Josef Kainar

* 1917 + 1971
Životopis:
Narodil se v Prešově na Moravě, kde také vystudoval gymnázium. Poté studoval v Praze na Filozofické fakultě. Jeho studium bylo násilně přerušeno, uzavřením vysokých škol v roce 1939.
Stejně jako mnoho dalších známých autorů vystřídal během svého plodného života řadu rozličných povolání. Po osvobození se věnoval především žurnalistice, spolupracoval s rozhlasem a divadlem a věnoval se literatuře. Byl člen „Skupiny 42“. Rovněž byl fotograf, kreslíř a hudebník. Užíval obecnou češtinu, překládal texty jazzových písní, psal texty k hudbě, používal černý humor, zobrazoval tragické pozadí života. Zpočátku psal v duchu filosofického existencionalismu, později přešel k méně subjektivní problematice lidského bytí. Rovněž se po Únoru zapojil do angažované tvorby jeho vzorem byl v tomto směru Majakvský. V sebeironických básnických sbírkách hledal očistnou katarzi a porozumění v pohledu na zkušenost bytí a obecný lidský úděl.
Zamyslíme-li se nad Kainarovým životem, zjistíme, že tato sbírka byla vlastně nutností v jeho tvorbě. Odráží se v ní jeho celý život. Narodil se během první světové války, zažil období výkvětu Republiky, druhou světovou válku a opět období klidu a nástup komunismu. V kom by takovéto střídání dob svobody, štěstí a pohody s dobou útisku, bídy a utrpení neevokovalo pocity, které Kainar ve sbírce zachycuje. Snaží se recipientovi sdělit, že s životem, ačkoli je těžký a tvrdý, je zapotřebí bojovat, neboť tento boj nemusí být nutně neúspěšný.

Dílo:
Jeho umělecké zaměření bylo velice široké, což svědčí o jeho kvalitách. Psal básně, písňové texty, ke kterým skládal vlastní melodie, psal rozhlásky (veršované fejetony), dramata Zlatovláska a Nebožtík Nasredin, překládal, kreslil vtipy, zabýval se uměleckou fotografií a spolupracoval s hudebními skupinami Framus Five (Město Er) a Flamengo (Kuře v hodinkách).
Těžiště jeho tvorby je v poezii: Příběhy a menší básně, Nové mýty, Osudy, Veliká láska, Český sen, Člověka hořce mám rád, Lazar a píseň, Moje blues, Miss Otis lituje.
Pro děti napsal sbírku Nevídáno-neslýcháno.
Rozbor díla:
Lazar a píseň
Sbírka poprvé vyšla v roce 1960 a své jméno nese názvu titulní básně. Pan Lazar s chryzantémou v klopě obchází město, dává se do hovoru s lidmi a doslova jim „otravuje“ každou chvilku radosti a štěstí, rozsévá nedůvěru, nevíru v život, vyvolává pocity osamocení, cizoty, hrůzy z nicoty života. Pan Lazar je zosobnění skepse, zla, osudu nebo i smrti. Dokáže zmařit lásku bez důvodu, jen pro zdůraznění marnosti, nicotnosti.
Lazar není vylíčen jako biblický chudák, není bezmocnou bytostí, kterou Spasitelův zázrak znovu pozvedá k životu, je to elegantní, intelektuální a citový cynik. Kazí všechno dobré a krásné, tíhne k nicotě a marnosti. Je tím, co ničí citové hodnoty lidských vztahů, co člověka oslabuje zevnitř. Protikladem Lazarovi je, což je už z názvu patrné, píseň, která symbolizuje poezii, naději, touhu, všechno to, co je v člověku krásné a ušlechtilé. Brilantní volba názvu svádí k hlubší interpretaci. Pravděpodobně má znamenat, že člověk nese svůj tragický úděl, pod jeho tíhou padá, ale opět nabírá síly aby vstal a dále se pral s nástrahami života.
Další básně jsou souborem zpovědí obyčejných lidí, chtějí být hlasem jejich svědomí. Jejich podstatou je hluboká kontemplace na úrovni vlastního nitra (přemýšlení o sobě samém), vztahu k jiným lidem. Zachycuje vnitřně prožívané citové a bolestné dramatické situace, pro druhé často skryté a nenápadné. Větší autentičnosti jejich výpovědi je užití některých prvků nespisovného jazyka.
Příznačnou je pro sbírku báseň Jaký to s ním bylo. Jde o ironický pohled na falešného hrdinu, který jako dítě stále padal, ale pak zvládl zemskou tíži, naučil se nepadat a chodí po světě s rukama v kapsách s přehnanou sebedůvěrou.
Působivý je ironický pohled na nákladnou svatbu v básni Svatba, touha po lidském citu a porozumění v básni Ve vedlejším domě nebo zpověď osamocené dívky v básni Kocourek.
Chronologické řazení děl:
Příběhy a menší básně, 1940
Osudy, 1945-6
Akce Aibiš, 1946
Cirkus plechový, 1946
Nové mythy, 1948
Říkadla, 1948
Ubu se vrací aneb Dršťky nebudou, 1949
Veliká láska, 1950
Český sen, 1953
Zlatovláska, 1953
Jižní Morava, 1958
Nebožtík Nasredin, 1959
Člověka hořce mám rád, 1959
Lazar a píseň, 1960
Poezie, 1960
Nevídáno - neslýcháno, 1964
Moje blues, 1966
Třináct kytar, 1967
Miss Otis lituje..., 1969
Rozhlásky, 1971
Bláznův kabát, 1972
Královský večer, 1974
Básně a blues, 1978

Hodnocení životopisu Josef Kainar

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  5 933×
  668 slov

Komentáře k životopisu Josef Kainar