Aristoteles se narodil se v roce 384 př. Kr, byl jedním z Platónových žáků. Jeho otec Nikomachos byl osobním lékařem krále Filipa, Aristoteles sám se pak stal vychovatelem jeho syna Alexandra Makedonského (Ten mu pomohl zřídit velkolepou knihovnu.). Žil v provincii, ve 20 letech se ale přesunul do Atén, kde založil školu Liceion. Studenti na této škole byli pro ojedinělý způsob výuky nazýváni "peripetici" (pochodující; učenci, kteří přemýšlejí za chůze) - procházeli se.
Aristoteles zpočátku často polemizoval s Platónem, z čehož vzniká dílo "O filosofii". Rozdělil vědu do oborů:
přírodověda (Oblast přírodovědy v podstatě založil; tvrdil sice, že např. koroptev lze oplodnit lidským dechem apod., ale byl první, kdo se těmito otázkami vůbec zabýval)
metafyzika (úvahy o první filosofii)
etika (Etika Nikomachova)
politika (Politeia)
rétorika
básnictví
Aristotelova tvůrčí období
Platónské: O Filosofii
Logické období: Organon (= nástroj)
Metafyzické období: Úvahy o první filosofii
Etické spisy: Etika Nikomachova
Politické spisy: Politea
Rétorické období: Rétorika, O básnictví
Aristotelova Logika
Aristoteles ji označuje jako přípravu k filosofii (bez ovládnutí logiky podle něj nelze filosofovat). Základem je logos (řecky rozum, nebo nauka o správném myšlení), logika je nauka o postupu ke správnému výsledku. Při aplikaci logiky v praxi postupujeme podle tří kategorií:
Pojem je nejmenší jednotka myšlení, je dán definicí. Definice má dvě části: nejdříve zařazuje definovaný předmět do určité třídy předmětů se společnými znaky (např. nářadí), poté říká, čím se předmět od ostatních předmětů v dané skupině liší. Např. chceme-li definovat šroubovák, nejdříve ho zařadíme do nářadí, a pak popíšeme, čím se liší od kladiva, kleští a pilky. Další příklad: Člověk je živočich. Člověk je rozumný živočich.
Dále zavádí termín indukce, myšlenkový postup od zvláštního k obecnému. V podstatě jde o to, že veškeré definice mají být odvozovány od nejobecnějších kategorií. Těch stanovil Aristoteles zpočátku 10: substance, kvantita, kvalita, relace (porovnání s jinými - menší, těžší...), místo (na stromě), čas, poloha (vleže), stav (obutý), činnost (co dělá), a trpnost (co je s ním děláno). Později se rozhodl desátou kategorii zrušit a za hlavní označil první čtyři. Pojmy spojujeme ve věty.
Soud sestává nejméně ze dvou pojmů. Prvním z nich je subjekt, neboli pojem, o kterém něco vypovídám (např. "buldozér") a druhým je predikát, výpověď, která se o subjektu činí (např. "hrne"). Existuje několik hledisek, podle nichž lze dělit soudy do skupin:
kladné a záporné (buldozér je černý; buldozér není černý)
obecné, částečné, jedinečné (všechny buldozéry hrabou; některé buldozéry hrabou; tenhle buldozér hrabe)
co je, co nutně je (musí být), pouhá možnost (buldozér rezne; buldozér musí zreznout; buldozér možná zrezne)
Úsudek - z určitých předpokladů vychází něco jiného. Premisa = předpoklad; konkluse = závěr; sylogismus = celý postup vedoucí ke konklusi, má tři části - dva premisy a jednu konklusi, která z nich vyplývá:
první premis: všichni lidé jsou smrtelní
druhý premis: Aristoteles je člověk
konkluse: Aristoteles je smrtelný
Spojením úsudků získáme důkaz, což je konečný výsledek celého myšlenkového procesu, kdy už není možné dále odvozovat.
Aristoteles dále zavádí tři nejvyšší principy myšlení:
princip sporu: "A" jest "A" a nikoli "non-A" (výrokovou logikou: A = A ? A')
princip vyloučení třetího; např.: "A" nebo "non-A"
Aristotelova metafyzika - teorie o látce a formě
Látka může přijmout různé formy (Látka - řecky Hýlé; Formy - řecky Morfé). Např. bronz přijme formu sochy. Aristoteles říká, že látka nemůže existovat bez formy. Tuto teorii vytvořil v podstatě jako opozici vůči Platónovi.
"Co je formou může být opět látkou ve vyšší podobě. Na začátku je látka a na konci je to konečná forma látky..."
Např. látka dřevo, forma strom -> látka strom, forma prkna -> látka prkna, forma kůlnička na dříví.
Forma je účelem, příčinou, ideou.
Etika (stále Aristoteles)
Naším cílem je areté - zdatnost, vyšší cíl našeho snažení, činnost sobě vlastní, přirozená (přenesený význam blaženosti); pokud tím, co dělám, nikomu neškodím, je to etické. Podle Aristotela je nejvyšší blažeností myšlení, důraz klade na přátelství - ctnost, založená na dobrém charakteru a lásce k bližnímu (příjemnost styku zainteresovaných osob).
Aristoteles rozlišuje dva druhy zdatností:
etické - vláda rozumu nad smyslovými pudy
dianoetické - vystupňování a zdokonalení samého rozumu (Aristoteles upřednostňuje tento druhý typ)
Aristoteles a jeho politika
Prostudoval 158 ústav městských států, stejně jako Platón dělí i Aristoteles formy vlády na dobré a špatné podle toho, zda vládce sleduje vlastní cíle, nebo obecný zájem:
Dobré: aristokracie (vláda nejmoudřejších), timokracie (vláda nejsilnějších), monarchie, politeia (umírněná přímá omezená demokracie)
Špatné: oligarchie (vláda bohatých), tyranie a demokracie (vláda chudých)
Za reálné státoprávní uspořádání považuje Aristoteles zemědělský stát - spojení demokracie a monarchie.
Definoval člověka jako "zóon polítikon" (Zóon polítikon (řecky) - tvor společenský); otrok je podle něj oduševnělý nástroj; stát považuje za přirozený útvar.
28. prosinec 2012
13 364×
747 slov