Adolf Kosárek

(6.1.1830 – 30.10.1859)

Velký umělec té doby se objevuje po boku J. Mánesa a K. Purkyně, s nimiž ho spojovalo nejen přátelství, ale hlavně romantické cítění a realistické prvky. Známe od něj především krajiny. Jeho dílo, zobrazující nejen českou krajinu, ale silně duševně působící, ovlivnilo dozajista jeho následovníky. Tvorba se datuje z největší části do období slabých devíti let – 1850-1859, kdy Kosárek zemřel v pouhých 29 letech. Byla to léta těžká pro všechny Čechy, znamenala jejich boj proti potlačování kultury a tradic.

Svůj talent objevil a začal rozvíjet kolem čtrnácti let, kdy byl na praxi na arcibiskupském statku. Mimo to ho velmi podporoval kaplan z vedlejší vsi. Roku 1847 nastoupil jako písař, ale dál se oddával své zálibě v krajinách. Jak hovořilo okolí, v úředních hodinách byl věrný práci, ale jinak ho mohl zahlédnout jen pastýř nebo hajný. Jeho život se však změnil, když jeden ze zaměstnanců našel jeho kresby. Byl doporučen do Prahy, dostal stipendium a na konci roku 1850 začal navštěvovat pražskou Akademii (tu dosud vedl Max Haushofer).

Pravděpodobně prvním obrazem je Horské jezero v bouři. Kosárek už první rok vystavoval (Krajina v bouři, Stmívání, Podzimní jitro). Kritika byla výborná a řada se doplnila o Motiv od Pardubic. Léta 1854-5 přinesla hlavně Krajinu s čápem, Krajinu po dešti (Cikáni), Ideální krajinu (Před bouří) a mnoho dalších.Peníze za některé prodané obrazy mu umožnily r. 1856 odjet na studijní cestu na Rujánu. Tam vznikly především Studie krajiny pod mrakem (=Rovina pod mraky) a Krajina s větrným mlýnem. Na Rujáně dále namaloval (s největší pravděpodobností na objednávku) Zimní noc a Hřbitov u moře. Ty mu poskytly další obnos na cestu do rakouských Alp. Odtud si přivezl spíše skicy, které zpracoval později.

Jak potvrdili jeho přátelé, bylo jeho zvykem vycházet do chladných a větrných nocí i přes špatný zdravotní stav. Náhle u něj propukla v plné síle smrtelná choroba, ve chvíli, kdy se chystal na svatbu… Tak vznikla Osamělá krajina. Další díla vznikla těsně poté. Motiv z Kokořínských údolí, Krajina s poutníky a Krajina s procesím. Vrcholem jeho umění se stal Zimní večer. Motiv chudých a prostých lidí se u něj objevuje téměř všude, soucítil s nimi a vlastně mezi ně i patřil.

Pak jako by se alespoň na chvíli všechno obrátilo k lepšímu. Nemoc ustoupila, Kosárek se oženil a narodila se mu dcera.

Námětem se zvláštním významem byly letní krajiny. Vskutku nijak nepřevládaly, ale malíř sám zjevně ideální krajinky miloval (Krajina s dřevěným mostem, Krajina s kaplí, Letní krajina…).

Posledním dílem je nejspíš Krajina s povozem na úvozové cestě. 30. října 1859 Adolfa Kosárka zdolala tuberkulóza.

A.K., 1850: „Už v nejútlejším dětství klíčilo ve mně sémě, zapustilo hluboké kořeny a nyní roste v strom a chce nésti plody. Je to sémě umění, v němž jedině nalézám smysl života a pro něž bych jej i obětoval…“

Ředitel arcibiskupské kanceláře Pollach, kde se Kosárek ucházel o přízeň: „Žadatel je už delší čas takovým způsobem zaujat pro malířství, že není schopen na nic jiného myslit, ani nic jiného dělat…“

A. V. Ambros: „…A skutečně se projevuje v těchto obrazech tak jasné oko, tak jistá ruka a takový smysl pro barvy, že každý obraz má svou pevně individuálně vyjádřenou náladu, takže hledíme s očekáváním vstříc výkonům mladého umělce.“

Hodnocení životopisu Adolf Kosárek

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  8. červen 2008
  3 916×
  553 slov

Komentáře k životopisu Adolf Kosárek