Bible je nejmladší orientální hebrejská literatura. Tvoří přechod mezi orientální a evropskou literaturou. Bible neboli Písmo svaté je soubor textů, pravidel náboženské víry a morálky.
Dělíme jí na Starý a Nový zákon. Považujeme jí za základní knihu dvou náboženství judaismu a křesťanství. Jde o soubor nejen náboženských, ale i historických, právnických a literárních textů.
Je středem zájmů a proto je překládána do několika národních jazyků.
Většina jeho obsahu je v hebrejštině, část v arménštině. Najdeme zde základ židovského náboženství, soubor názorů na svět a člověka. Toto dílo je nejrozsáhlejší a žánrově nejrozmanitější souhrn děl hebrejské literatury.
Dějiny židů: Abrahám, David a Goliáš. Činnost proroků: předpověď příchodu Mesiáše (vykupitele). Střídání nářku a prosby s oslavou Boha (Žaltář).
Tóra neboli Pentateuch se skládá z 5 knih Mojžíšových (zde nalezneme historii a zákony Židů)
1. Genesis je o stvoření světa a člověka, o prvních lidech Adamovi a Evě, kteří neposlechli božího příkazu nejíst ze stromu poznání (učinili tím 1.hřích), o jejich vyhnání z ráje a ztrátě nesmrtelnosti, lidstvo poté stiženo nemocemi, bídou, strastmi a musí pracovat v potu tváře.
O synech Adama, Kainovi a Ábelovi, a 1.zločinu na zemi (bratrovražda z nenávisti).
O potopě světa (což byl trest boží za zločiny lidí, zachránil se jen spravedlivý Noe s rodinou ve velkém korábu a když voda opadla znovu zalidnil a oživil zemi).
O pyšných potomcích Noemových, kteří chtějí dosáhnout nebe a staví babylónskou věž, aby se vyrovnali Bohu, trestem jim je zmatení jazyků (původně jednotné lidstvo rozděleno na mnoha národů).
O Abrahámovi a jeho potomcích (Izák, Jákob, Josef a jeho 11 bratrů), což jsou počátky biblických dějin Hebrejů (Židů), národ pod zvláštní ochranou Hospodinovou, Abrahám vyvedl lid svého kmene z Mezopotámie do dnešní Palestiny, Hospodinova zkouška Abrahámovy oddanosti, měla zjistit je-li ochoten na jeho žádost obětovat syna Izáka, místo obvyklého berana.
Osudy Jákobova syna Josefa, jenž je prodán bratry do egyptského otroctví, kde dosáhl významného postavení na dvoře faraóna, když v Kanaán, zemi Hebrejů vypukl hlad, vypravili se Jákobovy synové do Egypta pro potraviny, zde se opět setkali s bratrem, Josef bratrům odpustil, usadili se v Egyptě, stali se praotci jednotlivých hebrejských kmenů, jejich potomci postupně upadli do nevolnictví, ale byli vysvobozeni Mojžíšem.
2. Exodus je o narození a životě Mojžíše, který vyvedl s Hospodinovou pomocí Izraelity zázračně přes Rudé moře z Egypta, na Sinajské poušti je zachránil před hladem a dovedl je do země, kterou mu zaslíbil bůh Jahve (Hospodin) na hoře Sinaj, tam obdržel Mojžíš i soubor obřadních pravidel a mravních přikázání (Desatero) upravujících vztahy lidí k Bohu a mezi sebou.
3. Leviticus je část knihy kulticko-rituální se zákony pro kněze a levity.
4. Numeri je o izraelitech na Sinajské poušti, o putování až k hranicím Palestiny, o posledních úkolech Mojžíšových.
5. Deuteronomium –Řeči Mojžíšovy, v závěru zákoník, Mojžíšovo poslední pomazání a zlořečení.
Knihy soudců a knihy královské navazují na knihy Mojžíšovy, popisují osudy židovského národa za vlády prvních králů.
Knihy proroků obsahují vyprávění z dějin Izraele, výroky a skutky proroků, kteří předpovídali příchod Mesiáše, dílo Izaiáše, Jeremiáše a Ezechiela a 13ti dalších proroků.
Svaté spisy jsou básnické knihy.
Žalmy, Job, Přísloví, Pět svitků (Píseň písní neboli Šalamounova, Rút, Kazatel, Jeremiášův pláč, Ester), Kniha Danielova část kde se objevuje s mystické zjevení, apokalypsa, spisy historické.
Žalmy jsou náboženské hymny, původně zpívané za doprovodu strunného nástroje. Střídá se zde nářek a prosba s oslavou a chválou Boha.
Desatero:
Křesťané ho přidali až v 1. stol. po Kristu. Texty jsou psány řecky.
Obsahem je život Krista a jeho učení v podání jeho žáků a stoupenců, tzv. epištoly (listy apoštolů) a evangelia (poselství).
4 evangelia (Matouše, Marka, Lukáše, Jana) vypráví o životě, umučení a zmrtvýchvstání Krista.
Příchod Krista byl prorokován ve starozákonných příbězích, Kristus vykoupil lidstvo z jeho hříchů. Golgota (hora), na které byl ukřižován Ježíš Kristus. Christos = pomazaný. Křesťanský letopočet se počítá od narození Krista. O Ježíšově dětství toho moc nevíme, více informací z jeho života až po křtu Janem Křtitelem, od té doby kázal a shromažďoval své učedníky (apoštoly). Putoval Galií, kritizoval církev za náboženské pokrytectví, hlásal myšlenky rovnosti, spravedlnosti, pokory a pokání, kladl důraz na lásku k bližnímu a nelpění na pozemských statcích, vše vysvětloval v podobenství, příbězích. Základ je mravní ponaučení a snaha o změnu myšlení. Popudil proti sobě kněžstvo, byl označen za falešného proroka.
Po Jidášově zradě byl v Jeruzalémě zatčen, souzen římským místopřísedícím Pilátem, který ho odsoudil k ukřižování pod nátlakem židů.
Skutky apoštolů o působení Kristových žáků, o rozvoji křesťanských náboženských obcí. Sepsány byly svatým Lukášem.
Listy - 21 epištol – autory jsou: Pavel, Jakub, Jan, Juda. Sepsáno je vše formou kázání a rozprav. Epištoly jsou listy určené výše postaveným osobám nebo národům vysvětlující Ježíšovo učení (např. List Římanům, List Židům,…).
Zjevení sv. Jana – Apokalypsa - polomytický spis o konci světa a posledním soudu, o zkáze světa a kristově příchodu. Zjevení sv. Jana je zároveň apokalypsa. Tato část je zakončením Svatého Písma. Obraz konce světa, hrůzy, které budou předcházet konečnému střetnutí dobra a zla, poslední soud a návrat Ježíše Krista na zem.
Jan se dostává na ostrov, kde je mu zjeveno prokletí, spatřil sedmkrát zapečetěnou knihu, ve které uviděl hrůzy.
1. pečeť - dobyvatel na bílém koni
2. pečeť - ohnivý kůň, jehož jezdec odebral lidstvu mír
3. pečeť - černý kůň, jehož jezdec měl v rukou váhy, za denní práci odměřil malou mzdu, znamená to pro lid hlad, chudobu
4. pečeť - šedý kůň, jehož jezdec se jmenoval smrt, kudy projel lidé zemřeli
5. pečeť - byli pomstěni ti, kteří byli zabiti pro svoji víru
6. pečeť - zemětřesení, zatmění slunce, měsíc zkrvaví, hvězdy padají na zem, poškození země. Andělé to zastaví a zachrání lid, kteří věří v Boha.
7. pečeť – objeví se sedm andělů s polnicemi (hudebními nástroji).
První zatroubí: začne pršet oheň s krví (1/3 země sežehnuta).
Druhý: 1/3 moře bude zničena horou svrženou do moře.
Třetí: výbuch hvězdy (zničení 1/3 vod a zamře mnoho lidí).
Čtvrtý: potemní 1/3 slunce, měsíce a hvězd.
Pátý: ztemní slunce, do ovzduší se dostane dým a kobylky, které budou trýznit lidi (vůdce kobylek = abaddon, hubitel).
Šestý: oheň, dým, síra ( ti, kteří přežijí se přesto neodvrátí od svých hříchů, majetek je pro ně bližší).
Sedmý: vlády nad světem se ujme Pán a jeho mesiáš, budou panovat na věky věků, navěky vyhubí zlo, před jejich nástupem budou zničeny špatné lidské vlastnosti, ďábel je svržen.
Bible je bez podstatných změn dochována až do dneška, stala se nositelkou tradice, je důležitým základem pro víru a morálku, základ pro evropské kultury, biblické náměty se vyskytují v malířství, sochařství, architektuře, ve filmu, …
V běžném životě používání útvarů z bible: přirovnání (návrat ztraceného syna, nevěřící Tomáš, starý jako Metuzalém,…).
Přeložena nejprve do latiny v 4.-5. stol. n. l., poté do gótštiny.
Z latiny byla přeložena do staroslovenštiny (9. stol.), do jednotlivých národních jazyků (od 14. do 17.stol.). Do češtiny přeložení téměř celá za Karla IV., úplný překlad v 16.stol jednotou bratrskou.
3. říjen 2007
24 011×
1202 slov
II. Mojžíšova 20,1-17. Prosím podívejte se na to.