Vzdělávání

Kdybychom se učili jen ve škole, nemohlo by to nikdy stačit k našemu dostatečnému vzdělání a poznání. Naštěstí tento proces, při kterém získáváme nové vědomosti a znalosti začíná hned při našem narození a probíhá po celý náš život. V raném věku se učíme mluvit tak, že napodobujeme a opakujeme zvuky, které vydávají členové naší rodiny a lidé kolem nás. Postupně jak rosteme a dospíváme, rozšiřuje se náš obzor a nabýváme nové vědomosti například cestováním, čtením nebo při jiném druhu zábavy.
Základní vzdělání může začít až poté, co jsme se naučili mluvit, protože potom teprve můžeme začít navštěvovat základní školu. Na základních a středních školách si osvojujeme znalosti důležité pro život i jiné cenně vědomosti. Někteří studenti pokračují ve studiu na vysokých školách, kde svoje všeobecné znalosti rozšiřují a zaměřují se na hloubkové studium jednoho nebo více předmětů. Základní, střední i vysoké školy napomáhají rozeznat a rozvíjet individuální talenty a schopnosti, které má v sobě každý z nás. Ukazují nám, jak tyto schopnosti můžeme později využít ať už při cestě za vlastní kariérou, nebo ke prospěchu celé společnosti.
Povinná školní docházka trvá jedenáct let (ZŠ + 2 ročníky na SŠ).

Písařská škola
Ve starověkém Egyptě uměli číst a psát jenom vzdělaní písaři. Chlapci, kteří se chtěli stát písaři, každý den pracně psali a opisovali. Nejdříve psali na již nepoužitelné předměty, např. na úlomky rozbité keramiky; když se v psaní zdokonalili, bylo jim dovoleno psát na papyrus, vzácný druh papíru. Dívky vychovávali jejich matky doma a učily je domácím pracem.

Řecké vzdělávání
Starověký řecký filosof Aristoteles měl na výchovu a vzdělávání svůj ustálený názor. Věřil, že od sedmi let mohou děti cvičit, učit se hudbu, číst, psát a kreslit. Později si mohou přibrat fyziku, filosofii a politiku.

Dostupnost vzdělání
Teprve posledních 100 let existuje možnost vzdělání pro všechny. Před tím si mohla vzdělání dovolit jen velmi bohatá vrstva lidí. V průběhu 18. stol. byla v Evropě vyučovacím jazykem latina. Byla základním jazykem pro ty, kdo chtěli pracovat a působit v církvi, armádě a zákonodárství.

Praktické vzdělávání
Vzdělání a výchova musí být v souladu s potřebami společnosti. Děti žijící v kmenech v tropických deštných pralesích se učí věci důležité pro přežití, jako je stavění lodí a lovení zvěře. Ale rozvinuté země, v nichž probíhá industrializace, se musí zaměřit na výchovu vědců a inženýrů.

Školy v 19. století
Ve Spojených státech i mnoha evropských zemích se v 19. stol. stalo bezplatné vzdělávání zcela běžné. Tehdejší rozvrh hodin byl podobný tomu dnešnímu, ale výuka nebyla rozmanitá a zábavná, jako je dnes. Učitelé např. požadovali na dětech, aby se učili nazpaměť velké množství faktů, které potom musely nahlas přednášet před třídou.

Vyučování pod širým nebem
V některým částech Afriky a Indie jsou peníze velkou vzácností na to, aby mohly být použity na stavbu škol, a proto se vyučuje přímo pod širým nebem. V zemích s nízkým počtem obyvatel jsou školy rozmístěny ve velkých vzdálenostech a děti musí jít mnoho mil pěšky. A pokud je škola vzdálena natolik, že není možné ji navštěvovat vůbec, jako je tomu např. v Austrálii, mohou se děti učit přímo ve svých domovech pomocí rádia.

Univerzity Třetího věku
Vysoké školy a jejich fakulty pořádají vysokoškolské vzdělávání pro občany – seniory, kteří ukončili výdělečnou činnost nebo občany invalidní, kteří mají zájem o určitý vědní obor … tento typ vzdělání se nazývá Univerzita třetího věku.
Studijní obory nejsou stejné s vysokoškolskými studijními obory, ale mají charakter vybraných přednášek pro rozšíření poznatků v oboru zájmu, nejde zde tedy o možnost snadného absolvování vysoké školy bez náročných přijímacích zkoušek a několikaletého pravidelného plnění studijních povinností.
Absolvováním jednosemestrálních až šestisemestrálních kurzů mohou senioři nejen vyplnit volný čas, ale i získat nové poznatky a tím doplnit svou kvalifikaci. Navíc mají možnost se seznámit s novými lidi a navázat nová přátelství.
Přihlášky ke studiu přijímají studijní oddělení vysokých škol, resp. fakult, které pořádají U3V od června do září, podmínkou studia je důchodový věk a maturita. Školné neplatí, jen na některých fakultách a tato částka není vyšší než Kč 300,--.
Studenti – senioři jazykově vybavení se mohou přihlásit i do programů mezinárodních, buď přímo na některé zahraniční škole nebo prostřednictvím internetu.
Evropské centrum U3V má sídlo na univerzitě v Ulmu.

Sonda maturant

První SM se konala v dubnu roku 1999. Byla to jen tzv. „generální zkouška na zavedení státní části maturitní zkoušky“. SM si slibovala tyto cíle:
1. poskytnou exaktní informace, na jejichž základě bude stanovena koncepce obsahu a formy testů pro státní část maturitní zkoušky
2. poskytnout školám, žákům a státní správě zpětnou informační vazbu (tj. dostatek informací, na jejichž základě mohou všechny zúčastněné strany definovat rizikové faktory, vyplývající ze zavedení státní části maturitní zkoušky) a přijmout odpovídající opatření k minimalizaci těchto rizik

Zadavatelem sondy je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Sonda byla podle předpisů povinná pro všechny střední školy a s výjimkou škol speciálních a konzervatoří (platilo tedy pro žáky denního i dálkového studia, i žáci nástavbového studia – prostě všichni maturanti).

Každý maturant byl testován z:
- českého jazyka a literatury
- z cizího jazyka (ANJ, NEJ nebo FRA)
- z matematiky

Celá sonda měla velmi podobnou formu jako bude „nová maturita 2004“.

Výsledky testů obdržela škola a jejich prostřednictvím i žáci, a to do 10 dnů po ukončení testování. Kromě výsledků jednotlivých žáků školy obdrželi informace i o tom, jak si jejich třídy a škola stála ve srovnání s školami stejného či obdobného typu.

Dalším výsledkem sondy byla série tématických analýz pro potřebu MŠMT i škol.

Náklady na sondu maturant 99 byli: 28,1 milionu korun.
Tzn., že náklady na 1 test a 1 žáka činili necelých 90 Kč.

V únoru roku 2000 vyšla další tisková zpráva, kde se předpokládalo začít s „novými maturitami“ v roce 2002, bez povinné matematiky. Návrh z loňského roku se stejně opět změnil.
Maturita 2004

MŠMT schválilo po 4 letech přípravy Koncepční záměr reformy maturitní zkoušky. Školám a studentům tak bude více než 40 měsíců před konáním maturitní zkoušky jasné, z čeho mohou sestávat maturitní testy.
K prvním testům maturanti zasednou 5. dubna 2004, do té doby budou maturitní zkoušky probíhat podle stávajících pravidel.

Nová maturitní zkouška se bude skládat:
1. ze společné části maturitní zkoušky (koná se začátkem dubna)
2. školní části maturitní zkoušky (koná se v 2.pol.května a 1.pol.června)
Aby student získal maturitní vysvědčení, musí úspěšně vykonat obě části, tj. uspět u všech povinných zkoušek v obou částech maturity.

Společná část maturity se bude skládat ze tří povinných testů:
- z českého jazyka a literatury
- z cizího jazyka (ANJ, NEJ, FRA, ITAL, RUS, ŠPAN)
- z volitelného předmětu (MAT anebo tzv. občanský a společenskovědní základ)

Kromě povinných testů může student vykonat nepovinné testy, jejich počet není omezen. Teoreticky tak může vykonat dalších deset nepovinných testů. Prakticky se bude zřejmě rozhodovat pro takové předměty, které mají vazbu na přijímací řízení na vysokou školu. Do nabídky nepovinných předmětů pro rok 2004 jsou zařazeny: cizí jazyky (6), MAT, občanský a společenskovědní základ, FYZ, chemie, biologie, DĚJ a zeměpis.
Výsledek z nepovinné zkoušky se do celkového výsledku maturity nezapočítává, na maturitním vysvědčení však bude uveden. Tzn., že propadne-li student u nepovinného testu a povinné testy úspěšně složí, společnou část maturity úspěšně vykoná.

V případě povinných zkoušek si bude student moci zvolit, zda vykoná základní test nebo test vyšší obtížnosti, v případě nepovinných zkoušek bude konat test vyšší obtížnosti.

Školní část maturitní zkoušky

Ke změnám proti současné praxi by mělo dojít i ve školní části. Ta sestává ze čtyřech povinných zkoušek a možnosti vykonat jednu nepovinnou zkoušku. Potud se na současné podobě maturity nic nemění. Povinně budou studenti skládat zkoušku z českého jazyka a z cizího jazyka. To je první novinka. Zatímco v současné době je maturitní zkouška z cizího jazyka povinná pouze na gymnáziích, od r. 2004 se bude týkat všech maturantů. Zbývající dvě – tzv. profilové – vykonají studenti z předmětů, které si zvolí z nabídky střední školy. Právě tyto zkoušky budou vypovídat o odborném profilu studijního oboru a školy, kterou studují.
Zkoušky z českého a cizího jazyka se budou skládat z písemné a ústní části. Zbývající dvě profilové zkoušky a nepovinnou zkoušku budou moci studenti skládat trojím způsobem:
- tradiční zkouška před maturitní komisí
- kombinace písemné (popř. praktické) a ústní zkoušky před maturitní komisí
- a … další novinka …: tou je možnost složit profilovou zkoušku vypracováním maturitní práce a její ústní obhajobou před maturitní komisí (tedy méně náročná paralela diplomové práce na vysoké škole)
Zda této možnosti škola využije, je na rozhodnutí ředitele. O způsobu, jakým se bude na škole maturovat z profilových zkoušek, totiž rozhodne ředitel školy. Pokud se rozhodne pro „maturitní práci“, musí začátkem září posledního ročníku vypsat témata maturitních prací, z nichž si studenti vyberou.

Každý test (testové společné části maturity) bude trvat 120 minut.
Testy z cizího jazyka budou začínat tzv. poslechovým subtestem, kdy student prokáže, že rozumí mluvenému slovu. Tento subtest bude trvat až 30 minut.
Testování bude probíhat každý rok ve dvou termínech (začátek dubna, počátkem září).
Studenti mají možnost dvou opravných zkoušek z každého předmětu. Mohou tedy teoreticky z každého testu dvakrát neuspět. To se ale týká jen povinných předmětů. Z těch nepovinných se opravné zkoušky nekonají.
Volba cizího jazyka jako povinného testu společné části je zároveň volbou jazyka pro povinnou zkoušku školní části. Maturant tak musí z cizího jazyka absolvovat test (vč. poslechové části testu), písemku a ústní zkoušku.
Student, který již úspěšně odmaturoval, má v budoucnu možnost revidovat již úspěšně složený test. Např.: student si příliš nevěří, nechce jít na vysokou školu a sází na jistotu. Pro příslušný test zvolí tedy základní úroveň obtížnosti a test úspěšně složí. Po roce či později se však rozhodne, že na vysokou školu chce jít, ale základní úroveň tohoto testu (na maturitním vysvědčení) jej při přijímacím řízení znevýhodňuje. Má tedy možnost složit test znovu, tentokrát na vyšší úrovni obtížnosti. Pokud jej složí úspěšně, dostane vysvědčení o vykonání revizní zkoušky, jejíž výsledek nahradí původní výsledek zkoušky. Jde tedy o opatření, které umožňuje maturantům opravit své původní rozhodnutí, které se časem ukázalo jako špatné.
Stejně tak existuje možnost opačná. Pokud student propadne u testu vyšší obtížnosti, má možnost si pro opravnou zkoušku zvolit test základní obtížnosti.
Studenti budou v řádném termínu konat testy na škole, kde studují. Testování v mimořádném termínu bude ale probíhat jen na vybraných školách, kam si studenti budou muset dojít – dojet.
Testy budou zpracovány a vyhodnoceny centrálně. Výsledky všech zhruba 400 tisíc testů budou maturantům a školám oznámeny do 5 týdnů po ukončení testování formou protokolů o vykonání společné části maturitní zkoušky.

Maturovat po novu bude znamenat pro budoucí maturanty nepochybně více práce a úsilí, než nyní. Nejde jen o to, že na některých školách jsou nyní nároky na maturanty poměrně nízké. K maturitním „povinnostem“ přibudou testy, maturant bude povinně maturovat z cizího jazyka (nyní pouze na gymnáziích).
Tuto nevýhodu by měl zmírnit návrat maturitních výsledků mezi kritéria, podle nichž budou fakulty vysokých škol a vyšší odborné školy ochotny přijímat uchazeče ke studiu.
Navrhovaný reformní model maturitní zkoušky obsahuje řadu prvků, které by ochotu vysokých škol měly významně zvýšit. Jedná se zejména o tyto:
1. maturanti mohou zvolit vyšší náročnost testu – ten se liší od zákl. testu tím, že může snáze vyhovět požadavkům vysokých škol z hlediska náročnosti na dovednosti a znalosti uchazečů
2. nabídka nepovinných předmětů je poměrně široká a ladí s předmětovou skladbou přijímacích zkoušek většiny fakult
3. maturanti mohou složit větší počet nepovinných zkoušek – pokud by mohli složit jen jednu, nemohli by výsledky maturit využít např. lékařské fakulty, jejichž přijímací řízení zpravidla obsahuje fyziku, chemii a biologii

Začátkem školního roku 2003/04 fakulty vysokých škol musí definovat stanoviska k tomu, zda a jak hodlají akceptovat maturitní zkoušky jako přijímací kritérium. Způsobů je mnoho a nelze očekávat, že přístup fakult bude jednotný. Proto bude ministerstvo vést s akademickou obcí aktivní dialog.

Hodnocení referátu Vzdělávání

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  5 067×
  1919 slov

Komentáře k referátu Vzdělávání