Robert Merle, zvaný také jako „varující optimista“, je francouzský romanopisec, autor filosofických a satiricko – realistických románů a reportáží, v nichž se zabýval otázkou lidské zrůdnosti, zla, fanatismu, společenského útlaku a hledáním jejich kořenů v lidské psychice a společenských podmínkách. Při nacistickém útoku ve Francii byl zajat a strávil několik let v koncentračním táboře, což ovlivnilo také jeho tvorbu. Je také nositelem Goncourtovy ceny.
Dílo:
Smrt je mým řemeslem, Ostrov, Až delfín promluví, Malevil
Typickým znakem jeho tvorby je využití vědeckofantastických poznatků, studia i osobních zážitků, čímž dosahuje neobyčejné věrohodnosti. Jeho romány jsou založeny na konkrétních současných faktech, která jsou však ve fantazii dovedena do možné budoucnosti.
Malevil
Sám autor považuje toto dílo za futurologický román, protože domněnka, kterou zde vyslovuje, není fantastická, ale možná. Zmíněnou domněnkou je výbuch tzv. čisté lithiové pumy ve výšce 40 km nad Paříží. Tepelná vlna bez radioaktivního spadu zničí celou Francii, snad i celou Evropu a zbytek světa. Náhodně se zachrání jen ti, kteří byli právě někde v podzemí, zůstanou však jen trosečníky na zcela spálené, zuhelnatělé zemi.
Merle se ztotožňuje s hlavní postavou Emmanuelem Comtem. Děj knihy je psán v několika liniích. V úvodu hlavní hrdina realisticky popisuje své nepříliš šťastné dětství, odchod od rodiny ke strýci Samuelovi, vznik „Kroužku“ – společenstva čtyř chlapců, jejichž přátelství vydrží až do dospělosti. Po strýcově smrti Emmanuel dědí jeho koně a peníze, za něž koupí a zrestauruje nedaleký hrad Malevil. Přesídlí sem, rozšíří tu chov koní a pěstuje také víno. V této části autor používá zrychleného děje – Emmanuel se pozastavuje jen u mezníků svého života „před dnem D“. až jednoho dne, roku 1977, kdy Emmanuel stáčí ve sklepě svého hradu víno za přítomnosti celého Kroužku, své služebné a jejího syna a mladého geofyzika Thomase, vybuchne atomová puma a děj knihy se výrazně zpomalí. Kniha se nyní stává historickým románem, jenž popisuje zápas o přežití a problémy současných lidí, kteří se náhle ocitliv primitivních podmínkách.
Emmanuel se postaví do čela skupiny, nepovyšuje se však nad ostatní, naopak se vzdá svého majetku ve prospěch všech a vytváří demokratické společenství lidí na bázi prvobytně pospolné ekonomiky. Po nějaké době zjistí, že nejsou samotní, kdo přežili. Porazí chamtivého vládce nedalekého klanu a Malevil se rozroste o další tři lidi, přičemž jednou z nich je mladá Miette. Obavy z vymření lidského rodu jsou zažehnány.
V tomto díle se také promítá autorův přísný postoj ke katolické církvi, která si po výbuchu začala osvojovat nevybíravé způsoby středověké církve. Postav falešného kněze Fulberta, který lstivě ovládl hrstku přeživších v blízkém městě La Roque a tyranizuje je pomocí přídělů potravin, zavítá i na Malevil a zakrytě se snaží získat moc i zde. Přestože Emmanuel není pravým věřícím, nechá se zvolit malevilským abbém, aby sem Fulbert nemohl dosadit svého kněžího. Emmanuel také městečku poskytne krávu, ovšem výměnou za zbraně, náboje a pár koní, čímž získá jasnou převahu. Z La Roque na Malevil utíká Catie s čtrnáctiletou Evelyne. Catie se vdá za Thomase a Evelyne se ujme Emmanuel. Časem se mezi nimi vytvoří silný platonický vztah.
Kromě boje s hladovými lidmi, které nouze proměnila ve zvířata a oni hlady spásali obilí na malevilském políčku, se objeví vojsko pod vedením krutého Vilmaina, jež se usadí v La Roque, spolčí se s Fulbertem a hodlá zaútočit na Malevil. Pomocí dvou mladým zběhů z Vilmaninovy tlupy – Maurice a Hervého – se malevilským podaří zvítězit, ačkoli nemají tak dobré zbraně. Emmanuel poté nechá larocké obyvatele, aby sami učinili zadost spravedlnosti – a zabili Fulberta. Jako starostu nechá zvolit nejschopnějšího z Kroužku a vrátí se na Malevil.
Nyní děj opět nabírá rychlost, protože vyprávění převezme Thomas. Stručně vylíčí Emmanuelovu smrt na zánět slepého střeva, sebevraždu Evelyne, tyranskou vládu jednoho z Kroužku. Po smrti tohoto špatného vládce se do čela postaví Thomas, obnoví vztahy s La Roque a uklidní poměry na Malevilu. Poslední věcí vylíčenou v závěru knihy je spor ohledně vědy: pohřbít všechno vědění a nastolit zpátečnictví, anebo se znovu pustit do studia, jež by umožnilo vyrábět nástroje usnadňující život a zbraně k obraně? Thomas nakonec rozhoduje ve prospěch pokroku, ačkoli v sobě skrývá hrozbu další pohromy a zločinného zneužití, čímž autor vyjadřuje svůj optimismus a víru, že lidský rod zničit nejde jednou pokroku zneužíváno nebude.
V románu tvoří důležitou postavu geofyzik Thomas, a to nejen díky svým vědomostem. Emmanuel totiž autorovi narůstá do nadlidských rozměrů – všechno předvídá, vítězí, kde může, neodolá mu žádná žena, je vždy tam, kde je ho potřeba. Proto vždy po několik a kapitolách vsouvá autor stručnou, kritickou Thomasovu poznámku. V ní se Emmanuel Thomasovým prostřednictvím sám sobě vysměje, zkoriguje ty příliš velké rozměry, přizná lidský neúspěch a nezdar.
27. únor 2008
5 080×
755 slov
