Božena Němcová psala tuto povídku, když žila s rodinou na Chodsku. Použila zde zvláštnosti lidové slovesnosti - chodského nářečí - před slovo začínajícím na samohlásku dávali h (hale místo ale atp.). Povídka je z prostředí venkovského z její doby.
Markyta - Karlina matka - muž jí zemřel za války a ona se obávala, že její syn by musel jít na vojnu, kde by ho mohli zabít. Proto se rozhodla předstírat, že její syn je dcera.
Karla - Karel - odmalička ho matka vydávala za dceru, on se ale zamiloval do své kamarádky se kterou trávil všechen svůj čas a nemohl už dále skrývat, že je chlapcem. Rozhodl se tedy jít na vojnu bez jejího svolení a tím tedy to velké tajemství prozradit.
Barta - přítel Karly, Markyty i jejího zesnulého muže - téměř v každé větě říká „tentononc“. Na vesnici si otevřel dílnu, kde dělal ručně vyřezávané výrobky. On jako první poznal, že Karla je vlastně Karel a pomohl mu tak, aby se stal vojákem jako jeho otec.
Hana - kamarádka Karly už od dětství. Byly stejně staré.
Rychtář a rychtářka - dobří lidé u nichž pomáhala a bydlela Markyta se svou dcerou Karlou.
Markyta se vydává za svým mužem do Německa, protože přišla zpráva, že její manžel těžce onemocněl. Stýskalo se mu po domově. I přes to, že u něho byla a vyprávěla mu o jejich vesnici a přátelích, nemoci podlehl. Markytě se tam ale narodil syn, kterému dala jméno Karla. Nechtěla chlapce, protože by musel na vojnu a tam by mohl zemřít, tak předstírala všem, že se jí narodila dcera. Markyta už dříve jednoho chlapce měla, ale umřel jí. Ani ho tak nelitovala, protože to byl chlapec.
Zpátky do vesnice se vrátila spolu s dalšími vojáky a také s přítelem Bartou. Markytu opět přijal rychtář, kterého před několika lety opustila, aby se vydala za svým Drahoňem. Ubytoval je u sebe a dal jim práci. Rychtářovi měli stejně starou dcerou jako byla Karla, jmenovala se Hana. Už odmalička si byly velmi blízké, však spolu vyrůstaly. Karla byla vždy trochu urostlejší a zastala práce tolik, jako nějaký kluk. Když stále odmítala lásku rychtářova syna Petra, začaly se po vesnici povídat různé historky o tom, proč nechce Markyta svoji dceru nikdy a nikomu dát za ženu. Ale Karla si z toho nic nedělala a často se tomu smála. Petra za žádnou cenu nechtěla.
O jedné slavnosti poprosila Bartu, aby ji půjčil svůj vojenský oblek, že bude dělat chlapce. Slušelo jí to víc než v dívčích šatech. Tančila s Hanou celou zábavu a potom se jí zeptala, zda v případě, že by byla hochem si ho Hana vzala. Ona řekla, že ano. Karla byla moc ráda.
Ale druhý den ráno nikde po Karle ani stopy. Markyta musela s pravdou ven. Barta nakonec přiznal, že Karla odvezl na vojnu, kam se přihlásil sám a dobrovolně. Po návratu si vzal Hanu.
2. listopad 2007
19 547×
473 slov
