Mexiko

Mexiko je především země plná paradoxů- chudí a bohatí, krása i nevkus, kulturní odkaz dávných předků pohřbený v betonu moderní výstavby- to všechno z Mexika dělá velmi pozoruhodné místo. Místo svérázné a svobodné, což umožňuje nejen místní nátura a klima, ale taky zdejší zákony, které jsou obecně považovány spíše za "doporučení", než aby se jimi lidé nějak řídili.

Měla jsem možnost prostudovat si spousty cestopisů, zajímavých postřehů od lidí, kteří v Mexiku byli, jejich zážitky, příběhy a udělat si tak ucelený obrázek o tom, jak se v této -pro nás velmi exotické zemi- žije.

Občas jsem použila i přímé citace z různých deníků, uveřejněných na internetu, které jsou mnohdy trefnější než všechna čísla nebo statistiky.

Záklaní údaje

Celý název: Spojené státy mexické (Estados Unidos Mexicanos)

Nezávislost vyhlášena 16.9. 1810

Poslední ústava je z r.1917

Hlavní město : Mexico (City, D.F., ciudad de Mexico)

Populace: 93 830 000 milionů

Z toho 73% ve městech

V 70.letech došlo ke zlomu vývoji populace a předchozí rychlý nárůst se rychle zpomalil.

Počet obyvatel v Mexico City: přibližně 20 milionů

Rozloha: 1 958 201 km2

Nejvyšší bod: 5610 metrů n.m.

Jazyk: úředně španělština, mnoho skupin indiánských dialektů, angličtina

Oficiální náboženství: žádné, jinak z 90% římsko-katolické (s důrazem na kult Sv. Panny z Guadalupe)

Politické zřízení: prezidentská demokracie

Státní zřízení: federativní republika (od 19.století), 31 států, 1 federální district některé státy: México -districto federal, Nuevo León, San Luis Potosí, Zacatecas, Hidalgo, Puebla, Oaxaca, Campeche, Tabasco, Veracuz, Chiapas, Yucatán

Časový posun: -7 hodin CET

Měna: mexické peso ($) =100 centavos

1 USD= 9,3 $

1 $ = 3,8 CZK (1999)

Elektrická síť: americká zásuvka, 110V

Hlavní dopravní prostředek: autobusy, vlaky pouze sporadicky (o dopravě více na str.9)

Národnostní struktura: 80% mesticů (míšenci bílých přistěhovalců a domorodců), 10% Indiánů, 10% kreolů (Španělé narození v Mexiku).

Největší města: México D.F. (20 mil.), Guadalajara (6 mil.), Monterrey (5 mil.), Ciudad Juráez (1,8 mil.), Puebla (1,6 mil.).

Největší řeka: Rio Grande del Norte (3 023 km).

Největší jezero: Lago de Chapala (1057 kilometrů čtverečních).

Nejvyšší hory: Pico de Orizaba (5 699 m), Popocatépetl (5 452 m), Ixtaccihuatl (5 280 m).

Klima: horké pásmo do výšky 700 m, průměrná roční teplota přes 24 stupňů; mírné pásmo do 1 700 m, 18-23 stupňů; chladné pásmo výška nad 1 700 m, teploty pod 17 stupňů. Na jihu země se rok dělí na období dešťů (červen až říjen) a období sucha (listopad až květen).

Historie Mexica

V době před Kolumbem na tomto území rozkvétaly indiánské kultury.

První významnou civilizací na mexické půdě byli Olmékové. Jejich země se nacházela v tropických lesích a mokřinách v místě dnešních států Veracruz a Tabasco. Asi od roku 1200 př.n.l. Olmékové budovali významná obřadní střediska. Vršili pahorky z hlíny a z kamene tesali památníky. Hlavní kultovní střediska byla objevena v místech, která se dnes jmenují San Lorenzo, La Venta, Laguna de los Cerros a Tres Zapotes. Olmékové vytvořili nádherná sochařská díla, od pomníků přes obrovské lidské hlavy, až k dokonale vypracovaným nefritovým sekerám, soškám a přívěskům. Jejich zručnost je o to pozoruhodnější, že neměli žádné kovové nástroje - veškerou práci prováděli kamennými dláty a sekáčky. I když moc Olméků zanikla z neznámých důvodů kolem roku 400 př.n.l., přesto jejich kultura výrazně ovlivnila pozdější velké civilizace.

Dalším zajímavým národem, který žil v údolí středního Mexika, byli Zapotékové. Asi kolem roku 600 před n.l. postavili na náhorní plošině poblíž

dnešního města Oaxaca ve výšce kolem 2000 m na plošině dlouhé 700 m a široké 250 m komplex kultovních budov. Toto středisko je dnes známo pod názvem Monte Albán.

Avšak největší kulturu ve staré Americe vytvořili nepochybně Mayové. Zřejmě od Olméků převzali písmo a naučili se zaznamenávat čas a obojí později zdokonalili. Mayové jsou známí nejen svými vědeckými úspěchy, ale také jako stavitelé kamenných měst, nad kterými se tyčily chrámové pyramidy a paláce. Kolem roku 900 n.l. obsadili Yucatán Toltékové z Tuly a Chichén Itzá prohlásili za své hlavní město.

Znali písmo, čísla a kalendář, stavěli chrámy a paláce. V Tule byli nejen vládci, ale i mudrci, a zákony, které tu vydávali, byli spravedlivé vůči všem. Jejich náboženství bylo umírněné, bez krutostí, které se objevily až později. Po pěti stoletích přišli hladomory, občanské války a dynastické spory a jiný národ, Čičimekové obsadili jejich zemi. V 16. stol., tedy v době příchodu Španělů, se o Toltécích vyprávěly legendy. Byli považováni za vysoce kulturní národ.

Území dnešního Mexika bylo v době připlutí Evropanů osídleno mnoha kmeny, z nichž zdaleka nejmocnější byli Aztékové. Tento národ přitáhl do Mexika ze severu někdy ke konci 13. století a založil své hlavní město Tenochtitlán, které leželo na území dnešního města Méxica. Ten se rozrostl v metropoli s asi 100 000 obyvately. Tenochtitlán byl obklopen jezery Texcoco a Xocimilco a s pevninou ho spojovaly pouze tři hráze.

S tímto národem je přímo spojena španělská konquista. Jedním z dobyvatelů, kteří vtrhli do Aztécké říše a byl příčinou jejího zániku, se jmenoval Hernando Cortéz. Domníval, že bude muset bojovat s kmeny, ale poznal že musí dobývat říši. Předpokládal boj s divochy, ale střetl se s vysoce civilizovaným národem. Na své dobyvatelské cestě očekával vesnice a osady, ale nacházel obrovská města s chrámy a paláci, jež se topily ve zlatě.

Aztécké náboženství, původně představa kultu dvojího boha, neviditelného jako noc a nepostižitelného jako vítr, byla nahrazena krvavou a válečnou oslavou ochranných božstev Aztéků. Ti vyžadovali lidské oběti, a to v neuvěřitelném množství, při níž aztéčtí kněží vytrhávali z těla oběti živé srdce. Ovšem jejich náboženství nebylo jen primitivním animismem, barbarským zbožňování přírody a duchů, byly zde i náznaky monoteismu a těsné spojení s astrologií

Španělé podcenili jejich kulturu i náboženství, nedokázali ocenit její význam. Otázkou je:byli toho vůbec schopní? Martin Luther byl v té době pouhým rebelantským mnichem, Kopernik ještě svůj nový obraz světa nezveřejnil a Galileo Galiei a Giordano Bruno, velcí pochybovači, se ještě nenarodili. Nebylo umění ani vědy mimo rámec církve, světový názor byl křesťanský. A co nebylo křesťanské bylo jednoduše barbarské. Cortéz ani jeho muži tedy nemohli nebo nechtěli pozorovat vysoce vyspělý společenský život, dokonale vybudovaný školní a výchovný systém či podivuhodné znalosti aztéckých kněží v oblasti astronomie.

Tak se stalo, že v r.1519 Cortézovo vojsko vstoupilo do hlavního města. A existoval jediný prostředek, jak si vytvořit uprostřed cizího města mocenskou pozici- prostředek, který si mohli vymyslet jen dobrodruzi a jehož mohli dosáhnout jen konquistadoři. Cortéz si všimnul nedotknutelnosti a posvátného významu aztéckého panovníka Montezumy II., zajal jej a z Montezumy se rázem stala bezvládná loutka v rukou Španělů. Když městem začali probíhat nepokoje, panovník se nabídl, že půjde s povstalci vyjednávat. Se všemi insigniemi své císařské hodnosti předstoupil před svůj lid. Aztékové však jeho jednání odsoudili a pro nerozhodnost, zbabělost a spolupráci s dobyvateli jej r. 1520 ukamenovali.

Aztékové byli národem, který se sice dal podrobit, ale nedovolil zneuctění svých chrámů a bohů. Když Cortésův zástupce dal při náboženské slavnosti povraždit aztécké šlechtice, došlo v Tenochtitlánu k povstání. Noc, kdy si španělští vojáci vybojovali průchod z obklíčení a která měla neblahé následky pro jejich další postavení v Mexiku, vešla do dějin pod názvem "Noche triste" (truchlivá noc). Cortés se nevzdal, zreorganizoval znovu armádu a v srpnu 1521 hlavní město Aztéků dobyl.

Země byla pokřesťanštěna, všechny národ patřící k aztécké říši zotročeny. Celá kultura Aztéků zanikla. Podle citátu jednoho německého historika Cortéz zavraždil jednu kulturu "jako slunečnici, jíž kolemjdoucí urazí hlavu". Conquista je dějinnou událostí, kterou je však těžké z morálního hlediska nějak hodnotit. Výkřiky o zlých španělských ničitelích by byly podobně laciné jako oslavné ódy na odvahu skvělých dobyvatelů a šiřitelů křesťanství. Podle mého názoru byla destrukce nutným vyústěním střetu kultur, které oč byly rozdílnější ve svých kulturních a náboženských principech, o to si byly bližší ve svém agresivním přístupu k okolnímu světu.

Od druhé poloviny 16. století do začátku 19. století patřilo Mexiko k místokrálovství Nové Španělsko. Španělé napáchaly nenapravitelné škody na kulturním bohatství původního obyvatelstva. Ale na druhé straně mniši a kněží učili Indiány v nově zakládaných školách, učili je zacházet s kolem (Indiáni je neznali) a s dovezenými tažnými zvířaty, učili je modernějším způsobům obdělávání půdy a řemeslnické práci a zručnosti (zejména při stavbě katedrál a kostelů). Na začátku 19. století přispívalo Nové Španělsko celými dvěma třetinami do příjmů Španělského království. Poté došlo k vyhlášení Mexického císařství, kterému předcházela válka za nezávislost. Po osvobození států se Mexiko stalo republikou.

Během 19. století však ztratilo velkou část území ve prospěch Spojených států amerických (dnešní státy Texas, Arizona, Nové Mexiko, Horní Kalifornie). V šedesátých letech 19. století vyhlásil Maxmilián Habsburský císařství, které bylo ale po několika letech svrženo a znovu ustanovena republika. Poté zemi provázely mnohé převraty a občanská válka. Po 2. světové válce se země relativně stabilizovala. Současné Mexiko je zemí přeměn, aktivně se účastnící na mezinárodní scéně. (14.ekonomie na světě)

Geografie

Popocatepetl

(Poloha) Mexiko leží na západní polokouli, v jižní části Severní Ameriky. Jeho území pokrývá dvě oblasti amerického kontinentu – na severu část Severní Ameriky, na jihu část Střední Ameriky. Na severu sousedí Mexiko s USA hranicí v délce 2 597 km, její část tvoří řeka Rio Grande del Norte. Na jihu hraničí Mexiko s Guatemalou (962 km) a Belize (176 km).

Celková délka mexického pobřeží je 9 219 km. Na západě je to pacifické pobřeží (6 608 km). Na východě atlantské pobřeží (2 611 km), část východního pobřeží oblévá Mexický záliv a část Karibské moře.

Rozloha mexického území je téměř 2 milióny kilometrů čtverečních, po Brazílii a Argentině je Mexiko třetí největší zemí Latinské Ameriky. Ostrovy nejsou příliš významné. Některé jsou využívány jako rekreační střediska v Karibském moři.

(Povrch) Povrch Mexika je značně složitý a různorodý. Mexické území tvoří v podstatě mohutný poloostrov severoamerického kontinentu, protažený jihovýchodním směrem. Jeho vrcholek leží na Tehuantepecké šíji a odtud mexické území přechází do Chiapasu a na poloostrov Yucatán. Výrazně je od vlastního Mexika oddělena Dolní Kalifornie, jež je pokračováním severoamerického pobřežního pásma.

Mexické území se horopisně z největší části přimyká k severoamerické kordillerské soustavě, která na něm vytváří rozsáhlou vysočinu, jež se zdvihá postupně k jihu. Jejím jádrem je náhorní plošina Mesa central (meseta), kterou prostupují horské hřbety a kotliny.

Mexická vysočina je při obou oceánech ohraničena horskými pásmy pohoří Sierra Madre Oriental (východní Sierra Madre) a Sierra Madre Occidental (západní Sierra Madre). Na jihu se Mexická vysočina nazývá Anáhuácká vysočina ("země bez vody”) a zvedá se do výše 2000 m. Nejdůležitější částí jsou dvě kotliny, v nichž došlo ke koncentraci obyvatelstva – Mexické a Tolucké údolí. Obě jsou velmi úrodné.

Na jihu Mexické vysočiny vystupuje významné pásmo s několika menšími pohořími, která tvoří jihomexické vulkanické pásmo Cordillera Neovolcánica. Nejvyšší hory: Pico de Orizaba (5 699 m), Popocatépetl (5 452 m), Ixtaccíhuatl (5 280 m ), Colima (4 340 m). Tato část území bývá postihována zemětřeseními tektonického původu, celá řada sopek není ještě vyhaslá.

Na východ od Tehuantepecké šíje (výška 207 m, šířka 210 km) se zvedá pohoří Sierra Madre de Chiapas, které přechází do Tabaské nížiny a ta navazuje na rozsáhlou suchou a zkrasovělou vápencovou tabuli Yucatánského poloostrova.

Mexiko má poměrně málo řek. Největší řekou je pohraniční Rio Grande del Norte, dlouhá 3023 km. Z přítoků, které přijímá ze suchého zemského území, je významnější jen řeka Conchos. Několik větších řek je na atlantském pobřeží, které je bohatší na srážky. Nejdůležitější z nich je Panuco (680 km), která ústí do Mexického zálivu u města Tampico. Západní pobřeží má četné kratší řeky, které prudce spadají s pobřežních horských pásem a mají proto značný energetický význam. Jsou to Yaqui (600 km), Fuerte (540 km), Rio Grande de Santiago (800 km), která protéká největším mexickým jezerem Lago de Chapala (1057 kilometrů čtverečních) a na jihu řeka Balsas. Největší řeka mexického jihu Usumacinta (1 000 km) je řekou hraniční.

Klima

Země má tři výšková klimatická pásma. Nejníže leží horké pásmo "tierra caliente”, asi do výšky 700 m, s průměrnou roční teplotou 24 stupňů. Nad ním je mírné pásmo "tierra templada”, asi do výšky 1700 m, s průměrnou teplotou 18-23 stupňů. Ještě výše je chladné pásmo "tierra fría”, s teplotami do 17 stupňů.

Srážky jsou rozděleny velmi nerovnoměrně. Období dešťů je od června do října, kdy zpravidla odpoledne vznikají poměrně krátké, velmi prudké a vydatné přeháňky (Chiapas, Tabasco). Tichomořské pobřeží je podstatně sušší. V zimních měsících na jihu země téměř neprší.

Flóra

Mexiko má poměrně nízkou lesnatost – 18%. V nížinách, sušších polohách jihozápadního Mexika a na ostrově Yucatán, nížinném a bažinatém, rostou tropické lesy s charakteristickými porosty cedru a cennými stromy dávajícími mahagonové dřevo. Roste zde také mnoho druhů palem a bambus. Ve vlhkých subtropických lesích jsou hojné duby a sosny a různé vzácné dřeviny. Ve vyšších sušších polohách rostou borovice. Z jehličnatých porostů se objevuje ve vyšších vlhkých polohách vejmutovka a jedle.

Jednotlivá klimatická pásma mají značně rozdílnou flóru. Markantní rozdíl je mezi flórou suché až pustinné Mexické vysočiny, v níž vyniká množství různých druhů kaktusů (kolem 300 druhů) a flórou vlhkých tropů, zvláště deštných tropických pralesů.

Pro hospodářství Mexika mají podstatný význam zemědělské plodiny. Je to hlavně kukuřice, která se pěstuje na převážné většině obdělávané půdy, pšenice, brambory, fazole, kávovníky, bavlníky, tabák a všechny druhy palem. V Mexiku se pěstuje také velké množství tropického ovoce a různé zeleniny, zejména chilli a rajčata.

Fauna

Mexická zvířena je složena z druhů severoamerických a jihoamerických. K prvým patří někteří dravci, stepní vlk, medvěd, kuny, vydry, ze severu přišli jeleni, americká antilopa, různí hlodavci, vačice atd. Jihoamerického původu jsou jaguár, ocelot, pásovec, lenochod a mravenečník. Domácího původu je dikobraz a tapír. Velmi bohaté je mexické ptactvo, například orel, obojživelníci a plazi. Druhů ryb je méně, zato velkým množstvím je zastoupen hmyz.

Hospodářství a průmysl

Když byly v 70. letech objeveny velké zásoby ropy, zdálo se, že Mexiko je na cestě k velkému pokroku. Nekontrolované půjčky však dovedly zemi během několika roků do nejtěžší hospodářské krize od revoluce. V roce 1987 byla míra inflace 160%, v současnosti leží opět pod 10%.

Od 1. ledna 1994 vstoupila v platnost smlouva o volném obchodu s USA a Kanadou (nafta), která tvoří největší trh na světě s 370 miliony spotřebitelů. Mexická vláda očekává vzrůst zahraničních investicí, zavedení moderních technologií a získání nových pracovních míst.

Mexiko je tradičně agrární zemí, dnes však s mnoha problémy. Káva, bavlna, konopí, tabák, med, rajčata, ovoce a dobytek patří mezi nejvíce vyvážené produkty. Hojně se vyváží také tequila (alkoholický nápoj z agáve) a pivo. Přes rostoucí agrární produkci je nutno vynakládat stále větší sumy pro dovoz obilnin, zejména kukuřice.

Jejich nerostné bohatství patří k největším na světě. Vedle už zmíněných gigantických zásob ropy v Tabascu a Chiapasu (jisté rezervy asi 65 miliard barelů, odhadnuté 250 miliard barelů). Kromě ropy a zemního plynu se v Mexiku těží zlato, stříbro, olovo, cín, měď, zinek, železo, mangan, uran a síra.

Stříbro se v Mexiku těží od konce 17. století a Mexiko je dosud jeho největším producentem.

Ropa a její deriváty, která činí třetinu exportu, se zhruba z poloviny prodává do USA. Státní ropná společnost PEMEX je největším mexickým podnikem a třetím největším podnikem v Latinské Americe. Mezi nejvýznamnější odvětví průmyslu patří petrochemická oblast, výroba oceli a automobilů, výroba cementu, železářské zboží, výroba textilu a elektronické přístroje.

Třetí největší položka devizových příjmů pochází z oblasti turistiky (přes 4 miliardy dolarů/rok). V posledních letech se odhaduje počet zahraničních turistů na 8 milionů ročně, z toho již velmi dlouho 90% přichází z USA a Kanady. V Mexiku se očekává, že do roku 2000 bude turistika největším průmyslem země. Zde spočívají také naděje vlády, umístit každoročně na trhu práce asi 1,5 milionů mladých lidí.

Obyvatelstvo

V Mexiku žije kolem 90 milionů obyvatel. Hustota obyvatelstva je v průměru 30 lidí na kilometr čtvereční, 25% obyvatelstva žije v hlavním městě México D.F., 30% obyvatelstva je ve věku do 25 let.

Mexická společnost je charakterizována velkými sociálními rozdíly. Na seznamu superbohatých rodin je Mexiko na 4. místě (po USA, Německu a Japonsku). Zároveň neuvěřitelných 60% obyvatelstva žije v chudobě, 15% pod mezí chudoby.

Španělé, tedy bílí přistěhovalci, se mísili s domácím obyvatelstvem a zakrátko vznikla silná etnická skupina míšenců – mesticů, která dnes tvoří kolem 80% mexického obyvatelstva. Asi 10% obyvatelstva tvoří kreolové, potomci španělských přistěhovalců, kteří se již narodili v Mexiku a 8% populace jsou Indiáni.

Původní indiánské obyvatelstvo má podle kulturních hledisek 56 etnických skupin a asi 30 skupin si zachovalo svou vlastní řeč. Podle počtu tvoří největší skupinu Náhuatlové v centrálním Mexiku (asi 1,3 mil.), a následovníci Mayů v Chiapasu, Tabascu a na Yucatánu (800 000). Dalšími velkými indiánskými skupinami jsou Zapotékové, Mixtékové, Tarakumarové a Otomiové. Více než polovina z 90 milionů Mexičanů má věk pod 20 roků. Velký počet dětí je důkazem možnosti hlavy rodiny, ale znamená také jako dříve záruku pro zaopatření ve stáří.

Ciudad de México

Mexico City, Ciudad de Mexico nebo jen stručne D.F. (= Districto Federal) je s 20 milióny obyvateli a 5 milióny aut v ulicich druhá největší metropole na světě (po jihokorejském Soulu). Patří vůbec k nejstarším městům na americkém kontinentě.

Mexico City je politickým, správním, kulturním i hospodářským centrem země. Sídlí v něm federální vláda, prezident republiky a také stovky kapsářů, zlodějů a vyvrhelů. V hlavním městě je velká kriminalita, atentáty a loupežná přepadení jsou na denním pořádku.

V Mexico City mají problémy téměř se vším. Z vodovodních kohoutků teče pouze užitková voda, v některých čtvrtích jen několik hodin denně. Pitná voda se musí kupovat na ulicích ve velkých barelech, časté jsou problémy s odpady, se zásobováním, s potravinami i s elektřinou.

Architektura města je charakterizována ve své starší části (Centro histórico) budovami a stavbami v barokním slohu, které pocházejí z koloniálního období.

V 19. a začátkem 20. století vznikly v hlavním městě stavby, které napodobovaly tehdejší evropské styly. Např. trojúhelníkový mrakodrap mexické burzy, antropologické muzeum Museo Nacional de Antropologia, sportovní Aztécký stadión, jedno z dějišť olympijských her v roce 1968 a kostel Basílica de Nuestra Seňora de Guadelupe, budova z betonu a skla pro 20 000 lidí. Zajímavostí je, že jedna z nejluxusnějších tříd těchto moderních čtvrtí se jmenuje právě po československém prezidentu Masarykovi a můžete zde nalézt ty nejdražší a nejpřepychovější obchody v celém Mexiku. Ovšem mimo moderní a historické čtvrti převažují betonové domy vesměs nižší zástavby (dík častým zemětřesením), chaoticky postavené, nevzhledné s rovnou střechou. Není tu moc zeleně- příroda se zredukovala na několik málo parků (nejznámější Chapultepec) *

Doprava

Celkově je doprava neštěstím města. Každý den se tady miliony lidí přemisťují do práce a z práce, ať už svým autem, taxíkem nebo MHD. Od roku 1989 sice existuje jistá regulace, tzv. program "Hoy no circula", (= "dnes nejezdí"), týkající se aut, které nemají katalyzátor vyrobený před tímto datem. Každé toho auto nesmí jeden den v týdnu do ulic.

Toto opatření je ale spíše pro vyřešení smogové situace (která je v D.F. kritická díky dopravě, průmyslu a poloze mezi horama, která nedovoluje cirkulovat vzduchu), než samotného chaosu v dopravě. ("O smogu se tady dost hovoří, ale já si nemůžu stěžovat. Možná proto, ze jsem tady v období, kdy smog spláchne déšť, nebo proto, ze jsem zažila ten dusivý smrad v Limě, Peru.").

Samozřejmě jako nejběžnější dopravní prostředek se jeví auto. K tomu ovšem nejprve potřebujete řidičák. V Mexico City to není problém. Můžete ho mít za hodinu, možná 90 minut za 160-200 pesos... Zkoušky se jaksi nekonají -i když by samozřejmě měly. Červená na semaforu je podle odhadu brána jako "orientační". Na křižovatce má přednost ten, kdo má větší auto, a byl zde první… .

Dalším důležitým prostředkem jsou "peseros", malé autobusy, v D.F. zeleně nabarvené, nejdobrodružnější způsob přepravy. Zastávky, jízdní řád, ani přesná statistika o počtu linek neexistuje . Nejlepší je ovšem nastupování. Autobusy staví všude ! Stačí mávnout rukou na autobus -jako na taxík- a (v naprosté většině případů) ten zabrzdí u chodníku a nabere vás. Takhle to chodí ve všech městech a dokonce na silnicích s autobusy druhé třídy .

Autobusy 2.třídy jsou vůbec zajímavé. Někdy jsou bez problémů, jindy se zdá, že se řidič rozhodl rozloučit se se svým vozem před jízdou na vrakoviště posledním povozením cestujících.

"Tyhle autobusy taky vyjíždějí včas, obvykle, ale čas dojezdu záleží výhradně na množství nastupujících a vystupujících lidí -a věcí, který mají s sebou. Někdy vozí sudy, kádě s rybama, no, neuvěřitelný věci."

"Vyrážíme na cestu a nevěříme, když šofér po deseti minutách jízdy přibírá dalších 12 lidí. To už je slušný indický standard."

Metro je poměrně upravené, spolehlivé, rychlé bez dlouhých intervalů.

Avšak při nastupování se horkokrevní Mexičané nezapřou. Otevřou se dveře a ti co nastupujou se vrhnou dovnitř, prodírají se proudem vystupujících a naopak. Do toho téměř okamžitě spustí houkačka, že už jako budou zavírat dveře.

Za zmínku stojí, že každá ze 135 stanic metra má svoji barvu a obrázek(!). Což není součást žádného programu "Metro dětem" - negramotnost v Mexico City je prý stále ještě dost vysoká.

A mimochodem, po Tokyu a Moskvě je to třetí největší podzemní dráha na světě.

Jak už bylo řečeno, Mexičané si z ničeho nedělají hlavu a ono to podle toho i vypadá. Například, jak se tady staví nové silnice na Yucatánu: Protože většinu povrchu Yucatánu pokrývá subtropický les a celý poloostrov leží na vápencové desce, tak se stavbaři s ničím nepárali a prostě buldozerem odhrnuli les i s povrchem půdy o několik metrů dále, takže kolem silnice byl asi dvoumetrový val bílého štěrku z něhož vyčnívaly torza stromů. Čas od času je vidět u silnice stojící minitruck nebo oslíka, na který přičinliví vesničané nakládají dříví…

Politika

V Mexiku funguje prezidentská demokracie s dvoukomorovým parlamentem, trochu po vzoru USA, ovšem s velice silnou rolí politických stran. Od revoluce na počátku století tady vládne už 70 let jedna strana -PRI (Partido Revolucionario Institucional). Oni tu sice mají volby, ale tato strana jaksi vždy vyhrála.

To samozřejmě vedlo k různým skandálům, korupci, spojení se zločinem. Kupovala si různými způsoby hlasy (půda, nebo prostě peníze). Obzvlášť krizové chvíle přišli v 90. letech (1994 - povstání Indiánů v chudém Chiapasu, 1995 - Zapatisti, 1994/95- pád měny), nicméně je stále u moci.

(Zapatisti) Spousta lidí (počítejte na milióny) v Mexiku žije na hranicích, nebo spíš pod hranicí chudoby. Lidi sice mají oficiálně právo na práci, vzdělání, apod., ale reálně se jim naplnění těchto práv nedostává. A hnutí Zapatistů v podstatě říká: "Dělejte s tím něco, tohle se musí změnit! Řešte problémy země".

A vláda samozřejmě není vůbec nadšená, že v tak "úspěšně rozvíjející se zemi" -už pár desítek let pod jejich kontrolou- je skupina lidí, která poukazuje na příšerný život takového množství lidí. Před lety byla vytvořena skupina na vyjednávání mezi vládou a zapatistickou armádou, aby začali na problémech pracovat.

Scházeli se pečlivě, ale nic se nezměnilo. Na druhou stranu existují para-militární oddíly, které Zapatisty pronásledují. Není to ani policie, ani armáda. A vláda s nima samozřejmě(…) nemá nic společného. Pro představu-tato komanda asi před 2 lety vyvraždila 40 lidí v jedné vesnici (pro údajnou podporu Zapatistů) -dělníky, zemědělce, ženy i děti.

Lidé

Mexičani nedají dopustit na svou zem a národ (a rodinu)- a proto tak nemají v lásce Američany ("gringos"), co je staletí ustrkujou a zabrali jim půlku území. Jinak všichni stále odkazují na revolucionářskou tradici (s tím, že je to z části udržovaná propaganda strany PRI). Mají své národní hrdiny (revolucionáře), vztah k historii a považují se za dědice slavných indiánských kultur.

"Mexičani jsou pověstní svým: maňana (zítra). Není to nadarmo, opravdu vnímají čas trochu jinak- jsou v tomhle směru prostě laxní a flegmatičtí. Nic není problém. S tím, že příjdou někam pozdě -no, a co? Že nepříjdou vůbec, že něco nepřinesou, nedodělají, nevrátí. Prostě je jim to jedno. Časem se to naučíte brát, nebo spíš si zvyknete a víte, co můžete čekat. Taky se přestanete rozčilovat."

A neustále pořádají večírky (fiesty). Zajímavé je ovšem, jak takové večírky fungují.

Většina lidí si s sebou přivede i svoje známé -v průměru tak 2-3! Ani je nenapadne, že by to měli ohlásit, že je tam nikdo nezná (a tudíž třeba ani nechce). Prostě se přiženou a řeknou: "To je můj bratranec Paco a jeho holka a jeden můj kámoš." Navíc si všichni mezi sebou říkají o pořádaných akcích a tak příjdou i lidi, které sice znáte, ale nezvali jste je. Jací jsou muži? Jsou vesměs menšího vzrůstu. Pohlední? Hm, někteří celkem jo. Mají většinou havranní vlasy a tmavé oči, ale moc sportovně založení nejsou. Spíš dbají na svůj vzhled. Teda... Většinou si gelují vlasy a používají parfémy. Ale že by měli nějaký smysl pro ladění svých svršků, to teda ne! Jinak je s nimi dost legrace, jsou velmi komunikativní a vstřícní, někdy až moc.

Taky tady ještě existuje "machismo", což je něco jako přehnané zdůrazňování svého mužství. Nechci teď působit jako feministka, ale něco na tom asi bude. Ve městě se to už projevuje v trochu menší míře, ale stejně tady člověk cítí takový neodbytný pocit, že žena tady plní spíše funkci "ozdoby" svého muže než skutečného partnera.

Nemoci"Montezumova pomsta"

Jedná se o místní název pro těžké střevní potíže, které často zachvacují cizince pár dní po nájezdu na zdejší stravu. "Znám příběhy lidí, kteří ztratili celej den zvracení a posedáváním na záchodě, za šerednejch bolestí břicha nebo motolic.

Ono asi hodně záleží na jednotlivci, protože jsem prakticky po příjezdu odjel na 14 dní na jih do Chiapasu a Oaxacy, baštil tam super-místní stravu a bobečky jsem tvaroval jako továrna na cihly."

Alergie, astma

"Ačkoliv v D. F. je šeredně agresivní prostředí, já osobně netrpěl vůbec ničím. Normálně mám lehkou alergii na různé pyly, ale za půl roku v Mexiku jsem tak dvakrát pčíknul kvůli prachu.. Pro astmatiky to ale nebude asi žádnej med."

Kozní paraziti

"Tady se dají chytit asi opravdu nádherné věcičky. Třeba se někde vykoupete a za

pár dní už vám něco vyžírá chodbičky pod kůží. Plísně a houby. Tady opět mohu přispět osobní zkušeností. Už půl roku se (zatím ne zcela úspěšně) zbavuju plísně na rukou. Taková skvrna 15 cm na předloktí. Jde to fakt pomalu. Pozor na to, Mexiko je ideální na takovýhle věci. Prostě nelézt nikam do vlhkejch džunglí moc navečer, když se ochladí..."

Kulturní památky

Cestovní ruch je jedním ze základních zdrojů příjmů Mexika. Na území celého státu lze najít stopy dávných civilizací, monumentální stavby, prastaré pyramidy, které dodnes ohromují turisty z celého světa. Nesmím opomenout ani přírodní bohatsví Mexika - pouště, deštné pralesy, překrásné pláže a spousta korálových útesů v mexickém moři, vodopády, nevyhaslé sopky (a také velmi dobrá tequila).

Nyní přehled těch nejznámějších a nejpozoruhodnějších míst, které stojí za to navštívit.

Palenque (mayské ruiny)

Naleziště v Palenque je naprostý unikát. Tento rozsáhlý komplex se nachází v hustém pralese, ze kterého jsou stavby doslova vysekávány a dobývány. Nádherně působí kontrast vegetace všech odstínů zelené a bílých staveb.

Bonampak

Tropický prales, jenž pokrývá stát Chiapas (oblast na jihovýchod od města Palenque) je často nazývaný "Salva Lacandonia” a patří mezi druhově nejbohatší ekosystémy naší Země. V Lacandonii také žije posledních 600-700 potomků slavných Mayů, jenž se uchýlili v 16. století do pralesa před španělskými konqistadory. Zde se nacházejí chrámové komplexy Bonampak, patřící bezesporu ke skvostům mayského postklasického období. Bohužel, neblahý vliv civilizace dosáhl i sem. Mexická vláda se rozhodla vybudovat silnici do Guatemaly vedoucí skrze toto jedinečné území. Tato výstavba nepřinesla jen práci pro místní obyvatele, ale také negativní vlivy v podobě alkoholu, drog a televize. Na první pohled komicky vypadající satelitní paraboly na jednoduchých chatrčích Indiánů sem přináší "kouzlo” soudobé kultury. Obzvláště mladí lidé podléhají vlivu jiného světa a vzdávají se svých tradic.

Oaxaca

Jedno z nejproslavenějších měst v Mexiku právě pro svoji historickou část. Je to dost veliké město a báječně to zde žije jak přes den, tak v noci. Asi největší atrakcí je zde Monte Albán (zápotecké ruiny) - asi pět kilometrů za městem se rozprostírá v kopcích starobylý chrám -památka dávných generací. Jsou zde k vidění veliké pyramidální stavby na dost velké rozloze a několik zachovalých hrobek.

Teotihuacán

Další skvost mezi mexickými památkami – aztécký Teotihuacán. Teotihuacán se nachází asi 50 km SV od Mexico City. Je to ohromný areál se dvěma dominantama - pyramidami Slunce a Měsíce. Počet návštěvníků se zde téměř rovná počtu prodavačů suvenýrů. Areál je 2 km dlouhý (jen jeho přístupná část, jinak je obrovský).V době největšího rozkvětu tu prý žilo až 250 000 lidí.

Chichén Itzá

Chichén Itzá, jedno z největších a nejvýznamnějších mayských míst, leží v centrální části severního Yucatánu. Srdcem maysko-toltécké metropole se stala Quetzalcoatlova pyramida (=pyramida Opeřeného hada), známá také pod názvem El Castillo (španělský hrad). Jsou tu k vidění typické prvky staveb předhispánských kultur (hřiště, pyramidy, čtvercová náměstí s oltáři) dovedené k dokonalosti. Všechno je naprosto okouzlující, snad kromě představy, že původně všechny tyhle stavby byly natřeny, většinou do červena.

Agua Azul

To jsou nejkrásnější vodopády v celém Mexiku. Nachází se rovněž v kopcích a v pralese. Burácení vodopádů je na dálku slyšet. To, že se jedná o skvělé místo svěčí i to, že se zde natáčel film Predátor. Tato vesnička žije pouze z turistického ruchu, což se projevuje hlavně na cenách .

La Quebrada

Velmi známá atrakce, nacházející se pár kilometrů od přímořského Acapulca - La Quebrada. Je to skála, odkud skáče asi ze 40 metrů každý den večer od asi 6 hodin a pak každou hodinu do 10 nebo 11, šest bláznů do moře.

Úchvatný zážitek a nejbláznivější na tom je, že oni se nahoru na tu skálu z vody ještě vysápou, i když tam krásně můžou okolo dokráčet. Pak se pomodlí u Panenky Marie, kterou si tam postavili a normálně skočí dolů.

* na úvodní straně: Atlanti, zpodobení válečníků v Tule, kultura Toltéků (8.-12. století)

Závěr

A teď trochu z jiného soudku. V Mexiku existuje spousta měst a vesnic, které měly tu smůlu, že jim minulost nezanechala žádné oslňující monumenty a dokonce nemají ani tu skálu, odkud by místní mohli skákat do moře. Terasovitá políčka, hnědé domky stavěné z vepřovic se střechou ze slámy. Lidé tady žijí z toho co vypěstují- je to jediný možný způsob přežívání. Tyhle místa v průvodci rozhodně nenajdete. Stejné je to s Indiány v rezervacích -jsou nepohodlní, neboť připomínají staré zločiny. Pokud jim postaví společenský dům, tak hned vedle něj prodejnu s alkoholem. Pokud se zde udržuje umění, tak jen proto, že se dá zpeněžit. Na ulici tady pobíhají děti i když se blíží půlnoc, prostitutky tu stojí jak z letáku proti AIDS.

A přesto všechno, člověk může žít pohodlně a bez rizik v hlavním městě, aniž by se kdy setkal se vší tou špínou a bídou okolo.

Ale nic z toho neubírá na jedinečnosti této země. "Lidé a stavby tu prostě patří k sobě. Stoupá z nich neopakovatelná atmosféra, kdy vám dochází, že nikde jinde se nechodí po ulicích, neprodává a nemluví tak jako právě tady. Že nikde jinde se to ani nedá napodobit. Díváte se na hemžení obyvatel jako na vyjevení a vnímáte originál. Lidé tu nesou bídu, blahobyt, lehkomyslnost, veselost nebo starost s neodvozenou samozřejmostí."

Hodnocení referátu Mexiko

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  18. květen 2008
  5 867×
  5094 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Mexiko