Jiří Wolker

(1900-1924)

Představitel proletářské poezie. Pocházel z Prostějova a po maturitě na zdejším gymnáziu (kde publikoval ve studentském časopise) začal studovat v Praze práva. Tam se seznámil se členy Devětsilu. Ve dvaceti čtyřech letech zemřel předčasně na tuberkulózu.
Jeho prvotina Host do domu je typické poválečné dílo. Básník tu vyjadřuje svou radost nad jejím koncem, lásku ke všem lidem a touhu po spravedlivém světě. Poezii hledá v nejprostších věcech kolem něj. Zvláštní kouzlo má pro něj okno, poštovní schránka (básně Věci, Poštovní schránka) Závěrečnou básní této sbírky je rozsáhlá skladba Svatý kopeček. Má vzpomínkový charakter. Objevují se tu přírodní motivy a Svatý kopeček jako poutní místo u Olomouce. Názorovou změnu dokazuje sbírka Těžká hodina.Wolker ztrácí iluze a objevuje kolem sebe sociální rozdíly. Ztotožňuje se s programem proletářské poezie. Napsal sociální balady- Balada o očích topičových, Balada o snu, Balada o nenarozeném dítěti. Stejně jako u Erbena tu člověk podléhá osudu, tím je tu ale nespravedlivý řád. Básně z období nemoci: Rekonvalescent, Umírající,
Na nemocniční postel padá svět, Epitaf.
Z jeho prózy zaujaly pohádky O milionáři, který ukradl slunce, O kominíkovi. Neúspěšné byly jeho dramatické pokusy Hrob, Nejvyšší oběť. V předtuše smrti si vytvořil vlastní epitaf- „Zde leží Jiří Wolker, básník, jež miloval svět a pro spravedlnost jeho chtěl se bít. Dřív, než mohl srdce k boji vytasit, zemřel mlád dvacet čtyři let“

Význam: láska k životu, vřelý vztah k člověku, soucit s trpícími, odsouzení třídní nespravedlnosti