Existuje několik základních důvodů, proč v mnoha oblastech dnes doslova zuří nebo zuřily válečné konflikty.
1) IDEOLOGICKÉ - pod pojmem ideologie rozumějme něco jako světový názor, na jakém principu by vlastně svět měl fungovat
-tuto základní skupinu bych rozdělil na dvě menší podskupiny
a) náboženské
b) politické
2) ETNICKÉ
3) EKONOMICKÉ (HOSPODÁŘSKÉ)
I. EVROPA
1) Snad celosvětově známým konfliktem je Balkánský konfllikt, který strašil Evropu po celá 90. léta. Na vině byl nacionalismus jednotlivých národů bývalé jugoslávské federace,který byl do jejího rozpadu tlumen centrální komunistickou vládou v čele s Josipem Brozem Titem.
V roce 1987 se dostal k moci pomocí puče uvnitř Svazu komunistů Srbska Slobodan Milišević. Krátce nato odebral kosovským Albáncům a maďarské menšině ve Vojvodině autonomii.
1.válku rozpoutal Milošević v roce 1991 ve Slovinsku krátce poté, co Lublaň vyhlásila nezávislost (25.6.1991). Miloševićem fakticky řízená jugoslávská armáda napadla nově budované hraniční přechody na slovinském území. Boje ale brzy ustaly (7/1991 bylo podepsáno příměří), protože samostatnost vyhlásilo Chorvatsko, které od sebe Srbsko a Slovinsko rozdělilo.
Po vyhlášení samostatnosti Chorvatska obsadili tamní Srbové za pomoci Miloševiće a jugoslávské armády třetinu chorvatského území, včetně Krajiny a Západní slavonie, kde žila početná srbská menšina.
Válka si vyžádala více než 20 000 lidských životů a 400 000 lidí přišlo o své domovy.
Bosenská válka byla nejhorším konfliktem v Evropě od druhé světové války a vyžádala si na 250 000 životů, převážně z řad bosenských Muslimů. Boje vypukly poté, co v 4/1992 Bosna a Hercegovina vyhlásila nezávislost.
I zde dlouhou dobu podporovala místní Srby jugoslávská armáda.
12/1995 – podepsání mírové dohody v americkém DAYTONU
Krátce poté, co v roce 1996 opoziční blok ZAJEDNO vyhrál v klíčových srbských městech včetně Bělehradu místní volby, jejichž výsledek Milošević uznal až po masových demonstracích , zahájily jím řízené bezpečnostní síly masové represe vůči kosovským Albáncům , na což zareagovalo NATO 24.3.1999 zahájením náletů na Jugoslávii. Teprve po třech měsících Milošević ustoupil a správu Kosova převzala OSN a mezinárodní síly KFOR.
Podél hranice Kosova s Černou Horou a Srbskem byla vytvořena bezpečnostní zóna. Toho využila separatistická, albánská Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK), která se začala mstít na srbském obyvatelstvu a toužila po samostatnosti. Boje se rozšířily i do sousední Makedonie, kde byly zaznamenány nejtěžší srážky v okolí měst Tetovo a Tanuševci. Albánský nacionalismus je v dnešní době pravděpodobně největším problémem na Balkáně.
Jejich snahou je vytvoření tzv. Velké Albánie,což znamená k dnešní Albánii připojit oblasti okolních států, kde jsou Albánci etnickou většinou. V dnešní době to jsou Kosovo , jih Srbska, východ a jih Černé Hory, západní Makedonie, severozápad Řecka. Samotná Albánie se oficiálně od tohoto cíle distancuje.
Situaci v Makedonii uklidnila až operace Essential Harvest (Hlavní sklizeň),která měla odzbrojit UÇK výměnou za přijetí zákonů makedonským parlamentem, které by zaručovaly rovnoprávnější postavení albánského, převážně muslimské, etnika s Makedonci např.:
JAZYK – v oblastech s více než 20% Albánci se stává albánština úředním jazykem
POLICIE – Albánci by v ní jako i v ostatních státních službách měli mít zastoupení úměrné k jejich podílu na počtu obyvatelstva
NÁBOŽENSTVÍ- všechna jsou si rovna a oddělena od státní moci
Toto vše bylo oficiálně odsouhlaseno tzv. Ohridskou smlouvou ze 13.8.2001
Slobodan Milošević dnes čelí u mezinárodního soudního tribunálu v Haagu několika obviněním např.: zločiny
proti lidskosti, porušení zákonů a obyčejů války, vážné porušení ženevských konvencí,genocida.
Zdroj: me, Haagský tribunál si vydobyl uznání. Hospodářské noviny, 12. 2. 2002, Praha : a. s. Economia, roč. 46, s. 10, ISSN 0862-9587.
mol, čtk, Makedonský parlament reformoval ústavu. Hospodářské noviny, 19. 11. 2001, Praha : a. s. Economia, roč. 45, s. 4, ISSN 0862-9587.
OLBRICH, M., Většina Albánců žije v sousedních zemích. Hospodářské noviny, 15. 5. 2001, Praha : a. s. Economia, roč. 45, s. 5, ISSN 0862-9587.
mav, Vzestup a pád Slobodana Miloševiče. Lidové noviny, 2. 4. 2001, Praha : a. s. Lidové noviny, roč. 14, s. 9, ISSN 0862-5291.
BBC, DPA, los, Albánci udeřili v západní Makedonii. Právo, 15. 3. 2001, Praha : a. s. Borgis, roč. 11, s. 7, ISSN 1211-2119.
2) BASKICKO
Baskicko je území na francouzsko španělském pomezí. Francouzská část se skládá ze 3 provincií (Labourd, Basse-Navarre, Soule) a žije zde 200 000 Basků. Španělská část se skládá ze 3 provincií (Álava,Gulpúzcoa, Viscaya,někdy se uvádí jako 4. provincie Navarra) a od roku 1979 má autonomní vládu ( v čele stojí lehendakari-předseda od 1999 Juan José Ibarretxe), oficiálními jazyky jsou euskera a španělština, hlavním městem je Vitoria-Gasteiz a sídlem nejvyššího soudu je Bilbao. Ve španělském Baskicku žije asi 2,1 mil. Basků. Tato oblast je nechvalně proslavená separatistickou skupinou ETA - Euskadi ta Askatasuna, což v překladu znamená Baskicko a svoboda, která vznikla již v roce 1959. Jejím politickým křídlem je Euskal Herritarok (Baskičtí občané), která prosazuje násilný boj za nezávislost španělského Baskicka.
Od svého vzniku má ETA na svědomí přes 800 obětí, svého vrcholu dosáhla v letech 1979-1980.
9/1999 bylo sice podepsáno příměří , to ale bylo v 1/2000 porušeno.
Z čeho čerpá ETA svůj program? Baskové jsou známí tím, že za svou svrchovanost bojovali už za antického Říma a úspěšně odráželi nájezdy Vikingů, Vizigótů, arabských Maurů a dalších dobyvatelů. Jejich jazyk euskera je dokonce starší než všechny indoevropské jazyky. Baskové údajně objevili Ameriku před Kolumbem. Baskické národnosti byl Ignác z Loyoly,který v 16. st. založil jezuitský řád, stejně jako ve 30. letech komunistická vůdkyně proti fašismu Dolores Ibárruri, zvaná La Pasionaria.
Pozitivním signálem regionálních voleb v Baskicku je to ,že jeho voliči projevili přesvědčivý odpor vůči terorismu ETA. K odhalení jejích metod, například vybírání tzv. revoluční daně od Basků žijících v zahraničí, přispěl i Bixente Lizarazu ,obránce fotbalového mužstva Bayern Mnichov, který letos takový nelegální příspěvek na nákup zbraní organizaci ETA odmítl.
Zdroj: mp,Reuters, Baskové se zatím míru nedočkají. Hospodářské noviny, 15. 5. 2001, Praha : a. s. Economia, roč. 45, s. 5, ISSN 0862-9857.
PRCHAL, M., ETA připomněla vraždou výročí konce fašismu. Hospodářské noviny, 23. 11. 2000, Praha : a. s. Economia, roč. 44, s. 6, ISSN 0862-9857.
KLEKNER, R., Ve volbách v Baskicku se rýsuje pat. Hospodářské noviny, 10. 5. 2001, Praha : a. s. Economia, roč. 45, s. 6, ISSN 0862-9857.
EHL, M., Španělsko: ETA se vrací. MF DNES, 11. 8. 2000, Praha : a. s. MAFRA, roč. 11, s. 8.
ESPINOZA, J., Baskicko. Hospodářské noviny, 28. 2. 2002, Praha : a. s. Economia, roč. 46, s. I-IV, ISSN 0862-9857.
3) KONFLIKT V SEVERNÍM IRSKU
V roce 1921 bylo Irsko rozděleno po britsko-irské válce (1919-1921) za nezávislost na dvě části. Na „jihu“ vznikl
Irský svobodný stát se statutem dominia. Severní Irsko s protestantskou většinou zůstalo součástí Spojeného království. Část irské politické scény považovala přijetí této dohody za zradu a požadovala samostatnost pro celý ostrov. Asi třetinu obyvatelstva tvořili Irové, kteří se nechtěli smířit se životem v britském područí. Koncem 60. let nabylo na síle hnutí za větší práva katolické menšiny.Postupně přerostlo v konflikt, ve kterém během 30let zemřelo přes 3000 lidí .
V Severním Irsku existují dva hlavní politické proudy
a)UNIONISTÉ (většinou protestanti) mimo dvou nejvýznamnějších politických stran DUP(Demokratická
strana unionistů), OUP (Oficiální stran unionistů) se zde řadí také mnohá protestantská teroristická uskupení
např.: UDA (Ulster Defence Association), UFV (Ulster Volunteer Force),UFF (Ulster Freedom Fighters)
a komando Rudá ruka
b) NACIONALISTÉ-sem se řadí strany jako SDLP (Social Democratic Labour Party) a SINN FÉIN (My sami)
politické křídlo IRA, jejímž hlavním cílem je skoncování s britskou nadvládou v Severním Irsku.
IRA- Irská republikánská armáda- vznikla v roce 1919 a jejím cílem bylo osamostatnění Irska.
Po vyhlášení Irské republiky (1949) ztratila IRA tzv. raison d´etre (smysl existence) a tak obrátila svou pozornost na severní část ostrova.
Od poloviny 70. let se IRA stále častěji uchylovala k pumovým útokům a v 80. letech přenesla svou činnost do Británie a do Evropy.
ORANŽSKÝ ŘÁD-sektářská protestantská organizace, která vznikla v roce 1795 a hlásí se k tradicím slavných historických bitev mezi
protestanty a katolíky jako např. úspěšná obrana města Derry protestanty nebo bitva u řeky Boyne(12.7.1690),ve které
protestantský král Vilém Oranžský porazil katolíka Jakuba II.
Tyto úspěchy si oranžisté připomínají každoročními pochody, které jsou doprovázeny násilím.
Prvního úspěchu v řešení konfliktu dosáhla teprve vláda Margaret Thatcherové podepsáním smlouvy v Hillsborough v roce 1985 tedy 23 let po „krvavé neděli“ (30.1. 1972), kdy při protestech katolíků v Londonderry bylo zastřeleno 14 lidí. Podpis této smlouvy stvrdil ,že Severní Irsko je integrální součástí Spojeného království, a obě strany (irská i britská vláda) se zavázaly,že konflikt budou řešit politickou cestou.
Downing street declaration ( 12/1993) - společně ji vyhlásili ministerský předseda John Major a irský taoisech (premiér) Albert Reynolds. Dokument vesměs říká,že irský lid by měl mít právo sám rozhodovat o své budoucnosti a postavení, byla ale stanovena podmínka pro stranu Sinn Féin, která se měla dohodnout s IRA na ukončení teroristických akcí nejméně tři měsíce před zahájením jednání.
9/1994 IRA oznámila, že se vzdává ozbrojeného boje, po rozporech s britskou vládou se však IRA vrátila 2/1996 k ozbrojenému řešení konfliktu, kvůli čemuž nebyla Sinn Féin pozvána k mírový rozhovorům, které se konaly 6/1996, které však nepřinesly žádný posun.
10.4. 1998 Velikonoční dohoda- dohoda o míru v Severním Irsku , které se zúčastnilo 8 severoirských politických stran, britský premiér Tony Blair, irský taoiseach Berthie Ahern, šéf Sinn Féin Gerry Adams, vůdce unionistů David Trimble, Georg Mitchell (americký senátor) jako předseda mírových rozhovorů a jako pozorovatelé John Major a Bill Clinton.
V referendu o přijetí dohody, které proběhlo 23.5.1998, se pro přijetí této dohody vyslovilo 71% oprávněných voličů.
Mírový proces ohrozil dosud nejkrvavější atentát, provedený odštěpeneckou frakcí IRA – Real IRA (Pravá IRA).V obchodním centru v městečku Omagh došlo 17.6. 1998 k silné explozi,při níž zemřelo 28 lidí a dalších 120 bylo zraněno. V 2/1999 provedla Real IRA další atentáty v britské metropoli.
5/2000 – v Severním Irsku je obnovena samospráva.
Zdroj: KUBAČKA,P., Seminární práce z geografie – Severní Irsko, Karviná, 2000.
RYBÁŘ, J., Sjednocení ostrova? Brzy to nebude, míní Irové, MF DNES, 9. 6. 2000, Praha : a. s. MAFRA, roč. 11, s. 14.
II. ASIE
1)KYPR
Vzhledem ke své strategické poloze byl Kypr vždy průsečíkem velmocenských zájmů mezi kulturou římskou, byzantskou a islámskou.
V letech 1878 (Berlínský kongres) až 1959 byl ostrov pod nadvládou Velké Británie .
1959 – podepsána tzv. kyperská dohoda (pod patronací Británie, Řecka, Turecka a za účasti řeckých i tureckých zástupců obou komunit žijících na ostrově), která zakazovala připojení ostrova k Řecku či Turecku a zajišťovala turecké menšině (18%) funkci viceprezidenta a právo veta v podstatných otázkách.
16.8.1960 došlo k vyhlášení nezávislosti
12/1963 – vláda se pokusila odstranit výhody turecké menšiny, což vedlo k bojům. K řešení krize byly povolány jednotky OSN, které jsou na ostrově dodnes .
Po vojenském puči řeckých nacionalistů v roce 1974 následovala turecká invaze na sever ostrova, bylo obsazeno 37% území. Mezi oběma částmi bylo zřízeno nárazníkové pásmo tzv. .zelená linie.
1983 byla vyhlášena Severokyperská turecká republika, kterou kromě samotného Turecka nikdo jiný oficiálně neuznal. V čele stojí dodnes
(1/2002) Rauf Denktaš.
12.8. 1996 se aktivisté sdruženi Svět bez hranic pokusili demonstrativně přejít zelenou linii, což vyústilo v ozbrojený střet s pořádkovými silami kyperských Turků,bylo porušeno 22 let dlouhé příměří, vzedmula se nová diplomatická přestřelka mezi Aténami a Ankarou.
OSN navrhuje, aby se ostrov stal federací dvou entit se dvěma vládami, které by společně sídlily v Nikósii. Toto však Denktaš odmítá.
Turecká vláda dokonce pohrozila, že pokud bude Kypr přijat do EU,anektuje Severokyperskou republiku.
Zdroj: SLÁDEK, J., Neklid na zelené linii, Respekt, Praha 1996, R-Presse, roč. 6, č. 35, s. 16, ISSN 0862-6545.
PRCHAL, M., Kypr možná neztíží rozšíření Evropské unie, Hospodářské noviny, 5. 12. 2001, Praha : a. s. Economia, roč. 45, s. 5, ISSN 0862-9857.
rkl, Reuters, BBC, Překonání etnického rozdělení Kypru dostalo nové politické impulsy, Hospodářské noviny, 17. 1. 2002, Praha : a. s. Economia,
roč. 46, s. 5. ISSN 0862-9857.
2) IZRAEL
Konflikt mezi izraelským státem a okolními arabskými státy se táhne již od dob jeho vzniku (14.5. 1948). Den po vyhlášení Izraele vyhlásil arabský svět Izraeli válku. Izrael jako socialistický stát získal podporu SSSR, kdežto arabské země se opíraly o USA. Tato situace vydržela do roku 1956 (Suezská krize), kdy se podpora zemí otočila.
Izrael se počátečním útokům ubránil a zahájil represe vůči Palestincům na izraelském území, kteří se účastnili války proti Izraeli. Palestinci se stáhli za hranice (Sýrie, Libanon, Jordánsko) a vytvořili organizace jako HAMÁS, OOP (1964), AL-FATÁH (1959).
1956 Sinajská válka
Během 60. let se v arabském světě znovu objevila touha vytvořit tzv. maghríb – jednotný islámský celek táhnoucí se od Maroka až po Afghánistán.
6/1967- 6 denní válka - zahajuje ji Izrael po předchozích politických provokací, během šesti dnů obsazuje Gazu, Golanské výšiny, Západní Jordán, východní Jeruzalém, část Sinajského poloostrova
10/1973- válka JOM KIPUR- odveta Egypta a Sýrie za 6denní válku, během několika dnů však Izrael přechází do ofenzívy a zaútočil dokonce letecky na Káhiru a Damašek.
3/1978- Izrael vpadl do Libanonu, vytvořil bezpečnostní pásma, odkud se stáhnul až po 22 letech,během této doby okupoval až třetinu libanonského území
9/1978- CAMP DAVID- jednání, kterého zúčastnil Anvar Sadat (egyptský prezident 1970-1981), Menachem Begin (izraelský premiér 1977- 1983) a James Carter (americký prezident 1976-1980) a na kterém byl udělán první krok k nastolení míru. Izrael se stáhl ze sinajského poloostrova.
1982- Izrael definitivně vyklidil Sinajský poloostrov, ale zůstal v oblasti Gazy, Golanských výšin a západního Jordánu a navíc zde začal budovat osady.
Po vojenském útoku jednotek Hamasu a Al-Fatáhu z Libanonu na Izrael provedl Izrael 6/1982 odvetný útok na palestinské utečenecké tábory Sabra a Šatíla, se kterým je spojován i nynější izraelský premiér Ariel Šaron. Tento útok si vyžádal asi 2000 obětí.
90. léta – mírové rozhovory mezi OOP a premiéry Izraele
13.9. 1993 podpis mírové smlouvy mezi Arafatem a J. Rabinem (izraelský premiér zavražděný 4.11.1995 ortodoxním židem Jigalem Amirem), Izrael svolil částečnou autonomii Palestiny v pásmu Gazy a Jericha.
7/2000 nové jednání v Camp Davidu, kterého zúčastnili Ehud Barak (izraelský premiér), Jásir Arafat (představitel palestinské samosprávy),
a Bill Clinton (americký prezident), do kterého byla vkládána velká naděje ,ale skončilo neúspěchem
9/2000- Ariel Šaron ,vůdce pravicové strany Likud a kandidát na premiérské křeslo, navštívil Chrámovou horu, kde se nachází mešita Al- Aksá (třetí nejsvětější místo muslimů) a Skalní dóm (jedno z nejsvětějších míst na světě, neboť ho uctívají jak židé, křesťané tak i muslimové)
Tato návštěva, podle některých gesto nadvlády Izraelců nad Jeruzalémem rozpoutala již 18 měsíců trvající intifádu (mírnější forma džihádu) Al-Aksá. Od začátku intifády zabili palestinští extremisté nejméně 270 lidí z řad civilistů.
Téměř každý palestinský útok znamenal odvetu izraelské armády, ať už se jednalo pouze o blokádu palestinského území nebo přímý vojenský zásah jako např: tankový útok na autonomní město Túlkarm a nedaleké uprchlické tábory, vybombardování rezidence J. Arafata v Ramalláhu, ústředí palestinské policie v Gaze a Hebronu.
Nynější vojenská ofenzíva (3/2002), která následovala po sérii sebevražedných bombových útocích Palestinců, prý nemá podle listu Jerusalem Post obdoby od izraelské invaze do Libanonu v roce 1982.
Nejnovější mírový plán přinesl saudský korunní princ Abdalláh letos v únoru (2/2002),který předpokládá, že se židovský stát stáhne ze všech arabských území dobytých během šestidenní války v roce 1967, tedy ze západního břehu Jordánu , pásma Gazy, Golanských výšin a východního Jeruzaléma. Arabské země na oplátku ukončí bojkot Izraele a uzavřou s ním normální diplomatické vztahy. Stejný plán předložila Saudská Arábie již před 20 lety a tak jako před 20 lety ani dnes nemá plán velkou šanci na úspěch.
Ve dnech 27.-28.3 2002 se konal v Bejrútu Arabský summit, kde měly arabské země nabídnout Izraeli diplomatické uznání výměnou za stažení izraelských vojáků z území okupovaných od roku 1967, vyhlášení palestinského státu, jehož hlavním městem by byla východní část Jeruzaléma, což spolu s podmínkou návratu 3,7 mil uprchlíků ( z toho 1,2 mil Palestinců ) jsou asi dva největší problémy pokusů o mírovou dohodu.
29.3. 2002 izraelská armáda vpadla opět do Ramalláhu, sídla Jásira Arafata, kvůli nepřestávajícím sebevražedným atentátům Palestinců.
Nynější stav silně brzdí nejen izraelskou ale i palestinskou ekonomiku. Od začátku intifády zkrachovala okolo 30 hotelů, zvyšuje se nezaměstnanost, propadl se příliv zahraničních investic a to téměř o polovinu.
Organizace působící proti Izraeli
FATÁH (Vítězství)-Založen 1957 Jasirem Arafatem , cílem je nezávislý stát na západním břehu Jordánu, v Gaze a s metropolí Jeruzalémem (což je asi největší překážka v úspěšném zakončení mírových rozhovorů)
HAMAS- založen 1987 Ahmadem Jásínem, cílem je zničení Izraele a vytvoření islamského palestinského státu
ISLÁMSKÝ DŽIHÁD- založen 1979 Fathím Šikakím, skupina bojující proti Izraeli bez politického programu
HIZBALLÁH-militantní hnutí založené v létě 1985, včele stojí šejk Nasralláh, jeho cílem je zničení Izraele, boj proti „novým křižákům“ – USA a vytvoření islámského státu v Libanonu
OOP (Organizace pro osvobození Palestiny) založena 1964 (od roku 1969 včele Jásir Arafat),cílem je vytvoření palestinského státu.
1974 se OOP vzdala mezinárodního terorismu (mimo Izraele)
15.11.1988 Alžírsko- OOP se vzdává jakéhokoli terorismu a uznává legálnost existence státu Izrael
Zdroj: man, JP, BBC, Palestinští radikálové kritizují Arafáta, Hospodářské noviny, 17. 1. 2002, Praha : a. s. Economia, roč. 46, s. 5, ISSN 0862-9857.
mav, Izraelská armáda ve spěchu opouští jižní Libanon, Lidové noviny, 24. 5. 2000, Praha : a. s. Lidové noviny, roč. 13, s. 5, ISSN 0862-5291..
NĚMEC, P., Boj o Chrámovou horu, Hospodářské noviny, 13. – 15. 10. 2000, Praha : a. s. Economia, roč. 44, s. 7, ISSN 0862-9857.
NĚMEC, P., Izraelské hospodářství ztrácí dynamiku, Hospodářské noviny, 8. 6. 2001, Praha : a. s. Economia, roč. 45, s. 5, ISSN 0862-9857.
BERANOVÁ, L., Jednání o míru: Hra o >>černého Petra
25. leden 2008
4 024×
2945 slov
