Na jaře, když kvetou smrky, je všude plno žlutého prášku – pylu, který se uvolňuje ze samčích šišek.Pylová zrnka jsou vybavené dvěma vzduchovými měchýřky, které fungují jako křídla a umožňují jim dlouho se udržet ve vzduchu.Velké množství pylu přijde nazmar, ale některá zrnka si přece najdou cestu k vajíčkům samičích květů.Vajíčka nejsou skrytá v semeníku jako u jiných rostlin, ale v podobě šupiny sedí na povrchu plodolistu. Samičí květy bývají na vrcholu stromu na koncích větví. Po opylení se začne květ zvětšovat a těžknout, až se zralá šiška převáží a visí dolů. V čase těchto přeměn mění šiška barvu od karmínověpurpurové přes zelenou a žlutou až po hnědou barvu zralosti. Šišky ani jehličí na podzim neopadávají. Za sucha (už v zimě a nebo na jaře) se šupiny šišek rozestoupí - šišky otevřou. Tehdy poletují lesem semínka s křidélky a vítr je roznáší po okolí. Myslivci to nazývají „semenný rok“. Bývá jednou za 4 až 6 let, ve vyšších polohách až za 10 let. Prázdné šišky visí ještě dlouho potom na stromě. Jen výjimečně přichází jeden semenný rok bezprostředně za druhým. Pokud se tak ale stane, visí na stromě vedle sebe prázdné i plné šišky. Smrkové šišky opadají vcelku (např. jedlové se rozpadají na stromě). Smrk začíná rodit až po když dosáhne 30 let. Smrkové jehličí neopadává každý rok na podzim, jako listy u listnatých stromů, ale postupně po pěti až sedmi letech. V oblastech se znečištěným ovzduším shazují smrky jehličí tak často, že ho nestačí obnovovat. Stromy proto ztrácejí asimilační schopnost a odumírají. Ve velmi zamořených krajích tak hynou celé lesy.
8. červen 2008
5 132×
262 slov
