Vodka

Ruská ekonomika je na tom v současnosti dost bledě. Málokterý ruský podnik prosperuje, státní sektor trpí zoufalým nedostatkem peněz. Tisíce zaměstnanců už dlouho marně čekají na výplatu a živoří na pokraji bídy. Jediná možnost, jak z tohoto bláta vybřednou, je kšeftovat se žádanými druhy zboží – s auty, dřevem, elektronikou ... Ale hlavně s vodkou.

Úspěch obchodu s alkoholem je založen na zajištěném odbyzu. Pití vodky je pro Rusy skoro životní nutnost. Vodka, to je oheň, síla, energie a optimismus. Nabízí alespoň dočasný únik z reality, která v Rusku umí být zatraceně bezútěšná. Být celý život ztracený kdesi na konci světa, ve vesnici postavené kompletně ze dřeva, může jen člověk smířený s prostotou takového života. Nespokojenci mají jen dvě šance – buď s vodkou kšeftovat anebo vodku pít.

Většina volí druhé řešení, a tak alkoholismus je v Rusku běžná záležitost. Je to velký problém i pro vládu, ale možnosti řešení jsou omezené, protože odloučit Rusa od jeho milované vodky se zdá nemožné. Vodka se pije ráno, v poledne, večer. Na značce příliš nezáleží, rozhodující je především množství. Zatřaceně velké množství. Pro ilustraci – stopl jsem auto, jehož řidič mi mezi řečí prozradil, že jede z hospody a má v sobě dvě lahve vodky. A bez problémů řídil!!!

Jeden řidič mě pozval do motorestu a objednal jídlo a pět vodek. Přemýšlele jsem, jak každý vypije své dvě a půl vodky, ale zbytečně – všech pět bylo pro řidiče. Ušetřil tím servírce zbytečné běhání, protože je vipil během jídla (cca půl hodiny). Rus má v pití vodky trénink, o němž se Středoevropanovi ani nesní, a tak nemá smysl s rusem v pití vodky závodit. Snažil jsem se nabídnuté „stakany“ zdvořile odmítat (ne že bych by abstinent, ale při cestování si raději snažím zachovat nezkalené vědomí). Abych neurazil, dával jsem si místo vodky pivo nebo víno, které jsem pokládal za méně nebezpečné. Ovšem jen do té doby, než do mě dva Gruzínci nalili litr a půl silného moldavského vína.