Sigmund Freud, lékař, vědec, zakladatel a tvůrce psychoanalýzy, se narodil 6. května 1856 v Příboru na Moravě. Tam prožil necelé tři roku, neboť roku 1859 se rodina přestěhovala přes Lipsko do Vídně. Zde také Freud strávil téměř celý život. Do svého rodného města se pak vrátil jen krátce roku 1872, jako šestnáctiletý. Až na závěr života, poslední rok, byl nucen emigrovat před nacisty do Anglie. Jeho rodný dům v Zámečnické ulici č. 117 stojí v Příboru dodnes, visí na něm pamětní deska, která byla odhalena roku 1931. Nedaleko rodného domu je umístěna i jeho busta.
Ve Vídni navštěvoval Freud obecnou školu a gymnásium. Jeho intelekt byl po celý život orientován spíše humanisticky. Tehdy na něj hluboce zapůsobilo dílo J. W. Goetha Utrpení mladého Werthera. Na podzim roku 1873 nastoupil na vídeňskou univerzitu, kde se rozhodl studovat lékařskou fakultu. V březnu 1881 promoval jako doktor veškerého lékařství. Roku 1876 nastoupil už jako asistent do tehdy vlivné fyziologické laboratoři pod vedením profesora Ernsta Brücka. Až do roku 1882 se věnoval studiu nervové histologie. Jeho první publikovaná práce byla o tzv. Reisnerových buňkách v míše. Zájem doby o fyziologii byl těsně spjat s evoluční orientací, v té době se vědci snažili vyplnit mezery v poznání fylogenetického vývoje od jednobuněčných organismů k vyšším živočichům, včetně člověka. Vojenskou službu strávil ve vojenských nemocnicích, nadále se vzdělával. Roku 1883 dosáhl doktorátu. Po zasnoubení s Martou Bernaysovou se v červenci roku 1882 rozhodl nastoupit tříletou praxi ve vídeňské všeobecné nemocnici. Zde přešel z oddělení interních chorob na psychiatrickou kliniku profesora Meynerta, kde nasbíral psychiatrickou praxi léčením pacientů, ať už trpěli vnitřními či duševními chorobami. Největší význam měla praxe na neurologickém oddělení v roce 1884, kde Freud zastával místo primáře a odpovídal za více jak 100 pacientů. Tehdy jako první studoval zejména účinky alkaloidu kokainu na činnost nervové soustavy. Jako první zjistil anestetické účinky právě kokainu (studie O látce koka).
Roku 1885 byl jmenován soukromým docentem pro obor neuropatologie a získal také stipendium na studijní cestu do Paříže. O rok později se oženil s Martou Bernaysovou v Hamburku, která se pak stala jeho celoživotní družkou. V manželství se mu narodili 3 synové a 3 dcery. Poslední narozená – Anna, se stala jeho nekonečnou obdivovatelkou a také zakladatelkou dětské psychoanalýzy. Freud přijal místo jako ředitel neurologického kliniky v novém Ústavu pro dětské choroby ve Vídni. Zde pracoval na neurologické práci o afáziích, publikoval články o mozkové obrně u dětí. Od října 1885 strávil 19 týdnů se svým velkým vzorem profesorem J. M. Charcotem, který Freudovi zprostředkoval přechod od neurologie k psychopatologii. Freud se pokoušel odpovědět na otázku – jak to, že lidé onemocní bez skutečného poranění či nemoci? V té době si Freud znepřátelil lékařské kruhy ve Vídni, když v přednášce hájil Charcotův názor, že hysterie se neomezuje jen na ženy. Ve většině zemí světa se tehdy tato choroba pokládala za výlučně ženskou chorobu a hájila se teze, že muži nemohou být hysteričtí, resp. takto nemocní.
Freud pochopil, že existují hlubiny lidského nevědomí a začal zkoušet metodu hypnotické sugesce dr. H. Bernheima jako formu terapie a překvapivě již v prvních týdnech zaznamenal několik rychle vyléčených případů. Hypnotické nevědomé jevy se mu staly metodickým východiskem na objevitelské cestě za poznáním hlubin lidské duše. Freud ale později zjistil, že ne všichni pacienti se dají hypnotizovat. Odjel tedy do Nancy, aby mohl sledovat dr. Bernheima při práci. Jeho pacienti byli hluboce zhypnotizováni a pak jim lékař oznámil, že již nikdy nebudou cítit příznaky choroby. Podstatný vliv na další vývoj Fredových názorů měla spolupráce s dr. Breuerem, židovským neurologem. Byl autorem tzv. katarzní metody při léčení hysterie. Freud použil tuto metodu při léčení hysteriků a po dvou letech připojil čtyři vlastní případy. Oba lékaři napsali knihu Studie o hysterii. Freud to považoval za významný krok k psychoanalýze, katarzní metodu přeměnil v metodu volných asociací. Z původní hypnózy vlastně zůstala jen poloha v leže na lůžku, která se zachovává v psychoanalytické léčbě dodnes. Přišel na to, že u člověka existuje konstantní množství tzv. psychické energie, která, nenajde-li ventil, je zadržena a projeví se jako patologický příznak. Koncem 90. let se Freud pokusil sám na sobě o tzv. autoanalýzu (započatou roku 1897). Některé fragmenty z ní, hlavně rozbor snů, publikoval ve spise Výklad snů (Traumdeutung) z roku 1900. Toto dílo se pak stalo pravděpodobně nejvýznamnější psychologickou knihou 20. století. Analýza snů se pro něho stala hlavní metodou autoanalýzy a později při formulování psychoanalytické metodiky. K topografickému modelu psychiky (vědomí, předvědomí a nevědomí) dospěl Freud studiem snů, chybných výkonů a výroků, vtipů a neurotických příznaků. Freudova kniha Výklad snů se stala základem psychoanalýzy a snad nejcitovanějším dílem v oboru psychologie a psychiatrie ve 20. století na celém světě.
28. prosinec 2012
4 488×
771 slov
