Umělecké směry 90. let 19. století a přelomu století

V 90. letech 19. století se ocitá společnost i literatura v krizi.
Realisté v čele s TGM + vědci, učitelé KU. Také vystupovali proti pravosti RKZ.
1878 sociální demokraté (převažovali dělníci) – objevuje se oportunismus – Omladina (tj. dělnická a studentská mládež) – ti co byli v sociální demokracii se chtěli dohodnout s buržoazií.
Dále se objevuje anarchismus (vedlo by to k bezvládí).

Mladí spisovatelé směřují k individualismu k požadavku na právo na svobodný projev a také literární kritiku. Sdružili se do skupiny Česká moderna: zde byli nejen literáti (široké seskupení velmi různých nárorů, také politika).
1895 Manifest České moderny (podíleli se na něm Machar, Březina, Sova, V. Mrštík, F. X. Šalda) – česká literatura se začíná diferencovat a přijímá také podněty ze západoevropských literatur (např. impresionismus, symbolismus, dekadence…).

Impresionismus
Zrodil se ve Francii v 70. létech, vznikl z výtvarného umění – malířství. Později zasáhl lidovou hudbu, literaturu.
Byli zde francouzští malíři:
Clode Monet – Imprese (dojem) – východ slunce
Eduard Monet, Paul Cézanne, August Renovir, u nás Antonín Slavíček – pastelové nejasné barvy, otevřená krajina
Literatura dává přednost smyslovým vjemům a prožitkům. Impresionistické postupy se nejlépe uplatnily v poezii, a to v lyrice. V popředí lyrické básně stojí zážitek a nálada.
Sisly, Pissaro – byli čeští impresionisté.
Impresionismus se soustředí hlavně na vnější prostředí (to co vidí). V próze a dramatu oslavuje soudružnost příběhů, nabízí nejasné postavy (většinou mladé). Důraz se kladl na lyrické scény. Próza a drama se lyrizovaly.
Renoar – založil impresionistické sochařství

Symbolismus
Vznikl jako reakce na impresionismus v 90. létech. Také vznikl ve Francii. Zobrazuje skutečnost pomocí symbolů. Symbolisté chtěli proniknout hlouběji ke skutečnosti tím, že se soustředili na vnitřní život. Vyjadřují své myšlenky zahaleně a obrazně, velkou pozornost ponechávají fantazii.
Hlavním přínosem symbolismu je rozvinutá obraznost.
Symbolismus kladl důraz na:
- básnické obrazy
- sbíral rozdíl mezi básní a prózou
- rozvíjel se volný verš
- kladl se důraz na hudebnost verše
- prováděl se básnický experiment

Hlavní představitelé: francouští – Baudelaire, Verlaine, Rimbaud; čeští – Březina, Sova, Hlaváček
Naši symbolisté se seskupili kolem časopisu Moderní revue.
V malířství se blíží symbolismu Paul Gaugin /gogón/. – maloval exotické prostředí Tahiti.
V českém malířství – Preisler, Kupka, Zrzavý

Česká dekadence
Její představitele najdeme kolem časopisu Moderní revue, kde se vyhranili v rámci symbolismu jako zvláštní skupina tzv. Česká dekadence. Hlavním představitelem je básník Karel Hlaváček.
Vlnou dekadence prošli i básníci, kteří se ve své tvorbě později ubírali odlišnými cestami např. S. K. Neumann, Karel Toman, Viktor Dyk.
Dekadentní motivy pronikly do tvorby Sovy a Březiny. Nejradikálnější byl požadavek, že život má být napodobením umění.
V méně extrémní podobě šlo o to, že si dekadenti oblíbili témata jako marnost života a všech snah. Dekadence byla projevem slabosti a společenské bezradnosti, na druhé straně však v ní byla i určitá dávka protestu proti společnosti, která nedovolovala člověku důstojně žít. Nejostřeji se projevovalo nepřátelství umělce vůči společnosti v poezii.
Básníci pociťovali odpor ke své době a měli proto společné rysy:
- Životem i tvorbou se ocitali osamoceni.
- Zdůrazňovali svobodu a nezávislost jedince na společnosti.
- Zaujímali individualistické postoje, kterými si udržovali odstup od měšťácké společnosti.
- Soustředili se na vnitřní život člověka a na jeho senzibilitu.
- Bez falešných ohledů na morálku a vkus nezaostřeně vyjadřovali své prožitky a náladu.
- Přestali respektovat uznávaná estetická pravidl.

FRANCIE:
Rozchod s životními formami dali nejvíce básníci ve Francii, často označování jako „Prokletí básníci“ (zavedl Verlaine) Svými současníky byli většinou nepochopeni.

Charles Baudelaire /šárl bodlér/
Stojí na počátku veškeré moderní poezie. Měl nepřetřžité spory s rodinou a měšťáckou společností, žil bohémským životem v Paříži.
V roce 1848 se zúčastnil bojů na barikádě proti vládnoucímu vojsku, věnuje se politické žurnalistice. Po státním převratu se stáhl do politické izolace.
S ženami prožíval trýznivé vztahy, na konci života ochrnul a ztratil řeč. Matka ho převezla z Belgie domů – umírá.
Překládal do francouštiny amerického básníka E. A. Pola – báseň Havran
Nejvýznamější je lyrická sbírka Květy zla:
Baudelaire byl za ni stíhán pro urážku náboženství a morálku a kniha byla stažena z oběhu.

Baudelairovo novátorství ve sbírce:
a) nové pojetí krásy – hledal krásu v ošklivém, měl sklon k morbiditě a hrůznosti. Opěvoval velkoměstské prostředí, přitahovaly ho temné stránky života, typická je slavná báseň Zdechlina (mršina).
b) dramatické napětí
c) formální vytříbenost
d) nová obrazotvornost – významná je báseň Vztahy, v níž B. přichází s objvem, že v poezii se domlouvají vůně, barvy a zvuky. Tato báseň bývá považována za východisko k symbolismu.

Hrůza ze života i nadšení životem je také příznačná pro pro posmrtně vydané sb. Malé básně v próze.

Paul Verlaine /pól verlén/
Životem i tvorbou se vymykal všem konvencím. Navázal důvěrné přátelství s Rimbaudem. Verlaine Rimbaua postřelil (po hádce způsobené žárlivostí) – 2 leté vězení.
Učil na soukromých školách, pil a toulal se, hodně publikoval. Jeho zdravotní stav se zhoršoval, předčasně umírá, jeho pohřbu se účastnila celá umělecká Paříž.
Byl vlivný představitel symbolismu. Volně spojuje obrazy a představy.
Jeho básně vynikají hudebností, zdůrazňují rytmus a melodii. K jeho tvorbě patří báseň Básnické umění.
sbírky básní Písně beze slov, Saturnské básně
Napsal studie Prokletí básníci

Jean Artur Rimbaud /žán artýr rembo/
Byl geniálním dítětem. F. X. Šalda ho nazval božským rošťákem. Všechno co napsal, napsal mezi 15. rokem a pak už nic.
Narodil se v měšťácké rodině, matka ho vedla přísně (nábožensky) – táhlo ho to k chudým dětem.
Utekl do Paříže za Verlainem, cestují spolu, pijí, hádají se… Po rozchodu s Verlainem byl vypovězen z Anglie a cestoval (Habeš – Etiopie – překupník zbraní), obchodník, voják, cirkusák.
Když se ukázal v Marseille, měl zhoubný nádor v koleně (amputovali mu nohu). Matka ho přivezla domů a on se chtěl vrátit. Záměrně rozrušoval své smysly alkoholem a drogami, aby se stal „vidoucím“, věřil, že „já je někdo jiný“, říkal, „mluví to ve mně“.
Stal se předchůdcem symbolismu. Pro halucinační ráz některých veršů si ho privlastnili i surrealisté. Jeho básně mají překvapivé obrazy, ale napsané prostým jazykem.
báseň Spáč v úvalu:
Pojednává o zastřeleném vojákovi, který jakoby spal v trávě.
báseň Opilý koráb:
Snový obraz bouřlivé plavby a zároveň metafora básníka jako lodi divoce bouřící vichřicí, živlem je poezie, básník teskní po domově a bezpečí tj. po přístavu.
báseň Samohlásky:
Báseň experiment, samohláskám přisuzuje určitou barvu např. a – čerň…

 

Umělecké směry 90. let 19. století v české literatuře:
Na českou literaturu 90. let 19. století a poč. 20. století měly vliv tyto umělecké směry:
- realismus (Machar)
- impresionismus (Sova)
- symbolismus (Březina)
- dekadence (Hlaváček)

Josef Svatopluk Machar
Básník a fejetonista časopisu Čas (zakladatel Herben), navazoval na Vrchlického, Čecha a Nerudu.
Studoval gymnázium, ale přešel do Prahy na akademické gymnázium (náboženství).
V mládí začal přispívat do časopisů (brzy mu zemřel otec). Absolvoval roční vojenskou službu (přihlásil se na práva), zůstal jako úředník u vojska. Pracoval ve Vídni 30 let.
Přispíval do časopisů, měl kontakt s literaturou i politikou. Na konci 1. sv. války se vrátil se do Prahy a po vzniku republiky se stal generálním inspektorem v armádě. Postupně byl rozčarován z politického režimu a s Masarykem se rozchází.
Lyrika:
1. báseň – Zimní kosmická píseň
sb. prvotina Confiteor I, II:
Vyznávání se, část katolické mešní motlitby
sb. Čtyři knihy sonetů:
Intimní verše podle ročních období, přírodní a společenská lyrika, ladění ironické i sarkastické

Politická lyrika:
Žalozpěvy z Vídně: (Tristium Vindobona)
Zamýšlí se nad politikou, odsuzuje politikaření a vlastenčení

Epika:
básn. sbírka Zde by měly kvést růže: o osudech nešťastných žen
básn. skladba Magdaléna:
O prostitutce, která se ocitla v nevěstinci. Seznámila se s mladým mužem, který se rozhodl, že jí pomůže. Vezme ji na vesnici, ale tam se zjistilo, že byla prostitutkou – opovržení – vrací se do nevěstince.
básn. cyklus Světem věků:
Inspirován V. Hugem, chtěl zachytit vývoj lidstva od dávných časů až po současnost. Nejvýznamější části jsou:
- V záři helénského slunce
- Jed z Judey
- Kam to spěje

sb. Gothata:
Reaguje na nástup moderny a vyjadřuje své rozčarování z jejího rozpadu.

Jádro Macharovy prózy tvoří fejetony, často jsou vyhrocené i komicky a sarkasticky. Zachycoval v nich myšlenkový život své doby.

Antonín Sova
Básník, prozaik, čelný představitel generace 90. let, silně poznamenenal vývoj české moderní lyriky. Těžiště děl spočívá v přírodní a milostné lyrice a v poezii symbolistické.
Zpočátku byl inspirován Vrchlickým, ale přešel k impresionismu, pocházel z jižních Čech.
Otec vedl Sovu k umění, zejména k hudbě. Brzy mu zemřela matka, otec se znovu oženil – těžko to nesl.
Z finančních důvodů nedokončil studium práv a nakonec zakotvil v Praze jako ředitel Městské knihovny.
Začíná jako impresionistický básník, příroda rodného kraje, důvěrný vztah k hudbě, sociální problémy.
sb. Realistické sloky
sb. Květy intimních nálad
sb. Z mého kraje: Převažuje přírodní lyrika.
sb. Soucit i vzdor:
Vyrovnává se se svým pasivním vztahem k realitě a funkcí básní ve společnosti.
sb. Zlomená duše:
Intermezzo Smetanova kvarteta Z mého života.

 

Symbolistické období:
Setkáváme se s protikladem, smutkem a snem (také touhou po činu), komentuje dobové události a hořce uvažuje o postavení básníka v měšťácké společnosti.
Stylizuje se do postavy poutníka, smrtelně zraněného a vyštvaného společností na hory snů. Odtud sestupuje na zem, aby našel cestu k lidem a nachází:
sb. Údolí nového království:
Vyjadřuje se k budoucnosti národa, líčí harmonickou společnost.
sb. Dobrodružství odvahy:
Obraz kolektivní vzpoury, snad i pod vlivem revoluce v Rusku. Představa nového světa často vyjádřená náboženskými symboly (nový Kristus).

Souběžně se symbolistickou tvorbou Sova píši i poezii realističtější:
sb. Ještě jednou se vrátíme:
Přírodní subjektivní motivy, krajina naplněná nepohodovou láskou, přináší si ze světa hořkost a smutek, vrací se k mládí.
sb. Lyrika lásky a života: Intimní verše (zobrazuje milostné zklamání)
sb. Zpěvy domova: Básníkův vztah k vlasti
sb. Drsná láska:
Motivy usmířené se životem, reflektuje návrat ze svého rodiště

Próza:
novela Pankrác Budecius:
18. století, hlavní postava Pankrác Budecius, kvůli hudbě opomínal manželku i matku. Manželka zemřela a on pokorně přijímá trest v podobě nového manželství.

Otokar Březina
Vlastním jménem Václav Jebavý
Přední básník generace 80. let. Hlavním představitelem symbolistické poezie. Po studiích se stal učitelem.
Zpočátku psal vlastenecké lyrické básně, povídky.
sb. Tajemné dálky:
Ohlas vzpomínek na mládí, které uplynulo v chudobě. Osudeme se mu stává samota a bolest. Snaží se proniknout poznání tajemství vlastní a lidské existence.
sb. Svítání na západě:
Západ – symbolem smrti, prohlubuje se pesimismus předchozí sbírky. Smrt chápe jako vysvobození pozemských strastí.
sb. Větry od pólů:
Splývá mu minulost s budoucností, hledá tajemnou sílu, která ovládá svět.
sb. Stavitelé chrámu:
Pro něj jsou stavitelé – básníci, vůdcové, umělci apod. – budují dokonalejší chrám příštího světa.
sb. Ruce:
Každý jedinec je spojen s vesmírem, řetězcem neviditelných rukou, které obepínají svět.
eseje Hudba pramenů: O umění a kráse

Karel Hlaváček
Básník, přední představitel České dekadence a symbolistické poezie.
Sb. Pozdě k ránu:
Vytváří poezii výjimečných nevšedních pocitů a představa fantazie.
Sb. Mstivá kantiléna:
Představil obrazy společenských vyděděnců, jejich boj proti Španělům. Zachycená je soudobá úpadková generace. Ve 12 lyrických baladách převládá stesk a melancholie.

Protispolečenští buřiči:
Vystoupili v 90. létech, dospěli až na pozici anarchismu.

Petr Bezruč
Básník, vlastním jménem Vladimír Vašek.
Pocházel z Opavy, otec byl středoškolským profesorm filologie. Autor spisu o pravosti RKZ.
Bezruč chodil na slovanské gymnázium v Brně, p maturitě studoval v Praze filologii – nedokončil, odešel do Brna – byl zde poštovným.
Pracoval v Místku, poznal sociální a národnostní útisk.
Začal anonymně posílat básně do Herbenova Času (prozradil ho jeden z Mrštíků).
Ke konci života trpěl nervovou nemocí.
Za 1. sv. války byl půl roku vězněn pro podezření, že napsal protistátní báseň.
Chtěl být pěvcem (hlasem ostravského kolektivu).
sb. Slezsé písně:
Sbírka se formovala dlouhá léta, nejlepší básně vznikly před prozrazením Bezručova pseudonymu. Pseudonym zvolil proto, že chtěl být pěvcem, mluvčím porobeného ostravského lidu.
Sbírka se poprvé objevila jako slezské číslo. Jako slezské písně se dílo objevilo až v roce 1909 (obsahovala 51 básní), které dále je rozšiřoval.
Ve sbírce můžeme rozlišit trojí okruh: intimní, sociální a národnostní.
V intimním okruhu – vyjadřuje např. stesk po rodinném krbu b. Jen jedenkrát, povzdech nad ženinou zradou
b. Labuťenka, Papírový mojšl, symbolicky zpodobňuje svůj osud b. Červený květ.
V sociálním a národnostním okruhu problémy rodného kraje – třídní boj s vykořisťovateli.
Pro Slezsko je typický boj německých uhlobaronů: b. Ostrava, Markýz Gero, Bernard Žár, Maryčka Magdónová…

Teprve na prahu 30. let vydal Bezruč další samostatnou báseň Stuškonoska modrá:
Symbolizuje básníkův smutný a zahořklý život, naplněný i zklamáním z veřejných poměrů v osvobozeném státě. Básník nalezl vzácnou můru, po které celý život toužil a kterou našel až ve stáří.
b. Kantor Halfar: (ze Slezských písní)
Kantor, nechtěl se učit polsky , nechtěli mu dát stálé místo. Za 10 let ho opustila dívka a potom se oběsil na jabloni.
b. Ty a já

Fráňa Šrámek
Básník, prozaik, dramatik, měl úzký vztah k Sobotce (jeho rodiště).
Studoval na gymnáziu v Písku, dále nastoupil do vojenské služby – vyhranil si antimilitaristické myšlení. Účastnil se též v 1. sv. válce v Itálii, v Haliči i v Rumunsku. Měl silně vyhraněný vztah k rodnému kraji.
Poezie:
sb. Života bído, přec tě mám rád:
Protispolečensky laděná sbírka, zamýšlí se nad životem bídou, bouřliváctví, b. Svatební
sb. Modrý a rudý:
Bouřliváctví, rudá barva anarchistů, modrá barva rezervistů. Sbírka je anarchistickým útokem na rakouský militarismus.
sb. Splav:
Napsaná kolem roku 1916, je zde obsažená 1. sv. válka. Přírodní lyrika, milostné verše, vitalistická oslava života, ale na druhé straně je odraz válečných hrůz a oslava rodného kraje a země. B. Raport, Splav.

Poválečné období:
sb. Básně, nové básně
sb. Ještě zní: věčný antimilitarista b. Věčný voják
sb. Rány růže: Reaguje na 1. republiku.

Próza:
Také nese pečeť impresionismu, zaměřená na smyslový prožitek. Zachycoval pudový základ lidské bytosti.
rom. Stříbrný vítr:
Zachycuje roztoužené mládí. Hlavní postavou je dospívající Jan Ratkin, který byl omezován rodinným prostředím maloměsta.
rom. Tělo:
Na osudu hrdinky ukazuje jak se její citový a manželský život zhroutil pod nárazem války.
pov. kniha Žasnoucí voják:
Je psána věcným tónem, dokumentární záznam zachycuje zážitky vojáka, jenž trpně nese válečné hrůzy na frontě a nemá sílu než žasnout. Je vděčný za každý projev štěstí.

František Gelner:
Básník, prozaik, kreslíř a karikaturista (brněnské lidové noviny).
Prošel obdobím anarchistického buřičství, vedl bohémský život, neukázněný student. Ve Vídni se účastnil anarchistických schůzí. Postupný věk, ale přinášel uklidnění.
sb. Po nás ať přijde potopa:
Vystupuje proti měšťáckým ideálům a morálce.
sb. Radosti života:
Ironický postoj, snaží se zapomenout na milostné zklamání.

Vikor Dyk
Básník, prozaik, dramatik, publicista, jeden z mála dokončil práva.
Prošel anarchistickým obdobím, za 1. sv. války byl vězněn.
sb. Milá sedmi loupežníků:
Hlavní postavou je dívka, která měla milého. Zavraždili ho loupežníci, ona chtěla pomstít jeho smrt.
Anarchismus zde spočívá v síle vášně a radosti ze zla.

Umělecky nejhodnotnější je jeho válečná tetralogie Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok
Ve sb. Okno je báseň Země mluví – vlastenecky laděná.
(Opustíš-li mne nezahynu, opustíš-li mne zahyneš).

sb. Devátá vlna:
Motivy smrti, moře, loučení a vzpomínek na mrtvé. Básník jako by tušil svůj přečasný konec. (Utopil se v Jadranu).
nov. Krysař:
Děj je založen na staroněmecké pověsti o krysaři z Hamelu.
Krysaři nezaplatili – pomstil se, odvedl lidi a zahubil je, nechal naživu pouze Jürgena a malé dítě.

Stanislav Kostka Neumann
Narodil se v Praze v rodině advokáta, vystudoval gymnázium, OA… Byl vtažen do politického dění.
Byl souzen v procesu s omladinou, odsouzen a vězněn.
Poté pracoval s moderní revue. Koncem 90. let se přiklonil k anarchistickému hnutí Čas, Nový kult.
1905 – 1915 bydlel v Řečkovicích, byl vyštván veřejným pohoršením a odstěhoval se do Bílovic nad Svitavou. V roce 1915 byl povolán na vojnu. Vrátil se koncem roku 1917 a začal vydávat časopisy.
Začátek 20. let.
Rok 1921 založená KSČ, vystupuje tam.
Propagoval časopis Proletkult.
V roce 1929 – 5. sjezd KSČ – začátek konce (Gotwald)
1. Období:
Ranné, dekadentně symbolistické ladění.
sb. Satanova sláva mezi námi:
sb. Jsem apoštol nového žití:

2. Období:
Když pobýval na Moravě.
Sb. Kniha lesů, vod a strání:
Přírodní lyrika, básník použil pro splynutí s přírodou, oslavuje Zemi, Slunce, život…

V této době psal také fejetony a úvahy o umění.
polemiky a umění Ať žije život
báseň Nové zpěvy: civilistická poezie

3. Období:
Po 1. světové válce, Neumann je průkopníkem proletářského umění.
sb. Rudé zpěvy:
Chtěl vyvolat nenávist ke starému světu buržoasie a probudit revoluční aktivitu dělnické masy, reaguje na válku.

4. Období:
Koncem 30. let se zostřuje politický boj a společenská atmosféra.
sb. Srdce a mračna

Mnichov 1939 – reakcí na Mnichov je bezedný rok
Okupace – reakce na okupaci – sb. Zamořená léta

 

Umělecké směry počátku 20. století
Vitalismus:
Bezprostřední reakcí na válku, vyjádřoval radost z nejprostších maličkostí, z pouhé existence, jednoduchost. Pro mladé básníky byl svět okouzlující podívanou, vyjadřují víru, že na světě opět zavládne láska, kamarádství a porozumění.
Hl.přestavitelé: F. Šrámek, K. Čapek, J. Wolker

Civilismus:
Obraz technických vymožeností moderního života a světa, oslava všedních věcí, lidské práce
Hl. představitelé: W. Whitman, S. K. Neumann

Expresionismus:
Je umělecký směr první třetiny 20. století, rozšířený hlavně v Německu. Reagoval na pocity nejistoty, úzkosti člověka vydaného napospas životním útrapám a strádání hlavně v průběhu 1. sv. války. Přikládá značný význam uplatnění fantastických představ a snů, v nichž negativní stránky života nabývají na přízračnosti a odpudivosti. Útočí na čtenářovy smylsy a psychické prožívání, na vědomí i podvědomí
V české literatuře: Lev Blatný, L. Klíma, J. Weis, R. Weiner

Futurismus:
Do umění přítomnosti a budoucnosti proniká moderní život, obraz světa v pohybu. Dopad teorie relativity.
Majakovskij:
Zakladatel soc. realistické sovětské poezie, chtěl vynést umění na ulici.
poema V. I. Lenin
Válka a svět
Oblaka v kalhotech

Filippo Tommaso Marinetti – autor manifestů

Kubismus:
Vznikl v malířství (Pablo Picasso), rozklad skutečnosti na jednotlivé prvky (geometrické tvary), mnohopohledovost.

Kubofuturismus:
Spojení futuristického dynamismu a kubistické mnohopohledovosti, zachycení skutečnosti z mnoha úhlů pohledu, polytematyčnost, zdůraznění grafické podoby básně.
Guillaume Apollinaire
Básník, prozaik, dramatik, představitel kubofuturismu,
Zakladatel Pásma = polytematická báseň
sb. Kaligramy:
text spojen s grafickým uspořádáním v optický celek.

Dadaismus:
Vyjadřuje odpor k válce, pocit nesmyslnosti života. Jedním ze zdrojů absurdického dramatu (dada = hračka).
Vliv na český poetismus.
Hl. představitel: Tristan Tzara

Poetismus:
Výlučně český avantgardní směr, prosadil se ve všech druzích uměnní, nejvíce však v literatuře. Je reakcí na úzce vymezené proletářské umění.
Karel Teige – autor manifestů poetismu, stať Poetismus: (chtěl být uměním života, uměním žít a užívat, metodou jak nazírat na svět, aby byl básní).
Skupina Devětsil: Vznikla v r. 1920, sdružovala literáty, hudebníky, kritiky, výtvarníky, dramatiky.
V roce 1924 vychází první Manifest poetismu.
- inspirace hravosti dadaismu, využití obraznosti, fantazie a citovosti.
- metoda volné asociace (narušena logická stavba básně, řetězení představ, odstraněna interpunkce
- inspiračním zdrojem je lidová zábava (cirkus, kino, varieté), technický pokrok, velkoměsto, cestování
- odmítnutí tendenčního (agitačního) umění naopak obraz dělníka uprostřed zábavy, přání poznat krásy světa
- experimenty se slovy

Surrealismus:
Zakladatel byl André Breton
Využití obraznosti, fantazie, asociace, představy, vliv Freudovy psychoanalýzy. Vyjádření bezprostředních dojmů, snu a fantazie, obohacení citové stránky poezie.

Existencionalismus:
Zabývá se bytím, vychází z filozofických výkladů člověka jako osamoceného a odcizeného jedince. Obraz světa lidí trpících vnitřními pochybami. Život je chápán jako směřování k smrti.

Secese:
Umělecký styl i móda na přelomu století – 90. léta 19. stol. až rok 1910.
Vystupuje proti historismu a akademismu. Toto období je nazýváno krásnou epochou. Secese zrušila hranici mezi tzv. vysokým a užitným uměním, tj. pronikla do keramiky, sklářství, kovářství, šperkařství, módy, architektury, obohatila knižní grafiku (secesní písmo), ilustraci a scénografii.
Byl vytvořen nový typ umění – plakát (Alfons Mucha).
Hlavní znaky – ornamentálnost, dekorativnost a exotické motivy. Najdeme zde rostliny i živočichy (lilie, orchidej, růže, mák, kosatec…), tlumené barvy.
Centra secese: Paříž, Londýn, Mnichov, Vídeň, Praha
Alfons Mucha
Určitou dobu žil v Paříži, maloval výtvarné plakáty pro divadlo Sarah Bernardtové. Jeden motiv ženy slovanského typu (bohaté vlasy).
6 let pobýval v Americe, pak se usadil na zámku Zbiroz, kde vytvořil cyklus Slovanská epopej (umístěna v Moravském Krumlově).

 

12. maturitní otázka – CJL: Umělecké směry 90. let 19. století a přelomu století

V 90. letech 19. století se ocitá společnost i literatura v krizi.
Realisté v čele s TGM + vědci, učitelé KU. Také vystupovali proti pravosti RKZ.
1878 sociální demokraté (převažovali dělníci) – objevuje se oportunismus – Omladina (tj. dělnická a studentská mládež) – ti co byli v sociální demokracii se chtěli dohodnout s buržoazií.
Dále se objevuje anarchismus (vedlo by to k bezvládí).

Mladí spisovatelé směřují k individualismu k požadavku na právo na svobodný projev a také literární kritiku. Sdružili se do skupiny Česká moderna: zde byli nejen literáti (široké seskupení velmi různých nárorů, také politika).
1895 Manifest České moderny (podíleli se na něm Machar, Březina, Sova, V. Mrštík, F. X. Šalda) – česká literatura se začíná diferencovat a přijímá také podněty ze západoevropských literatur (např. impresionismus, symbolismus, dekadence…).

Impresionismus
Zrodil se ve Francii v 70. létech, vznikl z výtvarného umění – malířství. Později zasáhl lidovou hudbu, literaturu.
Byli zde francouzští malíři:
Clode Monet – Imprese (dojem) – východ slunce
Eduard Monet, Paul Cézanne, August Renovir, u nás Antonín Slavíček – pastelové nejasné barvy, otevřená krajina
Literatura dává přednost smyslovým vjemům a prožitkům. Impresionistické postupy se nejlépe uplatnily v poezii, a to v lyrice. V popředí lyrické básně stojí zážitek a nálada.
Sisly, Pissaro – byli čeští impresionisté.
Impresionismus se soustředí hlavně na vnější prostředí (to co vidí). V próze a dramatu oslavuje soudružnost příběhů, nabízí nejasné postavy (většinou mladé). Důraz se kladl na lyrické scény. Próza a drama se lyrizovaly.
Renoar – založil impresionistické sochařství

Symbolismus
Vznikl jako reakce na impresionismus v 90. létech. Také vznikl ve Francii. Zobrazuje skutečnost pomocí symbolů. Symbolisté chtěli proniknout hlouběji ke skutečnosti tím, že se soustředili na vnitřní život. Vyjadřují své myšlenky zahaleně a obrazně, velkou pozornost ponechávají fantazii.
Hlavním přínosem symbolismu je rozvinutá obraznost.
Symbolismus kladl důraz na:
- básnické obrazy
- sbíral rozdíl mezi básní a prózou
- rozvíjel se volný verš
- kladl se důraz na hudebnost verše
- prováděl se básnický experiment

Hlavní představitelé: francouští – Baudelaire, Verlaine, Rimbaud; čeští – Březina, Sova, Hlaváček
Naši symbolisté se seskupili kolem časopisu Moderní revue.
V malířství se blíží symbolismu Paul Gaugin /gogón/. – maloval exotické prostředí Tahiti.
V českém malířství – Preisler, Kupka, Zrzavý

Česká dekadence
Její představitele najdeme kolem časopisu Moderní revue, kde se vyhranili v rámci symbolismu jako zvláštní skupina tzv. Česká dekadence. Hlavním představitelem je básník Karel Hlaváček.
Vlnou dekadence prošli i básníci, kteří se ve své tvorbě později ubírali odlišnými cestami např. S. K. Neumann, Karel Toman, Viktor Dyk.
Dekadentní motivy pronikly do tvorby Sovy a Březiny. Nejradikálnější byl požadavek, že život má být napodobením umění.
V méně extrémní podobě šlo o to, že si dekadenti oblíbili témata jako marnost života a všech snah. Dekadence byla projevem slabosti a společenské bezradnosti, na druhé straně však v ní byla i určitá dávka protestu proti společnosti, která nedovolovala člověku důstojně žít. Nejostřeji se projevovalo nepřátelství umělce vůči společnosti v poezii.
Básníci pociťovali odpor ke své době a měli proto společné rysy:
- Životem i tvorbou se ocitali osamoceni.
- Zdůrazňovali svobodu a nezávislost jedince na společnosti.
- Zaujímali individualistické postoje, kterými si udržovali odstup od měšťácké společnosti.
- Soustředili se na vnitřní život člověka a na jeho senzibilitu.
- Bez falešných ohledů na morálku a vkus nezaostřeně vyjadřovali své prožitky a náladu.
- Přestali respektovat uznávaná estetická pravidl.

FRANCIE:
Rozchod s životními formami dali nejvíce básníci ve Francii, často označování jako „Prokletí básníci“ (zavedl Verlaine) Svými současníky byli většinou nepochopeni.

Charles Baudelaire /šárl bodlér/
Stojí na počátku veškeré moderní poezie. Měl nepřetřžité spory s rodinou a měšťáckou společností, žil bohémským životem v Paříži.
V roce 1848 se zúčastnil bojů na barikádě proti vládnoucímu vojsku, věnuje se politické žurnalistice. Po státním převratu se stáhl do politické izolace.
S ženami prožíval trýznivé vztahy, na konci života ochrnul a ztratil řeč. Matka ho převezla z Belgie domů – umírá.
Překládal do francouštiny amerického básníka E. A. Pola – báseň Havran
Nejvýznamější je lyrická sbírka Květy zla:
Baudelaire byl za ni stíhán pro urážku náboženství a morálku a kniha byla stažena z oběhu.

Baudelairovo novátorství ve sbírce:
a) nové pojetí krásy – hledal krásu v ošklivém, měl sklon k morbiditě a hrůznosti. Opěvoval velkoměstské prostředí, přitahovaly ho temné stránky života, typická je slavná báseň Zdechlina (mršina).
b) dramatické napětí
c) formální vytříbenost
d) nová obrazotvornost – významná je báseň Vztahy, v níž B. přichází s objvem, že v poezii se domlouvají vůně, barvy a zvuky. Tato báseň bývá považována za východisko k symbolismu.

Hrůza ze života i nadšení životem je také příznačná pro pro posmrtně vydané sb. Malé básně v próze.

Paul Verlaine /pól verlén/
Životem i tvorbou se vymykal všem konvencím. Navázal důvěrné přátelství s Rimbaudem. Verlaine Rimbaua postřelil (po hádce způsobené žárlivostí) – 2 leté vězení.
Učil na soukromých školách, pil a toulal se, hodně publikoval. Jeho zdravotní stav se zhoršoval, předčasně umírá, jeho pohřbu se účastnila celá umělecká Paříž.
Byl vlivný představitel symbolismu. Volně spojuje obrazy a představy.
Jeho básně vynikají hudebností, zdůrazňují rytmus a melodii. K jeho tvorbě patří báseň Básnické umění.
sbírky básní Písně beze slov, Saturnské básně
Napsal studie Prokletí básníci

Jean Artur Rimbaud /žán artýr rembo/
Byl geniálním dítětem. F. X. Šalda ho nazval božským rošťákem. Všechno co napsal, napsal mezi 15. rokem a pak už nic.
Narodil se v měšťácké rodině, matka ho vedla přísně (nábožensky) – táhlo ho to k chudým dětem.
Utekl do Paříže za Verlainem, cestují spolu, pijí, hádají se… Po rozchodu s Verlainem byl vypovězen z Anglie a cestoval (Habeš – Etiopie – překupník zbraní), obchodník, voják, cirkusák.
Když se ukázal v Marseille, měl zhoubný nádor v koleně (amputovali mu nohu). Matka ho přivezla domů a on se chtěl vrátit. Záměrně rozrušoval své smysly alkoholem a drogami, aby se stal „vidoucím“, věřil, že „já je někdo jiný“, říkal, „mluví to ve mně“.
Stal se předchůdcem symbolismu. Pro halucinační ráz některých veršů si ho privlastnili i surrealisté. Jeho básně mají překvapivé obrazy, ale napsané prostým jazykem.
báseň Spáč v úvalu:
Pojednává o zastřeleném vojákovi, který jakoby spal v trávě.
báseň Opilý koráb:
Snový obraz bouřlivé plavby a zároveň metafora básníka jako lodi divoce bouřící vichřicí, živlem je poezie, básník teskní po domově a bezpečí tj. po přístavu.
báseň Samohlásky:
Báseň experiment, samohláskám přisuzuje určitou barvu např. a – čerň…

 

Umělecké směry 90. let 19. století v české literatuře:
Na českou literaturu 90. let 19. století a poč. 20. století měly vliv tyto umělecké směry:
- realismus (Machar)
- impresionismus (Sova)
- symbolismus (Březina)
- dekadence (Hlaváček)

Josef Svatopluk Machar
Básník a fejetonista časopisu Čas (zakladatel Herben), navazoval na Vrchlického, Čecha a Nerudu.
Studoval gymnázium, ale přešel do Prahy na akademické gymnázium (náboženství).
V mládí začal přispívat do časopisů (brzy mu zemřel otec). Absolvoval roční vojenskou službu (přihlásil se na práva), zůstal jako úředník u vojska. Pracoval ve Vídni 30 let.
Přispíval do časopisů, měl kontakt s literaturou i politikou. Na konci 1. sv. války se vrátil se do Prahy a po vzniku republiky se stal generálním inspektorem v armádě. Postupně byl rozčarován z politického režimu a s Masarykem se rozchází.
Lyrika:
1. báseň – Zimní kosmická píseň
sb. prvotina Confiteor I, II:
Vyznávání se, část katolické mešní motlitby
sb. Čtyři knihy sonetů:
Intimní verše podle ročních období, přírodní a společenská lyrika, ladění ironické i sarkastické

Politická lyrika:
Žalozpěvy z Vídně: (Tristium Vindobona)
Zamýšlí se nad politikou, odsuzuje politikaření a vlastenčení

Epika:
básn. sbírka Zde by měly kvést růže: o osudech nešťastných žen
básn. skladba Magdaléna:
O prostitutce, která se ocitla v nevěstinci. Seznámila se s mladým mužem, který se rozhodl, že jí pomůže. Vezme ji na vesnici, ale tam se zjistilo, že byla prostitutkou – opovržení – vrací se do nevěstince.
básn. cyklus Světem věků:
Inspirován V. Hugem, chtěl zachytit vývoj lidstva od dávných časů až po současnost. Nejvýznamější části jsou:
- V záři helénského slunce
- Jed z Judey
- Kam to spěje

sb. Gothata:
Reaguje na nástup moderny a vyjadřuje své rozčarování z jejího rozpadu.

Jádro Macharovy prózy tvoří fejetony, často jsou vyhrocené i komicky a sarkasticky. Zachycoval v nich myšlenkový život své doby.

Antonín Sova
Básník, prozaik, čelný představitel generace 90. let, silně poznamenenal vývoj české moderní lyriky. Těžiště děl spočívá v přírodní a milostné lyrice a v poezii symbolistické.
Zpočátku byl inspirován Vrchlickým, ale přešel k impresionismu, pocházel z jižních Čech.
Otec vedl Sovu k umění, zejména k hudbě. Brzy mu zemřela matka, otec se znovu oženil – těžko to nesl.
Z finančních důvodů nedokončil studium práv a nakonec zakotvil v Praze jako ředitel Městské knihovny.
Začíná jako impresionistický básník, příroda rodného kraje, důvěrný vztah k hudbě, sociální problémy.
sb. Realistické sloky
sb. Květy intimních nálad
sb. Z mého kraje: Převažuje přírodní lyrika.
sb. Soucit i vzdor:
Vyrovnává se se svým pasivním vztahem k realitě a funkcí básní ve společnosti.
sb. Zlomená duše:
Intermezzo Smetanova kvarteta Z mého života.

 

Symbolistické období:
Setkáváme se s protikladem, smutkem a snem (také touhou po činu), komentuje dobové události a hořce uvažuje o postavení básníka v měšťácké společnosti.
Stylizuje se do postavy poutníka, smrtelně zraněného a vyštvaného společností na hory snů. Odtud sestupuje na zem, aby našel cestu k lidem a nachází:
sb. Údolí nového království:
Vyjadřuje se k budoucnosti národa, líčí harmonickou společnost.
sb. Dobrodružství odvahy:
Obraz kolektivní vzpoury, snad i pod vlivem revoluce v Rusku. Představa nového světa často vyjádřená náboženskými symboly (nový Kristus).

Souběžně se symbolistickou tvorbou Sova píši i poezii realističtější:
sb. Ještě jednou se vrátíme:
Přírodní subjektivní motivy, krajina naplněná nepohodovou láskou, přináší si ze světa hořkost a smutek, vrací se k mládí.
sb. Lyrika lásky a života: Intimní verše (zobrazuje milostné zklamání)
sb. Zpěvy domova: Básníkův vztah k vlasti
sb. Drsná láska:
Motivy usmířené se životem, reflektuje návrat ze svého rodiště

Próza:
novela Pankrác Budecius:
18. století, hlavní postava Pankrác Budecius, kvůli hudbě opomínal manželku i matku. Manželka zemřela a on pokorně přijímá trest v podobě nového manželství.

Otokar Březina
Vlastním jménem Václav Jebavý
Přední básník generace 80. let. Hlavním představitelem symbolistické poezie. Po studiích se stal učitelem.
Zpočátku psal vlastenecké lyrické básně, povídky.
sb. Tajemné dálky:
Ohlas vzpomínek na mládí, které uplynulo v chudobě. Osudeme se mu stává samota a bolest. Snaží se proniknout poznání tajemství vlastní a lidské existence.
sb. Svítání na západě:
Západ – symbolem smrti, prohlubuje se pesimismus předchozí sbírky. Smrt chápe jako vysvobození pozemských strastí.
sb. Větry od pólů:
Splývá mu minulost s budoucností, hledá tajemnou sílu, která ovládá svět.
sb. Stavitelé chrámu:
Pro něj jsou stavitelé – básníci, vůdcové, umělci apod. – budují dokonalejší chrám příštího světa.
sb. Ruce:
Každý jedinec je spojen s vesmírem, řetězcem neviditelných rukou, které obepínají svět.
eseje Hudba pramenů: O umění a kráse

Karel Hlaváček
Básník, přední představitel České dekadence a symbolistické poezie.
Sb. Pozdě k ránu:
Vytváří poezii výjimečných nevšedních pocitů a představa fantazie.
Sb. Mstivá kantiléna:
Představil obrazy společenských vyděděnců, jejich boj proti Španělům. Zachycená je soudobá úpadková generace. Ve 12 lyrických baladách převládá stesk a melancholie.

Protispolečenští buřiči:
Vystoupili v 90. létech, dospěli až na pozici anarchismu.

Petr Bezruč
Básník, vlastním jménem Vladimír Vašek.
Pocházel z Opavy, otec byl středoškolským profesorm filologie. Autor spisu o pravosti RKZ.
Bezruč chodil na slovanské gymnázium v Brně, p maturitě studoval v Praze filologii – nedokončil, odešel do Brna – byl zde poštovným.
Pracoval v Místku, poznal sociální a národnostní útisk.
Začal anonymně posílat básně do Herbenova Času (prozradil ho jeden z Mrštíků).
Ke konci života trpěl nervovou nemocí.
Za 1. sv. války byl půl roku vězněn pro podezření, že napsal protistátní báseň.
Chtěl být pěvcem (hlasem ostravského kolektivu).
sb. Slezsé písně:
Sbírka se formovala dlouhá léta, nejlepší básně vznikly před prozrazením Bezručova pseudonymu. Pseudonym zvolil proto, že chtěl být pěvcem, mluvčím porobeného ostravského lidu.
Sbírka se poprvé objevila jako slezské číslo. Jako slezské písně se dílo objevilo až v roce 1909 (obsahovala 51 básní), které dále je rozšiřoval.
Ve sbírce můžeme rozlišit trojí okruh: intimní, sociální a národnostní.
V intimním okruhu – vyjadřuje např. stesk po rodinném krbu b. Jen jedenkrát, povzdech nad ženinou zradou
b. Labuťenka, Papírový mojšl, symbolicky zpodobňuje svůj osud b. Červený květ.
V sociálním a národnostním okruhu problémy rodného kraje – třídní boj s vykořisťovateli.
Pro Slezsko je typický boj německých uhlobaronů: b. Ostrava, Markýz Gero, Bernard Žár, Maryčka Magdónová…

Teprve na prahu 30. let vydal Bezruč další samostatnou báseň Stuškonoska modrá:
Symbolizuje básníkův smutný a zahořklý život, naplněný i zklamáním z veřejných poměrů v osvobozeném státě. Básník nalezl vzácnou můru, po které celý život toužil a kterou našel až ve stáří.
b. Kantor Halfar: (ze Slezských písní)
Kantor, nechtěl se učit polsky , nechtěli mu dát stálé místo. Za 10 let ho opustila dívka a potom se oběsil na jabloni.
b. Ty a já

Fráňa Šrámek
Básník, prozaik, dramatik, měl úzký vztah k Sobotce (jeho rodiště).
Studoval na gymnáziu v Písku, dále nastoupil do vojenské služby – vyhranil si antimilitaristické myšlení. Účastnil se též v 1. sv. válce v Itálii, v Haliči i v Rumunsku. Měl silně vyhraněný vztah k rodnému kraji.
Poezie:
sb. Života bído, přec tě mám rád:
Protispolečensky laděná sbírka, zamýšlí se nad životem bídou, bouřliváctví, b. Svatební
sb. Modrý a rudý:
Bouřliváctví, rudá barva anarchistů, modrá barva rezervistů. Sbírka je anarchistickým útokem na rakouský militarismus.
sb. Splav:
Napsaná kolem roku 1916, je zde obsažená 1. sv. válka. Přírodní lyrika, milostné verše, vitalistická oslava života, ale na druhé straně je odraz válečných hrůz a oslava rodného kraje a země. B. Raport, Splav.

Poválečné období:
sb. Básně, nové básně
sb. Ještě zní: věčný antimilitarista b. Věčný voják
sb. Rány růže: Reaguje na 1. republiku.

Próza:
Také nese pečeť impresionismu, zaměřená na smyslový prožitek. Zachycoval pudový základ lidské bytosti.
rom. Stříbrný vítr:
Zachycuje roztoužené mládí. Hlavní postavou je dospívající Jan Ratkin, který byl omezován rodinným prostředím maloměsta.
rom. Tělo:
Na osudu hrdinky ukazuje jak se její citový a manželský život zhroutil pod nárazem války.
pov. kniha Žasnoucí voják:
Je psána věcným tónem, dokumentární záznam zachycuje zážitky vojáka, jenž trpně nese válečné hrůzy na frontě a nemá sílu než žasnout. Je vděčný za každý projev štěstí.

František Gelner:
Básník, prozaik, kreslíř a karikaturista (brněnské lidové noviny).
Prošel obdobím anarchistického buřičství, vedl bohémský život, neukázněný student. Ve Vídni se účastnil anarchistických schůzí. Postupný věk, ale přinášel uklidnění.
sb. Po nás ať přijde potopa:
Vystupuje proti měšťáckým ideálům a morálce.
sb. Radosti života:
Ironický postoj, snaží se zapomenout na milostné zklamání.

Vikor Dyk
Básník, prozaik, dramatik, publicista, jeden z mála dokončil práva.
Prošel anarchistickým obdobím, za 1. sv. války byl vězněn.
sb. Milá sedmi loupežníků:
Hlavní postavou je dívka, která měla milého. Zavraždili ho loupežníci, ona chtěla pomstít jeho smrt.
Anarchismus zde spočívá v síle vášně a radosti ze zla.

Umělecky nejhodnotnější je jeho válečná tetralogie Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok
Ve sb. Okno je báseň Země mluví – vlastenecky laděná.
(Opustíš-li mne nezahynu, opustíš-li mne zahyneš).

sb. Devátá vlna:
Motivy smrti, moře, loučení a vzpomínek na mrtvé. Básník jako by tušil svůj přečasný konec. (Utopil se v Jadranu).
nov. Krysař:
Děj je založen na staroněmecké pověsti o krysaři z Hamelu.
Krysaři nezaplatili – pomstil se, odvedl lidi a zahubil je, nechal naživu pouze Jürgena a malé dítě.

Stanislav Kostka Neumann
Narodil se v Praze v rodině advokáta, vystudoval gymnázium, OA… Byl vtažen do politického dění.
Byl souzen v procesu s omladinou, odsouzen a vězněn.
Poté pracoval s moderní revue. Koncem 90. let se přiklonil k anarchistickému hnutí Čas, Nový kult.
1905 – 1915 bydlel v Řečkovicích, byl vyštván veřejným pohoršením a odstěhoval se do Bílovic nad Svitavou. V roce 1915 byl povolán na vojnu. Vrátil se koncem roku 1917 a začal vydávat časopisy.
Začátek 20. let.
Rok 1921 založená KSČ, vystupuje tam.
Propagoval časopis Proletkult.
V roce 1929 – 5. sjezd KSČ – začátek konce (Gotwald)
1. Období:
Ranné, dekadentně symbolistické ladění.
sb. Satanova sláva mezi námi:
sb. Jsem apoštol nového žití:

2. Období:
Když pobýval na Moravě.
Sb. Kniha lesů, vod a strání:
Přírodní lyrika, básník použil pro splynutí s přírodou, oslavuje Zemi, Slunce, život…

V této době psal také fejetony a úvahy o umění.
polemiky a umění Ať žije život
báseň Nové zpěvy: civilistická poezie

3. Období:
Po 1. světové válce, Neumann je průkopníkem proletářského umění.
sb. Rudé zpěvy:
Chtěl vyvolat nenávist ke starému světu buržoasie a probudit revoluční aktivitu dělnické masy, reaguje na válku.

4. Období:
Koncem 30. let se zostřuje politický boj a společenská atmosféra.
sb. Srdce a mračna

Mnichov 1939 – reakcí na Mnichov je bezedný rok
Okupace – reakce na okupaci – sb. Zamořená léta

 

Umělecké směry počátku 20. století
Vitalismus:
Bezprostřední reakcí na válku, vyjádřoval radost z nejprostších maličkostí, z pouhé existence, jednoduchost. Pro mladé básníky byl svět okouzlující podívanou, vyjadřují víru, že na světě opět zavládne láska, kamarádství a porozumění.
Hl.přestavitelé: F. Šrámek, K. Čapek, J. Wolker

Civilismus:
Obraz technických vymožeností moderního života a světa, oslava všedních věcí, lidské práce
Hl. představitelé: W. Whitman, S. K. Neumann

Expresionismus:
Je umělecký směr první třetiny 20. století, rozšířený hlavně v Německu. Reagoval na pocity nejistoty, úzkosti člověka vydaného napospas životním útrapám a strádání hlavně v průběhu 1. sv. války. Přikládá značný význam uplatnění fantastických představ a snů, v nichž negativní stránky života nabývají na přízračnosti a odpudivosti. Útočí na čtenářovy smylsy a psychické prožívání, na vědomí i podvědomí
V české literatuře: Lev Blatný, L. Klíma, J. Weis, R. Weiner

Futurismus:
Do umění přítomnosti a budoucnosti proniká moderní život, obraz světa v pohybu. Dopad teorie relativity.
Majakovskij:
Zakladatel soc. realistické sovětské poezie, chtěl vynést umění na ulici.
poema V. I. Lenin
Válka a svět
Oblaka v kalhotech

Filippo Tommaso Marinetti – autor manifestů

Kubismus:
Vznikl v malířství (Pablo Picasso), rozklad skutečnosti na jednotlivé prvky (geometrické tvary), mnohopohledovost.

Kubofuturismus:
Spojení futuristického dynamismu a kubistické mnohopohledovosti, zachycení skutečnosti z mnoha úhlů pohledu, polytematyčnost, zdůraznění grafické podoby básně.
Guillaume Apollinaire
Básník, prozaik, dramatik, představitel kubofuturismu,
Zakladatel Pásma = polytematická báseň
sb. Kaligramy:
text spojen s grafickým uspořádáním v optický celek.

Dadaismus:
Vyjadřuje odpor k válce, pocit nesmyslnosti života. Jedním ze zdrojů absurdického dramatu (dada = hračka).
Vliv na český poetismus.
Hl. představitel: Tristan Tzara

Poetismus:
Výlučně český avantgardní směr, prosadil se ve všech druzích uměnní, nejvíce však v literatuře. Je reakcí na úzce vymezené proletářské umění.
Karel Teige – autor manifestů poetismu, stať Poetismus: (chtěl být uměním života, uměním žít a užívat, metodou jak nazírat na svět, aby byl básní).
Skupina Devětsil: Vznikla v r. 1920, sdružovala literáty, hudebníky, kritiky, výtvarníky, dramatiky.
V roce 1924 vychází první Manifest poetismu.
- inspirace hravosti dadaismu, využití obraznosti, fantazie a citovosti.
- metoda volné asociace (narušena logická stavba básně, řetězení představ, odstraněna interpunkce
- inspiračním zdrojem je lidová zábava (cirkus, kino, varieté), technický pokrok, velkoměsto, cestování
- odmítnutí tendenčního (agitačního) umění naopak obraz dělníka uprostřed zábavy, přání poznat krásy světa
- experimenty se slovy

Surrealismus:
Zakladatel byl André Breton
Využití obraznosti, fantazie, asociace, představy, vliv Freudovy psychoanalýzy. Vyjádření bezprostředních dojmů, snu a fantazie, obohacení citové stránky poezie.

Existencionalismus:
Zabývá se bytím, vychází z filozofických výkladů člověka jako osamoceného a odcizeného jedince. Obraz světa lidí trpících vnitřními pochybami. Život je chápán jako směřování k smrti.

Secese:
Umělecký styl i móda na přelomu století – 90. léta 19. stol. až rok 1910.
Vystupuje proti historismu a akademismu. Toto období je nazýváno krásnou epochou. Secese zrušila hranici mezi tzv. vysokým a užitným uměním, tj. pronikla do keramiky, sklářství, kovářství, šperkařství, módy, architektury, obohatila knižní grafiku (secesní písmo), ilustraci a scénografii.
Byl vytvořen nový typ umění – plakát (Alfons Mucha).
Hlavní znaky – ornamentálnost, dekorativnost a exotické motivy. Najdeme zde rostliny i živočichy (lilie, orchidej, růže, mák, kosatec…), tlumené barvy.
Centra secese: Paříž, Londýn, Mnichov, Vídeň, Praha
Alfons Mucha
Určitou dobu žil v Paříži, maloval výtvarné plakáty pro divadlo Sarah Bernardtové. Jeden motiv ženy slovanského typu (bohaté vlasy).
6 let pobýval v Americe, pak se usadil na zámku Zbiroz, kde vytvořil cyklus Slovanská epopej (umístěna v Moravském Krumlově).

Hodnocení referátu Umělecké směry 90. let 19. století a přelomu století

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  6 512×
  6352 slov

Komentáře k referátu Umělecké směry 90. let 19. století a přelomu století