Nástrahy a nebezpečí internetu

Milý deníčku. Musím se ti svěřit se svým tajemstvím. Asi před měsícem jsem se seznámila po internetu s jedním velmi milým klukem. Jmenoval se Lukáš a bylo mu úžasných 18 let!

Každý den jsme si psali. Když jsem přišla domů hned jsem sedla k počítači a psala a psala a psala. Líbilo se mi, že je o tři roky starší než já a tím pádem i zkušenější. Povídali jsme si snad o všem, co se dá. Postupně jsme se dozvídali, že jsem ze stejného města, že máme společné zájmy, že posloucháme stejný styl hudby. Asi po dvou týdnech to začalo být rodičům podezřelé, že nedělám nic jiného, než sedím u počítače a jen si s někým píši. Začali se vyptávat. Táta mi začal dávat výklady o tom, že si nemám psát s cizími lidmi, že je to velmi nebezpečné a nikdy nevím, jaký pedofil či psychopat se může vydávat za hodného a milého chlapce. Nebrala jsem to na zřetel, protože kamarádka se tak taky seznámila se svým současným klukem přes internet, tak jsem si myslela, že se mi nemůže nic stát. Když už jsme měli i své fotografie a znali o sobě pomalu vše, nabídl mi, že bychom se mohli někde sejít. Souhlasila jsem. Dohodli jsme se na středu příštího týdne v 17:00 u cukrárny. Ze začátku jsem se docela bála a nevěděla jsem, ale poté jsem si řekla, že to přece nemůže být někdo zlý, vždyť je tak služný a hodný, byl prostě dokonalý! Vše jsem to konzultovala s mojí nejlepší kamarádkou Terezou, tou co se seznámila se svým chlapce také přes internet. Říkala, že to bude všechno v pořádku, ale přece jen jsem jí poprosila, aby si radši do oné cukrárny šla dát s někým zmrzlinu a nenápadně nás pozorovali.

Přišel den D. Od rána jsem byla strašlivě nervózní. Nevěděla jsem, co si mám vzít na sebe, co si udělat s vlasy, jak se namalovat, prostě šílené! Blížila se sedmnáctá hodina. Pomalu jsem vyrážela z domu. Když jsem se blížila k cukrárně viděla jsem, že Tereza už sedí v cukrárně a vyhlíží mě. Neměla jsem se čeho bát. Když jsem viděla přicházet jednoho krásného kluka, říkala jsem si, že tento to být opravdu nemůže. Taky že nebyl. Ale za ním šel jeden ještě hezčí. Ano byl to Lukáš. Přinesl mi krásné plyšové sluně. Připadala jsem si jak v sedmém nebi. Vypadal přesně tak, jak jsem ji ho představovala. Vysoký, vlasy špinavě blond, hluboké, krásné šedivo-modré oči, když jsem se podívala pozorně byla v nich vidět i zelená. Prostě kluk mých snů. Chvilku jsme seděli v cukrárně, dali jsme si dortik a potom ještě zmrzlinu. Okolo osmnácté hodiny mi nabídl, jestli bychom se nešli projít. „Proč né“ řekla jsem. Nenápadně jsem naznačila Tereze, ať za námi nechodí.

Šli jsme do parku. Sedli si na lavičku a povídali. Po chvilce se mi začal zdát divný. Začal používat více vulgárních slov než bych na prvním rande čekala. Jeho vulgarita se stupňovala. Začínalo se pomalu stmívat. Bylo asi 19 hodin a začala mi být trochu zima. Tak se tedy přiblížil blíž. Objal mě. Přišlo mi to moc rychlé, ale nebránila jsem se. Po chvíli objímání jsem řekla, že už je pozdě, že se musím vrátit domů. Zvedla jsem se, ale při tom mě dost surově chytil za ruku a stáhl mě k sobě a začal líbat. Rvál ze mě mikinu. Nelíbilo se mi to. Na první rande je to až moc, vždyť je mi teprve čerstvých 15. Řekla jsem, ať toho nechá! Nedal se zastavit. Pořád pokračoval! Odtrhávala jsem ho od sebe, ale měl větší sílu. Začala jsem křičet. V duchu jsem si říkala, proč jsem řekla Tereze, ať za námi nechodí. Vyčítala jsem si to. Z nenadání se ale objevila. Rychlým krokem se blížila k nám. Když Lukáš zaregistroval, že někdo jde, okamžitě toho nechal, zvedl se a řekl „ mě šlo jenom o to jedno“ a odešel. Začala jsem plakat. Oblékla jsem na sebe servanou mikinu s potrhaným tričkem. S Terezou jsme šli k nám a všechno jsem jí popisovala.

Nikomu jsem to nikdy neřekla. Jen Terce a teď to píši tobě. Jsem strašně ráda, že mě Tereza neposlechla a šla za námi. Nebýt jí, nevím, kam by byl schopen zajít.

Hodnocení slohové práce Nástrahy a nebezpečí internetu

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  Pájuška
  28. prosinec 2012
  6 004×
  702 slov

Komentáře ke slohové práci Nástrahy a nebezpečí internetu