Zajímám se o budoucnost (úvaha)

Zajímám se o budoucnost, protože v ní hodlám strávit zbytek života

Budoucnost. Co to slovo znamená pro mě, pro Tebe, pro nás? Je to slovo vyjadřující nějaký časový pochod, nějaký stav, situaci a mnohým lidem, při zaslechnutí tohoto slova běhá mráz po zádech. Ptáte se proč?

S budoucností je blízce spojena minulost, přítomnost, přitom to jsou úplné protiklady. Minulost se dala ovlivnit, ale toto si říkáme až teď, kdy už je všechno za námi a zbývá nám už jen poohlédnutí za minulostí a její kritika. Přítomnost prožíváte nyní s touto úvahou a můžete si nyní vytvořit myšlenku, že v budoucnosti napravíte to, co se v minulosti nepodařilo a nebo si uskutečníte sny, přání, které se splnit ještě nepodařily. Je budoucnost naděje?

V nynějším světě je budoucnost dle mnohých názorů nejistá. Myslím teď ať se to týká přírody, naší planety, technologií a hlavně lidí, kteří na této planetě žijí, protože lidi dělají svět. Jsem smutný a zmatený z názorů jako globální oteplování Země, různé finanční krize, migrace ras z kontinentu na kontinent, neboť svět zažíná být smíchán, globalizován, přelidněn a to potom způsobuje mnohé problémy, jako rasismus, kulturní problémy, změny nebo rušení stávajících tradic. Potom jen poslouchám vyprávění od rodičů, prarodičů a mnohdy mi připadá, jako by to, co je teď bylo zle. Vše je dáno jiným systémem, jak politickým, kulturním, společenským, lidé mají jiný styl života, který mnohdy upřednostňuje kariéru, jejich aktuální spokojenost a míru jejich potřeb byť už rodinných, ale mnohdy je zanedbána výchova dětí a děti a další generace po nás právě budou tvořit tu budoucnost. Budoucnost naší planety, lidí, všeho co tu je, nebo není, je dána určitými postupy, snahou, volným průběhem, tím co je v našich silách a naopak tím, co nemáme šanci ovlivnit, katastrofami ať už přírodními nebo těmi lidskými a ty s dnešními technologiemi jsou mnohem horší než ty přírodní. Osobně si myslím, že skutečně horší, protože míru a sílu těchto katastrof určuje člověk a nejhorší na tom je to, že lidé stojí proti sobě. Přírodní katastrofy bývají tragické, bolestivé a smutné, ale to co nám pomáhá se z nich dostat je, že lidé stojí při sobě a navzájem si pomáhají, neboť v těchto situacích lidé vidí problém, zkázu a dělají vše pro to, aby zase bylo dobře. Škoda jen, že naopak ti lidé, kterým je teď „dobře“ udělají něco, aby bylo zle. Proč byly války? Lidé řešily problémy způsobem, který se jim zdal nejefektivnější, neboť žádná strana nebyla schopna ustoupit ať už z důvodu zachování hrdosti, osobnosti, cti. Ale není čest raději krůčkem ustoupit, než způsobit lidskou katastrofu? Na toto mnoho z nich bohužel zapomnělo neboť v tu chvíli se na budoucnost nemyslí, ale řeší aktuální problém, který klame lidský mozek a ve zmatku a nepokoji člověk udělá takové rozhodnutí, které by jindy možná neudělal, ale toto není omluva.

Nyní je tu ekologický problém, který se zabývá globálním oteplováním Země. Je to otázka budoucnosti, neboť se hovoří že tají ledovce a stoupá hladina moří a oceánů. Jistě je to obrovský problém, který způsobí přelidnění. Ale dle mého názoru s tím nikdo nic neudělá. Je to pochod planety a ona sama si určuje, jak bude, jak bude dnes, jak zítra, jak za století a za tisíciletí.

Spíše bych se zabýval otázkami, které ovlivnit jdou. Růžovou budoucnost vidí nejspíš náš stát, který se postupně zbavil skoro všech kvalitních továren a podniků, které vydělávaly, dávaly lidem práci a hlavně zisk šel k nám, do naší státní kasy. Čili koloběh peněz byl výhradně v naší republice skrz naši výrobu a výrobky. Vše co jsme si vyrobili, nám vystačilo a ekonomice se poměrně dařilo. Nerozumím nynějšímu stavu, procesu, který provádí náš stát. Připadá mi to jako všeho se zbavit, prodejem získat peníze a žít. Kde je ta myšlenka budoucnosti a ohledu na další generace? Vytratily se skoro všechna potřebná řemesla a vládu v podnicích získaly mezinárodní firmy, jejichž výnosy jdou ven z republiky a soukromí podnikatelé a malé firmy, které ve skutečnosti státu moc zisku nedají, ba naopak hledají způsoby jak ho přechytračit. Proto stát hledá zdroje, příjmy, kterými by mohl zalepit to, co mu chybí, co mu uniká a proto si to vybírá na nás, na lidech. Nemyslím si že budoucnost našeho státu vede někam do vysokých pozic, alespoň teď dle mě ne. Navíc stále změny zákonů a politických stran nevedou stát do blahobytu, ale do podoby, ve které se nemůže rozvíjet. Lidé tvoří stát a až ti spokojeně řeknou že se mají dobře, cítí tu pohodu, naplnili si svoji životní úroveň dle jejich představ, neboť jim s tím někdo pomohl, ale také do toho dali jistě mnoho úsilí, neboť nic není zadarmo. Jestli tu, ať už v naší krásné zemi nebo na planetě Zemi budou lidé spokojení a šťastní je obrazem budoucnosti, do které mi teď bohužel nemůžeme nahlédnout a nevím, jestli by to bylo snažší, kdybychom nahlédnout mohli.

Pro mě je budoucnost doba, čas, ve kterém bych chtěl něco dokázat, splnit si přání, najít klid. Myslím že jsem našel svou vlastní podstatu života. Je to něco, co tu po sobě zanechám, něco čím si mě lidé třeba jednou připomenou, nebo si na mě poukážou a jestli se mi to povede, o tom mohu znovu napsat úvahu třeba za šedesát let.

Hodnocení slohové práce Zajímám se o budoucnost (úvaha)

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  Jiří Peterka
  28. prosinec 2012
  13 274×
  867 slov

Komentáře ke slohové práci Zajímám se o budoucnost (úvaha)

bibi
Zajímavé myšlenky
lada
díky moc mam za jedna
JANA
FAJN ÚVAHA
Mike
díky moc po tom co sem četl myslim že bude jedna
hrbajs TomasVokoun29(zavináč)seznam.cz
díky moc doufám, že mi to pomůže k lepší známce z češtiny