Není u nás žádného básníka ani umělce, který by za svůj krátký život dokázal převrátit celé dění v zemi vzhůru nohama pošťourat se vněm přeměnit ho a dát celé poezii nový směr a nakonec v největším rozkvětu odejít a prostě zmizet ze světa. Mimo jednoho. Jmenoval se František Gellner. Líbí se mi jeho pohled na svět a básně typu Všichni mi lhali. Jeho život byl plný hospod, bohémského života a nečekaných zvratů, které se velice odrazily v jeho dílech a tím mu pomohly přeskočil své soudobé vrstevníky a spisovatele.
Životopis
Moderní poezie vyrůstala z procesu, v němž si básník uvědomoval svou lidskou individualitu, svou sílu, svou chuť bojovat proti soudobé společnosti, chuť projevit se a dát světu něco zcela nového a ukázat na nedostatky politické i celé společnosti. Tito básníci, ale i spisovatelé se nazývali BUŘIČI. Scházeli se kolem Stanislava Kostky Neumana v jeho starém žižkovském domě.
Na přelomu19. Století se u nás anarchismus začal dělit na několik druhů, podle toho na čím učení byl postaven. Jako například anarchismus náboženský, tolstojovský, individualistický, kolektivistický, či komunistický. Básníků a spisovatelů anarchistů bylo opravdu mnoho, ale mezi ty, co se nejvíce zapsali patřili hlavně: S. K. Neuman, Fráňa Šrámek, Marie Majerová, F. Buriánek, K. Toman, J. Mohen, V. H. Brummer a hlavně básník, satirik a povídkář, který ovlivnil mnoho v české literatuře se jménem František Gellner.
Je označen za jednoho z nejúžasnějších a nejupřímnějších básníků naší doby, který dokázal navodit bezvýchodnou atmosféru špinavých ulic, ztracených a zatracených skutků a životů tak autenticky, že nejeden kritik zůstal ohromen a okouzlen nevinnou upřímností Gellnerových slov.
Rodina
Narodil se 19.června 1881 v Mladé Boleslavi. Jeho otec Karel Gellner byl mladoboleslavský nezámožný obchodník a podnikatel. Jednou však přišla krize a on velmi zchudl. Udržel si pouze malý krámek a od té doby prodával pouze na poutích a tržnicích. František Gellner žil a vyrůstal pod jeho velmi silným vlivem. Karel Gellner se stejně tak, jako později sám František neuzavíral před bohémským způsobem života a jeho nepřizpůsobivé názory měly i zásadní dopad na pozdější synův ostrý náhled na svět. Vždyť právě díky svému otci se František Gellner poprvé dostal k moderním literárním časopisům s anarchistickými tendencemi jakými byly zejména časopisy Moderní revue a Nový kult . Svůj vztah k otci ostatně Gellner nejlépe vyjádřil ve skvělé básni Otec a syn.
Střední školy
Od otce se František Gellner učil milovat společenský život v hospodách a kavárnách. U něho se učil nejen lásce k pozemským radostem, mezi které patřil i alkohol, ale také k sympatiím k socialistickým myšlenkám. Na každém kroku byl srážel mladý rozhled, udílel tvrdé lekce o síle vládnoucího řádu a vládnoucí morálky a rozbíjel jednu iluzi po druhé. Bylo možné buď jít s proudem a nechat se jím zanést do idylických mělčin šosáckého života, a nebo jít proti proudu a dostat se do konfliktu s celým společenským pořádkem.
Po ukončení měšťanské školy vystudoval gymnázium v Mladé Boleslavi a již na gymnáziu začal plodit své první verše, satirické povídky a první malířské počiny. Pročítal filozofická díla Nietzscheho a Stirpera a překládal Goetha a Heina. Jako již patnáctiletému, mu byla otištěna ve studentském, humoristickém časopise první báseň. Tuto báseň ale otiskl ještě pod pseudonymem J. Štika. Z této doby pochází též Gellnerovo velké přátelství s Josefem Macharem, se kterým později mnohdy spolupracoval. Už v této době svých středoškolských studií byl revoltujícím postrachem všech kantorů a stal se nejvíce zakazovaným kamarádem svých spolužáků.
Anarchismus
Po úspěšném absoluhování maturity, ho poslala jeho rodina, v rozporu s jeho zájmy, studovat techniku do Vídně. Pilnému studiu se ale příliš nevěnoval. Podléhá bohémskému životu a seznamuje se s pro něj novými myšlenkami a názory. Stává se členem anarchistického spolku sdruženého kolem Stanislava Kostky Neumana a jeho proslavené olšanské vily. Právě zde vidíme Františka Gellnera ve světle, které na něj vrhají jeho vlastní básně. V alkoholovém opojení pobíhá po anarchistických schůzkách, hospodách a objevuje krásy žen, užívá života a navazuje kontakty s Novým kultem, kde mu později vychází první básně a karikatury. Žádný jiný časopis té doby nechtěl jeho básně a karikatury otiskovat, protože pro ně byly nenormální a neumělecké.
Vyspělejší Gellnerův výklad svobody, kvůli kterému byl vlastně řazen k anarchismu, měl dost spolehlivý ekonomický i materiální základ. Ale pokud šlo o politické řešení otázky, jak dojít k novému a opravdovému společenskému pořádku, Gellner nešel dál než za mlhavé představy anarchistů, a ani neviděl nutnost revoluce.
Jedním z největších problémů Gellnerova života se stala láska. Můžeme tu mluvit o anarchistické teorii „volné lásky.“ František Gellner ji ale později, již svým střízlivým rozumem odsoudil.
Také díky vážná událost někde mezi Vídní a Příbrami potkala Gellnera. Která se hluboce odrazila v jeho osobnosti a dílech. Nakazil se totiž velmi vážnou, v té době hodně rozšířenou pohlavní chorobou-syfilidou. Zmiňuje se o tom například v básni Píseň zhýraného jinocha. Stal se básníkem smutné erotiky se zcela odhalenou sexualitou. A teď Vám přednesu výše zmíněnou známou báseň.
Dělnické revoluční hnutí procházelo právě na přelomu století hlubokou krizí a český politický boj o národní svobodu a demokratická práva podával žalostný obraz. Politické kupčení předáků české buržoazie nemohlo získat mladé hlavy a mladá srdce. A tak zůstali František Gellner a jeho druzi osamoceni, bez pevné opory a bez jasné budoucnosti, uprostřed všeobecného rozkladu staré společnosti, kdy přestávaly platit staré hodnoty a nové se teprve hledaly. Bylo možno podlehnout různým iluzím, které slibovaly řešit palčivé otázky doby i vlastního života. Gellner však iluzím podlehnout či se jim dokonce vzdát nemohl a ani nechtěl. Jeho rozum byl příliš pronikavý na to aby jim podlehl.
Po studijně dvou neúspěšných rocích ve Vídni se František Gellner, přesunuje do Příbrami, kde studuje báňskou akademii a opět žije bohémským životem studentské mládeže. Ta je určována jednak temperamentem mladých intelektuálů, zvídavostí života a touhou „vybouřit se“, ale také snahou bojovat proti měšťácké a šosácké společnosti a proti pořádku, hlídaného policajty a cenzurou projevu a vyjádřit svůj odpor k morálce i celému společenskému řádu.
První tvorba
V roce 1901 vychází Františkovy Gelnerovy první básnická sbírka s názvem Po nás ať přijde potopa. Ostrá reakce oficiální kritiky však nemohla sílu Gellnerovy poezie umlčet. A tak o dva roky později mu vyšla další básnická sbírka s názvem Radosti života. Tyto dvě první sbírky jsou zpovědí o bohémském životě, ale také je o svědectví, že za provokativním gestem se ukrývá bolestně zraněné srdce, nesplněná, nebo zraněná touha po lásce, hořké poznání vlastních slabostí a ošklivosti světa.
František Gellner dokázal pojmenovat pravými jmény věci, které byly v té době tabu pro společnost i pro básnickou tvorbu. Tak otevřel poezii pouliční erotice, zhnuseným náladám prohýřených nocí a věcem všedním, spojeným s moderní civilizací. Sám se hlásí k zásluze, že jako první uvedl do naší poezie slova jako pivo, viržínka, areoplán anebo zástavní lístky.
Motivy z kavárenského a hospodského života, porovnávání maloměšťácky spořádaného a bohémského života, stejně jako lidové výrazy a obraty, někdy i s nádechem vulgarity. Zesměšňoval vznešené autority i politickou demagogii. Gellner se snažil jít zásadně jinou cestou, než například tehdy oblíbený Březina se svou symbolickou tvorbou, chtěl jít cestou upřímnosti a zpovědi vlastní osobnosti.
V Příbrami František Gellner opět nedokončil studia a tak odešel roku 1904 na vojnu do Litoměřic. Tam sklízel plody svých předchozích anarchistických aktivit. Protože se zdál pro vojáky jako anarchista nebezpečný, byl raději po roce propuštěn z vojny domu. Své zkušenosti z vojny uložil v několika humorných fejetonech. A od roku 1905 do roku 1911 žije v Paříži. Poznával anarchistické hnutí roztříštěné nesmyslně v různé skupiny a svou neschopnost organizovat síly k útoku proti stávajícímu společenskému řádu. Poznával velikost rozporů mezi bohatstvím a bídou. František Gellner sám poznal bídu tohoto města přepychu a rozkoší a nedal se obloudit jeho jedem. Naopak napsal verše, ve kterých s dojetím myslí na svůj domov.
Návrat do Čech
Roku 1911 se František Gellner opět vrací do Čech a zakotvuje, pomocí Stanislava Kostky Neumanna v redakci brněnských Lidových novin, pod pseudonymem Norbert Čížek. Lidové noviny se zprvu sice obávaly jeho minulosti, ale nakonec se stal jejich redaktorem. V Této době psal hodně veršované satiry a fejetony.V nich František Gellner adresně napadá politické strany, vtipně odhaluje volební hry a útočí proti vojnám a válkám. Na to také několikrát zle doplatil. Nejčastěji je trnem v oku Františka Gellnera církev, kněží, politický život, politický směr a demokratičtí vůdcové. Je to ovšem poezie psaná pro noviny a určená nejširšímu lidovému publiku. Hlavním prostředkem jak zaujmout čtenáře je vtip, vynalézavé rýmy a často i s autorovými kresbami vsunutými přímo do textu. Gellnerova grafická tvorba začíná mít plynulost a promyšlený rozvrh černobílých ploch.
Próza a drama
K opravdové skutečnosti se daleko více František Gellner přiblížil ve svých povídkách. Tyto povídky typizují životní styl maloměšťáka a dobového prostředí. První sbírka jeho povídek vyšla v roce 1914 pod názvem Cesta do hor a jiné povídky. Roku 1912 vychází i jeho román Potulný národ a divadelní hra Přístav manželství, která nezaznamenala žádný větší úspěch.
Konec - válka
Přišla válka. Gellner byl již unaven životem a nemocí, která ho již dlouho doprovázela životem. Nedal na naléhání svých přátel, aby zašel k doktorovi a zařídil si oproštění od vojenské služby. Naopak sám šel a narukoval v místě svého rodiště v Mladé Boleslavě přímo do válečného pole. Po „přátelském rozhovoru“ s jedním důstojníkem byl převelen na Haličskou frontu, kde právě zuřil boj na plné obrátky.
Přišla poslední scéna života Františka Gellnera. Byl poslán na průzkumnou akci, ale jeho jednotka se ocitla pod krutou nepřátelskou palbou. Jak a kdy zemřel nikdo neví, jeho tělo se nikdy nenašlo.
Ještě několik let, čekali jeho přátelé v hospodách u piva na to, až se otevřou dveře krčmy a on tam bude stát neoholen, s jemným nadrzlým úsměvem na rtech a půjde k jejich stolu a bude s nimi diskutovat o všem možném.
Po smrti vychází ještě v roce 1919 jedna jeho básnická sbírka, kterou již za svého života nestačil vydat. Nese název Nové verše.
28. prosinec 2012
5 219×
1624 slov