Asi 4.2.1820 - 21.1.1862, česká spisovatelka; zakladatelka novodobé české prózy. Ve 40. letech ve vlastenecké spol. v Praze zformovala své představy o národní literatuře a vlastním spol. uplatněním (básně Slavné ráno, Ženám českým). S osobitým vypravěčským talentem umělecky zpracovala české pohádky, pověsti a legendy(Národní báchorky a pověsti), které převedla do formy humorných, fantastických nebo romantických povídek. Většina z nich vznikla za jejího pobytu v Chodsku, kde se seznámila s tradičním lid. a venkovským světem,
který realisticky zachytila i v publicistických črtách, úvahách a beletristických obrazech ze života (Obrazy z okolí domažlického, Obrázek vesnický, Selská politika, Hospodyně, na slovíčko). K lid. pohádkám, v nichž vedle vypravěčsky bohatých látek nacházela i ucelený
soubor kladných životních hodnot, se vrátila ve Slovenských pohádkách a pověstech. V 50.
Letech psala povídkové obrazy venkovského a maloměstského života (Pomněnka šlechetné duše, Baruška, Rozárka, Karla, Divá Bára, Chudí lidé, Chyže pod horami, Dobrý člověk, Pan učitel). Vrcholným dílem "obrazů venkovského života" je povídka Babička; postava prosté venkovské ženy představuje ideál moudrosti a životní harmonie. Vyprávění se odvíjí na pozadí čtyř ročních období, která symbolizují patriarchální vesnický svět i konečný smysl a uzavřenost dram. osudů a postav kolem babičky. V rozsáhlejších prózách novelistického typu
(Pohorská vesnice, V zámku a podzámčí) vylíčila na osudech jednotlivců širší spol. vztahy a rozpory, jež se snažila řešit hledáním porušené harmonie.
28. prosinec 2012
4 347×
220 slov
