Sopky

Podle teorie zemské tektoniky se zemská kůra skládá z mnoha pevných
desek,které plují na svrchní tuhotekuté části zemského pláště zvané
astenosféra. V místech,kde se desky stýkají, podsunují či nasunují jedna
pod druhou,bývá zemská kůra rozlámaná tak, že si zde magma, které je
pod obrovským tlakem, může najít cestu na zemský povrch. Tak vzniká
kráter sopky.
Jestliže je kráterem vyvrhována střídavě láva nebo sopečný popel vzniká
kuželovitá hora - sopka.Klasickým příkladem je japonská Fudži či
Kilimandžáro v Tanzanii.
Opakováním sopečných výbuchů a ukládáním nových vyvrženin sopka
roste do výšky, ale i do šířky, a tak se některé z nich stávají nejvyššími
horami světadílu , např. McKinley (6194m) Sev.Ameriky a Aconcagua
(6959m) Jižní Ameriky.
Pokud sopečná činnost ustane,láva v kráteru utuhne a vytvoří pevnou
zátku. Obnovený podzemní tlak magmatu nebo plynů může tuto zátku
vyrazit a tak dojde k opětnému sopečnému výbuchu. V jiných případech
si láva otevírá napovrch nové cesty, které ústí na svazích sopky- ty se
pak nazývají „parazitické krátery“. Prudký výbuch může vytvořit
podzemní ohromnou jeskyni v místech, kde dříve bylo magma , a
zhroucení vrcholu sopky pak vytvoří rozsáhlý kráter zvaný kaldera, který
se často naplní vodou a vznikne kráterové jezero. Kaldery mohou mít
průměr mnoha kilometrů.
Chování sopky záleží na složení a struktuře zemské kůry v jejím okolí a
na stupni tuhosti lávy. Erupcí je několik typů, pojmenovaných podle
jejich charakteru. Např. pliniovský typ je způsoben výbuchem plynů,
které se nahromadily pod ucpaným kráterem. Exploze vytvoří kráterový
komín, jímž je rozžhavený popel vystřelován vysoko do vzduchu.
Popelem byla pohřbena r. 79 n.l. při výbuchu Vesuvu města Pompeje a
Herculáneum. Mezi oběťmi byl i římský přírodovědec Plinius St., po
němž tento typ sopečného výbuchu dostal své jméno.
Ještě ničivější je tzv. peléiský typ erupce pojmenovaný podle sopky
Mont Peleé na ostrově Martinik, kde došlo v r. 1902 k sérii výbuchů a po
úbočí se valil žhavý mrak páry a sopečné strusky, který zahubil téměř
všechny obyvatele města Saint-Pierre. K výbuchu , který v r. 1883
doslova rozmetal ostro Krakatoa v Indonésii , se přidalo devět
následných mořských vln tsunami, které způsobily dalekosáhlé následky.
Ne všechny sopečné výbuchy jsou katastrofální. Například strombolský
typ výbuchu, nazvaný podle sopky Stromboli na Liparských ostrovech,
bývá hlučný a velkolepý. Žhavá láva je vymršťována vzhůru, ale
obvykle padá zpět do kráteru, způsobené škody jsou tudíž malé.A
sopečné oblasti jsou dnes díky vysokému obsahu minerálních látek
velice úrodné.

Hodnocení referátu Sopky

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  9. říjen 2007
  3 305×
  367 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Sopky

verča
je to tu hezké