Epiktetos-Rozpravy

Epiktetos byl popularizátor stoicismu v římské době císařské a pocházel z Hierapole v maloasijské Frygii.Narodil se mezi lety 50-60 n.l.Mládí prožil jako otrok v domě Neronova propuštěnce a důvěrníka Epafrodita a už tehdy naslouchal výkladům stoika Musonia Rufa. Po propuštění si otevřel v Římě vlastní filozofickou školu .V době hromadného pronásledování filozofů za císaře Domitiana se uchýlil do Nikopole v Epeiru (dnešní Albánie).Brzy se stala jeho škola velmi známou a uznávanou. Epiktetos se stal důležitým a váženým občanem a i mnoho vlivných osob vyhledávalo jeho pomoc v řešení nejrůznějších problémů.Sám císař Hadrianus si nadmíru vážil jeho moudrosti. Epiktetos zemřel ve věku asi 80 let , až na sklonku Hadriánovy vlády.
Epiktetos nebyl literárně činný. V tom napodobil svého oblíbeného mistra Sokrata a jeho myšlenkách se dozvídáme, až ze vzpomínek jeho posluchačů a ctitelů.Z nich hlavní místo zaujímá Flavius Arrianus z Nikomedie, skladatel slavné Alexandrovy Anabase a jiných historických a odborných děl.Snažil se zachovávat přednášky svého učitele co možná nejpřesněji, aby si pro budoucnost zachoval co možná nejpřesnější ,,vzpomínky na jeho myšlení a upřímnost jeho slov´´.Arrianovy zápisky se nám dochovaly jen částečně : čtyři knihy z Epiktetových Rozprav (Diatribai) z původních nejspíše osmi knih, stručný Arrianův výtah z Epiktetových výkladů - Rukojeť je stručný souhrn Epiktetových mravních zásad, jakýsi stoický katechismus o 53 kapitolách.
Ve svých Rozpravách užil Epiktetos zvláštní druh populárního výkladu zvaný diatribé, filozofická rozprava, čas od času se zde vyskytují anekdoty, citáty básníků, apostrofy, personifikace a zejména jsou časté dialogy.Dialog diatrib mívá občas charakter opravdového dialogu, takže na otázky rozprávějícího učitele následují stručné odpovědi nebo i námitky fingovaného odpůrce nebo posluchače.I v tomto vychází Epiktetos ze Sokrata.Z použití diatrib lze odvodit závislost na kynicích, kteří diatrib také hojně užívali.Epiktetos byl uznáván hlavni díky rozebírání aktuálních problémů a praktické filozofie jako: o chudobě a bohatství, o manželství, stáří, smrti, o ctnosti, o duševním klidu,…
Epiktetovo učení vyvolalo obrovský ohlas na přelomu prvního a druhého století hlavně proto, že odpovídalo na otázky, které se stávaly aktuální. Epiktetova filozofie je druhem stoicismu, který odpovídá situaci, zájmům a tužbám širokých vrstev.Epiktetos tvrdil, že ,,cílem veškeré filozofie a všeho konání je vnitřní mravní obroda člověka´´.
Epiktetos dělí filozofii na tři základní části, na logiku, fyziku a etiku, ale nepřikládá jim stejnou hodnotu.Cílem a smyslem je mravní zdokonalení, tady jádrem filozofie musí být etika.
Logika je podle Epikteta základ veškerého filozofování, neboť nás učí rozeznávat pravdu od nepravdy, podávajíc spolehlivá kritéria pravdy, vyzbrojuje nás schopností hájit a doporučovat správné zásady, ale pro lidský život je přece jen podřadného významu. Epiktetos zde uvádí příklad : jako kdyby se cestující na návratu do své země zastavil v hezkém hostinci a pak, protože se mu v hostinci zalíbilo, už tam chtěl zůstat.Podle Epikteta zapomněl na svůj úmysl:tvá cesta nevedla, sem nýbrž tudy!
Fyzika je učení o složení vesmíru a přírody. Epiktetos ji nepovažuje za příliš důležitou a slouží mu pouze pokud je oporou a zdůvodněním etických zásad.Proto zde Epiktetos přejímá názory zakladatelů stoicismu Zenona a Chrysippa, hlásí se tak k pantheismu s některými materialistickými prvky a k víře v účelnost všeho dění.Vesmír je pro něj dokonale uspořádaný celek , oduševnělá bytost, zóon.Jeho podstata tělo je věčná, ale v těch podobách a tvarech, v nichž se jeví našim smyslům, je podrobena ustavičným změnám.Změny podléhají nezměnitelným a věčným zákonům a prapříčinou veškerého dění vůbec je logos , rozum, který všechno pořádá: je tedy totožný se zákonem a osudem ,pokud každé sebenepatrnější části světového celku přiděluje příslušný a spravedlivý úděl, ale je totožný i s prozřetelností, pokud každé jednotlivě vykazuje její cíl a k tomuto cíli ji pomáhá.A to je právě Epiktetův bůh, poslední příčina všech věcí.A jelikož jako nejjemnější oheň, ohnivý dech , pneuma, nebo ether (aithér)proniká veškerou světovou podstatou, je totožný i s přírodou.
Tyto názory ovšem Epiktetos příliš nerozvíjí a příliš se o ně nezajímá: ,,Co mi na tom záleží, zda li se vesmír skládá z atomů či ohně a země?Což nestačí poznat pravou podstatu dobra a zla a hranice našich žádostí a nechutí a rovněž našeho chtění a odporu, a podle nich jako podle pravidel uspořádat svůj život a těm věcem , které jsou nad náš rozum, dát výhost?´´Jednou z vůdčích zásad jeho moralizování bylo totiž učení o tom, že člověk má žít v souladu s přírodou , což znamenalo neprotivit se jakýmkoli ranám osudu zvenčí, využít jich co nejlépe v boji o vnitřní mravní zdokonalování ducha a srdce.
Etika je Epiktetovi naukou o mravním jednání, zejména o mravní sebevýchově člověka.Podle Epikteta je dobrem to co je a co není v lidské moci.V lidské moci jsou naše představy, naše žádost i nechuť, naše chtění i odpor, zkrátka celý náš duševní život.V naší moci však není naše tělo, náš majetek, naše pověst,zdraví,život apod. i jejich opaky, slovem ,,vnější věci, lhostejné věci, zdánlivá dobra a zla.Obracíme-li svou žádost a nechuť k vnějším věcem, jsme na nesprávné cestě, tu se pak často naše žádosti často nevyplňují a upadáme právě do toho, čemu se chceme vyhnout, k čemu máme nechuť a jsme tudíž nevyhnutelně nešťastní.

R O Z P R A V Y - K N I H A P R V N Í

Arrianův dopis Luciovi Gelliovi

Arrianos zde prohlašuje,že nebylo jeho úmyslem podat umělecké a samostatné zpracování Epiktetových výkladů, nic podobného Platonovu nebo Xenofonovu mistrovskému podání Sokratových hovorů.Arrianos také poukazuje na neschopnost pravého napodobení situace a podání rozhovoru, které je dáno nepřítomností oné situace, za které bylo tyto myšlenky vyřčeny.

O VĚCECH, KTERÉ JSOU V NAŠÍ MOCI A KTERÉ NEJSOU V NAŠÍ MOCI.
Epiktetos zde poukazuje na báji o Prométheovi, který stvořil člověka z hlíny.Tím, čím
Epiktetos vyjadřuje ,,dal jsem ti jakousi část sebe sama´´ myslí tělo, které bylo pro Epikteta jakýmsi přenašečem, ze kterého duše nemohla uniknout.Rozebírá zde také úlohu rozumu jako části božského rozumu , ze kterého vyplývá.Objevuje se zde také kritika Nerona jako vládce za své neuvážené činy: ,,Po popravení tolika skvělých mužů se nakonec Nero rozhodl vyhladit samu ctnost - usmrcením Thrasey Paeta.´´ (Tacitus) Objevu je se zde i postava Pakonia Agrippa, jehož otec byl za vlády císaře Tiberia popraven a z toho vyplývá i nenávist k celému císařskému rodu.

JAK SI ČLOVĚK MŮŽE UHÁJIT SVOU ÚLOHU PŘI KAŽDÉ PŘÍLEŽITOSTI
,,Rozumnému tvoru je nesnesitelné jenom to, co je v rozporu s rozumem, ale co je shodě s rozumem, je snesitelné´´. - člověk vykonává pouze věci, které jsou ve shodě s rozumem a ostatní se mu protiví, ale na všechny věci se musí pohlížet individuálně.
V tehdejší době hrálo také velkou roli oblečení a vzhled člověka - ,,chci být oním proužkem purpuru´´ - Lidé filozofií nezušlechtilí jsou jako jednobarevné nitě oděvu. Vznešení a urození Římané se odlišovali tógou lemovanou nachem (praetexta).Pro filozofy a zvláště pak pro kyniky a stoiky bylo velmi nedůstojné dát si oholit vousy.
,,musí se doma jako voják cvičit´´ Jako římský voják se musel otužovat a cvičit v zimním táboře, aby nezchoulostivěl, podobně i stoik se musí ustavičně a cílevědomě připravovat.

O POKROKU
Pokrok je vždycky přiblížení k tomu, k čemu vůbec vede zdokonalení v některé věci . Je sice ctností a pokrokem stoika pochopení a čtení Chrysipových děl, ale opravdovým ideálem stoika je uskutečňování jeho děl. Chrysipos v pojednání ,,O vůli´´ prohlásil: ,,nehledejte jinde své dílo a jinde svůj pokrok´´ - to znamená, že pokrok je součástí naší práce a pokrok můžeme udělat pouze v tom co činíme.V Epiktetově době bylo hlavním pokrokem, když římští jinoši odjížděli do Řecka, zejména do Athén, aby se tam seznámili s naukami filozofických škol. Epiktetos se snaží o povznesení Chrysippa jako tvůrce stoické etiky.

O UŽÍVÁNÍ ÚSUDKŮ S DVOJSMYSLNÝMI NÁVĚSTMI, ÚSUDKŮ HYPOTHETICKÝCH A JINÝCH PODOBNÝCH
Epiktetos poukazuje na roli logiky ve filozofii, která se stává její nezbytnou složkou a nelze ji vynechat.Tato část díla působí hlavně jako obrana logiky, hlavně proti kynikům, kteří usuzovali, že etika je zcela soběstačná. ,, … je třeba se naučit poznávat, co a jak plyne z těch a těch předpokladů a jak někdy plyne jeden důsledek z jednoho předpokladu a někdy společně z mnoha předpokladů.´´ Epiktetos shledává logiku důležitou i pro užití v prosté mluvě, kde hraje důležitou roli při vyvozování závěrů, používání hypotéz a následném vyhodnocování.

JAK POSTUPOVAT K DŮSLEDKŮM ZÁSADY, ŽE JSME SPŘÍZNĚNI S BOHEM
Shledává, že tělesné potřeby člověka omezují a tvoří ho závislým na ostatních a abychom se konečně vyprostili z těchto pout má člověk podle stoiků právo nebo dokonce i povinnost se z života vyprostit sebevraždou, tj. dobrovolným odchodem ze světa.Tohoto práva se má užít ale pouze tehdy, pokud člověk dospěje zevrubnou úvahou k tomu, že z obou vnějších věcí, života a smrti, život mu přestal být věcí žádoucí a stal se zavržitelnou, tj. lidské přirozenosti nepřiměřenou. Epiktetos varuje před ukvapeností a nerozvážností a odchod je pro něj východiskem pro ty, kteří jsou schopni, aby snášeli i největší životní problémy.
,,Váš učitel je mrtvola´´ - tím chce Epiktetos říci: ,,My všichni, já jako vy, jsme příliš liknaví v plnění našich povinností, a proto naše pokroky v ctnosti jsou stále nepatrné.´´
Pro Epikteta není v životě důležité postavení ani bohatství - podle učení stoiků ani dobro, ani zlo.

O SPOKOJENOSTI
Boží jsoucnost naprosto popřel atomistický Demokritos.Epikurejci sice v bohy věřili, ale věřili vně jako v nečinné a bezstarostné.Až stoikové vyslovili myšlenku, že bohové se starají jakýmsi způsobem o svět.Stoikové se snažili hlavně o ztotožnění své a boží vůle.Objevovalo se zde i mnoho jiných myšlenek jako: ,, já chci, aby se dělo všechno to, co se mě zdá dobré´´ - toto byl nesprávný názor na svobodu, jelikož vše musí být podřízeno boží vůli a ne vůli sobě vlastní.Svobody může člověk dosáhnout pouze tehdy, když dospějeme k přesvědčení, že ono uspořádání světa, jaké právě jest, je nejlepší. ,,Jakého tedy trestu se dostává…?´´ - ti, kteří nepřijímají tyto myšlenky je trestem vlastní nesvoboda a nespokojenost.

O OBECNÝCH POJMECH
Podle stoických představ jsou některé pojmy , které vznikají zcela přirozeně, nikoliv smyslovým vnímáním, nýbrž instinktem.jsou společné pro všechny lidi a vynucují si souhlas všech, protože všichni lidé mají stejné smysly a podobné rozumové schopnosti. K obecným pojmům patří vědomí boží jsoucnosti a prozřetelnosti, pojem dobra a zla, pojem práva a bezpráví a další.Sokratovská škola udává, že opravdový milovník moudrosti vážně uvažuje o svém úkolu, ale zároveň si uvědomuje námitky leckterých lidí, kteří mu budou doporučovat, aby nezapomínal na svůj osobní prospěch.

O TÉMŽE PŘEDMĚTU
Obecné pojmy a důkazy filozofů mají svůj základ v pokynech a příkazech samotného Dia.,,Jak dlouho asi se tedy sluší tyto příkazy zachovávat…?´´Tato otázka se týká délky života, neboli doby setrvání na tomto světě.Člověk se zde táže jak dlouhý je jeho život a Epiktetos odpovídá, že zde setrvá tak dlouho dokud ho život baví a dokud ho vážné důvody nepřimějí z něj odejít.V této době byl také problémem vlastní názor, který pokud byl v rozporu s většinou ostatních byl zamítnut a mohl být následován různými sankcemi.Gyara, ostrůvek v Egejském moři, na který byli odesláni vyhnanci v císařské době Nerona.

O NEKOLÍSAVOSTI
Podle Epikteta je dobro i zlo určitý druh vůle.Dále se snaží vyvodit co patří mezi vnější věci.jsou to látky pro naši vůli, kterými by se měla zaobírat, aby dosáhla svého vlastního dobra nebo zla. Zabývá se i pohledem na člověka - ,,budou myslet, že jejich masky…jsou oni sami´´- Filozofem není ten kdo nedovede využít každou příhodu za látku své činnosti, stejně jako herce nedělají hercem jenom masky.herce dělá hercem jen přednes, filozofa filozofem jen správné užívání každé příhody a okolnosti v životě. Epiktetos se snaží o praktické využití filozofických zásad v životě na rozdíl od filozofických teoretiků, kteří se snaží pouze o ,,omezené´´ řešení sylogismů.
Potvrzuje se zde také základní stoická myšlenka uvést svou vůli ve shodu s vůli boží tj. být spokojen s tím, co se právě děje.

R O Z P R A V Y - K N I H A D R U H Á

ŽE DŮVĚRA NENÍ V ROZPORU S OBEZŘELOSTÍ
Vše se má konat jednak s důvěrou a jednak s obezřetností. - ,,my si vedeme jako jeleni´´Podobně si vedou zvrácení lidé, bojí se tam, kde se není čeho bát.Naráží se zde i na učení ,,cyklické regenerace´´ - učení, že všechny věci se opakují v periodických kruzích.Přejali také učení od Herakleita, že svět není věčný, nýbrž po dlouhém, pevně stanoveném období (periodos) shoří.Tehdy bůh světovým požárem pojme v sebe všechny věci a poté se zahušťováním praohně vytvoří nejprve vzduch, potom voda a na konec země, nové světy, na nichž se celé dění znova opakuje podle zákona ,,nezměnitelné nutnosti´´. Dále pak Epiktetos rozebírá otroctví.Tvrdí, že i po propuštění z otroctví není člověk svobodný, ale stává se otrokem vnějších věcí: peněz, strachu,.atd.

JAK SE SPOLU SROVNÁVAJÍ NEOHROŽENOST A POZORNOST
Filozofie je o tom jak nejlépe využít životní situace ve svůj prospěch a ne se zabývat tím, co nelze zvrátit.,,Jestliže napodobuje hráče v kostky. ´´ - dovedný hráč je lhostejný k tomu,co mu padne, jelikož to není v jeho moci a spokojuje se s tím , že hraje jako dovedný hráč.- ,,Vnější věci nejsou v mé moci. ´´
,,Jiný ti dává obživu..ba leckdy i předčasně zemřít.´´ - zdraví je ve shodě s přirozeností člověka a je tedy dobrem, ale pouze pohlížíme-li na člověka jako na bod odloučený od vesmírného celku.Pokud se ovšem tento bod stává součástí tohoto celku, pak už nejde o to co je žádoucí pro jednotlivce, ale o to co je žádoucí pro celek.

CO JE PRAVÁ PODSTATA DOBRA
,,jsi dílec boha´´- Každá duše je dílec (apospasma = útržek,zlomek )božské duše světové,která je jako praoheň, hmotu prostupuje, oživuje a řídí.Oblíbeným příkladem naivní teleologie stoické je: osel je stvořen k tomu, abychom užívali jeho hřbetu.

CO JE ZAČÁTKEM FILOZOFIE
Podle Epikteta máme od přírody vrozený jakýsi temný, nevyvinutý pojem dobra a zla a jiné podobné, připojujeme k tomu také ještě domněnku, že přesnější poučení o těchto pojmech je zbytečné, a proto naše soudy o našich skutcích zvlášť a lidských vůbec jsou kolísavé a nesprávné. ,,Nestačí tedy zdání každého člověka k tomu, aby něčemu bylo vskutku tak.´´ - tedy domněnka jednotlivce není dostatečným kriteriem k určení pravdy.

JAK MÁME PŘIZPŮSOBOVAT OBECNÉ POJMY JEDNOTLIVÝM PŘÍPADŮM
Epiktetos rozeznává tři hlavní body praktické filozofie: První se týká žádosti (orexis) a nechuti (ekklisis), druhý se týká našeho chtění (hormé) a odporu (aformé), a třetí se týká našeho souhlasu (synkatathesis) a odpírání souhlasu.První bod přikazuje, abychom svou žádost i nechuť obraceli jen k věcem, které jsou naprosto v naší moci a pokud se zaměříme na k opačným věcem upadáme v nepokoj a neštěstí.Stoikové tvrdili, že mudrc nemůže upadnout v šílenství (mania), nýbrž jen v melancholii - mysl byla uváděna v pohyb jen černou žlučí.Snaží se také o rozpor mezi pravdou a lží.

O VYJADŘOVACÍ SCHOPNOSTI
Dopis, který Epikuros píše je psán za bolestné nemoci svým přátelům ,,kteří prohlašují, že není rozdílu mezi krásným a ošklivým.´´Epiktetos přirovnává mladé muže, kteří se chtějí věnovat filozofii, ale nakonec uváznou na jejím méně žádoucím konci, rétorice a sylogistice, k pošetilcům, protože uvízli v tématech svůdných, ale prázdných teorií.

R O Z P R A V Y - K N I H A T R E T Í

JAK MÁME SNÁŠET NEMOCI
Vždy máme mít okamžitý názor :
Nikdy nedovol spánku se snášet k znaveným očím,
prve než každý denní svůj čin si zúčtuješ v duchu:
,,Kde jsem se prohřešil? Co jsem udělal? Čeho jsem nedbal?´´
Tímto bodem vždy začni, a postupuj k dalším a potom
za špatné skutky se kárej a z dobrých činů se raduj!
Člověk musí snášet jak příjemné tak nepříjemné a nepoddávat se tomu ,co se mu v životě naskytne.Musí se ztotožnit s přírodou a být za všech okolností na vše připraven.Základní jsou dvě zásady : mimo vůli nic není,ani dobro, ani zlo a příhodám nemáme cestu ukazovat, ale máme se jim podrobovat.

R O Z P R A V Y - K N I H A C T R V R T Á

TĚM,KTEŘÍ SE HOREMPÁDEM PŘIPODOBNUJÍ SVÝM ZEVNĚJŠKEM FILOZOFŮM
Mezi ně patří například kynik.Jen filozof - kynik, který se dovede zříci všeho pohodlí a všech vnějších věcí, smí sebe dávat za vzor jiným.Stoik má poučovat pouze svým chováním, aniž se při tom honosí svou ušlechtilostí.Hovoří se zde i o Andronidovi, o jeho odchodu do podsvětí.Podle něho je pak zvána okázalá letní slavnost Adonia.

Závěr:Tuto knihu jsem si vybral, díky způsobu popisu a myšlenkám Epikteta. Jeho přístup je hlavně rozumový a jeho postupy jsou logické.Popisuje aktuální problémy tehdejší doby a zabývá se jimi ze všech hledisek.Rozebírá mnoho jevů, které jsou obecné jako rozpor dobra a zla, vysvětluje pojmy logiky,fyziky a etiky způsobem, který je pro mne přijatelný a používá také vysvětlení, vnitřního dialogu, apostrof a názorů ostatních, které přispívají k ucelenosti této knihy.Myslím, že jeho myšlenky dokonale vystihují podstatu tehdejší filozofie a jsou jakýmsi obrazem tehdejšího myšlení.

 

Hodnocení čtenářského deníku Epiktetos-Rozpravy

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  13. září 2007
  2 428×
  2780 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Epiktetos-Rozpravy