Hugo, Victor - Chrám Matky boží v Paříži

Autor: Victor Hugo
Nakladatelství: Státní pedagogické
Rok vydání: 1961
O autorovi:

Hugo Victor, * 26. 2. 1802, † 22. 5. 1885, francouzský básník, dramatik, prozaik a esejista. Autor klasicistních a romantických básní. Předmluvou k dramatu Cromwell, která se stala manifestem romantismu, si záhy získal vůdčí postavení v romantickém hnutí. Jeho koncepce divadla se dovolávala v duchu romantické svobody umění (tzn. formy, témat a jazyka) a požadovala mísení tragična a komična, krásy a ošklivosti, vznešenosti a grotesknosti a zjednodušení psychologie. Po neúspěšné dramatizaci hry Les Burgraves (Purkrabí) a zejména po smrti své dcery se odvrátil od literatury a věnoval se určitou dobu politické kariéře. Po vydání satirické sbírky Les Châtiments (Tresty), která ostře útočila na Napoleona III., odešel do exilu. Po dvaceti letech se vrátil zpět do Francie, kde byl jeho návrat bouřlivě oslavován. Psal tradiční historické romány, jejichž originální kompozice spojuje různé tematické oblasti (snové, filozofické, historické, politické, lyrické aj.). Nadčasově se v nich dotkl řady sociálních problémů světa a propůjčil své tvorbě až mytickou podobu plnou alegorických postav a symbolů. Básnická tvorba se vyznačuje uměleckou všestranností (lyrika, epika, satira, ódy, balady). Důraz je kladen na rétoriku, malebnou popisnost, personifikaci věcí, tajemnost, exotiku, intimnost a zároveň na nostalgickou touhu po štěstí a na sociální deziluze a naděje. Jeho tvorba vyrcholila v epické, poetické epopeji v románově formě La Légende des sičcles (Legenda věků), jež měla zachytit dějinný vývoj lidstva pojatý v optimistické víře v pokrok a možnosti člověka. Hugovo pojetí literatury je zcela humanistické; dílo, které má celistvě a všestranně zobrazovat člověka a svět, nehledá pouze Krásu, nýbrž i Dobro. Básník, jakožto prorok a vizionář, se stal průvodcem člověka v hledání pravdy, víry a etických hodnot v tragicky tradovaném světě. Hugovo různorodé a všestranné dílo, povýšené na rovinu mýtů a spojující osobní aspekty literatury se sociálním postavením člověka ve světě a v jeho vlastním životě, dovršilo romantickou touhu po osvětlení celé historie lidstva. Hugo patří mezi největší postavy světové literatury, které výrazně ovlivnily její pozdější vývoj a tendence. Česky vyšlo: divadelní hry (Král se baví, Angelo, Lukrécie), poezie (Básně Victora Huga, Nové překlady Victora Huga, Satyry, Francii a světu, Jen ty nám zůstáváš, ó lásko), próza (Bídníci, Dělníci moře, Devadesát tři, Chrám Matky Boží v Paříži, Poslední den odsouzence).

Chrám Matky boží zachycuje život středověké společnosti. Spadá do 15. století, kdy Francii vládl Ludvík XI. Victor Hugo líčí tehdejší život v Paříži do kterého zahrnuje všechny vrstvy. Hlavní postavou je Quasimodo, hrbatý zvoník z chrámu Matky boží. Quasimodo je nalezenec. Když mu byly asi čtyři roky, ujal se ho kněz Klaudius Frollo, který sám neměl příliš šťastné dětství ani život. Rodiče mu zemřeli na morovou nákazu. Quasimoda vychoval a pověřil prací zvoníka v chrámu Matky boží. Quasimodo byl jednooký hrbáč, navíc i hluchý od zvonění. Chrám, ve kterém vyrostl, se mu stal domovem i celým světem. Žil úplně sám, lidé se mu vyhýbali. Jediným člověkem, kterého měl rád a komu byl vděčný, byl Frollo. A právě kvůli němu se pokusí unést krásnou cikánku, tanečnici Esmeraldu, do níž se Frollo vášnivě zamiloval. Quasimodo je však chycen Phoebeem z Chateaupersu, zatčen a odsouzen k trestu na pranýři. Esmeraldě bylo šestnáct let a po celou dobu se snažila najít své rodiče pomocí amuletu, který nosila na krku. Symbolicky uzavřela sňatek s Petrem Gringairem, kterého vysvobodila zpod šibenice. Lásku ale Esmeralda cítí k důstojníkovi Phoelovi, v němž vidí ideál krásy a ušlechtilosti. Frollo se však nevzdává, chce Esmeraldu získat za každou cenu a pokusí se důstojníka zabít. Z vraždy je však obviněna Esmeralda, který se po drastickém mučení k zločinu přizná, ačkoliv to není pravdy. Je odsouzena k smrti oběšením. Phoebus není mrtev, jeho zranění nebylo smrtelné. V den popravy se Quasimodovi podaří cikánku unést a ukrýt v chrámu. Quasimodo jí dává najevo, že ji miluje, i když ví, že jeho láska nemůže být opětována. Esmeralda se dozvídá, že její milovaný Phoebus žije, a proto chce, aby ji navštívil. On ji neustále odmítý. Klaudius Frollo Esmeraldu stále miluje, spojí se proto se Petrem a kulhavým Špindírou, kteří mu nabídnou záchranu Esmeraldy za pomoci tuláků a žebráků. Ti se snaží v noci vniknout do chrámu, ale Quasimodo, který si myslí, že tuláci chtějí Esmeraldu oběsit, jim odporuje, a mnoho jich zahyne. Po boji jde Quasimodo za Esmeraldou. Nemůže ji najít, protože byla odvedena Klaudiem Frolle, který jí znovu dává nabídku, aby se stala jeho milenkou. Esmeralda je jím znechucena. Proto ji Frollo předá policii a k hlídání svěří kajícnici Godule v Myší díře. Godula podle amuletu poznává, že Esmeralda je její ztracené díže. Obě jsou nakonec dovlečeny k šibenici, Godula umírá nešťastným pádem a Esmeralda je oběšena. Quasimodo uvidí Frolla, jak se upřeně dívá na náměstí Fréve, kde právě věšeli Esmeraldu, všechno pochopí a srazí ho z balkonu na dlažbu. Po smrti Esmeraldy Quasimodo záhadně zmizel. Po několika letech byla v hrobce oběšenců nalezena kostra. Quasimodo sem přišel dobrovolně zemřít, natolik ji miloval. Phoebus se oženil a Petr se stal úspěšným filosofem.

Kniha se mi Chrám Matky boží v Paříži se mi líbila. Velice mě zaujala postava krásné Esmeraldy, který tak brzy přišla o svůj mladičký život. Doplatila tak na svou přilišnou důvěřivost k lidem a byla oběšena. Rovněž mě velmi dojala postava zvoníka v chrámu Matky boží – nalezenece Quasimoda. Quasimodo by někomu mohl připadat na první pohled jako zlý člověk. Ale opak je pravdou. Quasimodo byl velice citlivý a uzavřený člověk, který obětuje vlastní život pro svou lásku – pro Esmeraldu. Zápornou postavou v knize byl kněz Froll. Ten působí na první dojem jako sympatický a dobrý člověk. Ale ve skutečnosti to byl pokrytec a zbabělec. Udělal by vše proto, aby se do něj Esmeralda zamilovala. Victor Hugo v některých částech knihy vypráví až moc popisně, a tak může kniha někomu připadat jako nudná a zdlouhavá.

 

Hodnocení čtenářského deníku Hugo, Victor - Chrám Matky boží v Paříži

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  23. prosinec 2007
  10 286×
  948 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Hugo, Victor - Chrám Matky boží v Paříži

Kuba
Moc dík, zachránila jsi mi krk . V celku stručně napsané... Dík
Pája Pavlina.Poulova(zavináč)seznam.cz
musím říct,že jsi mi moc pomohla protože tu knížku čtu už 2 měsíce a nemám nějak čas to rozepisovat a tys to tady udělala fakt stručně...máš to moc hezký a moc ti děkuju...