Moliere

* 15.1.1622 , † 17.2.1673

Opona padá, diváci nadšeně aplaudují, čtvrtá repríza komedie Zdravý nemocný je u konce. Nikdo v obecenstvu netuší, že za kulisami umírá – Moliere. Je 17. Února 1673.
Jmenoval se vlastně Jean-Baptiste-Poquelin a byl synem dvorního čalouníka a pozdějšího královského komorníka. Těžko dnes zjistíme, proč pohrdl zajištěnou existencí u dvora a zanechal studie práv, jen aby se vrhl na nejistá prkna, která tehdy zdaleka ještě neznamenala svět. Snad z lásky ke krásné herečce Madeleine Béjartové vstoupil do její společnosti Znamenité divadlo. Na programu byly klasické truchlohry, ale diváci se zrovna nehrnuli. Po necelých dvou letech pocítil trpkou chuť neúspěchu, prázdnou pokladnu a ještě se pro dluhy ocitl ve vězení Châtelet. V letech 1647-1658 prošel s kočovní divadelní společností celou střední i jižní Francii. Žil ze dne na den, strádal, společnost se několikrát málem rozpadla. Moliere však soustavně sledoval divácké reakce, učil se odhadovat, co je na divadle úspěšné a co ne, poznával nepřeberné množství jedinečných typů ze všech společenských tříd. A jednoho dne uvedl s hereckou společností svou vlastní hru - frašku. Úspěch byl najednou tady. I plná pokladna. Moliere napsal v rychlém sledu několik dalších her inspirovaných italskou „ztřeštěnou“ komedií a pokaždé zabraly. Mohl si dokonce dovolit vrátit se do Paříže a založit stálé divadlo v Bourbonském paláci. Zde v r. 1659 uvedl svou první hru Směšné preciózky, která se vysmívala ješitnosti a namyšlenosti tehdejší aristokracie. Pařížský lid se smál, dvořané odcházeli s kyselým úsměvem. Však se také hned druhý den postarali o to, aby hra byla zakázána. Ne nadlouho – Ludvík XIV., který si říkal král slunce, ji opět povolil. Vždyť výsměch šlechtě, která se ho snažila obrat o moc, se mu víc než zamlouval. V r. 1661, kdy Moliere píše dvě další hry Škola manželů a Protivové, usedá Ludvík XIV. Definitivně na trůn a ve svých rukou brzy soustředí veškerou moc. Dokončuje se stavba zámku Versailles, dvůr se začíná topit v přepychu, mušketýři sahají po kordu, aby se bili za čest krále či královny. A v této atmosféře uvádí skvělý pozorovatel života Moliere jednu hru za druhou. Diváci postupně tleskají jeho Škole žen, Tartuffovi, Misantropovi a Učeným ženám. Moliere vytvořil ideální klasické komedie: konflikt, dramatický děj i nevelký počet postav bývají pojaty s veseloherní nadsázkou, děj je značně spletitý, ale v rozuzlení jsou všechny rozpory většinou vyřešeny, forma bývá veršovaná. Opravdového mistrovství ovšem dosáhl v Lakomci (1668), Scapinových šibalstvích (1671) a poslední komedii Zdravý nemocný (1673), která dodnes neztratila své živnosti. Je to tím, že Moliere vytvořil ve svých hrách jedinečné charaktery, jejichž jména se stala synonymem některých lidských vlastností, jako je pokrytec Tartuffe či lakomec Harpagon a ve Zdravém nemocném hypochondr Argan.
Je 17. února 1673 a muž smíchu stojí na divadelních prknech naposledy. Bilancuje – u královskéhpo dvora byly jeho hry víc než úspěšné, zato v osobním životě ztroskotal: jeho manželství s mnohem mladší herečkou se příliš nevydařilo, jeho dva synové zemřeli. Několik hodin po představení Moliere umírá. Pro všechny, kterým se svými komediemi vysmíval teď nastává chvíle pomsty. Ve „zbožných“ kruzích se zvedá bouře nevole a arcibiskup zakazuje tělo pohřbít na katolickém hřbitově. Moliere je nakonec pohřben mezi sebevrahy u zdi svatojosefského hřbitova. I tahle smutná fraška však má v duchu svého autora dobrý konec – vždyť Molierova busta ve francouzké akademii nese jediná honosný nápis: „Tomu, jenž první sem patřil a nebyl přijat.“

Hodnocení životopisu Moliere

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  3 684×
  553 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k životopisu Moliere