Johann Sebastian Bach

Městečko Eisenach v Durynsku se 21. března 1685 stalo rodištěm Johanna Sebastiana Bacha. Jeho otec Johann Ambrosius, tam byl dvorním hudebníkem. První zkušenosti ve hře na klávesové nástroje a na housle získal u svého otce. Jenže otce ztratil v deseti letech, a protože mu matka také zemřela – ještě o rok dříve, ujal se ho starší bratr, který již byl ženatý a varhaničil v Ohrdrufu. V novém domě pokračoval Sebastian ve studiu. Když mu bylo patnáct let, musel již začít vydělávat. Odešel do Lüneburgu, kde působil v chlapeckém sboru jako zpěvák. Takové sbory byly tenkrát obvyklé ve většině chrámů. Po ztrátě chlapeckého hlasu musel sbor opustit. Členové rodiny Bachů, působících v durynských městečkách a obcích, měli pěkný zvyk. Udržovali vzájemné rodinné vztahy a jednou v roce pořádali svůj sjezd. Přátelské vztahy měly tu výhodu, že jednotlivý členové se navzájem upozorňovali na uprázdněná místa. Tímto způsobem se dověděl o varhanickém místě v Arnstadtu. Poněvadž však chrámové varhany nebyly ještě dostavěny, vydal se do Výmaru, kde se stal dvorním hudebníkem. Ve Výmaru nezůstal Bach dlouho. V srpnu roku 1703 nastoupil jako varhaník v Arnstadtu. Ve svém povolání se snažil neustále zdokonalovat. Byl neobyčejně pracovitý, studoval a trpělivě opisoval díla cizích mistrů, takže mu neušlo, co kde bylo v hudbě nového. Postupem času si Bach brzy získal pověst výborného virtuosa a improvizátora ve hře na varhany a cembalo. Jako by si ani nebyl vědom svého mimořádného nadání. Tvrdil, že kdyby každý tolik a tak vytrvale pracoval, byl by stejně dokonalý. Bach byl varhaníkem také v Mühlhausenu, ale nevydržel tam déle než rok. Dočkal se tam však jednoho úspěchu, jakých za svého života mnoho neužil: prvého vytištění jedné ze svých skladeb. Po Mühlhausenu opět Výmar; mladý umělec tam nastoupil do služeb vládnoucího vévody jako houslista i jako varhaník. V době tamějšího pobytu horlivě komponoval. Seznamoval se blíže s italským hudebním uměním, které na rozhraní 17. a 18. století rozkvetlo novým květem. Seznámení s italskou hudbou podnítilo pochopitelně Bacha k vlastní tvorbě podobných forem. Jeho všestranné umění nezůstalo nepovšimnuto, v roce 1714 byl povýšen na koncertního mistra. Ctižádost mladého muže měla však vyšší cíle: byl by se rád stal kapelníkem. Když se toto místo později uvolnilo a vévoda pro něj vybral jiného hudebníka, cítil Bach, že mu bylo ukřivděno. Jeho žádost o okamžité propuštění vyvolala prudký konflikt s vévodou. Rozhořčený Bach svou žádost neodvolal a odešel. Nové působiště nalezl opět u dvora, ve městě Köthenu. Na tomto místě se Bach věnoval hojně cembalu. Napsal anglické suity, Francouzské suity a obsáhlou sbírku preludií a fug ve všech tóninách. Doba Bachova působení v Köthenu dala vzniknout také jiné než instrumentální hudbě klavírní. Jsou to slavné Sonáty pro sólové housle a Sonáty pro sólové violincello. Ale dobrá doba skončila, jakmile se vévoda oženil. Jeho manželka neměla pro hudbu porozumění a vévoda změnil své zájmy a přestal se o Bacha zajímat. V květnu roku 1723 nastoupil Bach své poslední a nejdelší zaměstnání, tomášský kantorát v Lipsku. Lipsko bylo už tenkrát hudebním střediskem a chlapecký zbor kostela sv. Tomáše byl významný. Už za Bachova života se doba pozvolna přikláněla ke tvorbě jednodušší, melodičtější a poslechově snáze přístupné. Skladatel těžce nesl tento obrat a zůstal věren svému slohu.
Nezmínil jsem se téměř o Bachově soukromém životě. Víme toho jen velmi málo. Byl dvakrát ženatý, podruhé s Annou Magdalenou a měl dvacet dětí. Z jeho synů se čtyři stali proslulými hudebníky. Byli to Wilhelm Friedman, Carl Philipp Emanuel, Johann Christoph a nejmladší Johann Christian.
Z Bachovi tvorby je mnoho nenávratně ztraceno. Bach byl za svého za svého života ceněn jako výborný varhaník, ale nebyl uznávaným a slavným skladatelem. Když roku 1750 zemřel nevěnovala tomu veřejnost žádnou pozornost. Dnes platí Bach za jednoho z největších hudebníků vůbec, jeho dílo je pevným základem, na němž budují další generace své umění.
Dílo
Chrámové kantáty: Matoušovy a Janovy, Vánoční oratorium, Mše h moll
Skladby varhaní: preulidia, toccaty, fugy, fantazie a chorální předehry
Skladby klavírní: anglické suity, francouzské suity a party
Komorní sonáty pro sólové housle a violoncello: Braniborské koncerty

*pozn. autora: Díla nejsou z pochopitelných důvodů vypsána všechna, protože jich je velmi mnoho.

Hodnocení životopisu Johann Sebastian Bach

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  7 692×
  672 slov

Komentáře k životopisu Johann Sebastian Bach

tereza 45698
děkuji za referát hodí se mi na hudební výchovu
Elllnesa
jj presne
Díky
Děkuji "konečně" "normální" referát
moc pomohl Děkuji ..
Nikola
Dík né,.. už po třetí to píšu dík
nikola lnikola1995(zavináč)seznam.cz
diky pomohl si my diky (ta blba hudebka)