Bedřich Havránek

4.1.1821 – 1.3.1899

Bedřich Havránek byl vychováván v období vrcholícího romantismu, ale sám se podílel na vzniku malířského realismu. Maloval komponovanou a romantickou krajinu, pak přešel až k reálnému zobrazení přírody. Celý život se ale snažil o to, čemu se v mládí učil: zaznamenat přírodu, jak ji viděl, a dařilo se mu to až s fotografickou přesností. Ač mohl napodobit některé kolegy, které zajímal především dojem z krajiny, zaměřoval se hlavně na detaily – každý kamínek či list je na jeho díle zachycen. Kritik a recenzí týkajících se jeho osoby bylo vydáno nespočet, naprostá většina kladných. Přesto se na něj příliš rychle zapomnělo.
Narodil se v Praze v bohaté rodině. Proto se mu dostalo i dobrého vzdělání. Od roku 1847 až do své smrti žil v rodném domě. Nikdy se neoženil. Ačkoli miloval svou vlast, není bez zajímavosti, že mluvil a psal jen německy a česky neuměl.
Podpora se mu dostávala také ze strany jeho otce a bratra – amatérských, přesto nadšených malířů. V roce 1836 nastoupil na pražskou Akademii. Později vstoupil do nové krajinářské školy A. Mánesa.
V roce 1842 se poprvé představil veřejnosti. O rok později vystavil dvě díla na výroční exhibici Krasoumné jednoty. Kritika byla více než přívětivá. Do stejného roku datujeme i plátno Před kovárnou, výjev umocněný hrou se světlem a deštěm. Později objevil několikrát se opakující téma židovského hřbitova (Židovský hřbitov za měsíční noci, v krajině aj.). Po smrti A. Mánesa školu prozatím vedl Christian Ruben. Hlavním učitelem se ale po něm stal Max Haushofer, německý malíř a právník. Právě díky němu si jeho žáci oblíbili např. motivy šumavského Plešného jezera nebo jezera Chiemsee. Po jeho odchodu zůstala krajinářská škola přes dvacet let uzavřena až do příchodu J. Mařáka.
I na Havránka vliv učitele působil a té doby se věnoval většinou alpským motivům a pohledům na Chiemsee (Chiemsee navečer, Rybářská chatrč na Frau – Chiemsee apod.). Taktéž se několikrát vrátil na Šumavu a k Plešnému jezeru (Plešné jezero na Šumavě). Od čtyřicátých let se k těmto místům přidalo ještě jezero Königsee. K nedatovaným a neumístěným, ale přesto podstatným dílům, kterých bylo více, patří Horská bystřina.
Na přelomu 40. - 50. let se věnoval prakticky jen lesu – lesní interiéry, romantická zákoutí, rozložité duby… (Les na jaře, Bukový les, Les v Cholticích u Pardubic, Jitro v lese, Cesta lesem).
Další uměleckou kapitolou je Praha. Od čtyřicátých let vzrůstal její význam a dostala se do středu zájmu všech umělců (F. X. Harlas: …není druhého města, které by se přibližné pozornosti ze strany malířů kdy bylo těšilo a které by tak častokráte zobrazeno bývalo). I Havránek čerpal z nekonečné inspirace ze všech stran, nejvíce však zobrazoval Kampu. (Ostrov Kampa v Praze, Helmovy mlýny, Staroměstské mlýny po požáru 1848, Starý židovský hřbitov v Praze).
Asi v polovině padesátých (do sedmdesátých let) objevil malíř svou schopnost vytvářet skvělé monumentální krajiny. V této řadě je nejstarší a významnou krajinou U rájce na Moravě. Zachycuje hluboké koryto Punkvy. Z okolí Moravského krasu pochází i Z okolí Svitavy na Moravě. Mezi další významná díla z této doby počítáme Podzimní krajinu a Krajinu u Mělníka. Několikrát se objevili recenze se zmínkou o jeho puntičkářství, nikdy však nebyly záporné.
Dalším tématem, s nímž vzniklo v průběhu umělcova života mnoho obrazů, je architektura. Různé hrady a zámky – Křivoklát, Karlštejn, Zvíkov, Zámek Clam na Dunaji, Zámecký dvůr ve Frýdlantě, Thunovská hrobka u Děčína, Pohled na Český Krumlov, Motiv z Krumlova a několik dalších pohledů z tohoto města, z cizích zemí pak Jižní a Italská krajina. V souvislosti s cestami jeho žáka, arcivévody Toskánského, ilustroval podle náčrtů, popisů a fotografií několik cestopisů.
Od počátku 70. let se nechal inspirovat životem na vesnici, prostými obydlími a jejich dvorky a zahrádkami. Mezi prvními se objevil obraz Na potoce. Idylický svět nedotčené přírody je zpodobněn na Chalupě v lese. Další neuvěřitelně podrobnou malbou je Cesta listnatým lesem. Za inspirací jezdil téměř po celých Čechách, ale nezapomínal na Prahu. Oblíbil si zejména Vltavu (Na břehu Vltavském, Přístaviště parníků v Chuchli).
V „závěrečném akvarelovém období“ opustil tradiční malbu olejem a maloval s akvarelovými barvami. Za první obrazy takto vytvořené (Rybářská chalupa na Sázavě, Partie na Vltavě, Městečko Vidim na Mělníku), sklidil úspěch. V roce 1892, kdy vystavil další díla, zaujala kritika k jeho stylu negativní postoj. Havránek byl zasazen do jiné doby.
Zemřel ve svých osmasedmdesáti letech, v době, kdy se objevují pojmy jako secese a impresionismus.

J. Neruda: „poslední a nejrozkošnější manýrista český“
Světozor, 1885: „S obrazy Havránkovými setkáváme se v každé pražské obrazárně a i v cizině požívají pověsti nejchvalnější. Jsou hledány a draze kupovány pro svou vysokou uměleckou cenu a dokonalost provedení.“
Světozor: „…musel mít oko…, schopné úžasného dohledu do dálky a miniaturní práce nejdrobnějšími štětečky zhotovenými z řas královny Mab… je to malíř mikrokosmu…“
Bohemia (k lesním motivům): „Rád se zahloubává do čerstvé jarní krásy v hluboké lesní samotě.“
J. Neruda: „Fotografie nemůže být podrobnější a věrnější…“
M. Tyrš (o nezvěstném obraze od Vltavy): „Sytost barvy akvarelové je překvapující, perspektiva vzduchová výtečná, kompozice dokonalá.“

Hodnocení životopisu Bedřich Havránek

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  3 027×
  823 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k životopisu Bedřich Havránek