1.3.1855 – 15.11.1924
Jakub Schikaneder se narodil v Praze a jeho rodina naštěstí patřila ke střední vrstvě měšťanstva, což mu poskytlo dobré vzdělání a rozhledy. Rodinná tradice se držela spíše divadla (Emanuel S. – libretista Kouzelné flétny apod.) a není jisté, proč se nakonec vydal na dráhu výtvarníka. Roku 1870 začal navštěvovat Akademii výtvarného umění. Jeho prvním vystaveným dílem bylo Poslední dílo a díky němu mu byla předpovězena úspěšná budoucnost.
V mládí také začal objevovat dosud utajený žánr – grotesku. O tom, že groteskní témata ještě nebyla pochopena a přijata, svědčí kritika J. Nerudy: „J. S., jenž loňského roku debutoval žánrovou lyrikou, letos přestoupil do oboru rozmarného. Mnoho humoru právě v obou těch jeho letošních obrazech Příšerná společnost a Povolaný, však nevyvolený není, a kde není humoru v jádře myšlenky samé, nepomůže také žádný přištipkovaný detail mnoho.“
Roku 1878, jak bylo tehdy celkem běžné, odešel do Mnichova. Začal studovat u Gabriela Maxe, který si jako námět oblíbil smrt v jakékoli podobě, což mělo na Schikanederovu tvorbu nesporný vliv. Ještě v Mnichově se zúčastnil soutěže na výzdobu Národního divadla – nakonec vytvořil s E. K. Liškou pro královskou lóži obrazový vlys, jehož tématem se staly Tři doby českých dějin. Bohužel se kresba po požáru jaksi znelíbila a byla zakryta. Dále se pomalu utvořil styl jeho tvorby, kromě Maxe se v důsledcích odrazily i jeho cesty do Francie, Anglie a Německa. Vznikly dvě důležitá díla s námětem ženských postav – Jarní idyla a Bylinářka. V dalším “ženském“ díle z r. 1885, Výměnkářka, je už použito okrových a šedivých barev, je vyjádřen smutek bez naděje. Ony smutné náměty se však daly uplatnit vícekrát – viz např. Truchlivý návrat, V márnici, Na dušičky.
Roku 1885 nastoupil v Praze místo učitele na Uměleckoprůmyslové škole. Do této doby můžeme zařadit tvorbu H. G. Schauera, “filozofa sebevraždy“, jehož stěžejní dílo je studie O pesimismu. Byl dalším člověkem silně ovlivňujícím našeho malíře. Odvážným činem byla bezesporu Vražda v domě. Vynikala nejen neobvyklým tématem, ale i rozměry plátna (203 na 321 cm). V Praze sklidila nevídaný obdiv, v Berlíně se pak setkala s nepochopením. Zajímavým dokladem je jeho práce z roku 1895, vypracovaná po další studijní cestě do Anglie, týkající se tamějšího uměleckého školství.
K obrazům Večerní interiér a U kolébky se vztahují slova F. X. Harlase: „Následující obrazy z let devadesátých a z roku 1902 převádějí nálady šera do interiérů, do světniček, kde záclonou okenní prosakuje modrý zákmit večera a mísí se s rudým svitem lampy, nebo kde poslední paprsky dne ztrácejí se ve stínech. Postavy zadumané stařenky, nebo v němém žalu nad prázdnou kolébkou nakloněné ženy vyrůstají z přítmí hebkou plastikou.“
Samostatným souborem Schikanederových obrazů jsou ty počínající Soumrakem v zimě. Náměty sbíral v ulicích staré Prahy, v jejích temných zákoutích, které zpodobňoval zejména již ve tmě či v šeru. Za všechny například Sníh, Pražská ulička v noci, Dům U zelené žáby, Staropražské zákoutí, V podvečer na Hradčanech… Hluboce na něj zřejmě zapůsobilo seznámení s tvorbou Edvarda Muncha – jako reakci vytvořil pár uhlových kreseb podobných Munchovu stylu.
V poslední etapě života naplňuje plátna symbolika odchodu. Člověk odcházející cestou neznámo kam a ve dvacátých letech symbol bílého koně… Tvorbu uzavírá cyklus obrazů z přímoří jako výsledek cest na ostrov Helgoland (Na svatební cestě, Molo, Večer na pobřeží…).
Jakub Schikaneder zemřel v Praze 15. listopadu 1924.
V. Šuman: „Byl štíhlý krasavec milých, přívětivých rysů, zanechávající všude stopu své zadumané, ušlechtilé duše. Nechtěl geniálně zářit, každé hlučné reklamy byl více než na hony vzdálen…“
28. prosinec 2012
4 531×
572 slov
