Baroko

baroko, barok – umělecký sloh v době mezi manýrismem 16. stol. a neoklasicismem 2. pol. 18. stol. Vznikl v Itálii, rozšířil se do celé Evropy (zejm. katolické) a Latinské Ameriky. V 17. stol. řada místních variant, mj. české baroko. Základní tendencí baroka je svár a dvojznačnost, odrážející konflikty vyvolané reformací a protireformací. Projevuje se spojováním protikladných výrazových prostředků do působivého celku a úsilím o zvýšený výraz (pohyb a vzruch), velkolepost a iluzionistickou náznakovost. Opakem je klasicistická tendence přinášející zklidnění; a) hudba baroko přineslo převratné změny, mj. doprovázenou monodii, instrumentální polyfonii a nové hudební formy (sonáta, fuga, ouvertura, concerto grosso, sólový koncert, opera, oratorium, kantáta aj.). Hlavní představitelé: C. Monteverdi, A. Vivaldi, F. Couperin, G. F. Händel, J. S. Bach, G. Ph. Telemann aj.; b) literatura charakterizováno složitou metaforičností a symbolikou, senzualismem, expresivitou, mystikou (Jan z Kříže, Terezie z Ávily), nábožensky podbarveným erotismem. Hlavní představitelé: Torquato Tasso, P. Calderón, J. Milton, H. J. Ch. Grimmelshausen aj.; c) výtvarné umění v architektuře se dynamika baroka projevila v utváření prostoru (obliba elipsovitého půdorysu), stavebních článků, kleneb a stěn. Významný je urbanismus, plánování zahrad, stavba pevnostních systémů. V sochařství a malířství baroko zobrazovalo niterné až extatické stavy, využívalo realistické motivy a těžilo z protikladů světel a stínů. Hlavní představitelé: architekti G. L. Bernini, F. Borromini, C. Fontana, G. Guarini; sochaři A. Algardi, G. L. Bernini; malíři Caravaggio, G. B. Tiepolo, P. P. Rubens, Velázques, Rembrandt aj. – Do českých zemí baroko proniklo za třicetileté války (rané baroko asi do roku 1680), vrcholné úrovně dosáhlo v 1. třetině 18. stol. (tzv. české baroko); posléze ovlivnilo lidovou tvorbu a doznívalo ve 2. pol. 18. stol. Dalo nový výraz městům i venkovu; typické byly přestavby a úpravy starších budov a jejich vybavení (barokizace). Originální je česká barokní gotika (zejm. J. B. Santini). Hlavní představitelé v českých zemích: architekti J. B. Mathey, Kryštof a Kilián Ignác Dienzenhoferové, J. B. Santini; sochaři J. J. Bendl, M. B. Braun, rodina Brokofů; malíři K. Škréta, P. Brandl, V. V. Reiner, J. Kupecký; hudebníci Michna z Otradovic, P. J. Vejvanovský, B. M. Černohorský, D. Zelenka; spisovatelé J. A. Komenský, Michna z Otradovic, B. Bridel, F. Kadlinský, V. J. Rosa. – Termín baroko užíván též pro charakteristiku pozdního období jiných uměleckých slohů, kdy často docházelo ke stupňování výrazu (např. barokní fáze antického, gotického a jiného umění). Ve 2. pol. 19. stol. se v rámci historických slohů vyskytovalo novobaroko.

Hodnocení referátu Baroko

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  8. červenec 2007
  5 198×
  392 slov

Komentáře k referátu Baroko

simona hamzikova
je to moc krasne