Hugo, Victor - Bídníci alias Ubožáci

rozsáhlá románová skladba, romantické dílo

Nakladatelství:
Vydalo nakladatelství ODEON roku 1975, z francouzského originálu Les Misérales přeložila Zdeňka Pavlousková

Stručně o autorovi:
Autorem knihy je spisovatel, který žil v letech 1802 až 1885. Victor Hugo nebyl tak úspěšný dramatik, vynikal spíše jako lyrik a prozaik, ale stejně si bez něho světové romantické drama nelze představit. Odmítal klasicismus s jeho jednotami a chtěl prosadit míšení stylů a žánrů, které by pomohly povznést velké myšlenky pomocí filosoficko-historického výkladu na rovinu všeobecné estetické platnosti.
Jeho pojetí dramat spočívalo v mohutném pojetí příběhu s mnoha odbočkami. Hugo také v roce 1830 uvedl romantické drama ve Francii.
Skandál to byl asi největší v dějinách Comedie Francaise, neboť zcela rozbíjela klasicistické normy. Stanul v čele francouzského romantického hnutí. V roce 1843 propadá jeho poslední hra a to také datujeme konec romantismu hugovského ražení.
Hugo vděčí za své postavení ve francouzské poezii především mistrným ovládáním jazyka, malebné popisnosti a nevšední ztvárnění skutečnosti. Hugo dal předpoklady pro vznik symbolismu.

Děj se odehrává v Paříži, ve 30. letech 19. st.

Jean Valjean v zoufalé životní situaci ukradne na tržišti pro svoji rodinu bochník chleba. Nebyl žádným zkušeným zlodějem, jenom hladovým nešťastným člověkem, chytli ho. Bochník chleba byl u soudu oceněn na úroveň pomalého umírání na galejích.Valjeanovi se podaří z galejí uprchnout.
Pod vlivem vlídného jednání biskupa Myriela se stane stane vzorným člověkem. Biskup Myriel zde vystupuje jako pozemské ztělesnění dobroty a celý příběh začíná líčením jeho krásné osobnosti. Jako by svítil i při svém stáří, říká autor. Jean Valjean potkává Myriela v situaci, kdy se přestává cítit jako člověk, protože lidská společnost z něj udělal zvíře. Učil se, aby po vyjití z trestaneckého tábora vrátil společnosti to, co mu provedla. Biskup ho však během několika málo okamžiků dokáže obrátit na dobrou cestu. Bývalý trestanec poté odchází od biskupa a přemýšlí sám nad sebou. Jeho myšlenky vedou do nejtemnějšího lidského nitra a mají za následek totální změnu osobnosti JeanaValjeana.
Tato část obrácení člověka, který ani sám nevěřil v něco tak nepředstavitelného je podle mne nejkrásnější z celé knihy, protože je od začátku do konce strhující. Autor odchází od podstaty a dostává se při tom k věcem, které jakoby neměly nic společného. Nakonec však čtenáře zaskočí nečekanou, ba přímo nemyslitelnou fúzí. Tím otvírá představivost čtenáře a nutí k pozornému čtení, které je v případě této knihy nevyhnutelným požadavkem pro dokonalý zážitek z četby.
J. Valjean myslel na kněze Myriela neustále, to on mu pomáhal držet se dál od černoty.Valjean se po tvrdém pokání stává, díky svým činům starostou jednoho městečka. Napomáhá zmírnění chudoby druhých finančními prostředky a svou bezbřehou lidskostí, která se v něm neustále prohlubuje.
Na jedné straně je vylíčen krutý a nesmyslný soudní systém, který trestá za maličkosti a na druhé straně lidské pochopení a dobro.
Autor chtěl poukázat na to, že člověk není ztracen, když si uvědomí své chyby, zvítězí vnitřní bitvu sám nad sebou a vydrží mu to. Valjean si ve městě mění jméno na Madeleine, aby zahodil minulost a skryl se před inspektorem Javertem.
Ten představuje ztělesnění lidské slepoty nad okolními hříchy a slepé spravedlnosti, která nemá vůbec nic společného s lidskostí a duchem zákona. Nemá, protože, spravedlnost je v tomto případě v rukou Javerta, který jako nevyrovnaný člověk touží po moci. Usiluje o to pomocí neustálého zatýkání a především pak svou nepřístupností vůči jiným lidem. Ten pronásleduje Madeleina pouze jako zvíře svoji kořist. Vidí v něm jen schůdek, který když zdolá, bude povýšen a vyšší instance se o něm doví.
J. Valjean v roli starosty prožívá opět strašná muka, protože řeší problém jak se zachovat lidsky-nelidsky. Tato otázka je v celé knize kladena neustále s velikým důrazem. Nakonec s rozhodne správně a zachraňuje dcerku jedné nešťastné svobodné matky. Ve světě v té době měly svobodné matky těžký život, neboť byly stavěny na úroveň spodiny společnosti.
Lidé je odstavily a z matek přestávaly být lidé…
Holčička Cosseta (dcera té matky Fantiny) uniká za pomocí Valjeana ze spárů rodiny Thénardierových. Ta ji využívá a zachází s ní přímo strašlivě.
J.Valjean v Cossetě nachází ztracené světlo a objevuje svou schopnost milovat. Je pro něj vším a malá Cosseta jakoby nebyla bez něj. Je to spříznění duší na pozadí těžké osudovosti.
Po létech pronásledování inspektor Javert pochopil nespravedlnost svého jednání. Obětavé a laskavé jednání Valjeana vůči všem lidem donutí Javerta ke krajnímu řešení situace sebevraždou..
Celým příběhem prochází mnoho dějových linií, které se navzájem setkávají, přecházejí jedna přes druhou, nebo se dokonce osudově ovlivňují. Hugo pojal svůj román jako protest lidskému ponižování a bídě. Popisuje zde boj s předsudky. Lidskou hloupost, která mnohokrát tvořila dějiny. Na pozadí srovnává světové dění. Francouzská revoluce je zde podána a vysvětlena až se závratnou přesností. Bitva u Waterloo je důkladně rozebrána. Na ní autor popíše celé evropské dění a ještě přidává s neutuchajícím nadšením pasáže z bible. Taková bitva poté pomůže člověku uvědomit si některé věci i z našeho aktuálního života. Autor vše dělá jen tak mimoděk, ale s obrovským nadšením.
Prozřetelnost, osud--tato slova bych použil při té nejkratší možné charakteristice Bídníků. Ale pro rozsáhlejší pochopení je nutné si dílo přečíst. Stojí to za to, protože je to o lidech a snad všech problémech a krásách společnosti, v níž žijeme a jejíž jsme součástí.

Hodnocení čtenářského deníku Hugo, Victor - Bídníci alias Ubožáci

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  24. srpen 2007
  3 951×
  867 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Hugo, Victor - Bídníci alias Ubožáci