Srovnávací práce - Máj, Chillonský vězeň, Záhořovo lože
Karel Hynek Mácha: Máj
Tato lyricko-epická báseň má čtyři dějství, dvě intermezza a předzpěv, ve kterém je opěvováno české vlastenectví. V prvním zpěvu se ocitáme v barvitě líčené přírodě, která jako by ožívala láskou.
Byl pozdní večer – první máj
večerní máj – byl lásky čas.
hrdliččin zval ku lásce hlas
kde borový zaváněl háj.
Jarmila čeká na svého Viléma, avšak marně. Její milý, „strašný lesů pán“, zabil Jarmilina svůdce, aniž by tušil, že trestá svého otce. V druhém zpěvu jsou Vilémovy úvahy v noci, kdy čeká na popravu. Vzpomíná na své mládí a provází ho pocit křivdy. Uvažuje o smrti – věčnému prázdnu.
Bez konce ticho – žádný hlas,
bez konce místo – noc – i čas
to smrtelný je mysle sen,
toť se „nic“ nazývá.
A než se příští skončí den,
v to pusté nic jsem uveden.
Vězeň i hlas omdlívá.
Následuje první intermezzo, kde se příroda a duchové připravují na nešťastníkovu smrt. Třetí zpěv opět líčí jezerní májovou krajinu. Objevuje se zde silný kontrast: krásná probouzející se příroda a smutný vězeň, který ji má opustit. Druhé intermezzo popisuje noční přírodu. Ve čtvrtém zpěvu do děje vstupuje sám básník, který navštíví tragické místo. Zvolání Hynku! - Viléme! - Jarmilo! je dokladem toho, že tato báseň vyjadřuje Máchovy životní pocity.
George Gordon Byron: Chillonský vězeň
Jedná se vlastně o veršovanou povídku, jejímž hrdinou je jeden z bratrů, vězněný na Chillonském hradu. Další jejich bratři padli v boji nebo uhořeli. Spojuje je nenávist jejich nepřítele. Jsou vězněni v krutých, studených podmínkách, avšak jsou jeden druhému útěchou. Myslím si, že prostředí vězení je velice dobře vylíčeno.
…je sedm kamenných šedivých sloupů,
jediný paprsek uvnitř září,
kam nelze proniknout, vnikl tam,
snad díky škvírám a puklinám,
teď je tu tedy vězněm sám,
po mokré zemi tápe jak
meteor ztracený v bažinách.
Nejstaršímu z bratrů, který tento příběh vypráví, zemřou bratři. Jen on zůstává naživu a propadá beznaději.
…doufal jsem, smrt že pro mě jde,
jediná s klíči ke svobodě.
Chce zemřít, žije v prázdnotě a útěchu nachází v přírodě. Žalářníci se nad ním slitovali a nepřipevnili mu znovu řetěz, z kterého se mu podařilo se vyprostit. Je stále sám, pozoruje z okna přírodu a pomalu si přivyká na své neštěstí. Když se dveře cely otevřou a hrdina se dostává na svobodu, odchází se smíšenými pocity.
Tak činí zvyk z nás to, co jsme, a proto jsem vstříc volnosti šel s povzdechem.
Karel Jaromír Erben: Záhořovo lože
V této baladě je líčena pochmurná podzimní příroda, v níž se pobožný poutník s křížem a růžencem vydává pro úpis do pekel, u jehož bran je hříšník Záhoř. Ten je v této baladě popsán jako ošklivá nestvůra. Záhoř poutníka varuje (poměrně dlouhý dialog), ten však věří, že s boží pomocí se mu podaří v pekle získat úpis. Nakonec poutník Záhořovi slíbí, že mu poví o všem, co v pekle viděl a slyšel. Slib dodrží a vypráví o tom, jak pomocí kříže přinutil Satana, aby rozkázal ďáblovi vrátit úpis. Ten však nechce, a proto je vykoupán v pekelné koupeli, drcen pekelnou děvou a nakonec má být uvržen v Záhořovo lože.
„ V lože Záhořovo? V Záhořovo lože?“
volá v uděšení divý muž v lese,
hrozné tělo jeho se osikou třese,
a pot vyráží z tuhé čela kože.
Divý muž se dovídá, že po této hrozbě ďábel přeci jen spis vydal. Má špatné svědomí, protože spáchal mnoho těžkých hříchů a poutník mu poradí, aby se obrátil k bohu. Pak se děj posunuje o devadesát let, kdy se poutník stává starcem a vrací se na ono místo.
„Záhoři! Záhoři! Pokoj budiž tobě,
pokoj ti přináším v poslední své době!
Bez míry, bez konce je milost boží,
Nás oba vytrhla pekelnému loži!“
Oba vysloví přání společně zemřít a chtějí, aby si jejich duše vzali andělé z nebe. Tak se také stane.
Srovnání
Tato díla mají mnoho společného, i když si myslím, že nejvíc se sobě podobají Máj a Chillonský vězeň. Všechna jsou rýmovaná. Co se týče rozsahu, je Máj výrazně delší než ostatní díla, je to ale tím,že obsahuje lyrických prvků. Naopak Záhořovo lože je více dynamické, je zde mnoho dialogů a děj je dost jednoznačný. Je to způsobeno tím, že se zde objevují dvě postavy, které bych mohla označit za hlavní.To je jeden ze zásadních rozdílů, jelikož v ostatních dílech je na to hrdina sám. Děj Máje či Chillonského vězně je naopak podán autorem spíše v náznacích, což je výraznější v prvně jmenované básni.
Ve všech třech dílech je jeden z nejdůležitějších motivů příroda. Zatímco Mácha obdivuje rozkvetlý den plný lásky, Byron třpyt jezera a zelené ostrůvky, Erben popisuje smutnou atmosféru podzimní krajiny, která má však také kouzlo. Hlavně u Máchy šlo asi o veliký citový kontrast mezi krásnou přírodou a smrtí. Smutný hrdina přemýšlí nad smrtí a myslím, že se jí bojí, právě na rozdíl od vězně, který je s osudem již smířen stejně jako Záhoř s poutníkem, kteří se oddávají do božích rukou. Je to logické, protože Vilém opouští svou lásku, zatímco hrdina, kterému zemřeli otec i bratři, cítí, že již nemá pro co žít. Natolik si zvykl na vězení, že si snad ani neuvědomuje, že je opět na svobodě. Prožívá ale utrpení svých vlastních bratrů, jako by umíral on sám. Všechna tři díla tedy mají motiv smrti, i když jejich hrdinové ji chápou rozdílně.
Záhořovo lože se dost odlišuje tím, že se v ní objevuje víra v boha a jako jediná není moc realistická, což je ale u Erbenových balad časté. Také se zde objevují veliké časové skoky (ale díky tomu nastává kontrast mezi mládím a stářím), naopak Máj se odehrává celý jen v několika málo dnech. Erben se také dost vyžívá v mukách, která musí chudák ďábel vytrpět (mám na mysli praskání kostí apod.), v ostatních dílech to takto výrazné není. Tam jde spíš o duševní utrpení. Byron popsal velice dobře a pocity vězně děsivé prostředí cely (to mi trochu připomíná Jámu a kyvadlo). Právě asi Chillonský vězeň se mi líbil ze všech děl nejvíc.
Máj je z nich jediným, kde se objevuje motiv lásky. Právě díky lásce, motivu malebné přírody a vlastenectví si čtenář Máje odnáší zcela něco jiného než třeba u Chillonského vězně, který má spíš charakter psychologické povídky. Naopak Záhořovo lože mi trochu připomíná pohádku.
22. červenec 2008
7 685×
1036 slov
