Defoe, Daniel - Robinson Crusoe

Vydalo nakladatelství ODEON roku 1986 jako svou 4371.
Ilustroval: Adolf Born
Graficky upravil Václav Rein

Daniel Defoe [dyfou] se narodil asi roku 1660 – a zemřel 24. 4. 1731. Tento anglický spisovatel byl jeden ze zakladatelů románu 18. Století a průkopník novinářství. Z náboženských důvodů nemohl studovat na univerzitě, snažil se tedy prosadit jako podnikatel i jako literát, kdy napsal satiru – Rodilý Angličan. Za ironický pamflet navrhující řešení konfliktů mezi státní, anglikánskou církví a puritány odsouzen na pranýř, poté získán do státní služby. Roku 1707 jako tajný agent připravoval sjednocení parlamentů Anglie a Skotska a mezi lety 1703 – 14 psal a vydával časopis The Review (Přehled). Od 1709 psal fiktivní příběhy a autobiografie, z nichž nejznámější se stal dobrodružný román Robinson Crusoe, vycházející z pamětí ztroskotaného námořníka Selkirka a z tradice puritánské náboženské autobiografie. Obliba skandálních životopisů slavných zločinců vedla k napsání románu Moll Flandersová, vystihujícího mj. ekonomické myšlení jednotlivce v době začínajícího kapitalismu. Dobrodružnými romány Kapitán Singleton, (Paměti kavalíra) a Roxana navázal na tradici španělského pikareskního románu, v Deníku morového roku vytvořil fiktivní kroniku velkého moru v Londýně 1665 – 66, kladoucí závažné společensko-etické otázky. Snaha o kulturní povznesení měšťanstva se projevila v příručkách Dokonalý anglický živnostník a Dokonalý anglický džentlmen.

Hlavním tématem knihy je popis člověka, který sám osamocen na téměř pustém ostrově přežívá téměř 30 let svého života, tedy přesně 28 let 2 měsíce a 19 dní, jenom se zvířaty, nástroji, které stačil zachránit ze své ztroskotané lodi, a také se svým Bohem, ke kterému se často v modlitbách obrací s prosbami.

A nyní již stručný obsah: V Anglii ve městě Yorku žil bohatý obchodník Kreutznauer. Nepocházel ale z tohoto města, odtuch jeho neanglické jméno. Protože se ale v Anglii jména ráda komolí, z jména Kreutznauer vzniklo jméno Crusoe. Tento obchodník měl tři syny. První padl v bitvě proti Španělům jako voják nedaleko Dunkirku. Co se stalo s druhým synem se rodina nikdy nedozvěděla. Ani nejmladší Robinson nepůsobil rodičům mnoho radosti. Jeho oblíbeným cílem byl přístav Hull. Toužil se dostat na nějakou loď, plující do cizích zemí. Jeho otec však byl jiného názoru a chtěl, aby se jeho syn nadále učil práva. Robinsonovi byli totiž ze střední vrstvy a tak měl Robinson možnost se jím stát. Robinsona to ale táhlo na moře, a tak se snažil přemluvit svého otce, aby ho pustil na moře. Otec byl ale zásadně proti a i matka nechtěla o jeho výpravě na moře ani slyšet. A tak se Robinson celý rok trápil a přemýšlel o všem, co mu otec i matka řekli. Jednou, když byl zase v přístavu, potkal svého kamaráda, který byl námořníkem. Robinson mu řekl:"Chtěl bych být též námořníkem." Přítel mu poté nabídl, že ho vezme s sebou, jelikož jeho otec byl majitelem lodi vezoucí obilí. Robinson si šel domů sbalit věci. Potom utíkal na loď, a bez požehnání jeho otce vypluli. Po osmi dnech plavby však na rejdě yarmontské zastihla loď ukrutná bouře. Kapitán dal vyházet mnoho pytlů obilí, aby se loď nepotopila. Vše bylo ale marné, a loď šla po několika hodinách ke dnu. Nakonec však vše dobře dopadlo. Všichni až na loď, která se v bouři s mnoha dalšími potopila, přežili. V Londýně se Robinson seznámil s kapitánem lodi plující mezi Londýnem a Guineou. Kapitán mu vyprávěl o krásné zemi, o jejím bohatství a kráse. Robinson chtěl vidět ten kraj a kapitán ho vzal s sebou. Přepadli je však piráti. Zajali několik mužů, i Robinsona. Ostatní ubili. Muže, které zajali prodali do otroctví. Pán u kterého Robinson sloužil, si ho velmi oblíbil. Robinson měl v úmyslu utéci, což se mu podařilo. Byl zachráněn portugalskou lodí plující do Brazílie. V Brazílii si založil se svým společníkem. Jelikož ovšem nebyla v Brazílii pracovní síla v podobě otroků, dohodl se Robinson s několika dalšími plantážníky, že si nějaké opatří přímo v Africe. Vydali se tedy na dlouhou cestu. Po několika dnech plavby se ale počasí změnilo a loď ztroskotala na útesech a zachránil se je sám Robinson. Na neznámém ostrově na který se doplavil a který pojmenoval na ostrov Zoufalství, se po několika letech zabydlel a vytvořil si zde rozsáhlé opevnění a ohrady plné zvířat. Po asi 20 letech si všiml lidské stopy na pobřezí. To mu začalo dělat velké starosti. Až asi po dvou letech od prvního nálezu stopy se mu naskytl hrůzný pohled na divochy, hodující na lidském mase. Okamžitě se z toho pozvracel, a zapřísáhl se že se sem už nikdy nevrátí. Najednou ho ale napadl nápad, díky němuž by si opatřil živého společníka. A tak jednoho dne znovu divoši připluli na svých kánoích ze vzdáleného ostrova. Nejdříve zabili mladého divocha a počali hodovat. Druhý mladík se snažil uprchnout. S pomocí Robinsona se mu to podařilo. Spřátelili se a protože byl pátek, nazval Robinson divocha Pátkem. Uběhlo mnoho let a u břehů tohoto ostrova zakotvila anglická loď se vzbouřenou posádkou. Robinson ale pomohl tamějšímu kapitánovi k nastolení pořádku. Zato byl vzat na loď a spolu s Pátkem se znovu dostal po téměř 30 letech do Anglie. Na tento příběh poté navazuje pokračování s názvem Další dobrodružství Robinsona Crusoea, které popisuje poslední část života Robinsonova.

Prostředím je kniha zasazena do rovníkové oblasti na ostrově vzdáleném asi 50 mil od Brazilského pobřeží. Na ostrově se nalézá většina tropického ovoce, množství ptáků, mnoho druhů dřeva a podobných věcí. Robinson je člověk, který má dobré i špatné vlastnosti jako každý jiný člověk a v nesnázích se často obrací k bohu. Je velmi zručný a dokáže si vyrobit téměř vše co potřebuje. Kanibalové jsou docela milí lidé, pokud spolu zrovna neválčí, což bylo téměř neustále. Lidské maso jedí pouze ze svých zajatců. Bojí se také neznámých věcí jako jsou pistole a jiné jim prapodivné věci.

Ukázka z knihy: Blížil se listopad a prosinec a s nimi nadcházela doba ječné a rýžové žně. Oseté políčko bylo neveliké, jak už jsem dříve pověděl, neboť následkem úplného nezdaru prvního pokusu vysil jsem sotva po hrsti od každého druhu obilí. Přesto mi tentokrát kynula hojná žeň, ale tu náhle ohrozil mou úrodu nový nepřítel, jemuž jsem se sotva ubránil. Byly to především kozy a pak zvířata, která jsem pojmenoval jako zajíce, jimž sladké klasy natolik zachutnaly, že ve dne v noci navštěvovali mé políčko a ožírali je tak, že mnohá stébla ani nevymetala.
Nevěda si jiné rady, ohradil jsem políčko kolem dokola plotem, ovšem nikoliv bez námahy,neboť bylo naspěch. Ve třech nedělích jsem byl s prací hotov. Za dne jsem několik škůdců odstřelil a večer jsem přivedl psa, který uvázán na blízku ke kůlu po celou noc hlídala štěkal. Tak zůstalo mé políčko nepřátel ušetřeno a obilí utěšeně dozrávalo do žní.

A nakonec závěrečné shrnutí: Kniha je takovým návodem, jak přežít v přírodě. Robinson má určitě místo v každé knihovně. Možná že ale někoho budou nudit občasné chvilky, ve kterých se Robinson zamýšlí nad životem a osudem a kdy se také často modlí. Pro děti je tady lepší přečíst si nejý zjednodušený přepis např. od Josefa Plevy ve kterém jsou některé výrazné rozdíly. Např.: v originále byl na ostrově 28 dní 2 měsíce a 19 dní, kdežto v přepisu byl na ostrově pouze 10 let 5 měsíců a 21 dní.

Hodnocení čtenářského deníku Defoe, Daniel - Robinson Crusoe

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  29. červenec 2007
  4 662×
  1184 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Defoe, Daniel - Robinson Crusoe

pmp luky199(zavináč)email.cz
nerekl bych ze je dyfou