu REM spánku u jinak zdravých jedinců.
6. Porucha chování při REM spánku je charakteristická přechodným vymizením svalové ochablosti v průběhu REM spánku a složitou motorickou aktivitou spojenou s prožitkem snu. Často se projevuje bušením pěstí, kopáním, poskakováním a vybíháním z lůžka.
II.D. Jiné parasomnie
1. Spánkový bruxismus je stereotypní pohybová porucha charakteristická skřípáním nebo cvakáním zubů v průběhu spánku.
2. Spánková enuréza je charakteristická opakovaným nechtěným nočním pomočováním.
3. Syndrom abnormálního polykání ve spánku je porucha, při které nenormální polykání slin vede ke kašlání, dušení a krátkým probouzením.
4. Noční paroxysmální dystonie je charakteristická opakovanými kroutivými pohyby, které se objevují v průběhu NREM spánku.
5. Syndrom náhlé nevysvětlené noční smrti
6. Primární chrápání je charakteristické dlouhým zvukem vycházejícím při dýchání z horních dýchacích cest při spánku.
7. Spánková apnoe v raném dětském věku
8. Vrozený centrální hypoventilační syndrom se projevuje malým prouděním vzduchu v plicích, která se zhoršuje při spánku a není vysvětlitelná onemocněním plic nebo slabostí ventilačních svalů.
9. Syndrom náhlé smrti v raném dětském věku
10. Benigní spánkový myoklonus novorozenců je charakterizován křečemi končetin a trupu, které se objevují při klidném spánku novorozence.
III. Poruchy spánku spojené se somatickou nebo duševní poruchou
Jsou rozděleny na skupiny poruch spánku při duševních poruchách, při neurologických poruchách a při dalších somatických poruchách.
III.A. Poruchy spánku spojené s duševními poruchami
O poruchách spánku spojených s duševními poruchami se zmiňujeme pravidelně při popisu těchto duševních poruch.
III.B. Poruchy spánku spojené s neurologickými poruchami
1. Degenerativní mozkové poruchy
2. Demence
3. Parkinsonova nemoc
4. Fatální familiární insomnie
5. Epilepsie spojená se spánkem
6. Bolesti hlavy spojené se spánkem
III.C. Poruchy spánku spojené s jinými somatickými poruchami
1.Spavá nemoc
2.Astma spojené se spánkem
3.Vředová choroba žaludeční
7. NÁMĚSÍČNOST (SOMNAMBULISMUS)
Z lat. somnus = spánek , ambulo = chodím. Jiný název je lunatismus , lat. luna = měsíc.
A) Definice
Stav porušeného vědomí, v němž dochází k nekontrolovanému vykonávání více nebo méně složitých činností v průběhu NREM spánku (3 nebo 4 stadium). Opakují se epizody vstávání z postele během spánku, osoba bezcílně chodí a projevuje jen nízkou úroveň vědomí, reaktivity a dalších pohybů. Nereaguje na snahu okolí o komunikaci. Po probuzení, ať již během epizody, nebo příští ráno, má na epizodu amnézii.
B) Diagnostika
1) Převládajícím příznakem jsou opakované (dvě nebo více) epizody vstávání z postele, obvykle v prvé třetině nočního spánku a bezcílného chození po dobu několika minut až půl hodiny.
2) V průběhu epizody má jedinec bezvýrazný, strnulý obličej, nereaguje na snahu okolí stav nějak ovlivnit nebo navázat komunikaci a může být probuzen jen se značnými obtížemi.
3) Po probuzení (po epizodě nebo příští ráno) má jedinec na epizodu amnézii.
4) Během několika minut po probuzení z epizody není žádné zhoršení duševní činnosti nebo chování, i když zpočátku může být jedinec krátkodobě zmatený a dezorientovaný.
5) Nejsou žádné důkazy organické duševní poruchy.
6) Rušivé příznaky nejsou způsobeny přímým patofyziologickým účinkem substance (např. návykové látky, léku) nebo somatického stavu.
Existují dvě další podobné poruchy: Probouzení se zmateností a Syndrom nočního příjmu jídla (pití). Při výskytu incidentů i během bdění se může jednat o epilepsii.
C) Epidemiologie
10-30% dětí zažije nejméně jednu epizodu "chození ve spánku", ale výskyt somnambulismu je podstatně nižší, přibližně 1-5%. U dospělých byla zjištěna převaha epizod "chození ve spánku" (nikoliv somnambulismu jako poruchy) v 1-7%.
D) Průběh
V lehkých případech si postižený sedá na posteli nebo na okraji lůžka a chvíli vykonává jednoduché bezcílné pohyby , pak se opět uloží a spí. V těžších případech vstává s otevřenýma očima a aniž by si to uvědomil , vykonává několikaminutové procházky. Pohybuje se pravidelně , míjí překážky , někdy však může dojít k úrazu. Může se obléci nebo naopak svléci , otvírat a zavírat dveře a okna vypít nápoj atd. Při těchto činnostech nenavazuje žádný kontakt a neodpovídá na otázky. Probuzení je složité. Obvykle se postižený asi po 15 minutách sám vrací na lůžko nebo ulehá někde jinde a usíná.
Somnambulismus se může vyskytnout u dítěte od doby, kdy umí chodit. Nejčastější výskyt tohoto syndromu je ve věku 12 let.U chlapců je o něco častější. Jen zřídka se epizody začnou vyskytovat až v dospělosti. Při první epizodě v dospělosti je třeba vždy myslet na možnost užívání psychoaktivní látky nebo na neurologickou poruchu. Somnambulismus v dětství obvykle mizí spontánně ve věku časné adolescence, v typických případech kolem 15 let. Epizody somnambulismu se mohou vyskytovat jako izolované události v kterémkoliv věku, ale nejčastější jsou opakované epizody v průběhu řady let.
E) Léčba
Spočívá především v metodách snižujících množství 4. stadia spánku:
1) Úprava spánkových návyků s hlavním cílem omezit spánkovou deprivaci a následné zpětnovazebné zmnožení pomalovlnného spánku.
2) Opakované krátké denní spánky snižují množství pomalovlnného spánku v noci.
3) Benzodiazepiny a další psychofarmaka zmenšují podíl pomalovlnného spánku.
4) Nezávisle na redukci pomalovlnného spánku pravděpodobně mohou působit antikonvulziva.
Preventivně je třeba zajistit takové osobě bezpečí, např. odstranit ostré věci z okolí lůžka, bezpečně uzavřít okna.
8. ZÁVĚR
Spánek je nedílnou součástí zdravého života , a proto je jeho poruchám věnována nemalá pozornost. I když bylo v této oblast medicíny a psychologie již mnoho vykonáno , je ještě mnoho neprozkoumaného. S rozvojem vědy je jen otázkou času , než budou veškerá zákoutí spánku odhalena a důkladně prozkoumána.
9. POUŽITÁ LITERATURA
Nakonečný Milan: Základy psychologie. Academia Praha , 1998
Prusinsky Antoni: Nespavost a jiné poruchy spánku. Maxdorf Praha , 1993
www.nespavost.cz
28. prosinec 2012
11 226×
3766 slov
