Biologické hodiny člověka

Vesmír a také počasí ovlivňují naše zdraví, pohodu i spánek.Víme, že člověku vládnou vnitřní tzv. biologické hodiny.

Dnes už víme, že jedním ze základních zákonů vesmíru je rytmus – opakování cyklů. Slunce se svou planetární soustavou se točí kolem galaktického středu asi za 230 mil. let. Slunce samo rotuje kolem své osy rychlostí 25,4 pozemských dnů, má jedenáctiletý cyklus aktivity – ten se projevuje zvýšenými erupcemi. Oběhy planet kolem Slunce jsou planetární roky – Země oběhne Slunce za 365 dnů. Během roku se na Zemi střídají v mírném pásmu 4 roční období. Oběh Měsíce kolem Země trvá 27,32 dnů a Měsíc se dostane do stejné fáze za 29,5 dne. Země se pak otočí kolem své osy za 23 hodin 56 minut a 04 sekund. Vlivem rotace Země a gravitačních sil Měsíce a Slunce vzniká např. na pobřeží každých 12,5 hodiny známý jev – příliv a odliv, střídání rytmů ve vesmíru také přímo či nepřímo ovlivňuje také člověka.

To jsou jen některé příklady z rytmů či cyklů v kosmu, kterými se zabývá vědní disciplína biorytmologie. Poznání těchto, a mnoha dalších fyzikálních cyklů vesmíru, pomůže i v lepším porozumění pochodů v lidském těle a také jeho regulačních funkcí, spotřebovávání vnitřní energie, změn ve výkonnosti, cyklů bdění a spánku - biologické hodiny člověka.

Žije-li člověk na jednom místě, lze vypozorovat, jak určité fáze počasí na sebe, také s jistou pravidelností, navazují a jak přitom do značné míry ovlivňují člověka. Pro náš středoevropský prostor odborníci uvádějí 6 fází počasí, které nás různě ovlivňují. Obecně je možno říci, že pro naší pohodu jsou příhodné tyto fáze – středně pěkné počasí, postupující pěkné počasí, uklidnění počasí. Naopak pro nás za nepříznivé jsou fáze – vrcholná fáze pěkného počasí, blížící se změna počasí, vlastní změna počasí a dokončení změny počasí. Zřetelně lze tyto vlivy fází počasí na člověka pozorovat na zhoršení jeho výkonnosti při učení a na hromadění pracovních úrazů. Lidé na sobě také pozorují při změně počasí nejrůznější zdravotní obtíže – bolesti kloubů nebo migrény při blížící se změně počasí, srdeční úzkost během změny počasí, nebo žlučníkové koliky pro fázi dokončení změny počasí.

V každém z nás je zakódována řada určitých rytmů – denních, měsíčních a ročních, jsou to endogenní rytmy. Jsou nám vrozené, jako jakési vnitřní hodiny. Měřitelným výrazem denního rytmu je periodický přechod našeho těla mezi fázemi produkování tepla a vydávání tepla (v rozmezí 03-15 hodin je tzv. zahřívací fáze, od 15 do 03 hodin pak ochlazovací fáze). Znamená to tedy pro nás, že do 15 hodin je vhodné vykonávat tělesné činnosti, které vyžadují značnou svalovou námahu. Naopak při dosažení konstantního výkonu (vytrvalostního) se nejpříznivějších hodnot dosahuje k večeru – tréninkové formy, svižný pochod, vytrvalostní běh, jogging, jízda na kole. Také promýšlet nabyté vědomosti se nejlépe daří večer, stejně tak soustředěné přemýšlení, rozjímání či meditace.

Struktura vnitřních biologických hodin člověka úzce souvisí s tím, co se děje ve spánku a bdění. Rozdílná mentální i senzorická aktivita má jednoznačný denní rytmus. Uvádí se, že v lidském těle může být až kolem 100 funkcí závislých na denním rytmu. Přírodním stimulem nebo „časovým“ signálem pro nastavení bdění a spaní u člověka je tak změna světla a tmy, východu a západu slunce.

Jaké jsou v této souvislosti názory odborníků zejména na lidský spánek? Ospalost můžeme považovat za přechod mezi bděním a spánkem. Během spánku přestáváme vnímat stále větší a větší část vjemů vnějšího světa i projevů vlastního těla. Stupeň vnímání je závislý na hloubce spánku. Lehké spaní je prvním stupněm spánku. Střední spaní je druhým stupněm. Třetí stupeň se blíží už hlubokému spánku, který je stupněm čtvrtým. Člověk obvykle do hlubokého spánku upadá během 5 až 10 minut po usnutí. Trvá 2 až 3 hodiny. Po této době následuje lehký a střední spánek s občasným hlubokým usnutím či krátkým probuzením. Vlastní spánek trvá v průměru 6 až 8 hodin. Chybí-li člověku dostatek spánku, nebo při nadměrné únavě, člověk pak upadá do spánku třeba jen na dobu několika sekund – tzv. mikrospánek. Minispánkem je nazýváno krátké zdřímnutí v době trvání do jedné hodiny. „Přetahování“ intervalu bdělosti pro přemíru práce nebo třeba zábavy je zdraví škodlivé. Vše co olupuje uživatele o jeho spánek těžce narušuje zejména chod jeho biologických hodin. Normální doba denního cyklu člověka je shodná s 1 otočením zeměkoule kolem své osy a během této doby vlastně každý člověk potřebuje určitou dobu spánku, a to jako nutnost obnovy životních sil, psychické a fyzické energie i rovnováhy. Toto tzv. udržování cyklu biologických hodin (rytmostáze) tedy souvisí nejen s člověkem, jako jedním z živých organismů na Zemi, ale i s vesmírem, kterého je nejen člověk nedílnou součástí.

Hodnocení referátu Biologické hodiny člověka

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  17. srpen 2008
  7 906×
  768 slov

Komentáře k referátu Biologické hodiny člověka

vojta
skvele