= věda o zvukové složce jazykové komunikace,tvořené v mluvních orgánech
Nauka o činnosti mluvních orgánů při řeči (o způsobech tvoření hlásek a jejich seskupování, obměnách - o artikulaci = článkování, o charakteru výsledného zvuku, o jeho sluchovém hodnocení - např. "n" zní jinak ve slovech tenký a náklad), zkoumá místo a způsob tvoření hlásek, akustickou podstatu hlásek a organizaci vyšších zvukových celků (větných úseků, vět).
Nauka o systému a funkci fonémů (minimálních zvukových jednotek, schopných diferencovat významové jednotky - slova, tvary - např. při změně znělosti: pere - bere, změně kvantity: peče - péče, intonace atd.).
Nauka o správné, spisovné, kultivované výslovnosti, vymezuje zásady správného tvoření hlásek (např. chybná výslovnost "ř").
Kodifikace ortoepie = závazná pravidla spisovného znění češtiny, stanovuje pravidla spisovné výslovnosti
Ppopisuje písemnou podobu jazyka, součástí grafémiky je:
Nauka o pravopisu - je součástí tohoto oboru, vymezuje zásady a pravidla, jimiž se řídí písemná forma spisovné podoby daného jazyka.
Nauka o slovní zásobě - zkoumá pojmenování a slovo, slovní zásobu jako celek
Nauka o významech - zabývá se věcným významem slova jejich částí, slovních obratů (v tomto užším smyslu se někdy přiřazuje k lexikologii), vět i nadvětných celků (např. odstavců) a konečně celých textů. Zkoumá především jejich přiléhavost a jednoznačnost či víceznačnost, a to s ohledem na funkci projevu a kontext.
Zkoumá ustálená spojení slov
Nauka o tvoření slov - vymezuje pravidla, podle nichž vznikají v daném jazyce nová slova (učit - učitel, těžký - nejtěžší, zakrýt - zakrývat, země a koule - zeměkoule ).
Tvarosloví se zabývá slovními druhy a tvary slov, při jejichž tvoření nedochází ke změně věcného významu slova (učitel - učitele. učiteli, křivý - křivého, křivému, zakryji - zakryješ - zakryj!), na rozdíl od tvoření slov, při němž rovněž dochází k obměnění slova, ale vznikne přitom slovo nové (viz výše).
Nauka o původu slova slovních spojení a o genetické příbuznosti jazyků
Nauka o vlastních jménech
Nauka o vlastních jménech místních
Syntax = skladba - zabývá se větnými členy, stavbou vět a souvětí, vztahy mezi větou a výpovědí.
Poznámka: Tvarosloví a skladba se tradičně zahrnují pod pojem mluvnice (gramatika).
Zjišťuje zákonitosti a popisuje pravidla mluvnických jevů ve starších vývojových fázích jazyka.
Popisují vnější vývoj jazyka dané oblasti v souvislosti s vývojem společenským a kulturním, zachycují okolnosti ustavení spisovného jazyka, věnují se přínosu jazykovědců či jiných osob pro jazykovou kulturu společnosti apod.
Obor zabývající se studiem českého jazyka a literatury (obdobně anglistika, rusistika, germanistika).
Španělská, portugalská a latinskoamerická studia.
Studium slovanských jazyků, většinou včetně jejich kulturního a dějinného vývoje.
Věda o jazycích a kultuře románských národů (tj. národů hovořících jazyky, jež vznikly z mluvené latiny).
Zabývá se studiem nářečí (dialektů)
Zkoumá např. frekvenci slov, slovních druhů a tvarů; ve svých konkrétních aplikacích se matematická lingvistika zabývá metodami strojového překladu, automatického vyhledávání textových informací a jinými systémy komunikace člověka s počítačem v přirozeném jazyce. Užitečným uplatněním tohoto oboru je i možnost zjistit autorství anonymního textu pomocí frekvenčních slovníků (existuje-li několik "kandidátů" a známe-li jiné jejich texty). V oblasti nauky o písmu posloužily výsledky matematické lingvistiky při sestavování klávesnice psacích strojů.
Zabývá se funkcemi jazyka ve společnosti, např. vlivem členění společnosti do skupin a vrstev na podobu daného jazyka; souvislostí jazyka a věku jeho uživatelů; situací, kdy se v jednom státě hovoří více jazyky (multilingvismus); problémy vznikajícími tam, kde spisovná varianta jazyka je natolik odlišná od užívaného dialektu či interdialektu, že uživatelé vlastně v oficiální komunikaci nehovoří stejným jazykem jako v komunikaci neoficiální).
Zkoumá zejména vztah jazyka a myšlení; bilingvismus v rodině; mentální procesy spjaté s nabýváním mateřského jazyka a osvojováním jazyka cizího, např. nakolik je schopnost člověka osvojit si artikulovanou řeč vrozená. (Mezi zajímavé případy psycholingvistického zkoumání patří osudy dětí, které byly vytrženy z lidské společnosti a nenaučily se mluvit ani po návratu do ní.).
Stojí mezi jazykovědou a medicínou. Zabývá se popisem, příčinami a léčbou řečových vad vzniklých poškozením CNS, mluvidel nebo sluchu, např. koktavostí, huhňavostí. Patří do ní logopedie = konkrétní metodika odstraňování řečových vad.
7. listopad 2017
6 160×
820 slov
