Hugo, Victor - Chrám Matky boží v Paříži (Zvoník u Matky boží)

1. Základní údaje o knize

Tato kniha byla napsána v březnu 1831. Z francouzského originálu Notre Dame de Paris vydaného nakladatelstvím Alexandre Haussiaux v Paříži roku 1856 přeložila a upravila Milena Tomášková. Přebal a vazbu navrhl a graficky upravil Milan Albich. Vydala Práce, vydavatelství a nakladatelství ROH, v Praze roku 1975

2. Stručný příběh románu

Tato kniha vypráví o lásce ošklivého, přírodou nezdařeného a společností zavrhovaného Quasimoda, zvoníka z chrámu Matky boží, ke krásné všemi obdivované cikánské tanečnici Esmeraldě. Příběh se odehrává na sklonku 15. století.

Esmeralda vlastním, jménem Anežka, se narodila v Remeši matce jménem Sedmikráska, která měla pověst lehké dívky (milenka několika pánů). Sedmikráska svou dceru od narození milovala, s láskou jí šila a vyšívala překrásné oblečení. Když byl Esmeraldě necelý rok, přijeli do Remeše cikáni, ubohou Sedmikrásku popadla zvědavost, chtěla vědět jaký osud čeká její dceru. S předpovědí byla velice spokojená, cikánky její dceři předpověděly, že bude královnou. Ze samé radosti odběhla něco nakoupit do města, Esmeraldu nechala doma, a než se vrátila, Esmeralda zmizela. Zůstala po ní pouze jedna vyšívaná botička a ošklivé, jednooké dítě, které dala Sedmikráska do kostela. Po neúspěšném pátrání se nechala zazdít do komůrky na náměstí Gréve, kde se o vodě a chlebu modlila k bohu, aby jí vrátil její dítě.

Dítěte, které Sedmikráska odložila, se ujal Klaudius Frollo, arcijáhen (kněz a kaplan) z chrámu Matky boží, pojmenoval ho podle jeho vzezření Quasimodo a vychovával spolu se svým bratrem Janem (Jan Frollo ze Mlýna). Po několika letech se Quasimodo stal zvoníkem v chrámu Matky boží. Svého adoptivního otce obdivoval a poslouchal na slovo.

Esmeralda byla vychována ve „Dvoře divů“ cikány, zloději a tuláky. Naučila se tančit, zpívat , hrát na bubínek a dělat různé kousky se svou kozou jménem Džali. Když umírala cikánka, která se o ni starala , dala jí na krk váček a předpověděla jí, že najde-li druhou botičku, ocitne se v náručí matky.


V osudný den, kdy se Esmeralda a Quasimodo poprvé viděli, se hrála mystérie (hra). Autorem byl mladý básník jménem Petr Gringoire. Tyto hry bývaly velice zdlouhavé a nezábavné , lidé se nebavili. Nakonec tato hra skončila neúspěchem . Lid se začal bavit volbou krále bláznů, kterým se stal Quasimodo. Když ho vynášeli ze sálu na ramenou, tancovala Esmeralda na náměstí Gréve. Celý zástup se zastavil a uchváceně sledoval její tanec, mezi nimi i Petr Gringoire, který byl jejím tancem fascinován. Esmeralda ukončila své vystoupení, vybrala peníze a odcházela. Petr Gringoire jí následoval temnými uličkami Paříže. Najednou se objevili dva muži a snažili se Esmeraldu unést. Petr chtěl zasáhnout, ale mohutnější z mužů ho uhodil. Naštěstí pro Esmeraldu tudy zrovna projížděli lučištníci krále (Ludvík XI) se svým velitelem kapitánem jménem Phoebus ze Chateaupersu, který zajal jednoho z únosců. Stal se jím Quasimodo, který byl odsouzen na pranýř ( kolo). Esmeralda se do pohledného kapitána zamilovala.

Petr Gringoire, který se probral z bezvědomí, zůstal po neúspěšné mystérii bez peněz, i začal se potloukat po Paříži. Došel až do „Dvora divů“ (město zlodějů, žebráků, cikánů, tuláků tj. pařížská lůza), kde ho zajali a v krčmě představili svému králi Kulhavému Špindírovi. Špindíra mu dal úkol, který nesplnil. Za to byl odsouzen k oběšení a od tohoto rozsudku ho mohla uchránit jen žena, která by byla ochotná si ho vzít (cikánský zvyk). Za manžela si ho dle starého obyčeje rozbitého džbánu, vzala Esmeralda ( džbán se rozpadl na 4 části, toť věští 4 roky manželství).

Esmeralda nemohla zapomenout na krásného kapitána Phoebuse, který byl již zasnouben, přesto si dal s Esmeraldou dostaveníčko. Phoebus byl nadšen, že se o něj zajímá krásná dívka a spolu se svým přítelem Janem Frollem se opili. Nevšimli si však, že je někdo sleduje. Když kapitán mířil na místo setkání , tento muž ho oslovil a žádal, aby ho vzal sebou. Kapitán nebyl proti, zavedl muže do komůrky odkud měl dobrý výhled do druhého pokoje, kde byla Esmeralda. Tímto tajemným mužem byl arcijáhen, který se do Esmeraldy zamiloval. Kapitán se pokusil Esmeraldu políbit , avšak knězi se jeho počínání nelíbilo, proto ho napadl a bodl nožem. Esmeralda, když spatřila rozčíleného kněze, jak se na kapitána řítí se zbraní v ruce, omdlela. Hlídka je našla uprostřed ratoliště krve, Phoebuse odnesli k lékaři a Esmeraldu uvěznili. Byla obviněna z čarodějnictví a odsouzena spolu se svou kozou Džali ke smrti oběšením na náměstí Gréve. Esmeralda nevěděla, že Phoebus žije , a proto byla se svým osudem smířena. Ve vězení ji navštívil kněz a nabídl ji záchranu, zůstane-li s ním. Ona jej však odmítla.

V osudný den popravy ji Quasimodo unesl stráži, která ji střežila v průběhu cesty k náměstí Gréve, do chrámu Matky boží. Tento chrám se stal Esmeraldiným asylem, neboť zde byla chráněna. Quasimodo pečoval o Esmeraldu s láskou, odkryl jí své city, ale Esmeraldu odrazovala jeho ošklivost. V době jejího asylu zjistila , že její kapitán žije. V té době byl v Paříži král, který zrušil ochranu chrámu nad Esmeraldou a nařídil, aby byla odvedena z chrámu a podrobena stanovenému rozsudku. Arcijáhen vymyslel útěk a svěřil se s ním Petrovi G.

V noci před popravou začali chrám Matky boží obléhat zloději, tuláci a cikáni, kteří chtěli Esmeraldu zachránit. Hluchý Quasimodo si myslel, že jí chtějí ublížit, začal se tedy bránit a několik jich zabil. Tohoto zmatku využili Petr G. a arcijáhen k vysvobození Esmeraldy a její kozy, k útěku na druhou stranu Seiny. Petr odešel s kozou a Esmeralda zůstala sama s arcijáhenem, který ji vyznal lásku a slíbil, pokud s ním zůstane, že ji vysvobodí. Esmeralda odmítla.

Arcijáhen ji odvedl na náměstí Gréve, kde ji nechal pohlídat paní, žijící v tzv. myší díře, o níž bylo známo, že nemá ráda cikány. A poté ji šel udat. Esmeralda si začala ze zoufalství s paní povídat a pomocí vyšívané botičky zjistila, že je to její matka. Sedmikráska vytrhla ztrouchnivělé mříže a vzala Esmeraldu k sobě do komůrky zrovna ve chvíli, kdy na náměstí přijížděla královská garda pátrající po Esmeraldě. V ní byl i Phoebus, kterého když uslyšela, prozradila se. Kat ji odvlekl k šibenici, kde byla oběšena.

Quasimodo si v tom zmatku ani nevšiml , že Esmeralda zmizela. Viděl pouze kněze, jak stoupá na věž. Následoval ho, a když se podíval směrem kam kněz upřel svůj zrak spatřil šibenici a na ní bezvládné tělo Esmeraldy, shodil arcijáhena z věže. Když přišli arcijáhena pohřbít, nemohli Quasimoda nalézt, zřejmě odešel.

Až po několika letech se zjistilo, že odešel za svou milovanou Esmeraldou, respektive do sklepení na Montfaucon ( pohřebiště oběšenců). V tomto sklepení byly nalezeny dvě kostry, jedna ženská a druhá mužská ,kterak ji objímá.

3. Charakteristika nejméně dvou hlavních postav románu

A. Charakteristika Quasimoda

Quasimodo je hlavní postavou románu Victora Huga Chrám Matky boží v Paříži. Byl nalezené dítě a své rodiče nikdy nepoznal. Žil s knězem (arcijáhen), který ho vychovával, v chrámu Matky boží.

Quasimodova osoba byla příkladem nestvůrnosti. Pokud se mu někdo podíval do neforemného obličeje, spatřil čtverhranný nos, podkovovitá ústa, maličké levé oko, zakryté huňatým zrzavým obočím, zatímco pravé oko se téměř ztrácelo pod ohromnou bradavicí, neuspořádané zuby, tu a tam vylámané jako cimbuří pevnosti, odulý ret, přes nějž přečníval jeden zub jako sloní kel, a bradu s dolíkem. Ohromná hlava, na níž se ježily zrzavé vlasy, mezi oběma rameny obrovský hrb, jehož protějšek se rýsoval zpředu, stehna i nohy tak podivně zkroucené, že se mohly dotýkat jen koleny a zpředu se podobaly dvěma srpům, jejichž držadla se dotýkají, chodidla široká, ruce obludné.

A při vší té nestvůrnosti byla v jeho vzhledu zvláštní síla, čilost a odvaha jež budily hrůzu. Quasimodo se nikoho a ničeho nebál, respektoval a poslouchal pouze kněze (arcijáhen). Velice málo mluvil, byl hluchý. Na své oblečení příliš nedbal.

Žil pouze v prostorách chrámu, znal každé zákoutí, sochu, okno apd. Jeho láskou byla zvonice, ve které trávil většinu času, ta byla také příčinou jeho hluchoty. Jediný člověk, který oslovil jeho srdce byla Esmeralda, které věnoval veškerou svou lásku a byl pro ni ochotný i zemřít.

B. Charakteristika Esmeraldy

Esmeralda je jedna z klíčových postav románu Victora Huga Chrám Matky boží v Paříži. Vyrůstala mezi spodinou Paříže v tzv. Dvoře divů - město cikánů, zlodějů a tuláků.

Esmeralda nebyla veliká, ale její štíhlá postava se nesla tak vznosně, že se zdála vysoká. Byla snědá, avšak bylo možno tušit, že ve dne má její pleť krásný zlatavý odlesk. Obličej jí lemovaly dlouhé vlnité černé vlasy a pod černým obočím vykukovaly velké černé oči. Mezi nimi se krčil krátký tupý nos, ústa však měla krásně tvarovaná a plná. Příliš se nezakrývala, a proto byla pěkně opálená.

Esmeralda věřila v předpovědi, bála se jejich dopadu, pokud neudělala to co měla správně. Dovedla překrásně tančit, zpívat a hrát na bubínek.

Chodila spoře oblečená, nosila přiléhavý zlatý živůtek a pestré vzdušné šatečky s nahými ramínky.

Nejlepší kamarádka, které svěřovala své starosti i radosti, byla její koza Džali. Ve své mladičké nevinnosti se celým svým srdcem zamilovala, a tato láska byla jejím koncem.

4. Výčet hlavních znaků romantismu z románu

Hlavní hrdina - Quasimodo vede osamělý život, příslušník nižší vrstvy
postavy - cikáni, zloději, tuláci - vyděděnci společnosti

Prostředí - Quasimodo žije pouze v chrámu
spodina Paříže - Dvůr divů

Nešťastná láska Quasimoda k Esmeraldě
kněze k Esmeraldě
Esmeraldy ke kapitánovi (Phoebus)

Děj - složitá zápletka

Forma - romantický román

Hodnocení čtenářského deníku Hugo, Victor - Chrám Matky boží v Paříži (Zvoník u Matky boží)

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  7. srpen 2008
  5 934×
  1510 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Hugo, Victor - Chrám Matky boží v Paříži (Zvoník u Matky boží)