I. Obecná charakteristika území okresu
Okres Česká Lípa leží na severu České republiky a je jedním z pohraničních okresů. Ve své severní části hraničí se Spolkovou republikou Německo. Vnitrozemskými sousedy jsou okresy Děčín, Litoměřice, Mělník, Mladá Boleslav a Liberec. Nynější okres vznikl územní reorganizací k 1.7. 1960 z okresu Česká Lípa a části okresů Nový Bor, Doksy, Litoměřice a Liberec. Za zmínku stojí i členství okresu v české části Euroregionu NISA, vedle okresů Liberec, Jablonec nad Nisou a Semily.
Českolipsko patří mezi okresy s větší rozlohou, ale nižší hustotou osídlení. Převážná část obyvatel žije v několika městech okresu. Českolipsko lze charakterizovat jako oblast průmyslově zemědělskou. Značný význam v ekonomice okresu však mají i další odvětví – doprava, stavebnictví, obchod a služby. Transformace ekonomiky přinesla podstatné změny zejména ve vlastnických vztazích a vytvořila podmínky pro rozvoj soukromého podnikání včetně zapojení zahraničního kapitálu.
Rozloha okresu Česká Lípa 1 137km2
Počet obyvatel 104 450
Hustota obyvatel 92
Počet obcí 60
Z toho měst 10
Katastrální výměra k 1.1. 1996
Zemědělská půda 45 756 ha
Lesní půda 50 770 ha
Vodní plochy 2 673 ha
Zastavěná plocha 1 596 ha
Ostatní 12 901 ha
II. Geografická pásma
Území okresu lze rozdělit na tři geografická pásma, která jsou definována zejména nadmořskou výškou.
1. Nížinné pásmo – do 300 m n.m.
Rozkládá se především na jihu okresu – oblast Doks a Dubé.
2. Podhorské pásmo – od 300 do 500 m n.m.
Je ohraničeno obcemi Stružnice, Skalice, Cvikov, Jablonné v Podještědí a Mimoň.
3. Horské pásmo – nad 500 m n.m.
Zaujímá severní část okresu ( Kamenický Šenov, Prácheň a Krompach). Je to i nejchladnější část Českolipska.
Nejnižší místo se nalézá na hranici okresů Česká Lípa a Děčín na hladině řeky Ploučnice s nadmořskou výškou 233 m a naopak nejvyšším místem je vrch Luž s nadmořskou výškou 793 m.
III. Reliéf
Povrch Českolipska lze z horopisného hlediska rozdělit do tří skupin. První - České středohoří, druhé – Lužické hory a třetí – Severočeská tabule.
1. České středohoří – do oblasti okresu zasahuje část Benešovského a část Litoměřického středohoří. Nejvyšších výšek dosahuje masív Kozla ( 598 m n.m.) a v oblasti Kamenického Senova vrch Kameník ( 642 m n.m.)
2. Lužické hory mají dvě části – Kytlickou pahorkatinu, která je přestavována Klíčskou pahorkatinou a Lužický hřbet, který se dělí na Jedlovský a Hvozdovský. Nejvyšších výšek dosahují hory Luž ( 793 m n.m.), Jedlová (773 m n.m.) a Hvozd (750 m n.m.).
3. Česká tabule – její nerozsáhlejší díl zaujímá Ralská pahorkatina. Patří k ní celý zbytek území okresu, mimo již uvedené oblasti. Tuto pahorkatinu lze dále členit na Zákupskou, Dokeskou, Cvikovskou, Podještědskou a Hradčanskou. Nad jinak nikým povrchem dominují svou výškou třetihorní vulkanické proniky Ralsko ( 696 m n.m.), Velký Bezděz ( 638 m n.m.), Vlhošť (614 m n.m.) a Tlustec (591 m n.m.). Malá část území na jihovýchodě okresu náleží Jizerské tabuli a Jičínské pahorkatině.
IV. Geologie
Geologický podklad je tvořen převážně horninami lužické facie svrchní křídy (turon, koniak, santon) severočeské křídové pánve. Vzhledem k poloze území na tehdejším okraji pánve zde převládají křemité pískovce, méně jsou zastoupeny slepence, vápnité pískovce, slínovce a prachovce prorážené třetihorními vyvřelinami. Ty vytvářejí četné izolované kužele, představující zvětráváním vypreparované přívodní český vulkanických hornin. Ve Verneřickéřásti Českého středohoří jsou zastoupeny i zbytky rozsáhlejších čedičových příkrovů. Výjimku tvoří Maršovický vrch s trachytovým tělesem uloženým na izolované kře prvohorních hornin, křemenného keratofyru a zelených břidlic, která vyčnívala jako ostrov z křídového moři. Je to jediný výchoz křídového podloží, které je tvořeno jednotkami svrchního slabě metamorfovaného proterozoika. Pozoruhodné jsou geomorfologické tvary pískovců – skalní věže, skalní brány, obrovské skalní převisy (polojeskyně v pískovcích), rozsáhlé skalní galerie, malá skalní města, hluboká údolí v pískovcových masívech a jeskyně s celoročním výskytem ledu. Zajímavé jsou i stopy po starším dobývání želaných rud a pískovců či písků.
V. Podnebí
Podnebí Českolipska je charakterizováno již jeho umístěním v mírně teplé oblasti. Pouze severovýchodní část zasahuje do oblasti chladné. Průměrné roční teploty se pohybují v rozmezí 7-8 °C. Nejteplejší měsíc v roce je červenec, nejchladnější leden. Průměrná roční teplota je však v různých částech okresu odlišná. Tento fakt vychází z různých nadmořských výšek (např. Lužické hory 5 – 7 °C, oblast Doks 8 – 9 °C), svahové expozice apod.
Průměrné roční srážky jsou limitovány terénními podmínkami území. Pro nížinné pásmo jsou charakteristické nižší srážky – kolem 600 mm.
V podhorském pásmu srážky nepřesahují 900 mm. V horském pásmu se srážky pohybují kolem 1 000 mm. Při srovnání těchto údajů s celorepublikovými (průměrně 450 mm za rok) zde nepřesahují 900 mm. V horském pásmu se srážky pohybují kolem 1 000 mm. Při srovnání těchto údajů s celorepublikovými (průměrně 450 mm za rok) lze říci, že oblast Českolipska se jeví jako srážkově nadprůměrná.
Větrné poměry jsou různorodé. Převládá vzdušné proudění západní a severozápadní, i když ani severní či jižní proudění není zanedbatelné. Důležitým prvkem klimatické situace jsou inverze, které se však omezují spíš na úzké pruhy území podél vodotečí a vodních ploch.
VI. Vodopis
a) Říční síť
Území okresu patří do povodí řeky Labe, tedy k pomoří Severního moře. Vody k Labi odvádí několik řek a potoků, proto lze Českolipsko rozdělit do čtyř územních oblastí – povodí Ploučnice, Kamenice, Jizery a přítoky Labe z jižní části okresu.
Povodí Ploučnice – řeka Ploučnice pramení na jižním úbočí Ještědu. Okresem protéká od obce Břevniště po 6andov v délce asi 40 km.
Povodí Kamenice – řeka Kamenice pramení na svahu Jelení skály. Odvodňuje části okresu Česká Lípa v okolí Kamenického Šenova a je hraničním tokem mezi uvedenými okresy.
Povodí Jizery – do tohoto povodí spadá říčka Zábrdka, Čertův a Mukařovský potok.
Přítoky Labe – jedná se o říčky a potoky z jižní části Českolipska – především Pšovka a Liběchovka
b) Vodní plochy
Vodní plochy na Českolipsku zaujímají 2,3% z celkové plochy. Jsou zde výhodné podmínky pro zakládání rybníků, proto jsou zde rozsáhlé rybniční oblasti , na kterých se podílí čtyři rybničí soustavy – dokeská, holanská, hradčanská a hamerská. Rybníky byly zakládány již v první polovině 14.stol. Za zmínky stojí zejména Máchovo jezero, založené Karlem IV. Roku 1366, Novozámecký rybník u obce Zahrádky, dále pak rybníky Hamerský, Horecký, Radvanecký a malá údolní nádrž Naděje.
c) Podzemní vody
Předmětné území je významnou zásobárnou podzemních vod díky přítomnosti mocných pískovcových souvrství s dobrou propustností. Tato oblast je součástí CHOPAV Severočeská křída, jejíž ochrana je právně podchycena v nařízení vlády č. 85/1981 sb. O chráněných oblastech přirozené akumulace vod. Její význam je celoevropský a stále stoupá s ohledem na znečištění povrchových vod.
VII. Příroda Českolipska
Příroda Českolipska je neobyčejně pestrá a rozmanitá. Na poměrně malé ploše se tu střídají horské oblasti s plošším územím.
Na území okresu Česká Lípa zasahují tří CHKO, jejichž celková výměra zasahuje 37,8% území okresu. Těmito CHKO jsou České středohoří, Lužické hory a Kokořínsko.
Na celém území okresu jsou:
3 národní přírodní rezervace
Novozámecký rybník, Břehyně – Pecopala, Jezevčí vrch
5 přírodních rezervací
Velký, Malý Bezděz, Ralsko, Klíč, Hradčanské rybníky, Sluneční
Dvůr
3 národní přírodní památky
Panská skála, Peklo, Swamp
20 přírodních památek (např. Ledová jeskyně, Farská louka, Ronov)
Přes devastační zásahy způsobené činností armád v bývalém prostory Ralsko a těžbou uranu v oblasti Stráže pod Ralskem zůstala příroda bohatá. Mezinárodního významu dosahují národní přírodní rezervace Novozámecký rybník a Pecopala. Z nechráněných částí je ekologicky významná celá oblast dokesko-holanských rybníků s přilehlými bažinami a rašeliništi a údolní niva řeky Ploučnice, která mezi Mimoní a Českou Lípou vytváří lužní ekosystém a současně i vegetační hranici teplomilných druhů rostlin. Část tohoto území bude zahrnuta do připravované národní přírodní rezervace „dokeské pískovce a mokřady“.
Z pestré palety vyšších rostlin je nutné vyzdvihnout dva endemity – tučnici českou a prstnatec český či ojedinělý výskyt dalších rostlin – ostřice tlapkatá velkonohá, prstnatec plamatý bažinný, prstnatec pleťový pozdní, řečanka menší, hrotosemenka hnědá, kyhanka sivolistá, atd. Jestřebskou slatinu proslavily rostliny popelivka sibiřská, hlízovec Loeselův, měkkyně bažinná. Zvláštností je prolínání prvků teplomilných a panonských s prvky dealpínskými.
Rozsáhlé porosty kolem rybníků slouží jako hnízdiště mnoha druhů živočichů – jeřáb popelavý, orel mořský, sýkořice vousatá, čáp černý, cvrčilka slavíková a bukač velký. V době tahu se setkáme s velkým množstvím dalších ptáků.
V některých přítocích ploučnice najdeme mihuli potoční, mníka jednovousého. Vodní prostředí osidluje skokan skřehotavý, blatice skvrnitá či rosnička zelená. Významný je výskyt ropuchy krátkonohé a užovky hladké. Na začátku století byli dovezeni kamzíci. V jeskyních najdeme vrápence malého, netopýra severního, velkého a černého. Vyskytuje se zde tesařík alpský, tesařík zavalitý, listonoch letní a žábronožka letní.
VIII. Půdy
Půdy převládají písčitohlinité, lehké až středně lehké. Nejrozšířenějším půdním typem je podzol. Středoevropské hnědozemě se vyskytují jen v nejnižších polohách. Vyskytují se i půdy rašelinné, rozšířené hlavně v rybničních pánvích. V náplavech řek a potoků se vyskytují nevyvinuté půdy nivní.
IX. Lesy
Složení lesů je výsledkem složitého historického vývoje. V současné době lesy pokrývají 45% území. Na jednoho obyvatele Českolipska připadá 0,5 ha lesa. Svou lesnatostí se řadí mezi 10 předních okresů ČR. V porostní skladbě je uváděno 22,7 % listnáčů.
X. Průmysl
Prvopočátky průmyslové výroby spadají již do 14.stol., kdy nemalý rozkvět zaznamenala řemesla hrnčířství, tkalcovství, výroba skla.
Převažujícím odvětvím v okresním městě je strojírenský průmysl (NAREX a.s., Valonka, Boska, Autobaterie, Varta a řada dalších). Zastoupen je zde také potravinářský průmysl a textilní průmysl.
V oblasti Nového Boru a Kamenického Šedova je převažující výroba skla.
XI. Vlivy lidské činnosti na přírodní poměry
Za zmínku stojí zejména vliv těžby uranu, kamene, písků a dále pak vliv exhalací a problematika odpadů. Těžba uranu, vzhledem k používaným technologiím, zasáhla rozsáhlé území v severovýchodní části okresu. Dnes je již těžba zatavena a probíhají sanační práce. K těžbě kamene lze říci, že otevřených dobývacích prostorů je poměrně velké množství. Jako příklad lze uvést Tlustec, Provodín, Maršovický a Tachovský vrch a řada dalších.
Přes všechny devastační zásahy zůstala příroda velmi bohatá, o čemž svědčí i procento výměry chráněných území z celkové plochy okresu (39,4%).
XII. Použitá literatura
Materiály Okresního úřadu v České Lípě
Materiály Městského úřadu v České Lípě
- odbor životního prostředí
- odbor rozvoje města
- odbor dopravy
XIII. Obsah
I. Obecná charakteristika území okresu 1
II. Geografická pásma 1
III. Reliéf 2
IV. Geologie 2
V. Podnebí 2
VI. Vodopis 3
VII. Příroda Českolipska 4
VIII. Půdy 4
IX. Lesy 5
X. Průmysl 5
XI. Vlivy lidské činnosti na přírodní poměry 5
XII. Použitá literatura 6
XIII. Obsah
3. červen 2008
6 225×
1663 slov
