Vývojová prostředí - Delphi

Vše to začalo ještě za doby primitivních počítačů. Byly to ještě didaktiky a v nich nic. Pomocí nich se dal naprogramovat nejjednodušší program. Obvykle to byly jenom kalkulačky a podobně. Pak se postupně začaly vyvíjet PC (osobní počítače). Díky nim byly možnosti programování zvětšeny. Nebylo nic. Jenom kurzor a jinak nic. Pak v roce 1983 vznikl Microsoft a taky zcela bezkonkurenční operační systém MS-DOS (Microsoft Disk Operation System). Ještě před tím samozřejmě byly jiné amatérské systémy jako UNIX. MSDOS byl vytvořen v programovacím jazyce C. Tím byl také naprogramován UNIX. Cčko byl jediný jazyk v té době Samozřejmě nemůžeme zapomenout na Asembler, ale to je programovací jazyk pro stroje. Pak přišel jazyk PASCAL. A na ten se také zaměříme. Pak se vyvíjeli další jazyky pod DOSem jako třeba Quick Basic. Basic byl jazyk v didaktiku, ale jinak přeformulovaný. PASCAL nebyl objektový stejně jako jiné jazyky. Když jste chtěli něco vytvořit, tak jste nejdřív vytvořili funkce a pak teprve vzhled.

Nástupem OS Windows se začaly všechny jazyky přeměňovat na Windowsovskou bázi. Vyvinul se také nový jazyk Visual Basic. Ten byl jako jediný vizuální (objektový), a to znamená, že jste mohli jednoduše měnit vzhled vaší aplikace. Vybrali jste třeba tlačítko a umístili ho kamkoliv na plochu vašeho programu. A program za vás vypsal všechny vlastnosti tlačítka (nápis, velikost…), které byste museli vypisovat vy. Jak jednoduché. Konkurence musí být. Tak tedy i PASCAL a C se změnili na Objektové programy. Cčko ze změnilo na C+. A PASCAL dostal jméno Delphi 1. V prvních Windows, které byly vizuální (Windows 3.1), bylo tvoření aplikací velmi jednoduché. Postupně po letech se měnili vlastnosti Delphi a jejich verze se vyšplhala až na Delphi 6. Mé zdroje uvádí, že Delphi 1 byly pouze 16-bit a poslední Delphi 6 jsou 64-bit. Je to vždy podle toho, jaké jsou Windows. Windows 3.1 byly 16-bit a Windows XP jsou 64-bit. Samozřejmě tato vlastnost má své výhody. Pokud vytváříte program, a je to např: kalkulačka, umí počítat až na miliardy desetinných míst podle bitů.

A teď k vlastnímu programování. Když spustíte Delphi, tak to vypadá asi takhle:

Nahoře je název, pod ním jsou všechny komponenty, nabídky a vše potřebné k programování.
Pak se vám otevře ještě další 3 okna, která jsou nezbytná pro programování:

Takto vypadá formulář, do kterého umisťujeme komponenty. Tyto komponenty později ovlivňují práci aplikace. Každá komponenta, objekt nebo samotný formulář má své vlastnosti (Properties), které můžete měnit. Např u Tlačítka (Button) můžete změnit velikost, název nebo cokoliv, co jak vypadá. Pak jsou tu další funkce a to jsou události (Events). Vždy, když třeba cvaknu na tlačitko, tak se provede něco, co jsme zadali. Třeba se nápis tlačítka změní z „Ahoj“ na „Nazdar“. Ale jenom, pokud to tak nastavíme. Je to šikovné. Toto okno (Object Inspector) vypadá asi takhle. Nahoře, jak je napsáno Form1: Tform1, jak tam jsou vypsány všechny objekty na formuláří. To je pro ty, co jsou moc líní a nechtějí potřebný objekt hledat v aplikaci. Ve složce Properties je levý rámeček název vlastnosti a pravý zadaná hodnota. Ovšem. Co by to bylo za aplikaci, která by nic neuměla a měla by jenom pěkný vzhled? Od toho je přece programování. Je to sice velmi náročná činnost na zapamatování všech těch parametrů, ale kdo do programování dělá aspoň dva roky, tak mu vytvořit obyčejnou aplikaci nedělá problémy. Stačí jenom X mesíční praxe. Tedˇ jsme si ukázali, jak vypadá Object Inspector, formulář a lišta s komponentami. Nyní si ukážeme, kam se zadává zdrojový kód. Ano. Tak toto je okno, kde je jádro celého programu. Musím říct, že v Delphi se mi pracuje velmi dobře. Je to proto, protože mají barevně odlišené standardní a konstantní slovíčka (např Procedure, Unit…) a slovíčka zadaná uživatelem (visible). Programování v jakémkoliv jazyku je vždy v anglickém prostředí. Je sice pravda, že jsou česká vývojová prostředí, ale tam nepíšete zdrojový kód, ale umisťujete obrázky. Pokud zadáváte do zdroje třeba příkaz, aby se změnil název tláčítka (button1.caption := ‘Ahoj’;), tak si všimnete jedné věci. Mezi tlačítkem (button1) a nápisem (caption) není mezera, ale je tam tečka. Je to proto, kdyby překladač (program v Delphi vytvoří z vámi zadané aplikace EXE soubor) překládal, aby nenarazil na chybu. Mezer totiž ve zdroji může být opravdu hodně. Pak je tam znaménko := . To znamená, že to, co následuje za tímto znaménkem se zařadí do vlastnosti před znaménkem. V našem případě to bude název tlačítka. Kdyby jste dali místo := jenom =, tak by nastala chyba, protože by si překladač myslel, že je to jenom část, kdy se vlastnosti nějakého objektu ptáte, jestli je jeho nápis Ahoj. To využívá opravdu jenom při otázce. Je také zajímavé, že přímo hodnota Ahoj je napsaná v uvozovkách ale jenom v samotných ‘Ahoj’. Je to další specialitka Pascalu. Je to totiž jediný překladač, který to tak má zařízené. Ostatní (Visual C++, Visual J++, Qbasic, Visual Basic) nemají jednotnou uvozovku ale normální, jak ji známe všichni “Ahoj“.

Komponenty se dělí na dvě skupiny. První je Vizuální komponenty. To jsou komponenty jako třeba tlačítko, obrázek, nápis, editační pole a mnoho dalších. Jsou to komponenty, které můžeme vidět v závěrečné aplikaci. Pak tu jsou Nevyzuální komponenty jako časovač (lze nastavit interval, po kterém se budou opakovat určité příkazy), databáze a další. Toto zase jsou komponenty, které vidět nejsou, ale zastávají potřebné věci pro aplikaci. Většinou to jsou nějaké Dialogi (okna, která jsou předdefinovaná ve Windows). A pak je tu samotný zdrojový kód. Při spuštění Delphi vypadá takhle. Začneme odzhora. Slovíčko unit znamená, ve kterém formuláři právě pracujeme. interface je slovíčko pro deklaraci všech potřebných utilit pro program. V části se slovem uses jsou napsány základní části Windows. Pár si jich vypíšeme. Třeba Windows zadává základ tvorby aplikace pod Windows. Pomocí Graphics můžeme v aplikaci používat všechny vizuální komponenty. No a Forms je proto, aby aplikace vůbec měla formuláře. Slovo type je dosti důležité. Zde jsou totiž vapsány všechny komponenty použité na formuláři. Jsou zde také všechny události. No a var je slovo, kde se deklarují proměnné v celém formuláři. Deklarování je proces, kdy od základu (který nelze měnit) utvoříte klon a s ním můžete dělat cokoliv. Slovo implementation je pro vytváření již vlastních zdrojáků.

Co můžeme deklarovat? Jsou tu funkce, které nejsou vidět, nic nedělají a nedají se dát na formulář. Jsou to prostě slova, která můžeme použít jen ve zdrojáku. Dělí se na čtyři skupiny. První v sobě obsahu jenom písmena, druhá zase jenom čísla a třetí obsahuje čísla i písmena. Asi byste si řekli, proč používat první dvě skupiny, když můžeme používat jenom jednu? Na to je jednoduchá odpověď. Poslední skupina totiž nemá takový rozsah, jako předešlé. A také není tak spolehlivá. Tak začneme s písmeny. Tato skupina se označuje jako string(řetězec). Do této skupiny se ukládají písmena, slova nebo cokoliv. Může tam být “a“ nebo taky “ahoj“. Ale nemůže tam být “ahój“. Tudíž tam nesmí být čeština. S těmito proměnnými můžete jakkoliv manipulovat. Můžete přidávat písmena anebo odebírat. Další skupina je označovaná slůvkem integer. Je to skupina s čísli. Její rozmezí je tak vysoké, že si normální člověk nedokáže představit. Rozsah je od 3.6 x 10 –4951 do 1.1 x 10 –4932. a její přesnost je na 20, což je opravdu dost. Třetí skupina je varial. O té už jsme se zmínili. No a čtvrtá skupina je trošku zvláštní. Určuje, jestli je něco ANO nebo NE. Určuje se slovem boolean. (všechny vypsané skupiny jsou označovány slovami, které jsou nejčastěji používané. Tzn: je jich opravdu hodně).

Musím říct, že kdo začne v Delphi programovat, tak si je ihned oblíbí. Je to celkem jednoduché. Zde je nejtěžší přemýšlet a znát hodně příkazů. Je dobré začít programovat.

Hodnocení referátu Vývojová prostředí - Delphi

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  11. květen 2008
  2 527×
  1266 slov

Komentáře k referátu Vývojová prostředí - Delphi