Panda červená

Obecná charakteristika pandy červené

Panda červená je do rezava zbarvený býložravec s hustým kožichem, na břichu tmavší než na hřbetě, zavalitým tělem, napůl zatažitelnými drápy, proti skluzovými ploškami na tlapách (které jí pomáhají lézt po stromech) a velkým ocasem, který jí pomáhá udržet rovnováhu. Tím je přizpůsobena svému obvyklému životnímu prostředí, lesu. Dorůstá do délky (bez ocasu) až 62 cm, ocas dorůstá až 48 cm. Váží 3,7 - 6,2 kg. Dožívá se 14 let. Panda je řazena do řádu šelem a čeledi pandovitých, i když v historii byla řazena k medvítkovitým šelmám a ani dnes není zcela zřetelné, zda má blíž spíš než k medvědům k druhé pandě, pandě velké. Vyskytuje se v pralesích himaláje, v horách Barmy a v západním Sečuánu a Junnanu, ve výšce kolem 2000 až 4800 m. Rozlišujeme dva poddruhy pandy červené, západní formu, Ailurus fulgens a čínskou formu, Ailurus fulgens styani.

Životní styl

Panda červená je převážně noční živočich, a proto bývá nejčilejší za soumraku a ráno při rozednívání. Pohybovat se může i po zemi, klusem, s nahrbeným hřbetem a nadzvednutým ocasem, podobně jako kuna. Lépe se ale panda červená cítí na stromě, kde tráví většinu svého času a je zde, mezi listy maskována svým zbarvením. Ocas není pouhou vznešenou ozdobou, ale panda ho hojně využívá jako kormidlo při skoku z větve na větev (podobně jako veverky) a nebo když spí, stočí si ho pod hlavu jako pohodlný polštářek, chránící před prochladnutím. Panda spí dvěma způsoby: může se stočit do klubíčka a dát si hlavu mezi nohy (tato poloha se hodí spíše na zem než na strom), nebo se natáhne a přitiskne se k větvi stromu. Pandy jsou převážně samotářské a svůj revír si značkují močí, výměšky análních žláz, sekretem žláz které ústí na nohou a svým trusem, který odkládá na zvláštních místech u hranicíc revíru a udržuje si tak jakési latríny. Samečci si svůj revír velmi vehementně brání. Jsou i zažité rituály, jak se pandy chovají, pokud zahlédnou soka: pokusí se ho nejprve zastrašit funěním. Pak zdvihají hlavu a kývají s ní. Pokud ani to vetřelce neodradí, oba se vztyčí a začnou zápasit. V případě jiného ohrožení předstíra smrt, nebo strne. Její barva splývá s kůrou stromů, takže se jí takto často podaří skrýt se a
vyčkat, až nebezpečí opadne a nebo odejde, odplíží, odplazí...
Rozmnožování a péče o mláďata

Jen během doby rozmnožování se pandy vyhledávají. Sameček hledá samičku podle pachovýh značek, které mu zanechává na místě, jímž prošla. Když se najdou, zájem samce se stále zvyšuje až do aktu spáření, které se odehrává na zemi a po kterém se pár okamžitě rozchází. Délka březosti samice je mezi 110 až 160 dny. Je to dlouhá doba a vědci mají za to, že při vývoji zárodku dochází k takzvanému období laktace, tedy prodloužené přezosti. Přibližně 6 týdnů před porodem si samice z trávy, větví a listí začne stavět hnízdo, většinou ve skalní štěrbiny nebo ve stromové dutině (pokud jí ovšem najde), kam porodí až 28 cm dlouhá a 110 až 130 gramů vážící,1-4 mláďata, obvykle ale 1-2. Jsou slepá, mají zavřené oči a zacpané uši. Mají hustý hnědý kožich. První dny matka zůstává v pelechu a teprve po týdnu je opouští na několik hodin a vrací se, aby je nakojila a očistila. Mláďata jsou prvních 10 dní velmi klidná, tiše leží, stočená do klubíček, přitulena k matce. Když se mláďata stratí, křičí hlasitě zvuk podobný "wah" až je matka najde a odnese v tlamě opatrně zpět. Mláďata vylézají z hnízda asi po 3 měsících. Pandí otec se do té doby o své potomky nezajímá, a jako zázrakem se vrací ke své rodině, když je mláďatům tak 5 měsíců. Hraje si s nimi a s rodinou zůstává až do další doby páření, kdy dochází k menším rozmíškám, bojům o samičku atakdále. Panda je pohlavně dospělá v osmnácti měsících.

Jídelníček pandy

Panda červená je sice šelma, ale hlavní složkou obživy pandy červené je bambus, vejce, květy rostlin, žaludy, bobule, i když příležitostně si dá i malého ptáka či savce nebo plaza. Panda může jíst jak vsedě, vstoje nebo vleže, nejčastěji však vsedě.

Panda a člověk

V soužití s člověkem má panda špatné zkušenosti. V Nepálu byla lovena na kůži, z níž se vyráběli čepice, štětce z jejích chlupů a číňané používali její ocas dokonce jako smeták. Panda je plachá, ale v zajetí snadno ochočitelná. I proto ji chytali lovci zvěře, kteří ji prodávali jako domácího mazlíčka. Nyní
-2-
je samozřejmě chráněna, protože patří k druhům ohroženým vyhynutím jednak kvůli dřívějšímu oblíbenému lovení těchto
zvířat, a za druhé kvůli značné devastaci lesů, které jsou
jejím přirozeným prostředím. Takže, jak vydíme, může za její skoro vyhynutí, jako u většiny zvířat, zase člověk. Někteří se to naštěstí snaží napravit, ale až v posledních několika letech má vzrůstající iniciativa a ochránců přírody vliv na zvyšování jejích počtů. Latinský název pandy znamená v překladu "ohnivě červě zbarvená kočka" asi proto, že toto zvíře svému objeviteli silně připomínala.

Stavba těla a soustavy

Kostra pandy červené nemá oproti jiným velké vyjímky oproti jiným savcům, stejně jako jako jiné soustavy. Panda červená má, stejně jako panda velká, přidaný "palec" sloužící k uchopení a držení potravy. Je ploskochodec, to znamená že došlapuje na prsty a záprstní, nebo zánártní kosti. Stavba lebky, obličej, zubní vzorec a ocas je stejný jako u medvídkovitých, proto k nim byla v minulosti řazena. Řezáky a špičáky mají stejný tvar jako zuby masožravců, ploché stoličky však dokazují, že jde o typicého býložravce. Její hmatové fousky jí, stejně jako kočce, pomáhají se ve tmě orientovat a schánět potravu.

Historie

Panda zajímala mnoho vědců, kteří pochybovali o tom, zda panda opravdu patří do čeledi medvídkovitých, jak se mnoho lidí domnívalo. Dosavadní fosilní nálezy pandy červené z východní a jihovýchodní Asie, pocházejí ze čtvrtohor, zatímco v Americe doposud nebyly nalezeny žádné. To podporuje názor, že jejich vývoj probíhal oděleně od příslušníků čeledi medvítkovitých šelem. Proto je nyní panda červená řazena mezi pandovité, i když i dnes jsou vědci na pochybách, zda je toto zařazení správné. První červená panda byla oběvena roku 1825 a po dobu padesáti let byla jediným známým druhem pandy v západním světě. Je tedy původním nositelem tohoto jména, i když dnes si lidé pod pojmem panda představí spíše její příbuznou, pandu velkou, která taktéž žije v Asii a patří také do čeledi pandovitých. Tato panda je ještě ohroženější než červená a stala se tak symbolem pro zvířata ohrožená vyhynutím. Vyznačuje se černobílým zbarvením, výškou do 1,6m a váhou kolem 75-180 kilogramy. Její potravou je taktéž bambus.

Hodnocení referátu Panda červená

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  3. červenec 2007
  4 629×
  1081 slov

Komentáře k referátu Panda červená

Luděk Ivičič ,Brno
Jednoduchý,výstižný popis.Krátké pojednání je vskutku mnohomluvné,perfektní,srozumitelné,bezva. Díky za něj.
daniela mamla
to je dobry