Flaubert, Gustave - Paní Bovaryová

Gustave Flaubert se narodil 12.121821 v Rouen a zemřel 8.5.1880v Croisset. Studoval právo na pařížské universitě, ale nedokončil ho, protože od svých 23 let trpěl epileptickými záchvaty. Po smrti otce žil s matkou a neteří v rodném městě, kde se věnoval jen literární tvorbě. Občas cestoval, a to zejména do Paříže, kde se setkával s T.Gautierem, s bratry Goncourtovými, se Zolou a mnoha dalšími. V listech svým přátelům se přiznával, že jeho estetetické krédo nevzniklo z jeho v podstatě romantické povahy, ale že jej přijímal skoro jako nucenou práci, kterou trpěl při tvorbě. Flaubert velmi ovlivnil následující generaci. Zola v něm viděl iniciátora naturalismu, proti tomu se však sám bránil a Maupassant ho pokládal za svého učitele. Nikdy docela neopustil subjektivistický romantismus, ale ani v plné míře nepřijal zmiňovaný zolovský naturalismus. Celý život se pohyboval mezi těmito dvěma směry a do děl, která psal, vtiskl svou víru, že v realistickém díle lze spojitpravdu a krásu. Do literatury vstoupil románem Paní Bovaryová v roce 1857 a překvapil čtenáře zralostí a vytříbeností. Dále stojí za zmínku Citová výchova a Pokušení svatého Antonína, na kterém pracoval celý život. Poslední Flaubertovým dílem je nedokončený Bouvard a Pécuchet, podle autorových slov: kritická encyklopedie obrácená ve frašku.

Celý děj začíná ve škole, kde se mladý Karel Bovary, vesnický chlapec, stává budoucím doktorem. Vše se mu daří díky píly své a své matky, protože jeho otec- alkoholik nepovažuje vzdělání za důležité. Po napodruhé úspěšném vykonání zkoušky se mladý Bovary vydává do Tostes, kde mu matka našla místo. A poté mu našla i ženu: vdovu po soudním vykonavateli v Dieppe s věkem kolem 45 let, 1200 librami důchodu a „přestože byla ošklivá , suchá jako šindel a samý pupenec jako jaro“, zůstal s ní, protože viděl v manželství nástup lepších časů. Jenže štěstí rychle pominulo a možná právě kvůli jejímu vhledu ji každý večer tvrdil, že ji nemiluje a má jinou.
Karel musel začít jezdit do Bertrovky, protože pan Rounault (nejzámožnější sedlák) si zlomil nohu. Jenže když se noha uzdravila, jezdil tam stále- teď však za dcerou pana Rounaulta. Jeho manželka- paní Dubucová- na to přišla a ježdění do Bertrovky Bovarymu zatrhla. Krátce na to dostala chrlení krve a zamřela.
Když se o této ráně starý Rounault dozvěděl, jel Karla utěšit. Jméno mladého doktora se neslo a klientela rostla. Do Bertrovky už jezdil jak často chtěl a tam si povídal se sedlákovou dcerou – Emmou, až mu došlo, že si ji chce vzít. Vzali se následujícího jara.
Emma, vychovávaná v klášteře Voršilek, tudíž se jí dostalo dobrého vychování. Ráda hrála na klavír, vyšívala a dělala další ruční práce. Po svatbě hned začala vymýšlet , co nového by dala do domu a jak by ho změnila. „On si vyčítal, že jí nemiluje, ona se těšila na štěstí, které prý nastává po svatbě a snažila se vypátrat, co se vlastně v životě myslí slovy: blaho, vášeň a opojení.“Už brzy po svatbě si kladla otázku :proč se vlastně vdávala?
Brzy na to byli manželé Bovaryovi pozváni do Vaubyessardu k markýzi d´Andervillies. Emma byla uchvácena zámkem, přepychem a plesem. Příští ráno při odjezdu se jí stýskalo po životu v přepychu a zbyla jí jen vzpomínka na Vikomta, s kterým včera tančila valčík a ktarý ji dal zdobenou truhličku.Od té chvíle byla jako vyměněná. Kupovala si všechny časopisy a sledovala, kde jaké vystoupení, premiéru či koncert. Koupila si i mapu Paříže a prstem se procházela po jejích ulicích. Domov si zdobila drobnůstkami přepychu a pořád si stěžovala na Tostes. Karel se jí zdál tak ubohý. Celý její život jako by nestál za nic. Přestala taky vyšívat a hrát na klavír.A proč taky to dělat, když vás nikdo neposlouchá? Ztratila veškerý zájem a jen ve snech se toulal Paříží. Došlo to tak daleko, že jí Karel dovlekl k doktorovi a ten diagnostikoval nervovou chorobu a usoudil, že nejlepší by bylo se přestěhovat.Když odjížděli do městyse Yonville l´Abbaye byla Emma těhotná.
V novém prostředí doufala, že ji stihne lepší osud. Ve městě hned první den poznali pár lidí a mezi nimi byl i Leon Dupuissus. 4astý návštěvník místního hostince. Hned si s Emmou padli do oka. I on byl znuděn maloměstem a ona ho tím přitahovala. Karel neměl dost pacientů a jedené, co ho dokázalo povzbudit byla myšlenka na dítě. Emma si přála syna, ale když porodila holčičku Bertu, nabyla nadšena. Hned po šestinedělí sháněla kojnou, aby měla víc času na schůzky s Leonem. Štvalo ji, že Karel nevidí její utrpení. Budily se v ní přepychové rozmary a i cizoložnické choutky.Leon se však rozhodl, že odjede do Paříže dostudovat práva.
Období smutku překonala až jiným mužem – Rudolfem Boulangerem. Poznal ji u Karla v ordinaci. Zanedlouho se konala výstava, na kterou se sjelo spousta lidí. Emma s Rudolfem se před tím vším schovali a začali se scházet. Emma ho milovala, kupovala mu různé dárky a na svém manželovi už viděla jen to, jak je ubohý.Natolik se zadlužila, že okradla i Karla a naplánovala si sRudolfem útěk. Jenže on ji bral jen jako milenku, takže zůstala doma s manželem a dcerkou.
Nastalo zase dlouhé trápení a težšké vzpamatování. Pro emmino povzbuzení ji Karel vzal do Rouenu, kde si koupila rukavičky a klobouk a společně šli na představení Waltera Scotta. Do lóže k nim přistoupil Leon.
Její vztah s ním byl velmi zvláštní. On ji zbožňoval a obdivoval. Vyprávěl ji o tom, jak pro ni psal sáhodlouhé dopisy a pak je trhal. Přiznal se jí, že ji tenkrát měl rád. Byla spokojená, že to tušila správně. I přes tenčící se úspory nadále Emma nakupuje nové koberce, potahy na sedadla a další „nezbytné věci“.Vypisuje nekryté směnky a posílá účty pacientům, což se ukázalo jako dobrý zdroj financí. Leon si všiml, že s Emmou není vše v pořádku a že rady, aby se ní rozešel jsou oprávněné.
Když se vrátila domů dostala dopis od soudu. Soud uznal výši dluhu. Příští den se dostavil soudní vykonavatel, aby sepsal protokol o exekuci.Manželé se čím dál víc dostávájí do finanční krize. Emma jde poprosit Leona, ale ten se jí skoro vysmál, když ho požádala o 8000 franků.Zkouší to všude možně, ale bez úspěchu.Dokonce jde i za Rudolfem. Ten ji nepomůže a ona ho nařkne, že ji nikdy nemiloval.Naprosto zoufalá běží do lékárny, kde si koupí za účelem otrávit krysy jed. Doma spolyká plnou hrst a v noci umírá. Karel je zdrcen Emminou smrtí, Bertinou veselostí, lékárníkovým utěšováním a zanedlouho také umírá.

Těžiště této knihy je manželská nevěra postavená na Emmině neschopnosti promluvit si s Karlem. Sama je znechucena venkovským životem, ale manželovi není schopna to říct,takže hledá útěchu jinde. To se ji nedaří a když k tomu přijdou i finanční problémy, volí nejrychleší řešení pod psychickou tíhou – smrt. V jednom ze svých dopisů poslaných přátelům napsal : „ Paní Bovaryová jsem já.“

Hodnocení čtenářského deníku Flaubert, Gustave - Paní Bovaryová

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  12. srpen 2007
  3 702×
  1132 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Flaubert, Gustave - Paní Bovaryová