Mars

Mars fascinuje lidstvo již od starověku. Proč tomu ale tak je? Mars se odlišoval od 4 v antice známých planet svojí načervenalou barvou. Právě kvůli tomu byl spojován s různými pohromami nebo válkami. Díky tomu také získal své jméno podle římského boha války. Co se týče pozorovatelnosti je Mars ve své největší jasnosti po Venuši druhou nejjasnější planetou na noční obloze. V opačném případě se při své malé jasnosti dá velmi lehce splést s okolními hvězdami. Obyčejným dalekohledem není možné na povrchu Marsu sledovat větší množství podrobností, ale za dobrých pozorovacích podmínek lze rozeznat některé větší ohraničené útvary a to především polární čepičky, zmrzlé krystalky vod, které se změnou ročních období zvětšují popřípadě zmenšují. Mars se velice podobá naší Zemi. ,,Den“ trvá podobně jako na Zemi 24 hodin a 40 minut. Sklon osy je asi 25°, přičemž sklon zemské osy je 23,5°. Již pouhým dalekohledem je možno pozorovat změny velikostí už předem zmíněných polárních čepiček, což je projev střídání ročních období.


Atmosféra je velice řídká. Dříve tomu tak ale nebylo. Mars většinu své atmosféry ztratil v důsledku své malé gravitace. Díky nízkému tlaku není možné, aby se na Marsu vyskytovala voda v kapalném stavu. Atmosféra se skládá z 95% oxidu uhličitého (CO2), další důležité složky jsou dusík (N2) – 2,7% a vzácný plyn argon (Ar) – 1,6%. Volného kyslíku, podobně jako na Zemi je 0,13% a vodní pára – 0,03%. Zbytek je malé množství prvků a sloučenin, jako je oxid uhelnatý, krypton, xenon a ozon. Střední tlak na povrchu, na úrovni středního poloměru planety, je 6,1 milibaru ve srovnání s pozemským tlakem na hladině moře, který je 1000 milibarů, to je směšně málo. Tlak na povrchu Marsu je srovnatelný s tlakem na Zemi ve výšce asi 35 km. Vzhledem k tomu, že se na Marsu nevyskytuje voda v tekutém stavu a hustota atmosféry je velice malá, mezi denními a nočními teplotami jsou vysoké rozdíly. V létě se teploty pohybují přibližně mezi +20°C a –80°C na 30° jižní šířky. V zimě však nejvyšší teploty dosahují pouze –50°C a to opět na jižní části planety.


složení atmosféry stavba atmosféry

a) Peříčkovitá oblaka oxidu uhličitého
b) Izolovaná oblaka vodních ledových krystalků
c) Červený prach obsahující oxid železa


Jestliže Mars budeme pozorovat ze Země větším dalekohledem, zjistíme, že se povrch dá rozdělit na dvě barevně rozdílné části. Červená část – povrch jenž je pokryt pískem obsahující oxid železa. Oproti tomu tmavé části jsou místa, kde vítr odvál písek a tím byla odhalena ztuhlá lávová pole, méně zvětralý materiál. Právě pro svoji charakteristickou barvu byla tato místa považována za ,,oázy“ nebo ,,moře“. Budeme-li se ovšem povrchem zabývat o něco blíže, objevíme četné impaktní krátery, kanály, kaňony a sopky. Za zmínku v tomto případě stojí vyhaslá sopka Olympus Mons (obr. č. 1), která díky svým rozměrům (průměr mohutného štítu je 600 km, výška sopky 27 000 km) je největší sopkou Sluneční soustavy. Pro srovnání výška Mount Everestu je 8448 m. Dalším dobrým příkladem je sopka Arsias Mons jež má největší vrcholový kráter (110 km) ze všech marsovských sopek. Dále také sopka Apolliarnis, Ascareus Mons nebo Tyrrhena Patera – jedny z nejstarších sopek na Marsu. Ale sopky a impaktní krátery nejsou to jediné zajímavé. Je potřeba zdůraznit jeden z nejpozoruhodnějších objevů mise Mariner 9 a to systém obrovských kanálů a kaňonů. První snímky odeslané na Zem jasně ukázaly strmé kilometry vysoké stěny údolí, kaňonů a koryt, kde kdysi zřejmě tekla voda. Největší komplex kaňonů a kanálů, jehož velikost se dá srovnat s velikostí USA byl pojmenován právě podle sondy Mariner 9 Valles Marineris.


Mars má dva měsíce, které obíhají v relativně malé vzdálenosti od planety. Phobos, z řečtiny strach, oběhne planetu za méně než jeden den, zapadat bychom ho viděli přibližně za 5,5 hodin. Deimos, z řečtiny hrůza, oběhne planetu za více jak jeden den. Měsíce, jejichž povrchy jsou pokryty impaktními krátery, byly zřejmě dodatečně zachyceny gravitací Marsu.

Phobos Deimos
Střední průměr 22 km 13 km
Střední vzdálenost 9 400 km 23 500 km
Velikost (km) 17´14´11 9´7´6
Magnituda 11,6 12,8
Oběžné dráhy (dny) 0,32 1,26


Právě protože je Mars tolik podobný naší Zemi, stal se cílem většiny nepilotovaných kosmických letů k planetám naší Sluneční soustavy. První sondu vyslal k rudé planetě 10.10. 1960 sovětský svaz, avšak selhal třetí stupeň nosné rakety a sonda shořela v zemské atmosféře. Později následovala celá řada neúspěšných, především sovětských misí. Smůla ale byla prolomena již v roce 1965, kdy americká sonda Mariner 4 dosáhla 14.7. 1965 Marsu, nejvíce se přiblížila na 9846 km, a pořídila 22 snímků planety. Poté následovala neúspěšná sovětská mise Zond 2. A až v roce 1969 dosáhla americká sonda Mariner 6 Marsu, přičemž se k planetě přiblížila na 3430 km a pořídila 200 televizních snímků. Postupem času však také přišly na řadu přistávací moduly a první alespoň trochu úspěšnou misí byla sovětská mise Mars 3. Přístroje bohužel pracovaly pouze 20 sekund. První plně úspěšnou misí v tomto směru byly teprve americké sondy Viking 1 a 2, které bezpochyby způsobily převrat ve výzkumu této fascinující planety. Viking 1 startoval 20.8. 1975
Marsu dosáhl 19.7. 1976, přistávací modul přistál v oblasti , Chryse Planitia. Viking 2 startovala asi o měsíc později a Marsu dosáhla 7.8. 1976. Obě sondy (Viking 1a 2) poslaly na Zem přes 55 000 panoramatických snímků (zachycujících také oba měsíce) a také mnoho informací o chemickém složení povrchu a atmosféry. Další velmi úspěšnou misí byla americká sonda Mars Global Surveyor, která Marsu dosáhla 12.9. 2997 a až do teď systematicky mapuje povrch planety. Sonda byla také náhradou za Mars Observer, se kterým bylo 21.8. 1993 přerušeno spojení. V roce 1996 startovala sonda Mars Pathfinder, která na své palubě nesla malé vozítko, jež po přistání 4.7. 1997 v Ares Vallis jezdilo po povrchu a pomocí spektrometru zjišťovalo chemické složení půdy. Nakonec je třeba říci něco o sondě, která přinesla nové poznatky o výskytu vody na Marsu. Americká sonda 2001 Mars Odyssey pomocí přístrojů Gamma ray spectrometer a High energy neutron spectrometer zjišťuje podrobné chemické složení Marsu a nedávno objevila obrovské množství vody ve formě vody ledu. A právě tento objev dává novou naději kosmickým letům s lidskou posádkou, protože z vody se dá vyrábět kyslík a vodík.

Hodnocení referátu Mars

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  30. červen 2008
  2 788×
  1036 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Mars