Johann G. Mendel

Johann Gregor Mendel pocházel ze selského rodu ze severní Moravy. Po studiu na gymnáziu v Opavě a na olomoucké univerzitě vstoupil v roce 1843 do augustiánského kláštera ve Starém Brně, jenž byl v té době střediskem vzdělanosti. Mnozí augustiniáni působili jako středoškolští a vysokoškolští profesoři.
V roce 1849 začal Mendel učit na gymnáziu ve Znojmě, ale v univerzitní zkoušce z přírodopisu neprospěl pro menší znalost zoologie. Vzhledem k nadání pro fyziku studoval od roku 1851 na univerzitě ve Vídni a právě tam se seznámil s významem podstaty dědičné proměnlivosti. V klášterní zahradě konal pokusy, pro něž mu tamní opat Napp nechal dokonce postavit skleník. Pokusy prováděl s řadou rostlin, ale především používal hrách setý - opatřil si 34 jeho pěstovaných odrůd.
Hrách se zaoblenými semeny zkřížil s hrachem, jenž měl semena se svraskalým povrchem, což mu umožnilo studovat dědění těchto vlastností z generace na generaci. Stejně postupoval i u pozorování dalších vlastností a dospěl k překvapivým výsledkům.
Mendel usoudil, že mateční hrách obsahuje částice, které jsou nositelem vlastnosti zaoblení i svrasklosti. Příští generace získává po jedné od každého z rodičů, přičemž zaoblenost je v tomto případě dominantní a svraštělost recesivní. Oba tyto geny v hrachu zůstávají a v příští generaci se mohou zkombinovat pouze čtyřmi způsoby. Ze tří vzejde zaoblený hrášek, z jedné svraskalý - tím se vysvětluje znovuobjevení „ztracené“ vlastnosti, přičemž zůstává zachován téměř konstantní poměr 3:1.
Mendel však neměl ani tušení, co jsou jeho „částice“ dědičnosti zač. V 80. letech 19. století však německý botanik August Weissman přišel s myšlenkou, že nositeli dědičných instrukcí jsou chromozómy. Vyskytovaly se v párech a řídily se Mendelovými pravidly, ale bylo jich příliš málo, než aby poskytly vysvětlení pro velkou škálu dědičných vlastností. Až Morganovy pokusy na octomilce ukázaly, že chromozómy jsou ve skutečnosti balíčky s množstvím Mendelových částic, které v roce 1909 dánský biolog Wilhelm Johannsen nazval geny.
Pokusy kněze a později opata Mendela však ve své době zůstaly bez odezvy, ačkoliv své výsledky i publikoval. Zákonitosti, které zjistil zapadly a byly nezávisle na něm znovu objeveny dokonce třemi genetiky až o 35 let později.
Mendel svými zákony o oddělené dědičnosti jednotlivých vloh, o štěpení hybridů a znacích při křížení položil základy genetiky, jež se začala rozvíjet až na počátku 20. století.
Zemřel v jednašedesáti letech 6.ledna 1884.

Fakta byly čerpány výhradně z internetu

Hodnocení životopisu Johann G. Mendel

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  2 446×
  383 slov

Komentáře k životopisu Johann G. Mendel