Jeli jste někdy metrem? Že ne? Jestli mohu mluvit za sebe, o nic jste nepřišli. Pražský dopravní podnik si sce tento způsob dopravy vychvaluje, a leckdy ho nazývá nejrychlejším způsobem jak se pohybovat po naší metropoli. Ano, občas tomu opravdu bývá, ale to jen proto že silnice jsou neustále nacpané auty a tramvaje sráží nebohé staré babičky, aby nemuseli jezdit. Metro je opravdu výtvor. Při vstupu se cítíte jako horník jdoucí do štoly a při výstupu jako krtek objevující novou část zahrady. Na takovou cestu potřebujete předražený lístek, s kterým ne vždy můžete přestupovat.
Když už mluvím o přestupech, tak to je také neopomenutelná součást jízdního procesu. Ve spletitých chodbách byste potřebovali mapu. Naštěstí se občas najde někdo, kdo tudy už šel a vy můžete jit v jeho krocích stejně jako zbytek davu tlačícího se k eskalátorům, u kterých každý musí byt jako první, a to za každou cenu.
Někteří lidé si chtějí jízdu metrem opravdu užít. Při jízdě využívají všemožných madel na houpáni a věšení, stěny a okna slouží jako výborné plochy pro umění a nálepky s reklamou. Tito umělci musí mít podpis všude. Lavičky a lampy v parku už jim jsou málo. V metru se ideálni plochou stala podlaha, dveře, okna, ale i sedadla a strop.
Kolejiště je zase využito jako místo pro poslední odpočinek sebevrahů. Lidé, kteří takto kolejiště využijí, si zřejmě myslí, že ostatní cestující jim za 2 i 3 hodinové zdržení poděkuji a děkovné dopisy s penězi budou posílat na adresu jeho rodiny.
Metro je skvělé místo, kde na sebe můžete upozornit. Někoho okradete a rázem jste ve večerních novinách, kde ukazují fotografii pořízenou z kamerového systému. Lze si zde ale i vydělávat peníze. Nemyslím jako zaměstnanec v modré bundičce, ale hudbou. Oslizlí bezdomovci hrající na harmoniku nebo sympatičtí mladíci s kytarou a amatérskými texty si denně vydělají i několik stokorun.
Pražské metro je spíše atrakce. Při povodních vám udělá bazén i z přízemního bytu několik kilometrů od řeky.
Na některých stanicích je i projekce nejnovějších zpráv, kulturních 'mecheche' a krátkých vtipných animovaných s nímků řídících se nejspíš heslem 'jak se nechovat v metru', ovšem nadšenci si to k srdci nevezmou, a naopak je to inspiruje.
Psi!
Psi jsou také nezapomenutelní cestující. Při dešti zaváni po celém vagónu a slintají po lidech. V metru je opravdu zábava.
Metro dělá ale i naschvály. Nejčastěji nastoupíte do dveří stejného vagónu, kde se přepravuje i vaše ukecaná tetička a stoprocentně máte společnou, dlouhou cestu. Ovšem potom se dovíte, že vaše vyvolená seděla hnedka ve vedlejší soupravě. Při výstupu z vagónu se vždy vydáte tou cestou, kde zrovna čekají revizoři, aby zkontrolovali právě Váš lístek, který jen 'náhodou' nemáte nebo prošel před pár minutami.
Toť asi vše, lepší je chodit pěšky...;)
Jan Velíšek
28. prosinec 2012
8 534×
452 slov
