Láska, manželství a sex v dílech světových kritických realistů 19.století

Láska, manželství a sex v dílech kritických realistů 19. století

Realismus se projevuje po celou dobu literární historie; kritický realismus se rozvíjí od II.poloviny 19. století. Společenská nálada byla porevoluční (1848), rozvíjel se průmysl, nastupoval kapitalismus a rozmáhalo se dělnické hnutí. Do životů začaly pronikat přírodovědné teorie (Darwinova evoluční apod.) a tím pádem samozřejmě i do literatury. Cílem realistických autorů bylo vystihnout a zaobírat se problémy sužující tehdejší společnost a k tomu neodlučitelně patřila i kritika či zamyšlení nad intimní stránkou lidské společnosti. Vylíčený hrdina byl popisován jakoby ve vývoji, tj. od dětských let až po smrt, jejíž příčina obvykle byla způsobena sebevraždou. Obvyklou formou byl román (někdy i několikasvazkový). Méně časté jsou povídky a poezie. Pod vlivem positivismu se autoři snažili o objektivní zachycení charakteru postavy a o odůvodnění jejích uskutečněných činů. Vše za pomoci uměleckých prostředků.

Dva, řekla bych asi nejznámější, romány: Paní Bovaryová od Gustava Flauberta a Anna Karenina od Lva Tolstoje Tolstého jsou jasným příkladem nespokojeného manželství, ospravedlňované si nevěře a konečné sebevraždě. Emma Bovaryová – dobře vychovaná, mladá, vzdělaná dáma se se vstupem do manželství s Karlem Bovarym stává psychicky vyčerpanou a ke konci až zničenou osobou. Sama totiž touží po víru velkoměsta, který poznala na plese v Paříži, kam byla spolu s manželem pozvána, ale Karel,vesnický lékař, je spokojen se životem na vesnici a manželčinu tužbu nedokáže pochopit. Emma na něm nevidí už nic dobrého, tak se vrhá do náručí jiných mužů, u kterých hledá pochopení, ale to se jí na dlouho nedostává. Její stav je už označen za nervovou chorobu a to se nezlepší ani narozením dcerky. Tu hned po šestinedělí dává kojné, aby mohla dál zkusit najít štěstí u milence. To se jí však pořád nedaří. Její věčné zklamání a psychické potíže, ke kterým se přidají i finanční už Emma nezvládne a koupí si od lékárníka jed a otráví se. Zvolí tak nejednodušší útěk – smrt. Kamenem úrazu v jejím životě snad ani nebyl manžel sám, ale neschopnost si sním o svých problémech promluvit.
Anna Karenina je také nazačátku prezentováná jako energická žena, oslňující nadměrnou kráskou a inteligencí, ale i ona nakonec podlehne psychické zátěži a zvolí smrt. Anna je provdaná za Alexeje Alendroviče – chladného člověka, žijícího přesně podle právních a mravních předpisů, který lpí na své kariéře, což byl v podstatě Karel Bovary také. Anna tedy jede do Moskvy, aby urovnala problémy v manželství svého bratra Štěpána Arkaděviče Oblonského a jeho ženy Darji(neboli Dolly). Spor se urovná, ale zároveň začne začátek konce Anny. Potká se tam totiž s pohledným hrabětem Vronským a oba dva se do sebe zamilují. On ji doprovází na cestě zpět do Petrohradu, kam se Anna vrací ke zbožňovanému synku Serjožovi a nemilovanému manželi. I přes začáteční odříkání se stane Vronského milenkou. Jenže za chvíli se jí začne hnusit být nevěrnou manželkou, tak vše řekne Alexejovi, jenomže ten nechce pošpinit své jméno je ochoten v manželství setrvat a to i přes to, že mu Anna řekla, jak moc ho nenávidí a že Vronského miluje. Konflikt nadále pokračuje. Anna porodí Vronskému holčičku, ale Alexej si ji paradoxně velmi oblíbí. Anna s Vronským a dcerkou odjíždějí spolu do Itálie, kde se chtějí usadit, jenomže hraběte to pořád táhne domů- do Ruska, kam se také nakonec vrátí. Anna je sužována odlukou od svého syna. Anna se chce s Alexejem rozvést,ale ten ji to nechce povolit. Je velmi sužována psychickým tlakem, začne podezírat Vronského z nevěry a po osudné hádce skočí pod vlak. Oproti Emmě nachází lásku a uspokojení u jiného muže,ale šťastná také nikdy není.
Tolstoj měl velmi zvláštní postoj k ženám vůbec. Podle něho měla být manželka oddáná svému muži, neměla mít příliš mnoho svým zálib a hlavně měla rodit děti (sám jich měl 13). Třeba sex jakožto příjemnou součást vztahu dvou lidí on bral jen jako nutnou povinnost ke zplození nového potomka. Taky vůbec neuznával, že by o sebe žena měla nějak pečovat a už vůbec ne o svoji duši. Jasným příkladem toho je Kreutzerova sonáta. Je to příběh muže, který byl zproštěn viny z vraždy své manželky. Tam jasně popisuje pocity a hlavně neskutečnou žárlivost muže vůči ženě a také to,jak se mu i hnusí. Nejprve než si svou ženu vzal, měl více zkušeností s muži. Vzal si ji, ne že by ji miloval, ale aby měl potomky snad,či kvůli etice…teď opravdu nevím. Dokud mu manželka rodila děti a kojila, nebyl podle něj žádný problém,ale jakmile ze zdravotních důvodů nemohla mít děti, začalo prý být vše špatné. Manželka o sebe začala pečovat, začala znovu hrát na klavír a „parádit se“,což mu připadalo jako pohnutka k nevěře. Popisuje tam, jak velké hádky přecházely ve zvířecí vášeň – tu hnusnou zvířecí vášeň… Upřímně si to nedokážu vysvětlit. Musel mít nějaký psychický, neobjasnitelný blok nebo jiný duševní problém, protože mi to přijde neuvěřitelně absurdní. Samozřejmě, že se na to dívám z pohledu člověka v 21.století, kdy morálka týkající se sexuální problematiky je hodně liberální, ale i tak se mi to zdá neuvěřitelné. A vlastně on ji tedy zabije jen proto, že chodívá hrát k nim domů jeden klavírista. Tento příběh mi opravdu vyrazil dech.
Dalším autorem 19.století, který se věnoval tématu lásky a nevěry byl Guy de Maupassant. Jeho povídka Kulička je obrazem tehdejší společnosti a hlavně její nevděčnosti. Kulička je prostitutka, která spolu s dalšími lidmi jiných společenských vrstev odjíždí z okupovaného Rouanu (děj se odehrává za prusko-francouzské války). V jedné hospodě je zastaví německý důstojník, který je prý nepustí dál, dokud se s ním Kulička nevyspí. Ta zprvu vůbec nechce, ale po dlouhém přemlouvání spolucestujících to udělá. Po návratu je místo vděčnosti zahrnuta ignorací a opovržením. Když to všechno vidí , je jí do pláče a i přes to se všem hnusí. Tahle knížka je jasnou kritikou na tehdejší buržoazní společnost.
Dalším příkladem je od stejného autora Miláček. Román o muži, který žije nevázaným životem a ke své kariéře hojně využívá žen. Dosáhne vysokého postavení, má moc i peníze. V knize je patrný nezastřený naturalismus. Kde vše je založeno na sexualitě, pudech apod. Děj je vylíčením politickosexuálního mumraje ve Francii v 80.letech.

Další romány, kde se objevuje námět lásky a s tím spojených věcí jsou např. Lesk a bída kurtizán ( Honoré de Balzac), místy i Vojna a mír (L.N.Tolstoj), Vzkříšení (L.N.Tolstoj), Vášeň (Guy de Maupassant), Příběhy plné lásky (G.de Maupassant) a další.

Láska, manželství a sex se v dílech kritických realistů objevuje poměrně hojně, protože to byla a je věc, kterou všichni prožívali a prožíváme. Po většinou jsou to studie psychicky týraných nebo marušených žen v souvislosti s muži (viz Anna Karenina nebo Emma Bovaryová) anebo to je studie muže, který těch žen naopak využívá. Velmi opakovaným dějem je sebevražda. Uskutečněná či neuskutečněná a jen chtěná, anebo námět vraždy. V době 19.století byla společnost dost úzkoprsá na tyto „intimní“ věci, a proto nejspíš nebyli lidé schopni je řešit, když nastaly.

Hodnocení referátu Láska, manželství a sex v dílech světových kritických realistů 19.století

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  18. červen 2008
  3 007×
  1147 slov

Komentáře k referátu Láska, manželství a sex v dílech světových kritických realistů 19.století