Hugo, Victor - Chrám matky boží v Paříži

Státní nakladatelství krásné literatury a umění
Praha 1964
Překlad: Milena Tomášková
Ilustrace: Jan Bauch

Tento romantický román se odehrává v 15. století ve Francii a autor v něm popisuje různé skupiny obyvatel Paříže. Hlavní postavou je Quasimodo, hluchý hrbáč, který je velice ošklivý, až se ho všichni bojí a který vykonává práci zvoníka v chrámu Matky Boží. Ve čtyřech letech ho cikáni nastrčili jedné vesničance (Sedmikrásce), místo její holčičky, kterou jí ukradli. Později se z této holčiny vyklubala Esmeralda. Matka se z toho celá pomátla a stala se kajícnicí v naději, že snad svou dceru ještě uvidí. Čtyřleté pokřivené děcko vystavili jako nalezence. Ujal se ho kněz Klaudius Frollo, který se o něj staral a k němuž jedinému si Quasimodo vypěstoval cit a pouto. Frollo mu dal práci zvoníka, z níž Quasimodo ohluchnul.
Z malé krásné holčičky se po patnácti letech stala ještě krásnější cikánská tanečnice. Do ní se však zamiloval kněz Frollo. Ten se spolu s Quasimodem pokusil ji jednou unést. V tom jim však zabránil náhodou se zde připletnuvší básník Petr Gringoire. Ještě téhož večera se Gringoire dostal do nejtemnějších míst Paříže, kde byla odpadlá spodina - tuláci, žebráci, atd. a ti ho chtěli zabít. Zachránila ho však Esmeralda, tím že si ho symbolicky vzala za muže.
Za pokus o únos Esmeraldy byl Quasimodo odsouzen na pranýř. Jako jediná s ním měla slitování Esmeralda, která mu dala napít. V Quasimodovi se tak snad poprvé v životě probudily hluboké city a zamiloval se do Esmeraldy. Esmeralda však byla zamilovaná do kapitána Phoeba, s nímž se setkala. On, sukničkář, předstíral, že ji miluje a svedl ji. Když byli jednou spolu, sledoval je Klaudius a píchl Phoeba dýkou. Frollo však utekl a vina z vraždy padla na chuděru Esmeraldu. Ta byla odsouzena k smrti oběšením. V den popravy, kdy konala veřejné pokání u chrámu ji zachránil Quasimodo a zavlekl ji do bezpečí chrámu. Dal jí najevo, že ji miluje, ale ona se ho štítila, jak byl ošklivý a nemohla ho milovat. Stále milovala Phoeba.
Jednoho krásného večera se domluvili tuláci s Gringoirem, že Esmeraldu z chrámu zachrání. Udělali mohutné povstání, jemuž chrabře vzdoroval jediný Quasimodo. Bitky zatím využili Frollo s Gringoirem k únosu ubohé Esmeraldy. Zblázněný Frollo jí nabízel buď aby byla jeho milenkou, nebo ať zemře. Esmeralda si vybrala raději smrt, než nechutného šíleného kněze. Při čekání na šibenici ji hlídala kajícnice (Sedmikráska). Ta podle dětské botičky, kterou nosila cikánka Esmeralda na krku poznala, že je to její dcera. Matka byla úplně radostí bez sebe, ne však na dlouho. Pro Esmeraldu si totiž přišel kat. Matka ji všemožně bránila, však marně. Katovi holomci kajícnici odhodili a ta byla mrtva.
Z věže chrámu vše pozoroval lstivý Klaudius Frollo, který ji předtím katovi vydal. Přistoupil k němu zoufalý Quasimodo a pozorovali, jak na protějším břehu Seiny právě oběsili Esmeraldu. Quasimodo viděl, jak se tomu kněz hnusně směje a shodil Frolla, jindy milovaného vychovatele s věže chrámu. Ten se mrtvý rozpleskl dole na ulici. Zdrcený Quasimodo se jen nevěřícně díval na oběšenou Esmeraldu, kterou tak miloval.
Od té doby už ho nikdo neviděl. Asi po dvou letech našli v hrobce oběšenců kostru dívky s amuletem, jíž objímala jiná kostra, kostra hrbáče.

Charakteristika hlavních postav

Quasimodo – Byl to vyvrženec společnosti. Byl z vnějšku odpudivý a zlý hrbáč, kterému se všichni vyhýbali. Zevnitř to však byl citlivý dobrák, v němž se kladné vlastnosti projevily, až poznal, že i k němu může mít někdo soucit. Miloval Esmeraldu a pomstil se za její smrt.

Esmeralda – Byla to cikány vychovaná, teprve šestnáctiletá dívčina, a tak měla trpký život!
Byla citlivá, oddaná a vroucně milující Phoeba. Byla tolerantní a laskavá, měla dobré srdce a byla také krásná. Chudinka si smrt tak mladá nezasloužila.

kněz Frollo – To je podle mě nejzápornější postava z celého příběhu. Byl to hnusný pokrytecký kněz, který se zamiloval do Esmeraldy, a když viděl, že ji nemůže mít, tak ji chtěl zabít, aby ji nemohl mít nikdo jiný. Byl to podlý blázen, který Esmeraldě způsobil všechno to neštěstí, které ji potkalo.

Phoebus – Byl to voják, který si měl vzít urozenou Lilii, byl však zvyklý střídat lehké děvy. Před svatbou byl Lilii nevěrný s Esmeraldou. Později ji viděl, jak ji mají popravit za jeho vraždu a nic pro ni neudělal. Esmeralda do něho byla pořád zamilovaná a on, i když ji sliboval věrnost se na ni „vykašlal“.

Idea díla

Hugo chtěl tímto románem nejspíše poukázat na různé vrstvy obyvatel Paříže, na to jak jsou prohnilé a zkažené. Sympatizuje přitom s cikány, kteří byli ideálem romantiků. Ukázal zde však, že i vyděděnec společnosti, kterého všichni nesnáší dovede vroucně milovat a i obětovat svůj život. Na druhé straně, jak takový kněz, pomocník Boží, od kterého by to nikdo nečekal dovede být pokrytecký, otřesný a zlý. Na to doplatila nevinná oběť.

Romantické prvky v Hugově díle

Děj se odehrává v minulosti. Celý děj je vystavěn na kontrastech, např. kontrast Quasimodo x Esmeralda; chrám, jakožto symbol klidu a míru x dramata jež se v něm odehrávají. Konstrukcí celého románu jsou však nešťastné lásky: Láska Quasimoda k Esmeraldě; Esmeraldy k Phoebovi a Frolla k Esmeraldě. Všechny tyto lásky končí špatně. Quasimodo je na úplném okraji společnosti, která ho odmítá a přesto se chová lépe, než mnohem výše postavený kněz. Tajemno, je zde skryto v záhadném amuletu, jež nosí cikánka na krku a jež ji v samotném závěru přivede k její matce. Cikáni jsou symbolem svobody, pro jejich volný kočovný život. Nejsou ničím vázáni, proto se stávají ideálem mnoha romantiků.

Hodnocení čtenářského deníku Hugo, Victor - Chrám matky boží v Paříži

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  12. březen 2008
  2 837×
  903 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Hugo, Victor - Chrám matky boží v Paříži