Johann Gregor Mendel pocházel ze selského rodu ze severní Moravy. Po studiu na gymnáziu v Opavě a na olomoucké univerzitě vstoupil v roce 1843 do augustiánského kláštera ve Starém Brně, jenž byl v té době střediskem vzdělanosti. Mnozí augustiniáni působili jako středoškolští a vysokoškolští profesoři.
V roce 1849 začal Mendel učit na gymnáziu ve Znojmě, ale v univerzitní zkoušce z přírodopisu neprospěl pro menší znalost zoologie. Vzhledem k nadání pro fyziku studoval od roku 1851 na univerzitě ve Vídni a právě tam se seznámil s významem podstaty dědičné proměnlivosti. V klášterní zahradě konal pokusy, pro něž mu tamní opat Napp nechal dokonce postavit skleník. Pokusy prováděl s řadou rostlin, ale především používal hrách setý - opatřil si 34 jeho pěstovaných odrůd.
Hrách se zaoblenými semeny zkřížil s hrachem, jenž měl semena se svraskalým povrchem, což mu umožnilo studovat dědění těchto vlastností z generace na generaci. Stejně postupoval i u pozorování dalších vlastností a dospěl k překvapivým výsledkům. Pokud se například svraskalý hrášek zkříží se zaobleným, výsledkem nebude lehce zvrásnělý hrášek, nýbrž zaoblený. Když se však tento hrách zasadí a později jedna rostlina druhou oplodní, svraskalý povrch se jí navrátí. Na každou rostlinu se zaobleným hráškem potom připadá jedna se svraskalými semeny.
Mendel usoudil, že mateční hrách obsahuje částice, které jsou nositelem vlastnosti zaoblení i svrasklosti. Příští generace získává po jedné od každého z rodičů, přičemž zaoblenost je v tomto případě dominantní a svraštělost recesivní. Oba tyto geny v hrachu zůstávají a v příští generaci se mohou zkombinovat pouze čtyřmi způsoby. Ze tří vzejde zaoblený hrášek, z jedné svraskalý - tím se vysvětluje znovuobjevení „ztracené“ vlastnosti, přičemž zůstává zachován téměř konstantní poměr 3:1.
Mendel však neměl ani tušení, co jsou jeho „částice“ dědičnosti zač. V 80. letech 19. století však německý botanik August Weissman přišel s myšlenkou, že nositeli dědičných instrukcí jsou chromozómy. Vyskytovaly se v párech a řídily se Mendelovými pravidly, ale bylo jich příliš málo, než aby poskytly vysvětlení pro velkou škálu dědičných vlastností. Až Morganovy pokusy na octomilce ukázaly, že chromozómy jsou ve skutečnosti balíčky s množstvím Mendelových částic, které v roce 1909 dánský biolog Wilhelm Johannsen nazval geny.
Pokusy kněze a později opata Mendela však ve své době zůstaly bez odezvy, ačkoliv své výsledky i publikoval. Zákonitosti, které zjistil zapadly a později byly nezávisle na něm znovu objeveny dokonce třemi genetiky až za 35 let.
Mendel svými zákony o oddělené dědičnosti jednotlivých vloh, o štěpení hybridů a znacích při křížení položil základy genetiky, jež se začala rozvíjet až na počátku 20. století.
Zemřel v jednašedesáti letech 6.ledna 1884.
28. prosinec 2012
5 176×
421 slov
