Neruda, Jan - Malostranské povídky

nakladatelství: Melantrich Praha, 1929
ilustrace: Z. Kratochvíl

Malostranské povídky Jana Nerudy jsou jednou z nejznámějších českých knih. Odehrávají se na Malé Straně koncem druhé poloviny 19. století. Neruda v této době na Malé Straně sám prožíval dětství a má proto k tématu své knihy velmi blízko. Autorova znalost prostředí, o kterém píše, pak dává knize ráz autentičnosti. Tomu pak také napomáhá styl, jakým píše. Některé povídky jsou psané formou dopisů, jiné formou deníku. Všechny jsou ale stejné v tom, že mají rychlý spád děje.

Spisovatel ve třinácti povídkách zachycuje různé charakterové vlastnosti obyvatel Malé Strany. Postavy povídek jsou z různých sociálních vrstev. Právě vzájemné vztahy mezi postavami jsou hlavním námětem knihy. Autor často konfrontuje své postavy s težkými životními situacemi. Přesto mají všechny povídky jistý nadhled, s kterým se charaktery oněm situacím staví. Například v povídce U tří lilií je dívka informována o smrti své matky, ale pokračuje v zábavě. Tento nadhled však může občas působit až sarkasticky. Například v povídce Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku. Pan Vorel je deprimován nezájmem okolí a začíná mít finanční problémy kvůli udajně zakouřeným krupám, které prodává. To vede až k sebevraždě pana Vorla. Pan Uhmühl, policejní komisař, který objeví tělo pana Vorla, mu z kapsy vytáhne pěnovku (typ dýmky) a prohlásí: "Tak krásně nakouřenou pěnovku jsem ještě neviděl - podívejte se!".

Nerudovi postavy jsou většinou prostí lidé, často jsou povídky přímo o žebrácích. Ale i na žebrácích autor ukazuje obecné charakterové vlastnosti. Závist a pomluva jsou hlavním námětem povídky Přivedla žebráka na mizinu. Přestože hlavními charaktery povídky jsou žebráci, prototyp jejich charakterů je velmi obecný.

Dalším typem postav, který se v povídkých často vyskytuje, jsou děti. Neruda využívá svých vzpomínek z dětství i přímo svých vlastních zážitků a příhod. Dětský život líčí Neruda velmi přesně, což je známkou toho, že psal ze svých zkušeností. Dětské hry, které jsou často pro děti stejně vážné, jako pro dospělé jejich. Například v zásadě nevině vypadající hra na "svržení Rakouska" v povídce Jak to přišlo se postupně ukazuje jako dosti odvážný, ale promyšlený plán.

O takovýchto podobných příbězích ze života prostých lidí je celá kniha. Přestože některé povídky končí tragicky, vždy jsou psány s takovým nadhledem a nadlehčeným humorem, že jsou pro prostého člověka velmi blízké. Právě Nerudova znalost přostředí a lidí, o kterých píše, je činitelem, který udělal knihu tak populární.